Jak se rodí kovbojové
- Porod
- nikina3
- 14.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se podělila a mojí zkušenost z porodu, ze kterého jsem si odnesla nádherný zážitek, hlavu plnou nových pocitů, pořádnou nálož neznámé bolesti a jednu nepěknou jizvu. ;)
Dvě hodiny před porodem, zrovna v jedné...
- 10
Tonáček čerstvě po porodu
- 2
Na porodním sále
- 1
šťastná rodinka
- 3
Milujeme ho...
- 1
Ještě na porodním sále jsem si říkala, jak tento porod zařadím mezi drastické a mučivé deníčky, ale s odstupem několika dnů si říkám, že na tom zas nic tak neobvyklého asi nebylo a na celou akci pohlížím jako na to nejkrásnější, co nás v životě potkalo a šla bych do toho zase. A bolest? I ta má svůj konec. 
Celé plánování rodinného života vycházelo tak plynule jak podle brožury z laciné červené knihovny. Po koupi domečku a jeho rekonstrukci, stěhování, nového pracovního zařazení v cizím městě, následného zasnoubení a nádherné svatbě ve westernovém stylu bylo jasné, že ke štěstí nám chybí už jen ta třetí osůbka. Po svatbě jsem vysadila po 7 letech užívání antikoncepci, vypočítala plodné dny a čekali jsme. Dlouho netrvalo, uplynuly dva měsíce a MS se nedostavila. Když jsem viděla //, málem mě to složilo, byl to úplně cizí nával emocí, strachu a euforie z pocitu neznáma, které nás čeká.
Celých 9 měsíců bylo báječných. Až na prvopočáteční bolesti prsou a celkovou otupělost v práci jsem žádný příznak těhotenství neměla. Beze změny jsem až do 7 týdnů před porodem chodila do práce, pracovala na baráčku a starala se o naše stádo koní. Možná díky tomu jsem se i týden před porodem cítila naprosto v pohodě, jen jako malý hrošík. Do 4. měsíce jsem ještě jezdila na koních. V té době mi však v poradně doktorka sdělila, že mám nízko uloženou placentu a nebezpečně blízko branky. Přišel klid a odpočinek, bříško se uklidnilo a problémy byly zažehnány. Čím víc se blížil termín (15.7.), tím víc jsem byla v klidu. Musím říct, že mnohem více jsem se bála v začátcích, jestli se plod vyvíjí a je všechno správně.
Strach z porodu se nedostavil ani na poslední kontrole v porodnici, kdy mi byl sdělen termín nástupu na vyvolání, jelikož jsem byla již 41+3 a nic se nedělo. Zavřená na deset západů, jako v polovině těhoteství. Celé dny před nástupem jsem prcka přemlouvala, aby dostal rozum a šel na svět dobrovolně. Den před nástupem do porodnice jsem vykydala celou stáj, zametla dvůr a absolvovala nervové kolečko kolem koně, který si ošklivě potrhal nohu v rybníce. Jestli to mělo vliv nevím, ale bylo pět hodin ráno, tři hodiny před nástupem a já se probudila v teplé louži. Běžela jsem na záchod a bylo mi jasné, že mi praskla voda. Odešla s ní i hlenová zátka. Radovala jsem se jako malá. Vzala jsem si vložku a šla ještě spát. V nemocnici udělali test a ten jasně ukázal, že to voda je. Upustilo se tedy od plánovaného oxytocinového zátěžového testu a dali mě na pokoj čekat. Manžela, který mě přivezl, jsem poslala do práce, jelikož mi bylo jasné, že to jen tak nebude…
Čekalo a se a čekalo, voda pomalu dál odtékala, já si četla a lelkovala. Každou půlhodinku přišla sestra zkontrolovat ozvy. V pět odpoledne mi píchli kanylu s penicilinem a v osm večer zavedli první tabletu na změkčení deložního hrdla. Nález - otevřená na dva prsty, bolesti žádné. Přišel večer a sestra mi radila, ať se na další den pořádně vyspím. Tak jsem zalehla. Po hodině - v půl desáté - mě však začalo pobolívat v podbřišku jako při MS. Snažila jsem se to zaspat, ale nešlo to, přicházelo to pravidelně po 4 minutách. V noci přišla opět sestra natočit monitor a to už tam skákali slabé kontrakce. Říkala jsem si „Jupí, konečně se něco děje“. Takto jsem probděla celou noc, usnout se už nedalo.
V sedm ráno mi přišli nakapat další penicilin a já se těšila na kontrolu, jak už jsem se přes noc hezky otevřela. Ale nález mě zpražil - stále na dva a hrdlo měkne příliš pomalu. Zavedli mi tabletu na vyvolání a odešli. Po dalších dvou hodinách přišel porodník. Sotva třicetiletý, pohled na něj člověku zvedl náladu i v kontrakcích, dokud nezačal vyšetřovat. Voda mi neodtekla všechna a zase se zapouzdřila, tak ji píchl. Divnější pocit jsem nezažila. Pak mi řekl, že tomu trochu " pomůže". Nevím, co dělal, jestli Hamiltona nebo něco podobného. Měla jsem pocit že prolezu oknem i s postelí, křičela jsem na něj, že to strašně bolí. Nic naplat, vydržet jsem musela.
Po „úkonu“ jsem byla na 4 prsty a bolesti, stále po 4 minutách, jsem začínala prodýchávat. Zkoušela jsem na uvolnění sprchu, ale voda mi úlevu nepřinesla, nejlépe mi bylo prosedět kontrakce na míči a škrábat rýhy do postele. Když pro mě po chvilce přišla sestra, že mě stěhují na porodní box, žhavila jsem manžela, ať už jede. Do 15 minut stál vedle mě v legračním papírovém mundůru. Musím říct, že jsem byla za jeho přítomnost nesmírně ráda. Každou kontrakci mi byl oporou a čas tak utíkal daleko rychleji. Když se stahy zkrátily na dvě minuty, už se u mě začaly shromažďovat sestry a doktor.
Bylo něco kolem jedné hodiny odpoledne. Vylezla jsem si na kozu a už neslezla. Připnutý monitor ukazoval stále slabší akci srdíčka při každém stahu, malej ale ještě nebyl připravený a já pořád na 4 prsty. V kontrakcích jsem musela ležet na zádech nebo na boku, což mi úlevu nepřineslo. Do kanyly mi kapalo snad kdeco, penicilin, pak něco na urychlení, něco na změknutí hrdla, už ani nevím. Byla jsem zoufalá, myslela jsem si, že mě to nezkolí, jsem přece silná holka od koní, ale měla jsem co dělat, abych nepropadla hysterickému pláči. Sestry byly báječné, radily mi, jak mám správně dýchat a nesmírně mě podporovaly. Oproti panu doktorovi, který mi šel opět „na pomoc“. Začala pro mě šílená hodinka, kdy jsem na každou kontrakci musela hodit nohy do opěrek, doktor se ve mně začal rýpat, přišlo mi to, jako by mě roztahoval násilím. Když kontrakce odezněla, nohy zase dolů a prodýchat dvě další na boku, aby malej dorotoval. Celou dobu na kyslíku. Takto to trvalo dobře půl hodiny. Nohy už mi museli zvedat sami, neměla jsem sílu a soustředila se jen na dýchání, abych dítě nedusila. Během té chvíle jsem se otevřela díky doktorově „šťourání“ ze 4 na 10 a konečně přišla ta úlevná věta - můžete tlačit.
Nevěděla jsem ale, že zatím jen naprázdno, aby dítě sestoupilo. Dávala jsem do toho vše, ale pořád se nic nedělo. Začala jsem panikařit a křičet, že to dítě nikdy nevytlačím, že už nemám sílu, když v tom jsem cítila hlavičku, a to mě nakoplo. Z celého porodu to byl nejnádhernější pocit. Úplně jsem zapomněla na bolest, jen tlačila. Manžel mi stál celou dobu u hlavy a tlačil do zad, jedna sestra mě držela za ruku, druhá mi dlaní tlačila na břicho, doktor mě nastřihl a malý byl na dvě kontrakce venku. Dali mi ho hned na břicho, jak jsem si požádala a začala brečet, bylo to tak neskutečné. Toník byl nádherný, vůbec nebyl pomuchlaný ani přidušený, jen krásné čisťounké miminko. Narodil se ve 14:32 s krásnými mírami 52vm a 3415g, apgar 9,10,10.
Po chvilkce si ho vzali a já porodila placentu. Jednou jsem zatlačila a pak to nějak vyšlo samo a šlo se šít. Při tlačení jsem měla pocit, že se trhám i směrem nahoru, ale k potěšení mému se jednalo jen asi o tři vnitřní stehy a asi 4-5 z nástřihu. Trochu to štíplo, ale nic, co by se nedalo vydržet. Za 10 minut bylo po všem, ještě přišlo nepříjemné tlačení dělohy, kdy se asi snažili vymáčknout, co ve mě zbylo, a pak už mi dali Toníčka v zavinovačce do náruče. Zkusili ho hned přiložit, ale nechytl se. Zabalili mě do deky a odešli, nechali nás dvě hodiny samotné s manželem a Toníkem. Dokapával mi oxytocin, usínala jsem únavou. Tak teď už jsme rodina, říkala jsem si, a slzela štěstím.
Na šestinedělí jsem měla Toníka hned a následně celou dobu pobytu u sebe, na další přiložení cca 3 hodiny po porodu se hned chytil k prsu a krásně sál. Propustili nás po čtyřech dnech jako krásně prospívající miminko, které nabralo více, než měl porodní váhu.
Nyní je Tondovi 11 dní, spinká v kočárku pod oknem a mně puká srdíčko láskou. Mateřství je nádherné…A jestli bych šla do dalšího? Okamžitě říkám, že ano!
Pozn.: Rodila jsem v nově otevřené porodnici v Klatovech. Všichni doktoři, sestry a personál na šestinedělí byl báječný, všichni se chovali profesionálně a já si odnáším z porodu nádherný zážitek, stejně tak i z poporodní péče jak o dítě, tak o rodičku.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1413
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 822
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1440
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 600
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 359
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19797
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2818
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1705
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratuluju Ti ke krasnemu miminku a preju hodne stesti, zdravi a spokojenosti cele rodince 
pokud by to někomu vadilo, může aspon zhodnotit, jak pěkný sál máme 
hodne zdravicka pro maminku i miminko 
jen tak dal!
Však dovnitř zakladatelce nevidíme, zkroucené nohy do fń čím iritovat nemají, internet je plnej úplně jiných pozic, odhalení, ba nechutností, fajn, ty osobně to vidíš takto, ale nevidím důvod to někomu předsouvat, nebo nadhazovat.
těžko říct, u druhé jsem už nejezdila, ale pracovala až do poslední chvíle. V den porodu jsem ještě s kontrakcemi 5 x odhrnula sníh z cca 150 m 
ale toť můj názor
