Jak přišla Sofinka na svět

Tak jsem se konečně odhodlala napsat, jak probíhal můj porod, aneb co se dělo před a po. V úterý 11. 9. 2012 mě opět čekala KO v porodnici, kam už jsem docházela na ozvy cca 2 týdny, a jelikož už jsem měla týden po termínu, tak mě tam měli každý 2. den. Ten den byl, jen tak mimochodem, pěkný hic, a předchozí noc jsem naspala sotva 2 hodiny, měla jsem poslíčky každých 10 minut, takže to na mě bylo dost znát.

DSC04485.JPG DSC04485.JPG
DSC04485.JPG

Sofi se začíná vědomě usmívat :-)

DSC04459.JPG

jedna společná

DSC04428.JPG

ovečka naše

Klasicky jsem si hopsla na lůžko, natočili mi monitor, záznam už nebyl tak ukázkový, jako vždy, ale byl OK. Jenže jsem měla opět vysoký tlak, takže si mě tam prý radši nechají pro hrozící Preeklampsii. S přítelem jsme už pár dní žertovali, že si na kontrolu vezmu tašku s věcmi, škoda, že jsem si ji nevzala :) Byla jsem dost nervózní, nikdy jsem v nemocnici neležela (možná jako dítko, ale nepamatuji si).

Šoupli mě na oddělení šestinedělí a na pokoji byla maminka, která čekala dvojčátka, a maminka, která přenášela jako já a jedna už od prvního pohledu velmi divná paní po císaři. Byla jsem dost nakrknutá, co tam budu strašit, když nerodím. Ale pro klid duše jsem neprotestovala, až večer jsem žadonila, ať mě ráno pustí, což mi neprošlo. Divná paní byla čím dál víc divnější, ale nějak jsem jí nevnímala. Až přišel večer a opět se mi rozjely kontrakce, na monitoru to bylo vidět, ale vyšetření ukazovalo pořád stejný nález. Takže jsem se kroutila, opět oka nezahmouřila, všechny okna byly dokořán a nad námi porodní sály, takže jsem celou noc slyšela hekat rodící maminky, což mi na odvaze teda moc nepřidalo :-D

Paní divná začala být pěkný hypochondr a blázen. Pořád si něco vymýšlela a já musela lítat za sestřičkami, ty byly naprdnuté, že se na noční ani nevyspí :-D, a taky už měly s paní divnou pěkné nervy. To ale ještě nevěděly, co je čeká. Kolem 1. hodiny ráno se paní, která přenášela, vzbudila, sedla si, zavolala sestru a šlo se na sál, za 3 hodiny byla zpátky, porod trval ani ne hodinu, rychlovka :-D Takže má první noc strávená v nemocnici v mém životě je fakt nezapomenutelná.

Ráno mi p. doktorka přišla sdělit, že se s jinými dr. dohodli, aby jsme začali s vyvoláváním. Byla jsem z toho dost smutná, pořád jsem čekala a doufala, že se to rozjede samo, nechtěla jsem souhlasit, ale paní doktorka udělala na prvorodičku bu bu bu, a bylo. První tabletku mi zavedla v 10 ráno a nic příjemného to tedy nebylo, když mi ji tam rvala na 3×. Po ní jsem měla pěkné bolesti, ale stále jsem se neotvírala.

Během dne mi udělali tak 4 Hamiltony a každých pár hodin vyšetření, takže už jsem si dole připadala, jako bych tam měla nějakou jámu, ve které se kope. Kontrakce dost sílily, už jsem se kroutila jako žížala, ale pořád se dole nic nehnulo. Už jsem byla fakt unavená, ale usnout mi nešlo. K večeru mi dali nějakou injekci s tím, že buď se to zastaví, nebo rozjede. Na pokoji začala zase šílet ta hysterická ženská a v tu chvíli jsem byla i ráda, že nemůžu spát, protože v její přítomností bych fakt měla strach usnout.

Před půlnoci se to pěkně rozjelo, tak mě vyšetřili a hurááá, už se to dole maličko hnulo. Tak a jdeme na sál, volala jsem chlapa, ten celý nervózní, že už letí, tak jsem ho uklidnila, že to bude ještě hooodně dlouhá noc :-) Největší strach jsem měla z klystýru, ten přišel na řadu jako první. Fakt jsem se toho bála více, než porodu :-D Pořád jsem se sestřičce omlouvala, že jsem ho nikdy neměla, že jim to tam asi celé zaprasím, že to neudržím, tak se jen smála, a to mě asi i uklidnilo. Nakonec pohoda, vydržela jsem 5 minut a pak jsem se vytrůnila tak, jako snad za celé těhotenství :-D

Přítel už tam byl se mnou, abych na něho nezapomněla :-) Pak mi sestra nabídla epidural a já jsem hrdě odmítla (sestra se v tu chvíli dost hnusně ušklíbla, jako by si říkala:však počkej ty budeš o něho ještě žadonit), že to chci prožít přirozeně, což ode mě bylo dost naivní, když si zpětně vzpomenu kolik chemie do mě museli narvat, aby se Sofince chtělo ven. Bolesti začaly být čím dál větší, byly to křížové bolesti a nic horšího jsem v životě nezažila, ale neječela jsem, nebrečela jsem, byla jsem statečná :-) Mezi kontrakcema už jsem usínala. Ve sprše jsem taky usínala, na balónu jsem poskakovala a taky usínala, ta únava už byla fakt šílená! Pořád se ve mně někdo hrabal a opět se to zaseklo na 3 cm, takže se rozhodli, že mi píchnou vodu.

Přítel po mně pokaždé, kdy jsem vstala, vytíral podlahu :-D, a taky mi pořád spravoval ty přícucky z monitoru, protože mi pořád sklouzávaly. Mi ho tam chválili, že hezky pomáhá :-D Po dalších 2 hodinách mi píchli něco na vyvolání, ale na název už si nevzpomenu. Pak následovala kapačka s oxytocinem, a to pak byly pěkně bomby. Chudák chlap, ten jak viděl na monitoru jak se zvyšuje stah, tak kulil oči, že tu bolest vůbec můžu vydržet. V 6 dorazila nová směna, takže mě opět vyšetřoval někdo jiný – tolik cizích rukou jsem ve svém klíně za celý život neměla :-D Ovšem ty křížové bolesti byly tak kruté, že mi to přišlo, že mám jeden velký několikahodinový stah!

Kolem 7. hodiny přišla sestra, jestli prý ještě pořád nechci ten epidural. Heh, vyštěkla jsem na ni, že ho tedy chci! Přinesla mi papíry na pročtení rizik atd., ale ani jsem to nečetla, rychle jsem to podškrtla a modlila jsem se, ať už se mi konečně uleví. Uplynula skoro hodina, epidural nikde, po hodině a něco došel doktor, vyšetřil mě a říkal, že epidural se už nestihne. Paráda :-D Bylo kolem 9. a začínala jsem pociťovat, že potřebuji na velkou. Což samozřejmě nebyla potřeba, na velkou, ale Sofinka se vydala na cestu na svět.

To už tam semnou byla paní doktorka a ptala se mě, jestli se mi chce čurat. A já, že jo, ale nešlo mi to. Pila jsem jak divá, takže mě vycévkovala a málem se to nevlezlo do misky, jak toho bylo tolik :-D Byla moc milá, chválila mě, že správně dýchám (aspoň k něčemu ten kurz byl) a radila mi v jaké poloze prodýchávat stahy a prostě celkově byla moc fajn. Blížila se 10. hodina a já už jsem měla opravdu velké nutkání tlačit, tak mi řekla, ať ještě pár stahů prodýchám ve stoje v polodřepu, což bylo už skoro nemožné, ale šlo to. Po chvilce teda svolila, že můžu do polosedu a najednou jich u mě bylo nějak moc a milá paní doktorka si začala povídat s přítelem, jakou práci dělá, jestli ho to baví, jestli dost platí a já jsem tam funěla jak pes před popravou :-D

Soustředila jsem se, abych dělala všechno správně, že jsem je všechny ani nepostřehla. A jde se tlačit! V tu chvíli jsem si uvědomila, že za chvilinku bude naše holčička na světě! Něco se ve mně změnilo, nedokážu to popsat, ale byl to tak krásný pocit, že jsem byla úplně uvolněná a připravená. 3× jsem zatlačila a Sofinka byla na světě, 13. 9. 2012 v 10:10 hod! To, co jsem ve chvíli, kdy mi ji položili na břicho zažila, je neuvěřitelně krásné, nejkrásnější okamžik v mém životě! Oba jsme s přítelem brečeli štěstím a dojetím, i teď, když tady píši, mám na krajíčku a husí kůži na těle :-)

Nic krásnějšího mě už potkat nemůže! Ta síla okamžiku, nádhera! Malá se hned krásně přisála, a hlavně všechno proběhlo bez komplikací, obě jsme zdravé, já jsem to zvládla bez nástřihu, jen s 2 mašličkami! Takže na to hrozivé, co samotnému porodu předcházelo, jsem ihned zapomněla a moje pocity z porodu z té konečné fáze jsou krásné a jsem za to moc ráda! Přítel mi byl 13 hodin na sále neskutečnou oporou! Sofinka se narodila s mírami 3470 g a 48 cm. A na závěr musím dodat, že jsem ta nejšťastnější maminka na světě :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Saroya
17629
10.11.12 12:42

Gratuluju k miminku :)

třeba příště budeš rodit bez vyvolávání, ponižujících vyšetření a únavy a budeš mít ještě lepší zážitek, určitě bych ti to přála :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
10.11.12 15:36

:palec: Krásnej deníček. Docela jsem se pobavila :potlesk: a především moc gratuluji k miminečku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
peladom
1944
10.11.12 17:59

Velká gratulace k miminku :kytka: Deníček máš moc hezky nepsaný :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jaruschk
3926
12.11.12 09:50

Marti, krásný děníček…Sofinka je princezna, teda tys měla sestavu před porodem na pokoji, já bych tu psychopatku asi přizabila :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
Pejtsna
833
13.11.12 13:30

To je krásný..moc ti to přeju…gratuluji k Sofince… :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: Hrozně hezky si to popsala..snad budu mít taky porod bez nastřižení.. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Meganie
2604
17.11.12 09:03

Moc hezky napsané :kytka: a jsi statečná, že jsi to takhle zvládla :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
msonulka
3736
17.11.12 22:50

Taky máme Sofinku, narodila se 26.9.2012, vyvoláváním po 13,5 hodinách :D. Tak nějak jsem si připoměla svůj porod, moc hezké :)

  • načítám...
  • Zmínit
mmaarrttiinnaaa
3776
18.11.12 01:07

Moc jsem si přála, abych porodila přirozeně! Sofi byla do 37.týdne KP (koncem pánevním) a mudra mi moc na přání nepřidala. Při UTZ v 37.tt mi řekla, že mimi je KP a odhad váhy + - 4000 g, takže je zcela nemožné, aby se ještě otočilo a císař mě nemine! Byla jsem fakt na dně, ale naděje umírá poslední! Těsně před porodem jsem zabrala a pokládka plovouček, což bylo pořád pohyb na čtyřech jako pejsek tomu asi doooost pomohlo :pankac: a ejhle maličká se otočila! I přes to, že porodu musela pomoci chemie, malou jsem porodila vnímaje a nic krásnějšího už nezažiju, vážně :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
iliska87
1358
21.3.13 13:23

Wow tak to byl Teda porod…nezavidim ti ho, ale naštěstí jste oba zdraví a Šťastní…a nakonec to bylo i rychle…jen ty fáze před samotným porodem…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář