Jak se narodil náš Víteček
- Porod
- KadleckaS
- 19.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych popsat porod mého druhého syna a taky si tím ten krásný den znovu připomenout. Termín porodu jsem měla stanovený na 7. 12. 2010. Ten den jsem měla jít i do nemocnice do poradny, ovšem 6. 12. jsem od rána měla zhruba po půlhodinách bolístky připomínající slabou menstruaci.
Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, ke konci těhu mně často bříško pobolívávalo, uvařila jsem tedy oběd a protože venku byla pěkná zima a náš starší 2,5letý Dominiček měl doma roupy, rozhodly jsme se, že se vypravíme do dětského koutku u nás ve městě a manžel se mezitím zajede ostříhat. Cestou nám zavolal řidič z doručovací firmy, který vezl od mé setry dárek pro malého k Vánocům, že se sejdeme dole ve vesnici u obchodu a balíček nám předá. Pro dárek šel manžel,já opět měla bolístku.
V dětském koutku už jsem se začala víc pozorovat a zjistila jsem, že kontrakce mám po 5 minutách. Trošku jsem znervózněla a koukala ke dveřím, kdy dorazí manžel. Když přišel, oznámila jsem mu, jak často mám bolesti. Rozhodl, že domů se nepojede, silnice byly hrozné a že zavolá mámě, aby přijela sem a zůstala tu s Domčou a my že sjedeme do porodnice a uvidí se. Cestou jsem měla tendence mu to rozmlouvat, že se mi tam vysmějí, že si vymýšlím. V porodnici mně napojili na monitor, tam nebylo samozřejmě nic vidět, protože jsem bolesti měla v podbřišku. Vyšetřil mě tedy sympatický mladý lékař a řekl, že jsem na 2 cm a že pravděpodobně do 24 hodin porodím a že to nechá na mně, jestli si to chci jet ještě domů dofunět nebo jestli už u nich zůstanu.
S manželem jsme se domluvili, vzhledem k tomu jak vypadaly silnice a k tomu že do porodnice to máme pár kilometrů, že už tam raději zůstanu. Doktor tedy vypisoval příjem, já u něj seděla a prodýchávala bolesti. Koukl na mě a poznamenal, že když se tak na mně dívá, že prý je dobře, že jsem se tam nakonec rozhodla zůstat, to bylo kolem 16:00 a poslal mě na oddělení šestinedělí. Čekala jsem až mi manžel přiveze tašku, abych se měla do čeho převléknout a dala si něco k večeři, poněvadž na večeři v nemocnici jsem již neměla nárok. Na pokoji jsem funěla do 19 hodin a pak jsem zašla za vrchní, že bolesti mám po dvou až třech minutách a že bych ráda dolů na sál, abych na to měla klid. Doteď jsem funěla na pokoji před jinou maminkou, nebo na chodbě.
Doktor mě znova vyšetřil, to jsem byla na 2-3 cm a začala se tvořit branka a řekl, že už můžeme na sál. Oproti prvnímu porodu to byla paráda, měli jsme pokoj sami pro sebe s vanou, sprchou atd. Starala se o mě jedna mladá moc milá PA. Vyplnili jsme ještě nějaké papíry a pak mi udělala přípravu. Poté jsem si lebedila na míči ve sprše a manželovi jsem řekla, ať si pustí televizi, že tohle bude dlouhá noc a to ticho, do kterého jsem si občas zafuněla, mi vadilo. Přišlo mi, že kontrakce jsem najednou měla nepravidelné a třeby i po 4 minutách.
Následovalo další vyšetření, teď už PA řekla, že jsem na 5 cm. A že mi pustí plodovou vodu, to bylo něco kolem 21:00. Pak už to šlo rychle, musela mě napojit na monitor, kde už jsem manželovi bolestí drtila ruku, nejdřív na záda, pak na jeden bok, na druhý a za chvíli jsem už na ni volala, že se mi chce tlačit. Na tři zatlačení byl venku ani mně nenastřihla. Malému ale musela hned přestřihnout šňůru, protože mněl krátký pupečník a položila mi ho na bříško. Vítek se narodil ve 21:45, vážil 2,86 kg a měřil 49 cm.
Suma sumárum, bolesti, kdy už jsem toho měla opravdu dost, trvaly max. hodinu a zvládli jsme to tentokrát i bez epiduralu. Manžel byl úžasný, moc mě chválil a povzbuzoval a pak mi řekl, že z porodu Vítečka má obrovský zážitek a u Dominička si to tak neužil. Ale to je na jiné vyprávění. Každopádně jsem šťastná za dvě krásné, zdravé děti a kdyby mi to nestačilo, klidně bych rodila zas. Však se mi ty pupíčky moc líbí a maminkám je okukuji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20594
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....