Jsem na světě
- Porod
- helenkanai
- 28.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje malá láska se mi narodila 10. 5. 2010, bude mít tedy už za necelý měsíc rok. Ten den se mi změnil kompletně život, přinesl hosně bolesti, starostí, ale ještě mnohem mnohem víc radosti a lásky, než jsem si kdy mohla pomyslet a přát.
Jsem myslím úplně obyčejná ženská 
S přítelem jsme spolu byli víc jak 4 roky, když jsme se rozhodli, že nám tady někdo schází a že tu naši lásku chceme zvětšit o ještě jednu osůbku navíc. Otěhotnět se mi povedlo hned napopravé - to jsme ani ve snu nečekala. Bohužel, hned od začátku jsem měla těhu dost problémové a rizikové, a tak i naše už dopředu zaplacená dovolená v Egyptě padla a já zůstala doma na nemocenské od 5. tt až do porodu.
Ze začátku mi bylo hodně zle, šíleně mě bolel žaludek, nemohla jsem skoro nic jíst - jen polévky a později jsme začala i zvracet a přidaly se stahy a tvrdutí bříška. Tyto dvě věci mi zůstaly po celou dobu těhu až do porodu. První Vánoce s bříškem se moc nevydařily - skončila jsme 25. 12. v nemocnici na kapačkách, ale o tom se rozepíšu více jindy. Tam jsme si poležela týden a pak mě pustili domů s tím,že nemám nic dělat.
Jak plynul čas tak jsme se víc a víc zakulacovala a těšila se na moji malou princezničku. Poctivě jsem navštěvovala předporodní kurz, chystala výbavičku. Bohužel moje přání rodit přirozeně nebylo vyslyšeno a vzhledem k mojí oční vadě mi byla indikována SC.
Dne 9.5. jsme nastoupila do porodnice - zatím na gynekologii. Při příjmu mi dělali vyštření - dost bolestivé, a to ho dělala ženská hodně nepříjemně a dali mě na monitor. No a ejhle, už se nám začaly rozjíždět stahy… ubytovali mě na pokojíček pro 3 maminky - ale byla jsme tam sama. Courala jsme se po nemocniční terase, těšila se na večeři, měla jsme hlad Mezitím jsem chodila stále na monitor. Stahy byly pořád a víc a víc. Hezky jsem si je prodýchávala a byla v pohodičce. Večer za mnou ještě zaběhla paní doktorka, že mám na monitoru stále stahy a že kdyby cokoli, musím okamžitě na sestrou, abych jim nezačala rodit v noci, že bych musela na akutního císaře. Naštěstí i přes to, že byla buřina jak blázen a já měla stahy, vydržela jsme v celku až do rána a dokonce jsme se i celkem dobře vyspala.
Ránko nástup na porodku, pěkně na přípravu, oholit,klistýt, vycévkovat Zážitek. To už jsme tam měla část svojí rodiny A máme to i natočené Až na ten klystýr Naposledy jsme se usmála do kamery, pohladila bříško a tradá pěkně po svých na operační sál. Vyškrábala jsme se na operační stů, přišla hrozně milá paní anestezioložka ,dohodly jsme se na spinálu a už mě napíchla. Do pár minutek mě začaly jakoby studit nohy a pak už jsme je necítila. To už se tam nahrnuli doktoři, pomazávali mi břicho a jelo se.
Během operace - říkám operace, protože na tom vážně není nic přirozeného, jsem cítila strašné tahání, tlaky a několikrát i hodně prudkou a silnou bolest - na kterou jsme i upozornila lékaře, tak mi asi něco přidávali na anestezii. Když mi praskali plodovku, byl to tedy tlak, až jsme hekla a pak zase šílené tahání, rvaní než mi vyndali berušku z bříška. Moje malá měla ještě hlavičku v děloze a už jsme ji slyšela kříčet
A pak mi ukízali to nejúžasnější a nejrásnější dítě na světě… moje jedinou a milovanou lásku ,smysl mého bytí na tomto světě. Moji Valinku Ellu. Zatímco malou vedle ošetřovaly a tatínek ji natáčel a babička slzela, byla vyndána i placenta, děloha vyčištěna, studenti valili oči, co byli na sále a já stále s kyslíkovou maskou skoro už nemohla dýchat a v duchu se modlila, aby to už bylo za mnou. Šití bylo nekonečné a únavné. V jednu chvíli jsme si už říkala, že jim řeknu, at toho nechají, že už fakt nemůžu. A pak? Hotovo. Konečně. Celá operace i s šitím trvala asi 45 minut, včetně toho, že tam byla přednáška pro hordu studentů
Při přendavání na lůžko ze stolu už jsme začala cítit pěknou bolest 
A to jsme nevěděla, co mě ještě čeká. Bohužel neměli prý hned volné místo na JIPU a tak mě po takovémto zákroku nechali na chodbě před sálem. Zřízenec co měl službu, mi kliďánko hodil na nohy mojí tašku s věcmi, která měla snad 10 kg nebo kolik. Všichni jsme byli tak zmatení, že si toho nejdřív nikdo nevšiml, až asi po 10 minutách, když jsme šla do šoku, to objevil přítel a zřízence strašně seřval, co si jako myslí. Házet ženské po císařském řezu na nohy tašku… neskutečné, ale obávám se, že je to asi jeho běžná praktika.
V šoku, kdy jsme se nekontrolovatelně klepala a měla promodralé rty, mě odvezly rychle na JIP a tam už jsme dostala okamžitě kapačku, po které to přestalo. Co je zajímavé, tak bolesti se objevily velice brzy od operačního porodu a nohy jsem necítila až do večera do 18 hodin. Pravděpodobně to bylo tím, že paní doktorka musela přidávat anestezii kvůli tomu, že jsme během operace cítila bolest.
Cca každé půl hodiny - je to jen můj odhad, neměla jsme u sebe ani telefon ani hodiny, mi přišla sestra píchnou injekci na rolování dělohy, a to bolelo jak čert, protože jsem měla normální stahy, akorát s tím rozdílem, že jsme se nemohla hýbat a ještě měla čerstvě sešité břicho. Ve 14 hodin mi přivezli na první přiložení moji lásku. Byla úžasná, voňavá a sladká. Černovlasá princezna s čírem na hlavě Narodila se v 8:45h ráno a měla 47 cm.
A teď už vím, kolik váží absolutní štěstí a bezvýhradná láska. Přesně 3070 g. Za dva dny jsme byla přeložena na šestinedělí, holčičku dostala k sobě Jediné, s čím jsme měla problém, bylo kojení, ale to je prý po císaři normální. Ale i to jsme doma zvládly a od 12. dne od porodu byla malá plně kojena a kojím dál, jak to jen půjde.
Moje malá holčička vnesla do mého života hodně moc radosti a lásky, a tak mi pomáhá překonat zradu mého nyní již ex přítele, který nás opustil a nechal nás samotné. Za necelý měsíc bude mít Ellinka Valinka 1 rok. Chodím do práce na pár dní v týdnu, hlídá ji moje babička a snažím se pro malou zajistit vše, co je potřeba.A stále věřím a a doufám, tam někde venku na nás čeká ten pravý, který bude mít rád moji malou a i mě. A pak, dáli bůh a budu mít štěstí, bude mít jednou malá i bratříčka nebo sestřičku.
Děkuji že jste dočetly až sem Moc mi pomáhá vypsat se z trápení, co člověk má. Nedusit to v sobě.
Mějte se všichni moc krásně.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20587
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
.
věřím na dobrý konec a po přečtení dnešního d 
Když mě dovezli na pokoj tak sjem si s nima už normálně hejbala a holka co byla hodinu přede mnou na mě koukala jak to že s nima hýbám 
Každopádně já jsem si císaře zařídila přes známého doktora po prvním porodujsem řekla že už nikdy a musím říct že i přes to je to o moc pohodlnější a pro ě jediný přijatelný jak dostat dítě na svět 