Jsem šťastná a neměnila bych
- O životě
- Anny_S
- 05.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy by mě nenapadlo, že právě já budu psát deníček a že o tom „nejhorším“, co jsem kdy zažila. Vím, že jsem vždy nebyla ukázková a perfektní dcera, ale to, co se u nás doma dělo, bylo k nevydržení. Proto jsem se rozhodla pro radikální krok, který mi hodně změnil život.
Jsou to už 4 roky, co jsem odešla z domu. Šla jsem k babičce, ta jediná mi vždy pomohla. Byla to osoba, která měla srdce na pravém místě, a která nikdy nezradila. A co povím o sobě?
Jmenuji se Anna, je mi 18let a každým dnem očekáváme narození našeho druhého syna. Ano, jsem mladá a prvního syna jsem měla v 17 letech, ale co je na tom? A kor v dnešní době? Měla jsem kde bydlet, měla jsem peníze, měla jsem muže, který se o nás postará, tak proč ne. Je pochopitelné, že první nebyl plánovaný. Jsem nejstarší dcera a také vnučka, které maminka naplánovala kariéru zubní laborantky. Nechápu, jak někdo může být tak naivní.
Mí rodiče se rozvedli, když mi byly 3 roky. Taťka mamku mlátil, nadával jí, nepřispíval na domácnost, veškeré peníze propil a prokouřil. Vím, že mamce hodně pomohl můj dědeček, který už bohužel nežije. Zemřel, když mi bylo asi 12 let. Potom si mamka vzala nového tátu, kterého jsem ale oslovovala strejdo, lépe řečeno, snažila jsem se ho neoslovovat, a každá žádost byla pro mě klišé. Nakonec ze vztahu strejdy a mamky vznikla sestra. Jsme o 8 let. Pak to vše začalo.
Musím uznat, že strejdovy rodiče byli super, říkala jsem jim dědečku a babičkou. Mezi mnou a sestrou nedělali žádné rozdíly. Všichni, ze strejdovy strany mě brali jako vlastní. Za nedlouho ne sestřiným narozením přišla puberta. Pro mě to bylo strašné období, no, spíše pro mamku. Doma to bylo pro mě nesnesitelné.
Pohled mamky: Doma nic nedělá, jen se válí u televize nebo u počítače, neučí se, s ničím mi nepomůže. Už mi dochází trpělivost! Zase se toho docela hodně sbírá (průserů); nevytáhlá myčka, nevysáto, nevytřeno, vysoké platy za telefon.
*Pohled mě: Prý, že doma nic nedělám. Každou sobotu jsem měla vysávat. Samozřejmě jsem to dělala, ale mamince se to nelíbilo, takže mě seřvala, nadala mi do sprostých slov a dala mi zaracha; taková naivita. Většinou to bylo na počítač. Jako by mi to vadilo. Šla jsem, když matka nebyla doma. Pak, že se neučím. V 7. třídě jsem měla první trojky, a to 4. Na konci roku jsem měla pouze 1, a to z matematiky – nikdy mi moc nešla. V 8. třídě jsem měla jednu trojku na pololetí a na konci jsem neměla žádnou a podle ní se neučím, aha. Vždycky jsem se učila spíše večer, aby mi to rána zůstalo v hlavě.
V 8. třídě jsem se také rozhodla, že chci jít na Obchodní akademii. To bylo keců, že mi nepodepíšou přihlášku, že na to nemám, atd., atd., přitom každý, i ti, kteří nebyli moc výborní matematikáři, to zvládali v pohodě a tvrdili, že je Obchodka lehká. Když jsem pronesla, že když mi to nepodepíše matka, tak táta, to bylo zase: „Ale zákonný zástupce jsem já…“, bla, bla, bla. V rodném listě mám uvedeného otce, tudíž je můj zákonný zástupce i on, ne? No, no comment.*
V 9. třídě, jsem to už nevydržela a odešla z domu. Šla jsem k babičce, jak jsem již psala na začátku. Poprvé jsem ale chtěla odejít už ve 13 letech. Pak jsem celou dobu přemýšlela, jestli jít, nebo ne. Buzerování, zákazy, a další se už nedalo vydržet. Cokoliv jsem řekla, bylo špatně, cokoliv jsem udělala, bylo špatně. U babičky mi bylo dobře, i když jsem tam neměla net a kamarády. Řekla jsem si, že raději budu bez netu a kamarádu (mohla jsem za nimi jezdit), než bydlet s ní a dělat jí otroka a terč, na který si může házet sprostá slova, nadávky, aj.
Na Obchodku jsem se dostala bez problémů. Přihlášku mi podepsal taťka a s babičkou mě ve studiu plně podporovali. Tam jsem se dala dohromady s Vladimírem, mým učitelem Ekonomiky. Byl o 17 let starší. I když jsem původně chtěla dostat Vladislava, s Vladimírem jsem se také spokojila, chichi. Byl svobodný, bezdětný, měl byt, auto a hlavně, miloval mě. Skoro nikdo našemu vztahu nefandil, jen babička říkala, že na věku nezáleží.
V 16 letech jsem se tedy odstěhovala od babičky ke Vladimírovi. Zažila jsem s ním moc krásné chvíle. V 17 jsem otěhotněla. Pochopitelně neplánovaně. I když mi nebylo 18, neměla jsem dodělanou školu, byla jsem na víc, jak 100% jistá, že si miminko nechám. Klidně, ať jsem sama, ale svoje dítě zabít nenechám. S Vladimírem jsme vše zvládali dobře. Do školy jsem chodila až do února, pak se narodil Antonius Feller, v den, kdy se narodil můj idol, Vladislav. (O porodu napíši jinačí deníček.)
Všichni gratulovali, já byla neskutečně šťastná, Vladimír také. Moc se Anýskem pyšnil, novopečený tatínek, moc rád vozil kočárek, vůbec mi ho nechtěl půjčovat. Byla jsem moc ráda, že to takhle dopadlo. V červnu jsem opět otěhotněla. Opět neplánovaně. Vláďa ale slíbil, že to opět zvládneme. Moc mi pomáhá babička a Vláďova mamka. Babička mi hlídává Anýska, „tchyňka“ vybírá výbavičku pro Amýska. Teď jen čekáme, kdy se rozhodne vyjít na svět. Matka Antoniuska neviděla, a chci, aby to tak zůstalo i na dále, čili nechci, aby viděla Amadeuse.
Myslím, že tohle by mohlo být asi tak zhruba vše, co jsem chtěla. Děkuji za přečtení a jsem smířená s tím, že se do mě bude několik uživatelek navážet, ale já jsem šťastná a neměnila bych. ♥
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1637
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....