Těšitelky 15 - Hopsa hejsa pojedeme do Brandejsa
- Těhotenství
- MataP
- 02.10.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem :) Je tu dlouho slibovaný deníček o našem minisrazu. Jeho plánování začalo už někdy na konci jara, kdy se občas některá z nás zmínila v komentáři, že by ráda osobně poznala své virtualní kamarádky. Myšlenka postupně uzrávala. A když se většina vyjádřila, že je to dobrý nápad, začala hra na Stopovanou. Znáte ji?
To se nejdřív vymyslí termín, je to dlouho dopředu, v druhé půlce září bývá ještě hezky. Pak se musí najít nějaké vhodné místo, aby to bylo pro všechny v nějakém rozumném dojezdu. Nakonec vyhrálo okolí Prahy. Hotelů na výběr nebylo až tolik, konečné rozhodnutí: Řevnice. Tak to byl předvoj, ten co chodí jako první a dává šipky a úkoly
Pak musí být pauza. Tou byla prázdninová okurková sezona, kdy jsem se většinou neúspěšně snažila dát dohromady, kdo vlastně pojede. Tak se čekalo na září, až se všechny vrátíme z prázdnin zpátky k internetu
S přibližujícím se termínem začal peloton řídnout, až jsme zbyly jen čtyři: Bramborka, Magda, Zet a moje maličkost.
A aby nebylo málo dobrodružství, na poslední chvíli nám nově zvolený vůdce smečky změnil cílové místo
A protože změna je život, vyrazily jsme s našimi ratolestmi do Staré Boleslavy. Pokoje jsme ob:,–(ily, tak jak jsem dojely, vyšlo to hezky spárovaně
Druhou noc se to projevilo jako nejlepší strategie. Na jednom pokoji byli spavci a na druhem uplakaní nespavci.
V pátek po přijezdu, vybalení a nakrmení dravé zvěře jsme vyrazily očíhnout okolí. Počasí se vydařilo, krásné babí léto. V devět už všechny děti sladce spinkaly a my si mohly v klidu vychutnat večeři a skleničku
. V sobotu dopoledne dorazili Magda s Máťou. Jen co se ubytovali, vyrazili jsme na dlouhou túru za dortíky. Jely jsme pres les, pole, louky
Občas jsme zastavily nakrmit, svezly stopaře, okoukly rybáře, až se před námi zjevil vytoužený cíl. Posezení se zahrádkou a dortíky krásné, až se sliny sbihaly v puse
A že jich bylo! Než si nás obsluha všimla a donesla jídelní lístky, byla pod námi louže. Ač jsem neměla hlad, objednala jsem si spolu s ostatními i normální oběd. To se ukázalo jako velice rozumný tah, neb než byl oběd hotov, byla jsem hladová jako vlk. Trvalo jim tam všechno straaašně dlouho. Ale bylo to dobré
A zlatý hřeb odpoledne v podobě dortíku jsme si pochvalovaly všechny. Cestou zpátky jsme se ještě stavily zkolaudovat Zet byteček. Je fakt nadhernej! V nestřeženém okamžiku si Romča s Verunkou vyrazili z kopýtka a jali se zkoumati květináč, respektive hlínu v něm. Verunka se zasekla pod hrazdičkou, tak se nedostala moc blízko ke zdroji, ale Romča jí úspěšně podestýlal
A protoze Frederika ještě neválí sudy, tak řvala jako tur, že se k nim nemůže připojit ![]()
Večer jsme celkem rychle uspaly děti a s chůvičkami v ruce se přestěhovaly dolu k baru na večeři. Frederika s Máťou asi měli pocit, že jsou moc daleko od sebe, nebo moc daleko od maminek, takže jsme s Magdou celý večer běhaly dvě patra nahoru nastřidačku konejšit ty své poklady. Nakonec jsme vyměkly a přestěhovaly se nahoru k nim. A posléze děti do našich postelí ![]()
V neděli jsme zabalily, prošly se k zámku v Brandejse, daly si pizzu na větrné zahrádce, a pak už jen se zmrzlinou čekaly, až si pro nás přijedou drahé polovičky.
Jedním slovem to bylo PRÍMA
Holky, díky moc za hezký víkend!!!
Určitě si to rády zopákneme, kdekoliv jinde, klidně i celý týden a nejlépe ve větším počtu účastnic. Předběžně jsme pro Pražandy a přilehlé naplánovaly ZOO, ještě letos, nejlépe v říjnu, jen musíme objednat hezké počasí. Přidáte se?
Mata
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2976
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1843
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1565
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 550
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2522
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4985
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1759
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1852
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1145
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3783
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...