Jarní miminka 2004 - Vesnice a města nejsou ze stejného těsta
- Rodičovství
- Diny
- 21.08.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky Jarňátka:) Tak jsem se ujala deníčku, ten náš minulý je už hooodně daleko a k tomu jsem si dokonce 2x dovolila kopírovat...nejdřív mě zaujaly diskuze : Z města na venkov a pak Vesnice nebo město a tak mě napadlo téma na deníček a název jsem si půjčila od Kostkáčka z Kostiček (dětský pořad na ČT1, ale to asi všichni víte a znáte).
Ono jen zdánlivě nesouvisí tohle téma s dětmi, nooo, ono vlastně souvisí hodně… protože všechny někde bydlíme, všechny mámesvůj domov,kde žijeme s rodinou a tedy našimi dětmi,no a buď jsme se svým životem ve městě nebo na vsi spokojené nebo taky ne.
Moc ráda bych byla, kdyby jste napsali, jaké výhody a nevýhody vidíte v tom, že žijete právě v rodinném domku na vsi nebo ve městě, nebo v paneláku, v cihláku…, jestli se chystáte na změnu, nebo jestli byste jen nerady opustili svůj současný přístav:)
Nebudu se moc rozepisovat, neb naše nejmladší se mi vrtí ve vaku a nemáme ještě dneska odprdíno:)))) Tak se omlouvám, písnu jen ve zkratce jak je to u nás a pak se budu těšit na vaše názory, zkušenosti a prostě keckání:))) Aby deníček vyšel taky co nejdřív:)
Já jsem byla typické panelákové dítě. První dva roky jsem žila tedy v domě cihlovém, ale to si fakt nepamatuju:) Pak jsme se z Plzně stěhovali do našeho prvního paneláku, do bytu 1+1 ke Karlovým Varům. Pak jsme se tak nějak zase stěhovali, až jsme v mých7 letech zakotvili v paneláku ve Staré Roli (K. Vary) a tam jsem žila až do mého odstěhování se k prvnímu manželovi. Protože jsem jiný život neznala, i babičky a dědové žili v bytovkách, nic mi nechybělo. Naopak venkov a dům na venkově pro mě díky občasným návštěvám prababičky v Kynšperku představovali docela noční můru: zahradu posranou od slepic, někde za dveřmi do zahrady přivázaný zákeřný vlčák, zoufalý z života na špagátu a připravený porafat všechny kromě prababičky, která mu nosila jídlo. Vrcholem bylo, když jsem si šla coby asi čtrnáctiletá natrhat jablka do zahrady (překonala jsem hrůzu ze psa a dokonce jsem se smířila se slepičinci na svých teniskách) a jeden vzdálený ožralý strýček mě pronásledoval, páč jsem se mu asi líbila a tak jsem zase rychle nabrala směr barák. No co vám mám povídat. Navíc bylo a asi ještě někde je takovým dobrým českým zvykem schraňovat všechno na potom a tak typická zahrada u domu byla obklopená kůlnama (různých velikostí, stavu a materiálů), vedle kůlen se povaloval naštosovaný železný odpad, třeba trubky z doby, kdy se pokládala voda do kuchyně, tašky na střechu co už nikdo nechtěl… někde pod jabloní rozebraný motor z auta ještě po dědečkovi… Takže je jasné, že coby dítěti a později teenagerovi mi domek na vesnici pranic neříkal:)
Pak jsem se vdala do paneláku, poté ho vyměnila za jiný a začala snít o tom, jak další miminko po Zuzance bude vyrůstat jinde… Jenže s exmanželem to byly vždycky jen sny…a stejně jsem ještě neměla jasno, nejvíc by se mi v té době líbil rodinný domek za 5 milionů přímo ve městě:))))) Navíc jsem si nedovedla představit, co takový život na vesnici obnáší.
S mým druhým manželem jsme si chtěli koupit byt ve městě. Obcházeli jsme realitky a nic. Pak jsme byli o prázdninách na chatě M. rodičů. Mají jí ve vesničce poblíž Pardubic, pár chat, pár domků, strašný klid a nádherná příroda. Byli jsme tam v týdnu sami jen se Zuzkou.
Jedno ráno jsem vstala se svítáním. Všude ticho, jen kohout od sousedů všem co už otevřeli oči hlásil, že začíná den. Šla jsem na zahradu a sedla si s kafem pod višeň. Pak jsem zašla ke slepicím (v ohrazeném prostoru:)) a posbírala ještě teplá vajíčka. Nezapomněla jsem jim poděkovat:)Fakt nekecám:))) Do hrnečku jsem nasbírala nádherně velký rudý rybíz. A upekla koláč. Těsto bylo žluté jako slunce a já si v šest hodin ráno znovu sedla pod višeň a znovu pila kafe, ale tentokrát už s rybízovým koláčem k tomu. Bylo rozhodnuto. Nechci žít jinak. Chci domeček, chci zahradu, chci vesnici, chci tahle rána:)
A zbytek už víte. Koupili jsme si na hypotéku domek s velkou zahradou kousek od Plzně a jsme tu šťastní:) Na starost máme i s pronajatým pozemkem skoro 5 tisíc metrů čtverečních a strašně nás to baví:) Do letoška jsme zatím jen uklízeli po bývalých majitelích…starou zděnou kůlnu na zahradě, kadibudku, králíkárnu, udírnu…z trávy, která ani nebyla pod nánosem plevele vidět je krásný trávník (berte s nadsázkou, máme psy, takže golf se tu vážně hrát nedá, ale nám připadá krásný:)) Plánujeme slepice, těm chceme dopřátluxus asi tak 500 m2 oplocené zahrady (nesnáším chudáky, co živoří na pár metrech, za to bych lidem nesnášela vejce, ale pukavce!!), ovce (ty se budou mít ještě líp:)) Naše děti jsou v létě celý den venku, na zahradě, máme tu pískoviště, bazének (nafukovací, ale skvělý), ohniště…řeku kousek od domu… Les co by kamenem dohodil…
A já teď budu končit, ještě písnu v některém z komentářů, ale ať už to může jít do éteru, ju?:)
**Tak pište i vy, jak žijete, jestli je vám doma dobře, těším se:) **
Diny
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1345
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 761
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 743
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 721
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 605
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1789
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1987
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1371
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 957
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 766
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...