Jednou jsi dole, jednou nahoře III
- Těhotenství
- lilia81
- 28.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V minulých dvou deníčcích jsem popisovala své snažení, problémy s menstruací, ovulací a končila jsem tím, že jsem začala stimulovat na své 1. IVF. Přišel čas napsat pokračování. Asi to bude moc dlouhé, tak se všem omlouvám!
testovací mánie
- 2
naše miminka ...
jediná použitelná fotka ze 4D
První injekce stimulace byla za trest, namíchala jsem si Fostimon, celkem bez problému píchla, ale to, co to se mnou udělalo, to jsem nečekala, neustálé střídání teplo, zima, poléval mě pot – no už se těším na přechod 
Další injekce však tělo zvládalo už o poznání lépe, pro jistotu jsem si vždycky dala 30 minut po injekci polohu ležmo, stimulace utíkala a folíky úspěšně rostly. Bylo jich dost, až moc! Před odběrem vajíček (OPU) jsem se na posledním UTZ dozvěděla, že jich je přes 30!
V den OPU už jsem skoro nemohla chodit, a to jedno patro v Iscare na férovku jela výtahem! Ještě že bylo brzo ráno, trochu jsem se styděla, byla nervózní, jestli vše proběhne tak, jak má a hlavně, kolik ve folících bude zralých vajíček (oocytů). Paní doktorku jsem před odběrem prosila, ať mi slíbí, že nebudu mít hyperstimulák a pustí mě na transfer, ale neslíbila, ach jo.
Nicméně, odebraných folikulů bylo 30, z toho 26 oocytů a díky nadprůměrnému spermiogramu jsme se rozhodli, že mršky necháme, ať si každá vybere to své vajíčko sama a zvolili jsme tu „nejpřírodnější“ metodu na mističce. Druhý den jsem si volala a bylo mi řečeno, že 9 embryjek zmrazily ve stádiu dvoubuněčných a dalších 12 nám dávají do prodloužené kultivace! Jupííí, jupííí, můžeme mít fotbalovou jedenáctku, když přijde na věc
Bohužel mě ale hyperstimulační syndrom dohnal, byl středně silný, ale den před transferem jsem dostala horečky a nezbylo nic jiného, než se jet podívat do Podolí. Tam mi po 2 hodinách a výsledcích krve sestřička smutně oznámila, že si mě tam nechají, protože mám nějaký zánět v těle, takže kromě středního hyperstimuláku, který by nebyl tak strašný, mi musí nasadit i širokospektrá antibiotika! Naštěstí jsem v Podolí strávila jen víkend a tímto děkuji za milou péči na gynekologii všem sestřičkám.
Nebudu lhát, probrečela jsem hodiny, že mám 9 krásných embryjek a nemůžu si pro ně jet a chudáčky mi je zamrazí a co když se nerozmrazí. Z Podolí mě pustili s náloží miniheparinů, takže jsem si dále 2× denně píchala injekce do břicha, ale vše se zlepšovalo a k mé radosti jsme hned od dalšího cyklu v červnu začali s přípravou na KET!
Koňské dávky estrogenů doplnily estrogenové náplasti, ale efekt byl pořád mizivý, sliznice ne a ne dorůst požadovaných 8 mm, prostě to bylo 6,7 mm, někde 7 mm, ale ne a ne dohnat ten milimetr. Nakonec jsem přemluvila paní doktorku, ať mě přeci jen na ten KET pustí i se 7 mm! Souhlasila! Hurá, za 5 dní si jedu pro miminka!
Den D nastal, 3 embryjka ze zkumavky rozmrazila a na sále jsem se měla rozhodnout – jedno se nevyvíjelo, ale 2 krásně! Tak jo, tak tam dejte 2 miminka!
Přítel mě vzal na oběd a pak hurá domů ležet, ležela jsem ten den a ještě druhý, další den jsem jela na nehty a další 400 km k našim slavit předčasně mé narozeniny! Bylo mi báječně! Po dlouhé době mě nic nebolelo, nebolely mě vaječníky, pohoda! Jen kdyby nebylo takové vedro!
Den před odjezdem jsme byli nakoupit a já jsem si k večeři koupila 2 zavináče, jakou já na ně měla chuť! Jenže mě to vůbec nedošlo! 6. den od transferu jsem si byla jistá, že tím, že mi nic není, těhotná určitě nejsem, a tak jsem si ze sebelítosti udělala ráno test! Přítel byl na golfu a já zírala na tu druhou čárku jako na zjevení! Nechápala jsem! Vždyť mi nic není, nic mě nebolí, je mi konečně dobře!
No vlítla jsem do auta, jela do lékárny, koupila 2 dudlíky a nalepila na ně těhotenský test a čekala na přítele! Předala jsem mu taštičku se slovy, že pro něj něco mám! Koukal jako z jara! Po chvilce mi říká: „to jsou dudlíky?“ A já se pořád usmívala a říkám: „jo, jsou, ty nevidíš ten test?“ „No vidím, jsou tam 2 čárky! A to jako znamená co?“ No až v tenhle moment pochopil! Tolik k romantickému oznámení těhotenství 
Ve středu na své narozeniny jsem ale začala špinit, tak jsem nelenila a jela do Iscare na vyšetření krve, jestli tam nějaké HCG je, když se testíky už hezky zabarvovaly! Sestřička říkala, že 9 dní po transferu je brzo, ale když mám ty narozeniny a špiním, že mi tedy tu krev vezme. Mám si zavolat odpoledne ve 3. Ty hodiny byly nekonečné, když se v 1 hodinu rozezněl telefon, volali z Iscare, že mi přejí krásné narozeniny a už mají výsledky krve! Dostala jsem ten nejkrásnější narozeninový dárek: „Gratulujeme Vám, HCG je 125, jste těhotná!“ A já brečela štěstím jako želva!
Bohužel jsem neustále špinila, takže vysoké dávky Utrogestanu a Ascorutin byly na denním pořádku. Když jsem na chvíli Ascorutin vysadila, objevilo se i krvácení. Takto jsem v 5, tt+6 celá vystresovaná jela na ultrazvuk! Vše bylo v pořádku a já měla v bříšku 2 bublinky s embryonálními strukturami! Čekáme dvojčátka! Bože, jak to zvládnu!?
Na tuto otázku jsem dostala odpověď velmi záhy. Za 3 dny jsem byla na UTZ na kontrolu srdíčka 6. tt+2 a jen 1 srdíčko! Budeme týden čekat. Zázrak se nekonal, a tak jsem oplakala sourozence a byla vděčná za jednoho krásně se vyvíjejícího kulíška! Vzhledem k neustálému špinění a hematomu jsem šla na nemocenskou! Měla jsem o toho našeho sněhuláčka strach!
Všechno se ale vyvíjelo dobře, začala jsem blít jak amina! Pojem ranní nevolnost se stal celodenním a celotýdenním problémem! Nemohla jsem jíst, nemohla jsem pít, jen ležet a nesměla jsem se hýbat, jinak jsem hned blila! Pokud se mi podařilo udržet v břiše 1 nektarinku za den, slavila jsem úspěch! Nic jiného jsem nezvládala!
Tohle že mám být to nejkrásnější období v životě ženy? To vymyslel kdo? Asi stejný kre…, co pojem ranní nevolnost! Nevím, co je na pocitu, že jste vychlastali 3 litry vodky a je vám zle několik týdnů, a to kontinuálně, krásného! Ale přešlo to! Ve 13. týdnu, pomalu, pozvolna, ale přešlo. Byly i světlé momenty, jako svatba a to, že jsem vydržela 5 hodiny neblít a hlavně nepoblít kněze a na fotkách to vypadalo, že nejsem mrtvolně zelená!
Ultrazvuk ve 12. týdnu nám ukázal, že miminko je o týden starší a termín porodu byl stanovený na 15. 3. 2012. V 18. týdnu se nám naše potvůrka schovávala a pohlaví nebylo vidět! Sakra! První kopaneček přišel docela pozdě, ale s placentou vepředu to tak bývá! Pak už kopkat nepřestal! Ve 22. týdnu už náš Sebastianek panu doktorovi neuniknul! Čekáme kluka! Manžel se dmul pýchou, jeho ego létalo ve výšinách a já byla ráda, že je šťastný!
Konečně jsem si začala těhotenství užívat se vším všudy, s nákupy, s tím, že mi bylo dobře, prostě paráda! Radost mi kazila diagnostikovaná vcestná placenta a hrozba předčasného porodu a krvácení, ale statečně jsem si říkala, že prostě tohle už se stát nemůže! Vše probíhalo v pořádku, placenta se zlepšovala, na 4D už byla skoro vytažená a prcek si z ní udělal polštářek, do kterého zabořil hlavičku, a ručičku si dal pro jistotu před obličej! No celý táta! Takže 1 použitelná fotka a toť vše! Zato pindíka na nás vystrkoval bez problémů!
Na začátku 31. týdne vážil Sebík 1570 gramů a už je hlavičkou dolů, takže si užívám dloubanečky patičkami pod žebra! Je to drahoušek! Zvláště v autě při řízení je to „velmi výživné“!
Začínám 34. týden těhotenství a 1. 2. jdu na mateřskou! Takže příští deníček bude o porodu!
Děkuji za přečtení!
Přečtěte si také
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1766
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1189
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2393
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1158
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 777
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1383
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2763
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 2001
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1861
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1703
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
ted už dopadně všechno dobře, to je jasné 
. Za chvíli už budeš mí Sebíka v náručí 
určitě vše dobře dopadne. Připomíná mi to můj zážitek, taky jsem prošla IVF a pak dost krutými „ranními“ celodenními nevolnostmi, taky jsem nadávala na to, že větu „těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy“ musel vymyslet chlap 
Drž se a ať porod proběhne rychle a bez komplikací 
a ti naši kluci si budou spolu hrát 
