Jak Robík spěchal na svět
- Porod
- Kačka1977
- 11.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Znala jsem příběhy o předčasně narozených dětech z televize a z internetu, ale nikdy by mě nenapadlo, že i já si jeden takový příběh odžiji. V lednu jsem se po šesti letech snažení o miminko začala smiřovat s faktem, že se nám to nepodaří. V únoru už jsem držela těhu průkazku a 20. 10. 2012 měl být náš nejšťastnější den.
První klokánkování
1.měsíc
Konečně doma
KUK
- 2
V úterý 31. 7. jsem byla v poradně a paní dr. jsem říkala, že mě docela pobolívá bříško. Napsala mi magnézko s tím že mám hodně odpočívat. Ultrazvuk mi udělala jen ve stoje stylem – jo srdíčko tluče, je to v pohodě. Ten den se to dalo v pohodě zvládnout. Druhý den ráno jsem jela k zubaři a protože se už dlouho známe, tak jsme si povídaly o tom, jak mám všechno objednané a prádlo vyprané. Sestřička mi řekla – no vidíš, tak to můžeš rodit už zítra. Sama určitě netušila jak blízko pravdě byla.
Ten den se bolesti opravdu stupňovali a já si dokonce šla brzo lehnout. Ráno 2. 8. kolem čtvrté hodiny už jsem měla pravidelné bolesti tak po 10 minutách. Šla jsem za chlapem pro uklidnění s tím, že si ráno budu muset skočit k doktorce. Nicméně jsem musela kvapem na záchod, protože mě to prohnalo a začala jsem špinit. Tak jsme jeli hned. Protože jsem chtěla rodit v porodnici milosrdných bratří, tak jsme tam jeli. Tam mě prohlídli, nadali mi, že jsem nejela rovnou na Obilňák a zavolali rychlou. Prý se mi „klenuli vaky“ a otevřená jsem byla na dva cm. Takže rychlý převoz.
Po příjezdu na Obilňák znova prohlídka se stejným nálezem s tím, že se to pokusí zastavit. Nicméně bolesti nepolevovaly. Chlap odjel 7,45 a v 8,00 byla vizita – otevřená na 4 cm a pravidelné kontrakce, příčná poloha a stahující se děloha by prý mohla Robíka udusit. Takže rozhodli pro císaře. A tehdy mi došlo, že je to v čudu, začala jsem strašně plakat, že to přece nejde, že je moc maličký, že musíme ještě počkat. No ale šlo se.
Zážitek z porodního sálu – anestezioložka byla dost naštvaná, protože doktoři si předávali směnu a já jsem se jim na sále svíjela bolestí. Asi po dvaceti minutách doktoři dorazili. Já už jsem jen chtěla usnout, měla jsem zavřený oči a čekala jsem, kdy to skončí. V tom anestezioložka říká doktorovi – „pane doktore, já teprve uspávám“ – „já vím“ říká doktor a anestezioložka mu říká „ no já jen aby to nedopadlo jako minule – to jste taky říznul“. V ten moment jsem cítila že jde do masky éter, a tak jsem začala zhluboka nasávat, protože jsem se fakt bála, že řízne. No hrůza.
Kolem poledního jsem byla už asi trochu živá. Ve dveřích mi mával Robin, protože ho za mnou nepustili kvůli infekci. Nicméně asi kolem třetí hodiny naklusal do pokoje údržbář s žebříkem a vrtačkou a začal montovat žaluzie. No, co vám budu povídat. Prostě mazec.
Odpoledne mi přišel říctidětský pan doktor co a jak je s malým – porod ve 28. tt – váha1400 g a délka 42 cm – pochválil ho i mě s tím, že měl být na ten týden minimálně o půl kila lehčí. No, byl to bojovníček, už od začátku. Já ho viděla až druhý den a ten pohled na toho maličkého tvorečka v krabici mi zůstane v paměti navždy.
Po čtyřech dnech mě propustili z porodnice s tím, že jsem za malým každý den dojížděla a vozila mlíčko. Teď bych měla napsat, jak jsem z toho byla na dně, když mě propustili a malej tam musel zůstat – ne, asi jsem hrozná matka, ale nic takového se u mě nekonalo. Prostě jsem to brala tak, že tam musí být, aby mu doktoři pomáhali a navíc jsem si nepřipouštěla absolutně žádné komplikace. Naštěstí se mi to vyplatilo a zatím je všechno OK.
Nicméně – po šesti dnech v inkubátoru mi ho poprvé dali na klokánkování. Bylo neuvěřitelné držet to něco přes kilo vážící miminko. Kdo nezažije – nepochopí. Po osmi dnech na JIRP byl malej předán na oddělení intermediální péče, kde byl ještě devět dní v inkubátoru – ale jen kvůli teplu a váze. Jakmile dosáhl váhy 1500 g, byl tedy přesunut na postýlku a za týden už jsme spolu byli na hostinském pokoji.
Všechno bylo v naprostém pořádku, a tak nás 14. 9. 2012 po šesti týdnech od porodu (tedy 34. tt) propouštěli domů. Po peripetiích s mlíčkem jsme nakonec odcházeli plně kojeni, a i když dneska už musíme dokrmovat (mám hladové mlíčko), tak pořád odstříkávám a malýmu UM aspoň míchám s mým.
Dneska má Robík 3měsíce (korigovaně 2 týdny), váží 4100 g a měří 56 cm. Vím, že je před námi ještě dlouhá cesta se spoustou návštěv různých lékařů, ale tak, jak jsem věřila od začátku, věřím i teď, že to spolu zvládneme a brzo doženeme naše vrstevníky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20608
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Já rodila na začátku 31tt císařem. Malá měla 1300g a 42cm a měli jsme ji v HK, kde byla 6 týdnů(tam jsem s ní být nemohla tak jsem taky vozila zmražené mlíčko) a pak ji na 1 týden převezli do nemocnice blíže k nám kde jsem už byla s ní a užívala jsem si jí 
Stani
