Jak rychle se může život změnit
Ještě před rokem bych nevěřila, že budu mít teď u sebe krásného synka. Minulý rok v létě na hodech byl můj přítel stárek (nejstarší ze zavádějících). Když jsme u starosty vybírali hodové víno, tak nám s vážnou tváří řekl, že dřív (za jejich mládí) byla tradice, že se do roka stárek oženil. A mi na to ha ha ha,tak to u nás ještě nehrozí, mi tu tradici tedy určitě nedodržíme. Jo, jen kdybych tušila...
nějaká ta svatební...
- 2
veselý pupíček:o)
3 dny před porodem
V listopadu jsme s přítelem Michalem (teď už manželem) spolu byli skoro pět let. Ten den byl čas vzít si další antikoncepční pilulku z platíčka, takže jsem zamířila do koupelny, Michal přišel za mnou a říká: „neber si tu tabletku“ a já na to: „jak jako neber si tu tabletku?“, „já chci miminko“. No, byla jsem docela v šoku. TEN Michal chce miminko? TEN, co vždycky říkal, že je času dost až po třiceti. No, já vždycky chtěla první dítě do 25, jsem vyloženě rodinný typ, ale když to teď na mě tak najednou vybalil, dostala jsem strach, jako že teď je to na mně, jestli chci nebo ne. Ptala jsem se ho, kde se stala ta změna, co se v něm zlomilo, že dospěl k tomu, že už dítě chce a on na to: „To víš, tobě ještě netikají biologické hodiny“. No, já dostala záchvat smíchu (je mu 26).
No, trochu to zkusím zkrátit. Já se po pár dnech rozmýšlení rozhodla, že do toho půjdeme:o) Jenže jsem možná trošku staromódní, takže co svatba? Když jsem se o svatbě před Michalem zmínila, tak hned odpověděl: „Tak co třeba v březnu?“ No hotovo, tak to mě opět a zase dostal. Říkala jsem si, no tak březen, to by mohlo být tak akorát ,první měsíce se určitě nezadaří, tak bych byla v březnu třeba teprve na začátku. Hahaha, jenže ono se zadařilo hned první měsíc po vysazení, takže v březnu jsem byla už v pátém. Nejvíc překvapené byly snad holky z práce a nešlo jim do hlavy, že já, taková mladá (23), se budu vdávat a chci miminko. Mám dost kolegyň, kterým je kolem 30 a na dítě ještě ani nepomýšlí, no, aby pak nebylo pozdě… Ale to je každého věc, nakonec mi to samozřejmě přály.
Nedokáži ani popsat ten pocit, když jsem na testu uviděla ty pověstné dvě čárečky(od překvapení přez obrovskou radost ale i strach). U nás to bylo všechno trošku naopak. Nejdřív rozhodnutí o miminku, pak o svatbě a pak teprve následovala žádost o ruku 
Věděla jsem i den, kdy mě požádá, akorát mělo být překvapení kde a jak. Nejdřív mě vzal na hodinu do wirpoolu a pak do restaurace na večeři, kde byly dokonce i svíčky (hmm, jaká romantika). Bylo po wirpoolce, po večeři a zásnubní prsten nikde. No, už mi to nedalo a když jsme šli do auta, tak jsem se prostě zeptala: „a co ta žádost? Kdy bude?“ Jsem prostě nedočkavá no… „Jsem chtěl najít nějaké místo cestou domů pod hvězdami, ale když už se ptáš, tak si vyber, kam pojedeme“. Tak jsem si vybrala plácek, kde jsou krásně z dálky vidět světla lamp, které ozařují město Moravský Krumlov. A ty hvězdy nad hlavou, no dokonalost sama 
) Prstenu jsem se taky dočkala, ale tím, že už to nebylo překvapení, jsme se u toho spíš smáli, když mě v kleče žádal o ruku, ale bylo to nezapomenutelné. No, každopádně svatba byla úžasná, nádherná, famózní… 
Těhotenství probíhalo celkem bez problémů i nevolnosti se mi vyhly (tím víc mi samozřejmě chutnalo a tak šly kilča pěkně nahoru). Nejhorší pro mě byly první týdny, když ještě nebyly cítit pohyby a chodilo se na kontrolu po měsíci, to jsem měla pokaždé strach, aby bylo miminko v pořádku. Já jsem celkově taková hysterka, až hypochondrička, jen uslyším o nějaké nemoci a už přemýšlím, jestli nemám nějaké příznaky ) Nejhorší je, že jsem zdravotní sestra a rok jsem studovala na porodní asistentku (žel nedostudovala), ale dva měsíce jsem chodila na porodní sál na praxi, takže jsem trošku věděla, do čeho jdu. Jenže tam nebyly jen radostné události, ale i potraty a porody mrtvých miminek, a to mi na psychice moc nepřidalo, tím větší jsem měla strach, aby moje těhotenství dopadlo dobře. Můj gynekolog má katastrofální ultrazvuk a já ještě ve 14. týdnu neviděla, jak malému bije srdíčko ,takže jsem sama na vlastní pěst zavolala do nemocnice, jestli by mi mohli udělat ultrazvuk tam, naštěstí bylo vše tak, jak má být a já byla alespoň trochu klidnější.
První větší problém však nastal, když jsem měla špatné výsledky tripple testu(down 1:18), bohužel jsem nevěděla o prvotrimestrálním screeningu, proto jsem ho nepodstoupila, kdybych o tom věděla, tak si ho samozřejmě zaplatím, ale… takže následoval odběr plodové vody. Bylo to docela stresující období, já měla 14 dní před svatbou, no hrůza. Zaplatili jsme si, aby nám výsledky zavolali ještě ten večer. Když jsme se konečně dočkali telefonátu, byla jsem strachy bez sebe. „Výsledky jsou v pořádku a čekáte chlapečka“. Ufff, ne kámen, obrovský balvan mi spadl ze srdce a já štěstím plakala. Pár dní po odběru mi začalo tvrdnout břicho, takže jsem musela pít magnezium. Pohyby jsem začala cítit v 18. tt, a to nejčastěji, když jsem si sedla do křesla k televizi, bylo to takové ťukání, zvláštní ťukání.
V osmém měsíci mi začaly otékat nohy a pak i ruce (snubní prsten do teď nenavleču ( Už se pomalu blížil termín porodu, který byl 10. a 12. 8. Už jsem měla pořádný pupík a ta vedra byla šílená. 5. srpna jsem šla na běžnou kontrolu a protože jsem měla strie po celém břiše a udělal se mi na nich exém, vzali mi pro jistou jaterní testy. Sestřička k jaterní testům ještě přidala vyšetření na kyselinu močovou, tak se náhodně přišlo na to, že ji mám zvýšenou (jaterní testy byly ok). Doktor se bál, že bych mohla mít preeklampsii (otoky a zvýšená kyselina močová v krvi), i když tlak jsem měla úplně v pořádku, tak se rozhodl, že bude nejlepší porod postupně vyvolat, hlavou se mi honila spousta myšlenek, hrozně jsem se vyvolávaného porodu bála, ale když šlo o mého drobečka, tak pro něj cokoliv, ale o tom až někdy příště, protože to je na další deníček. Už takhle je to dost dlouhé a určitě oceníte, když už budete mít konečně tenhle deníček přečtený, doufám, že se vám aspoň trochu líbil )
Pěkný zbytek dne Vám přeje Pavluška.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1160
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1202
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 502
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19086
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2749
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1653
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a ta fotečka v obilí je perfektní 
