Jak jsem se k císařovnám dostala
- Porod
- afaxi
- 16.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už je to sedm týdnů, co jsem porodila naši dcerku a pořád, když si na to vzpomenu, tak je mi líto, že vše nešlo podle mých plánů.
To, že jsem těhotná, jsem tušila už před tím, než na mě vykoukly dvě čárky na testu. Stejně tak jsem si byla jistá, že prcek, kterého nosím, bude holčička. Těhotenství probíhalo v pořádku, od července jsem byla doma a v srpnu jsem pomáhala malovat v domečku, který jsme do toho všeho stavěli. Jsem trochu nezmar.
Konečně se začal blížit první termín porodu, který byl 7. listopadu, ten druhý dle ultrazvuku byl 17. Pořád se nic nedělo, monitory byly v pořádku, ale bez kontrakcí. Poslíčci přicházeli občas večer, ale nic co by mě nutilo jet do porodnice.
23. listopadu mi na kontrole udělali na mou žádost Hamiltona, 25. listopadu se na kontrole stále nic nedělo a tak mě druhý den čekal nástup do porodnice a zátěžový oxytocinový test, protože monitory byly stále bez kontrakcí.
26. listopadu jsem ráno přišla do porodnice, přijali mě, připojili mě na monitor a ejhle, měla jsem kontrakce po 7 minutách. Jenže jsem je cítila jenom jako šimrání, tak mě poslali na pokoj, a kdyby praskla voda, zesílily kontrakce, ať přijdu rovnou na sál. Odpoledne přijel na návštěvu manžel, byl tam snad do sedmi, povídali jsme si a mě občas zašimralo břicho. Co vám budu povídat, o půlnoci jsem si dala sprchu, že se to buď rozjede, nebo přejde. Vzbudila mě sestřička ráno v sedm.
Ráno mě čekala velká vizita a nabídli mi vyvolání anebo možnost čekat do čtvrtka. V té době už sem byla 41+4. Rozhodla jsem se pro vyvolání, protože mi něco říkalo, že se to prostě samo nerozjede a bude lepší to udělat hned. Došla jsem si pro věci, které jsem chtěla mít na sále, a pak jsem dostala tabletku.
Docela rychle se začaly rozjíždět kontrakce a v jednu jsem volala manželovi, ať se nachystá a přijede. Po vyšetření mi řekli, že kontrakce jsou sice pěkné, ale já se neotvírám. Takže mi píchnou vodu, malá se posune dolů a já se začnu otvírat. A pak to začalo. Kontrakce trvaly od půl minuty až minutu a přicházely po maximálně pěti minutách. Když přijel manžel, přesunuli jsme se na porodní sál a já pořád courala do sprchy, věšela se do závěsu, na žebřiny. Mám trochu zmatek v tom, jak to potom šlo za sebou, tak mě omluvte.
Během odpoledne, když přišel doktor, tak konstatoval, že na to, jak mám silné a rychlé kontrakce, se neotvírám a píchnou mi něco na bolest, abych se uvolnila a rychleji se otevřela (epidural to nebyl, nějaký „Dolsin“ pro porodnictví, jak mi řekla sestřička). Tak mě krásně sjeli, na minutku jsem i usnula. Sice sem se otevřela, ale snížila se intenzita kontrakcí, a tak jsem dostala další kapačku na podporu kontrakcí, ze které jsem se pozvracela.
Někdy v čase po kapačce, přišly kontrakce, které začaly bolet, ale tlačit sem nesměla a jediné, co mi pomáhalo, bylo si zakřičet, mručet anebo zatínat nehty do manžela. Všechno to snášel a ještě stíhal mi říkat, jak sem šikovná a že to zvládnu. Malá stále nechtěla pořádně sestoupit, tak mě otočili na bok, nohu nahoru a v každé kontrakci, které jsem měla snad v kuse, sem se musela uvolnit. Jak dlouho to trvalo, nevím.
Konečně mi dovolili tlačit, ale bylo to bezvýsledné. Nakonec do mě doktor sáhnul a řekl, že malá je těsně před pánví a neprojde. Další kapačka, pro změnu na zastavení kontrakcí a už mě táhli na sál na akutního císaře. Pamatuju si, jak sem plakala a manželovi se omlouvala, že sem to nezvládla a že mě to mrzí a prosila jsem ho, ať dá pozor na prcka. Na sále mi doktor řekl, že sem měla hraniční rozměr pánve, a kdyby měla malá odhad více než ty 3,5 kila, šli jsme plánovaně. Pak byla tma.
Dcerka se narodila v 22:07, měla 51 cm a 3515 gramů.
V noci si matně uvědomuji, že mi dcerku přinesli ukázat a jak mě budila ta nejprotivnější sestra na oddělení. Ráno mi dcerku konečně dali na kojení a já byla ta nešťastnější osoba pod sluncem. Hodně moc mě to hnalo k tomu, abych začala vstávat a mohla jít na normální pokoj, kde ji budu mít u sebe.
I dneska, když si na to vzpomenu, tak brečím. A ještě lahůdka na konci. Špatně se mi zavinula děloha a zůstávaly v ní očistky, tak jsem před Vánocemi šla ještě na revizi. Ale všechno zlé je pryč, jsme obě zdravé a užíváme si to.
P. S.: Děkuji svému manželovi za velikou psychickou podporu. Kdyby tam nebyl, asi bych zešílela.
P. S. 2: Také děkuji krumlovskému gynekologicko-porodnickému oddělení za péči. Byla jsem moc spokojená a příští porod plánuji zase tam.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1636
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20615
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Trochu pohybu nám neuškodí 
moc moc gratuluji!
