Jarňulky březňačky 5
- Těhotenství
- MataP
- 04.09.04 načítám...
Ahojky maminky čekatelky, (to zní hezky, že jo?) hlásily jsme skoro všechny, že by bylo potřeba nového deníčku, tak smolím, co mě napadá :) Už jsme v diskuzích probraly, jak jsme oznamovaly naše novinky příbuzným, kamarádům i kolegům a šéfům (pochopitelně i kolegyním a šéfkám). Ale co jsme neprobraly, nebo jsem to alespoň nezaznamenala, jak jste tu novinku oznamovaly svým drahým polovičkám (manžílkům, přítelům, prostě nastávajícím tatínkům).
Tedy nepředpokládám, že by tu novinku oznamoval muž vám, třebaže jsem slyšela o případech, kdy na těhotenský test první koukal muž. Ale je víc než 100%, že podnět k tomu musel přijít od ženy ![]()
Já jsem měla příležitost tuto novinku oznamovat už dvakrát, tak vám vylíčím oba průběhy, neb z mé strany bude ještě asi potřeba většího tréninku pro vybírání vhodných chvilek na oznamování takových událostí.
Poprvé to bylo před dvěma lety. Na konci června jsem úspěšně složila státnice na postgraduálu a někde uvnitř se ve mně objevila myšlenka, že teď už dostuduju i kdyby přišlo mimčo. Vůbec jsem netušila, kde se to ve mně vzalo. Do té doby jsem byla přesvědčena, že děti nemusím mít, že bych je nezvládla vychovat a že když jednou přijdou, tak jen proto, že si je bude přát můj muž a nebude vyhnutí. Můj přítel můj postoj znal, nicméně celou dobu našeho tehdy skoro dvouletého vztahu mluvil o tom, jak chce mít hodně dětí (4-5). Takže jsem asi trošku dozrála a začala se s myšlenkou na děti smiřovat. Můj doktor mě nějakou dobu předtím upozornil, že mám polycystické vaječníky a že budu mít pravděpodobně problémy s otěhotněním. Ale věděla jsem, že moje babička na tom byla stejně, po operacích jí zbyla jen 1/3 jednoho vaječníku a má tři děti. Můj přítel to věděl všechno. Když jsem mu oznámila svoje úspěšné složení zkoušky, zmínila jsem se i o tom, co mě napadlo o těch dětech. Překvapilo mě, když mi na to řekl, že tedy vy:,–(íme antikoncepci. Stejně prý to bude nějakou dobu trvat, a když budeme vidět, že to třeba po roce dvou nejde, tak začneme s léčbou. Bylo to na mě moc rychle a nebyla jsem si jistá, že to myslí opravdu vážně a není to jen chvilkový nápad. A protože jsem zrovna měla nakoupeno celé balení na tři měsíce, tak jsem si vzala čas na rozmyšlenou, a že to probereme znovu po prázdninách. Na konci prázdnin se mému kamarádovi narodila holčička. Pochopitelně jsem si ji pochovala a když jsem pak viděla ty fotečky, jak mi to na nich s tím malým mimčem sluší, byla jsem víc než nalomená, že chci taky miminko
. V září jsem dobírala antikoncepci, znovu jsme probrali s přítelem všechna pro a proti (a protože jsme byli oba přesvědčeni, že to bez léčby nepůjde a neměla jsem zrovna 400,– na novou antikoncepci-žila jsem jen ze stipendia) tak jsem prostě další nekoupila. A bylo rozhodnuto. Po menstruaci se dostavila ovulace (asi první v mém dosavadním životě) a já jsem otěhotněla. Když se blížil čas další menstruace, bolelo mě břicho jako vždycky před menzes, trvalo to ale déle než obvyklý jeden den nebo dva, měla jsem noční křeče v břiše, které si vyžadovaly úprky na WC, ale menstruace stále nikde. Bylo mi to podezřelé a začalo mě napadat, jestli třeba nemůžu být těhotná. Rozhodla jsem se, že dojdu za doktorem a zeptám se na to. Ráno než jsem odcházela, jsem ještě příteli řekla, aby se nedivil, když mu odpoledne oznámím, že bude tatínek, ale bral to jako dobrý vtípek. Jenže pan doktor byl jiného názoru, po vysazení antikoncepce se může menzes opozdit (což se mi ale nikdy předtím nestalo, vžycky alespoň chvíli ještě chodila pravidelně, než úplně přestala), a s těmi cystami na vaječnících se může i přesto nějaká náhodná ovulace dostavit. Podíval se tedy na UZV, usmál se a pravil: JE TAM!!! Pak ještě objevil cystu na vaječníku, dal mi utrogestan aby posílil činnost vaječníků, a řekl ať na sebe dávám pozor, aby se těhotenství udrželo a za deset dní ať přijdu, že už by mělo být vidět srdíčko. Moje pocity se daly v tu chvíli přirovnat k naprosté euforii. Jediné, co jsem chtěla udělat bylo zvednout telefon a všechno říct mému příteli. Jenže pak jsem si uvědomila, že po telefonu je to hloupé. Druhý den jsme měli odjíždět na dovolenou a oslavit tam naše dvouleté výročí. Řekla jsem si tedy, že to vydržím do druhého dne a se všemi dárečky, co jsem měla připravené, přidám i ten největší, vlastně nejmenší. ![]()
Jenže se to nepovedlo. Cestou domů mi volal přítel (byla jsem zrovna v nějaké pasáži) a zeptal se, co mi řekl doktor. Kdyby položil jakoukoliv jinou otázku! Jenže já jsem toho byla plná a nedokázala jsem mu to neříct, prostě to ze mě vypadlo. BUDEME MÍT MIMINKO! Přítel byl zrovna v té době na schodech cestou s kolegy na oběd. Byl hodně zaražený, nečekal to, ale rychle se vzpamatoval, vyptal se na detaily, ještě jednou si ověřil, že dobře slyšel a pak už musel končit. Večer mi vyprávěl, jak ho sledovali kolegové, prý vypadal, že to s ním sekne. Pak byl ještě nějakou dobu zklamaný, nad tou formou. Prý čekal, že mu to řeknu na výročí, při romantické večeři, prostě přesně tak, jak jsem si to představovala i já. A tak jsem si řekla, že se příště polepším.
Letos na začátku léta jsem otěhotněla podruhé. Menstruace po porodu chodila jak chtěla, antikoncepci jsem nechtěla brát kvůli kojení a tak jsme si jen dávali pozor. Kolem května jsem začala mít zase ten vnitřní pocit, že malý už je docela soběstačný, není s ním až tak moc práce, jsme maximálně sladění a že bych zvládla další mimčo (pochování čerstvých miminek tomu jen napomohlo, i když jsem měla v plánu delší odstup). Když jsem o tom mluvila s přítelem, moc se na to netvářil, stálo by to spoustu peněz (na moje argumenty, že už přeci všechno máme, moc nereagoval) a on ještě není připravený, nemáme vlastní bydlení a vůbec. Ale při milování si až takový pozor nedával
Když se mi na testu objevily dvě čárky byla jsem vlastně docela překvapená. Pan doktor mi na UZV mimčo potvrdil a rovnou mi udělal i fotečku. Dostala jsem nezbytné rady (hlavně ať nezvedám našeho prcka) a odcházela s vědomím, že tentokrát vymyslím nějakou úžasnou chvilku. Za tři dny jsem měla svátek, tak jsem si naplánovala, že až dostanu dáreček, tak dám taky dáreček
Dalo se předpokládat, že to bude nějaká romantická chvilka, kterou přítel vždy připraví. Den před svátkem přišel přítel domů, když už jsem ležela v posteli, ale ještě jsem nespala. Šla jsem za ním do kuchyně a chvilku jsme si povídali. Pak mi složil nějaký milý kompliment (v té době jich nebylo až tolik), já jsem se na to usmála a všechno jsem mu řekla. Jak jsem mu to chtěla říct až zítra, ale teď mi to přijde příhodnější, a že budeme mít miminko. Ani nebyl překvapený (prý to poznal z toho, jak jsem se usmála a tvářila - má mě přečtenou), ale měl VELKOU radost. Projevil trochu starosti, jak to všechno zvládneme. Ujistila jsem ho, že vlastně budeme potřebovat jen postýlku a plínky. Všechno ostatní přece máme. Nakonec byl z toho tak nadšený, že nečekal ani těch 10tt, jako poprvé a už druhý den se zatepla chlubil kamarádům:-)
A jak jste oznamovaly tu novinku vy?
Tak koukám. že jsem se strašně moc rozepsala, doufám, že jsem vás nezahltila ![]()
Mějte se krásně a pohlaďte pupíky
Máťa
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2598
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1958
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 952
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 6864
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3611
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2807
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1843
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3993
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3497
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7965
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
U nás to byl docela šok. Já jsem sice vnitřně tušila, že jsem těhotná, ale bála jsem se zklamání, protože už jsem předtím prodělala jedno mimoděložní těhotenství.
Miminko jsme neplánovali…ale pozor si taky zrovna zvlášť nedávali, takže zase TAKOVÉ překvapení to pro mě nebylo, čárečky na testu byly dvě.
Můj přítel se mnou ještě tenkrát nebydlel a já vůbec nevěděla jak zareaguje…doufala jsem že dobře, ale věděla jsem že to bude šok tak jako tak.
Počkala jsem na něj před budovou kde pracoval, koukal dost divně…nikdy předtím jsem na něj takhle nečekala. Pak koukal ještě divněji, protože si všiml, že cucám lízátko, protože jsem ten den také přestala kouřit. No a pak jsem mu hned na tom chodníku řekla co a jak. V životě jsem neviděla tolik emocí v jedné tváři, měnil barvy, od bledé po zelenou…:))) Nakonec se ale usmál a vzal mě do náruče a řekl jak je to skvělé. A bylo…a je. Už dva roky.