Jsem tu...
- Porod
- Kiwi923
- 17.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se narodí, všechno se změní. Celý můj svět, celý můj život. Vše je jinak. A už vím, co je to být matkou. Už vím, co je to ten pocit. Je to skvělý pocit a je to dar. Děkuji ti, Isabelko. :
Poslední procházka
- 5
Vodník je na světě :)
Hmm Hmm....
- 3
Byl čtvrtek a jako skoro každý jiný den v květnu bylo hezky. Jediné, co bylo jiné a odlišné, jsem byla já. 
Ano, byla jsem to já. Měla jsem bříško, 12 kg navíc a čekala jsem na to, až se moje miminko rozhodne přijít na svět.
Ten den jsem měla také naplánovanou kontrolu u lékaře. Už od rána jsem měla něco jako menstruační bolesti v podbříšku a jellikož mě tyto bolesti trápily poslední týden, moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Přišla jsem vysmátá k doktorovi kolem 12 hodiny a zjistila jsem, že jsem naštěstí už ani kilo nepřibrala. Poslechla jsem si miminko, jak se krásně rozléhá jeho srdíčko a pak šup šup na lehátko. Potvrzeno sečteno: „Miminko se nikam nechystá, napíšu Vám papír do nemocnice a v úterý jdete na vyvolání.“
Zklamaná jsem odešla od lékaře a rozjela jsem se zase k domovu. Doma mé bolesti nepřestávaly, ale také to nebylo nic, co by se nedalo přežít. Prostě bylo jen miminko více živé a bolestí byly tím pádem intenzivnější, no ne? Nikdy jsem se během těhotenství nebála porodu. Jediné, z čeho jsem měla strach, byl klystýr a nástřih. Ale jinak jsem na tom byla psychicky až moc dobře. Dokonce i moje homeopatička mi před výběrem jmen a poslední kontrolou říkala, jak jsem na tom až moc dobře a že jsem na porod až nějak moc klidná. 
Plus pro mě.
Takže jsem celodenní bolesti nijak nic nepřisuzovala a dál si dělala vše podle sebe. Přítel přišel kolem 15 hodiny domů z práce a já ho poprosila, zda nevezmeme smečku našich tří psů na procházku. A tak jsme vyrazily za krásného, slunného odpoledne ještě na vycházku. Při velmi čilé chůzi jsem cítila víc a víc bolest. Dokonce jsem se musela i při několikaminutovém intervalu zastavit, aby bolest přešla. A tak jsme si udělali několikakilometrovej okruh a šup šup domů.
Na zahradě jsem si ještě zahrála s hafanama a jakmile jsem si sedla na trávník, bolesti nějak zesílily. To jsem už zpozorněla a upozornila na to přítele. Ten se jen zatvářil a řekl mi, že mimčo má příjít až v sobotu, tak přijde v sobotu.
OK. Mlčela jsem a šla jsem si sednout k TV. Jakmile jsem lehla, ucítila jsem opět velmi intenzivní bolest. To už jsem informovala i mamču. Ta už plašila celej barák, že se jede rodit, boože. No prostě starostlivá maminka. A tak jsem to dál neřešila, dala si nášup bramboračky, převlíkla jsem peřiny, vysála si ložnici a obyvák. Utřela a vydezinfikovala jsem si koupelnu a wc. No a nabalila si tašku do porodnice. Mamka bláznila, přítel jen pokyvoval hlavou a já jsem byla spokojená, že snad přijdu do čistého až se vrátím. No jo kliďas.
Hodiny ubíhaly a už se nám blížílo něco k 21 hodině. Bolesti byly sice silné, ale já jsem velká holka, a tak nebudu přece plašit. Poprosila jsem přítele, zda by mi ještě epilátorem neoholil nohy a já si pak ještě ve sprše oholila zbytek. 
No pak jsem si sedla k TV, že se teda ještě mrknu na Farmáře (hledal tehdá ženu). A to už jsem bolestí i trochu se propínala v kříží, ale musela jsem se dodívat. To se měl už přítel na pozoru, ale uklidňovala jsem ho.
Zalehli jsme potom do postele a naštěstí byl můj hned mrtvý, rozuměj - spal. A tak jsem si na mobil zapisovala, jak jsou od sebe daleko poslíčci. No tak střídalo se to 15 minut, pak 20, pak se to kolem půlnoci přiblížilo k 10 minutám, pak to zase pominulo. A kolem jedný se to hejbalo už od 10 k 5 minutám.
To jsem se už v posteli kroutila jak žížala. Pak mě to prohnalo na wc. A ejhle. Šla jsem se ještě opláchnout. Koukala jsem, zda někde nenajdu zátku - nikde nebyla, a tak jsem dál čekala na tu plodovou vodu. Ta nikde… Zátka taky nikde. A bolesti už byly jen kolem 5 minut. A to už byla druhá hodina ranní. Tak jsem se naštvala a řekla přítelovi, že se snad dostatečně vyspal a že bychom teda mohli už jet, pááč to asi už nevydržím. Najednou mi vyhrkly už i slzy bolestí. Nasedli jsme a za 15 min jsme byli v porodnici.
Já jsem měla strašněj pocit, jak jim tam lezu o půl třetí ráno, kdo na mě bude zvědavej, chudinky sestřičky. „Ježííš, ty budou naštvaný,“ jsem si říkala. A tak jsem se šla nahlásit. Paní velmi nepřijemná a trochu zní byl cítit i kouř z cigaret. Ojé, já jsem věděla, že mám počkat aspoň do 6 hodin do rána.
Pak teda při napojení na monitor řekla něco ve stylu, že to nikam nespěchá, že si ještě počkám. A teda no dobře… Pak přišla taková úžasná, mladá, krásná a milá paní doktorka a bylo po stresu. Byla na mě fakt milá. Řekla mi co a jak. A tak jsem se šla převléct a šup na klystýrek. Jejda, měla jsem strach, že je tam všechny omeju, ale bylo to - se vám všem tady přiznám - strašně příjemné. Když najednou ucítíte tu teplou vodu, jak vás uvolní. Vše z vás vyjde ven. Cítíte se po sprše pak ještě líp a strašně čistě a nemáte strach, že jak budete tlačit, že by tam snad někde něco mohlo být. Byl to super pocit.
Možná vám to přijde děsný, jak jsem to tu popsala, ale mně se strašně ulevilo. Cítila jsem se fakt líp a klidnější. Jen jsem tam jenom otevřela dokořán okno.
Šup na hekárnu. Tam na mě čekal konečně přítel. Tak jsme se tam nějak pár hodin svíjeli - já v bolestích a on hledal vhodnou polohu na spaní. Sem tam přiskočila mladá paní doktorka a projela mě prstem. To jsem myslela, že snad zblázním. Pak jsem se ani nenadála a už bylo 5 hodin ráno, pátek. Střídala se směna a přišla super PA. Byla milá příjemná a fajn. Ne jak ta stará babizna.
V 6 hodin ráno mě ještě přišla mladá paní doktorka prohlídnout a rup, praskla mi voda. Tak se to tam pěkně všechno vylilo. A cítila jsem úlevu číslo dva, ale pak jsem myslela, že zblázním. Bolesti zesílily. Už se vyměnila i směna doktorek. A opět přišla naštěstí mladá a sympatická paní doktorka. A při kontrole se mi zase udělalo zle. Bože, proč se ve mě musí všichni šťourat.
Po tom jejich prohlídnutí se bolesti zvětšily a bylo mi děsně. Pak všichni konečně odešly. A já jsem tam nadávala, jak to stojí za prd. Miminko se tlačilo ven. Já jsem tam mačkala madlo postele a přítel mě neustále zakrýval. Ale sakra, co mě furt zakrýváš a on, že su nahatá a já na něj „No a co, sakra? Se potím jak prase, dej mě pokoj,“ a zase jsem sevřela madlo. A přítel zase na mě skočil a zase mě přikryl. „Já se z tebe snad zblázním. Dej mi už pokoj.“ A on „Neboj, to vydrž.“
Pak jsem vedle v hekárně slyšela nějakou maminku. Bože, ta je hysterická. Co tak ječí. mě to taky bolí. Aaach, můj bože. Proč je na chodbě to křeslo prázdné, proč tam nikdo nesedí. Ježiši, mě to bolí. Kde je někdo. Sakra, vždyť tu nikdo není. „Miláčku, já tě přikryju.“ „Běž už do háje. Mně je vedro.“
Já už to nevydržím. Panebože, kde je doktorka. Já chci konec. Mě vomejou. Proč je to křeslo na chodbě furt prázdné. „Ti říkám, zajdi tam a někoho sem pošli.“ A ježiši, proč ta mamina tak ječí. Mě to uplně dostává. Aaa mě to přece taky bolí a neječím… Uf já už asi miminko nechci. Nemůžem jít domů? Jooo optimistka
Konečně došla PA. „Já už to nevydržím.“ A PA je taky optimistka: „Jeee, už rodíme.“ No ty jo snad už dvě hodiny tady rodím.
„Tak mi prosím doneste třeba epidurál.“
„Ne ne, je to zbytečný, miminko bude hned venku.“
„Ne nebude… Doneste něco, to strašně bolí.“
„Maminko, tlačte.“ OK. Tak se do mě opřela PA a přítel.
Zatlačila jsem opět vlna vody venku. PA je srandistka: „Malej vodník jde na svět. Zatlačte vidím hlavičku, to bude vlasáč“ No má bejt po kom. Sakra, proč se furt tak vybavuje, pomyslím si, už ať je to za mnou.
„Zatlačte ještě.“
„Už nemůžu.“
Já slibuju. já už druhé miminko nechci. Já už chci domů!
„Nebojte maminko, už tu bude.“
„Tlač, vidím hlavičku,“ říká přítel. No tak zatlaíim podruhé a nic. Tak šup, nůžky, nástřih. A je to za mnou. Ani to nešlo cítit. Malá je venku. Božínku. Ona je nádherná. Bože, já su cíťa, břečím jak malá.
Tatínek je úplně mimo. Ale úplně. Položí mi ji na bříško a pěkně se mačkáme. Já ji miluju… Miluju. Je skvělá a je moja. Tatínek břečí. Malinká břečí. Je to krásnej pocit. „Jedeme domů??“ ptám se.
Je 8:26 17.5.2013, na svět přišla moje 4100g a 52cm holčička jménem Isabelka. Tak a můžem jít na pokoj a užívat si lásky. Koho to mám na pokoji? Hysterická mamča je tu se mnou. A byla to ta nejlepší baba, kterou jsem tam nakonec poznala.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2385
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1814
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1082
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1372
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1184
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3275
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2519
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4313
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15030
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1123
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
hlavne zdravicko obema 
gratuluji k Isabelce 
