Jak přišla na svět naše chobotnička Adélka

Vědci tvrdí, že k tomu, aby se člověk zamiloval, stačí dvě minuty. Můžeme to potvrdit. Máme ji chviličku a už víme, že je to láska na celý život. V úterý 27. dubna – dva dny po mém prvním termínu jsem se plná očekávání, jestli už se konečně nebude něco dít, dovalila na kontrolu. Na monitoru se poprvé objevily slabé kontrakce po deseti minutách, které jsem ale skoro necítila. Doktor řekl, že to jsou poslíčky a že podle nálezu, který se od minule příliš nezměnil, se v nejbližší době nic dít nebude. Zároveň ale naznačil, že díky kontrakcím se porod může rozjet kdykoliv. Domluvili jsme se na další kontrole na neděli, a že se uvidí, co bude dál. Z ordinace jsem odcházela se smíšenými pocity. Byla jsem trochu zklamaná, že si na Adélku budu muset ještě pár dní počkat. Na druhou stranu jsem byla roztřesená z toho, že těch devět krásných měsíců co nevidět skončí.

Protože jsem se cítila dobře a podle Dr. se nic nechystalo, tak jsem doma dodělala nějaké resty, které jsem chtěla stihnout než se Adélka narodí a odpoledne jsme se s Petrem vypravili na velký nákup do Globusu. Zbytek dne jsme strávili jako každý jiný den.

V půl třetí ráno jsem se vzbudila kvůli mírné bolesti v břiše. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pokusila se usnout. Jen co jsem zabrala, bolest se opakovala. Nic. Spí se dál. Jsou to přece poslíčky. Usnout se mi už samozřejmě nepodařilo. Jen tak ze zvědavosti jsem kolem půl páté ráno začala kontrakce měřit. A ono hele!!! Byly na minutu přesně po deseti minutách. Na spánek už samozřejmě nebylo ani pomyšlení, takže jsem štrádovala po bytě a pak si dala teplou sprchu, abych se ujistila, že nejde o poslíčky. Do šesti do rána jsem přemýšlela, jestli Petra pustit na školení, které ten den měl ve 30km vzdálených Sedmihorkách. Po šesté bylo jasno. Místo na školení se jede do porodnice. Když se vzbudil, začali jsme poletovat po bytě a připravovat se na cestu do porodnice. Zatím ještě v klidu (hahaha) jsme si přichystali snídani. Tu už jsme ale nestihli, protože intervaly mezi kontrakcemi se o poznání zkrátily. Zavolala jsem svému Dr., který řekl ať dorazíme, že je zrovna v ordinaci, ale bude odcházet, tak ať sebou mrskneme. Začal fofr. Cestra k autu mi kvůli sílícím kontrakcím chvíli trvala. Do porodnice jsme dorazili kolem deváté hodiny. Kontrakce hezky sílily a podle Dr. jsem byla otevřená již na 3cm. Hurá, rodíme!!!

Stále ještě usměvavá jsem se s Petrem přesunula na porodní sál. Porodní asistentka začala s přípravou a Petr jel na tu dobu ještě domů. Když se vrátil byly kontrakce už dost silné. Původní představu, že si budu hopsat na balónu a rochnit se ve vaně, jsem hodila za hlavu a s námahou jsem vyšplhala na porodní lehátko, kde jsem s Petrovou pomocí prodýchávala stahy. Když přišel Dr., že mi píchne epidurál, tak jsem na malinkou chvilku zaváhala, jestli ho vůbec chci, protože se mi stále nezdálo, že jsou kontrakce nezvladatelné. Nakonec jsem za něj byla ráda, protože s každým dalším stahem jsem byla vyčerpanější. Zavedení epidurálu bylo trochu nepříjemné. Trvalo to dlouho a já se při kontrakci nesměla ani hnout, což se hezky řekne ale hůř udělá. Petr mě celou dobu držel a já mu na oplátku drtila ruku. Přišly ještě dvě silné kontrakce a pak úžasná úleva. Sledovala jsem monitor, jak to tam hezky lítá a bylo mi fajn. Potom mi porodní asistenka praskla plodovou vodu, což jsem skoro necítila. Voda byla bohužel zkalená, takže jsem nemohla darovat půpečníkovou krev, jak jsem si to přála. V té chvíli mi to bylo celkem jedno, ale pak mě to trošku mrzelo.

Pak přišel pan doktor. Řekl, že už jsem skoro otevřená a že jde na oběd. Když viděl děs v našich očích, dodal, že si pospíší. Opravdu dorazil za chvilku a po prohlídce řekl, že jsem úplně připravená a že jdeme na to. Poslal mě ještě na záchod, ale já už cítila, jak se Adélka cpe na svět. Vydrápala jsem se zpátky na lehátko a dostala pokyn: „Neřvat, nedejchat, tlačit!“ Bylo nad moje síly se ho držet. Řvala jsem, funěla, hekala a tlačila až mi lezly oči z důlků. Nic. Tak znova. Zase nic. Pak přišel na řadu nástřih – takový lehký štípnutí a já se toho tolik bála. Potom asistentka oznámila, že miminku klesají srdeční ozvy. Nějak mě to v tu chvíli vůbec nevyděsilo, protože jsem myslela už jen na to, že to chci mít za sebou. Najednou mi asistentka hupla na břicho až jsem myslela, že mě procpe skrz lehátko. Několikrát mi vrazila lokty pod žebra a snažila se ze mě Adélku vytlačit jako ze zubní pasty. To mě tak naštvalo, že jsem sebrala všechny síly a porodila krásnou fialovou Adélku. Hned se ozvala a já byla šťastná. Pak ji porodní asistentka s Petrem v patách odnesli na ošetření a zvážení a změření. Mě mezitím pan doktor zašíval, protože jsem byla dost potrhaná. I přes umrtvení jsem šití cítila, ale spíš to hrozně lehtalo než bolelo a já se tomu už smála, protože můj porod po 11 hodinách tímto skončil a oba s Petrem jsme to zvládli.

V momentě, kdy vešel Petr s Adélkou v náručí zpět na porodní sál, jsem zapomněla na bolest i únavu. Byl to nejkrásnější okamžik v mém životě a já jsem byla šťastná, že je oba mám.

Ne že bych si chtěla porod zopakovat hned příští den, ale byl to pro mě tak úžasný zážitek – spousta neopakovatelných krásných pocitů, strach z neznámého, bolest, únava a pak ta chvíle, kdy nám dali do náruče naší Adélku a z nás se stali rodiče – no to prostě stálo za to!!!

Adélka (3,13kg a 48cm) se narodila 28. dubna ve 13:30. Byl krásný teplý jarní den a v noci úplněk.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
BohunkaP
22093
17.9.10 07:43

Gratuluju k mimču! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
mishka2
1762
17.9.10 08:20

Ježiš bulím jak želva :oops: Moc gratuluji k Adélce, čeká mě to každým dnem a už se nemůžu dočkat :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
petae
319
17.9.10 10:34

Děkuji za gratulace.
Mishko tobě přeju ať tvůj porod proběhne v pořádku a ať na něj také vzpomínáš jen v hezkém jako já.

  • načítám...
  • Zmínit
Terez85
755
17.9.10 12:00

Také gratuluji! :kytka: Úplně mi naběhla husí kůže :huban: Jsem nyní 40tt+3 a netrpělivě očekávám, kdy to přijde! Ale těším se moc a věřím, že moje pocity po porodu budou stejné! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
17.9.10 21:08

Moooc hezounké :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Sorbetka
363
17.9.10 22:50

Velká gratulace. Já jsem ještě ve stádiu snažení, ale doufám, že jednou budu mít příležitost sem napsat taky tak krásný příběh. Ještě jednou velká gratulace a ať Adélka krásně roste. :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Janina1982
5428
18.9.10 07:26

Krásný příběh:-) moc Vám gratuluji k Adélce a a´t Vám dělá jen samou radost:-) Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Marpe
15043
18.9.10 07:57

Peťo, dlouho jsi se neozvala, tak píšu sem… pěkný deníček :wink: , taky ještě jednou gratuluji :kytka: . Ať Vám Adélka roste ve zdraví do krásy a hlavně ať jste všichni šťastní a spokojení.
Nechceš zase někdy přijít k nám na diskusi?

Příspěvek upraven 18.09.10 v 07:59

  • načítám...
  • Zmínit
VenJe
75
20.9.10 09:14

Hezký deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář