Jsem tu...
- Porod
- Kiwi923
- 17.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se narodí, všechno se změní. Celý můj svět, celý můj život. Vše je jinak. A už vím, co je to být matkou. Už vím, co je to ten pocit. Je to skvělý pocit a je to dar. Děkuji ti, Isabelko. :
Poslední procházka
- 5
Vodník je na světě :)
Hmm Hmm....
- 3
Byl čtvrtek a jako skoro každý jiný den v květnu bylo hezky. Jediné, co bylo jiné a odlišné, jsem byla já. 
Ano, byla jsem to já. Měla jsem bříško, 12 kg navíc a čekala jsem na to, až se moje miminko rozhodne přijít na svět.
Ten den jsem měla také naplánovanou kontrolu u lékaře. Už od rána jsem měla něco jako menstruační bolesti v podbříšku a jellikož mě tyto bolesti trápily poslední týden, moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Přišla jsem vysmátá k doktorovi kolem 12 hodiny a zjistila jsem, že jsem naštěstí už ani kilo nepřibrala. Poslechla jsem si miminko, jak se krásně rozléhá jeho srdíčko a pak šup šup na lehátko. Potvrzeno sečteno: „Miminko se nikam nechystá, napíšu Vám papír do nemocnice a v úterý jdete na vyvolání.“
Zklamaná jsem odešla od lékaře a rozjela jsem se zase k domovu. Doma mé bolesti nepřestávaly, ale také to nebylo nic, co by se nedalo přežít. Prostě bylo jen miminko více živé a bolestí byly tím pádem intenzivnější, no ne? Nikdy jsem se během těhotenství nebála porodu. Jediné, z čeho jsem měla strach, byl klystýr a nástřih. Ale jinak jsem na tom byla psychicky až moc dobře. Dokonce i moje homeopatička mi před výběrem jmen a poslední kontrolou říkala, jak jsem na tom až moc dobře a že jsem na porod až nějak moc klidná. 
Plus pro mě.
Takže jsem celodenní bolesti nijak nic nepřisuzovala a dál si dělala vše podle sebe. Přítel přišel kolem 15 hodiny domů z práce a já ho poprosila, zda nevezmeme smečku našich tří psů na procházku. A tak jsme vyrazily za krásného, slunného odpoledne ještě na vycházku. Při velmi čilé chůzi jsem cítila víc a víc bolest. Dokonce jsem se musela i při několikaminutovém intervalu zastavit, aby bolest přešla. A tak jsme si udělali několikakilometrovej okruh a šup šup domů.
Na zahradě jsem si ještě zahrála s hafanama a jakmile jsem si sedla na trávník, bolesti nějak zesílily. To jsem už zpozorněla a upozornila na to přítele. Ten se jen zatvářil a řekl mi, že mimčo má příjít až v sobotu, tak přijde v sobotu.
OK. Mlčela jsem a šla jsem si sednout k TV. Jakmile jsem lehla, ucítila jsem opět velmi intenzivní bolest. To už jsem informovala i mamču. Ta už plašila celej barák, že se jede rodit, boože. No prostě starostlivá maminka. A tak jsem to dál neřešila, dala si nášup bramboračky, převlíkla jsem peřiny, vysála si ložnici a obyvák. Utřela a vydezinfikovala jsem si koupelnu a wc. No a nabalila si tašku do porodnice. Mamka bláznila, přítel jen pokyvoval hlavou a já jsem byla spokojená, že snad přijdu do čistého až se vrátím. No jo kliďas.
Hodiny ubíhaly a už se nám blížílo něco k 21 hodině. Bolesti byly sice silné, ale já jsem velká holka, a tak nebudu přece plašit. Poprosila jsem přítele, zda by mi ještě epilátorem neoholil nohy a já si pak ještě ve sprše oholila zbytek. 
No pak jsem si sedla k TV, že se teda ještě mrknu na Farmáře (hledal tehdá ženu). A to už jsem bolestí i trochu se propínala v kříží, ale musela jsem se dodívat. To se měl už přítel na pozoru, ale uklidňovala jsem ho.
Zalehli jsme potom do postele a naštěstí byl můj hned mrtvý, rozuměj - spal. A tak jsem si na mobil zapisovala, jak jsou od sebe daleko poslíčci. No tak střídalo se to 15 minut, pak 20, pak se to kolem půlnoci přiblížilo k 10 minutám, pak to zase pominulo. A kolem jedný se to hejbalo už od 10 k 5 minutám.
To jsem se už v posteli kroutila jak žížala. Pak mě to prohnalo na wc. A ejhle. Šla jsem se ještě opláchnout. Koukala jsem, zda někde nenajdu zátku - nikde nebyla, a tak jsem dál čekala na tu plodovou vodu. Ta nikde… Zátka taky nikde. A bolesti už byly jen kolem 5 minut. A to už byla druhá hodina ranní. Tak jsem se naštvala a řekla přítelovi, že se snad dostatečně vyspal a že bychom teda mohli už jet, pááč to asi už nevydržím. Najednou mi vyhrkly už i slzy bolestí. Nasedli jsme a za 15 min jsme byli v porodnici.
Já jsem měla strašněj pocit, jak jim tam lezu o půl třetí ráno, kdo na mě bude zvědavej, chudinky sestřičky. „Ježííš, ty budou naštvaný,“ jsem si říkala. A tak jsem se šla nahlásit. Paní velmi nepřijemná a trochu zní byl cítit i kouř z cigaret. Ojé, já jsem věděla, že mám počkat aspoň do 6 hodin do rána.
Pak teda při napojení na monitor řekla něco ve stylu, že to nikam nespěchá, že si ještě počkám. A teda no dobře… Pak přišla taková úžasná, mladá, krásná a milá paní doktorka a bylo po stresu. Byla na mě fakt milá. Řekla mi co a jak. A tak jsem se šla převléct a šup na klystýrek. Jejda, měla jsem strach, že je tam všechny omeju, ale bylo to - se vám všem tady přiznám - strašně příjemné. Když najednou ucítíte tu teplou vodu, jak vás uvolní. Vše z vás vyjde ven. Cítíte se po sprše pak ještě líp a strašně čistě a nemáte strach, že jak budete tlačit, že by tam snad někde něco mohlo být. Byl to super pocit.
Možná vám to přijde děsný, jak jsem to tu popsala, ale mně se strašně ulevilo. Cítila jsem se fakt líp a klidnější. Jen jsem tam jenom otevřela dokořán okno.
Šup na hekárnu. Tam na mě čekal konečně přítel. Tak jsme se tam nějak pár hodin svíjeli - já v bolestích a on hledal vhodnou polohu na spaní. Sem tam přiskočila mladá paní doktorka a projela mě prstem. To jsem myslela, že snad zblázním. Pak jsem se ani nenadála a už bylo 5 hodin ráno, pátek. Střídala se směna a přišla super PA. Byla milá příjemná a fajn. Ne jak ta stará babizna.
V 6 hodin ráno mě ještě přišla mladá paní doktorka prohlídnout a rup, praskla mi voda. Tak se to tam pěkně všechno vylilo. A cítila jsem úlevu číslo dva, ale pak jsem myslela, že zblázním. Bolesti zesílily. Už se vyměnila i směna doktorek. A opět přišla naštěstí mladá a sympatická paní doktorka. A při kontrole se mi zase udělalo zle. Bože, proč se ve mě musí všichni šťourat.
Po tom jejich prohlídnutí se bolesti zvětšily a bylo mi děsně. Pak všichni konečně odešly. A já jsem tam nadávala, jak to stojí za prd. Miminko se tlačilo ven. Já jsem tam mačkala madlo postele a přítel mě neustále zakrýval. Ale sakra, co mě furt zakrýváš a on, že su nahatá a já na něj „No a co, sakra? Se potím jak prase, dej mě pokoj,“ a zase jsem sevřela madlo. A přítel zase na mě skočil a zase mě přikryl. „Já se z tebe snad zblázním. Dej mi už pokoj.“ A on „Neboj, to vydrž.“
Pak jsem vedle v hekárně slyšela nějakou maminku. Bože, ta je hysterická. Co tak ječí. mě to taky bolí. Aaach, můj bože. Proč je na chodbě to křeslo prázdné, proč tam nikdo nesedí. Ježiši, mě to bolí. Kde je někdo. Sakra, vždyť tu nikdo není. „Miláčku, já tě přikryju.“ „Běž už do háje. Mně je vedro.“
Já už to nevydržím. Panebože, kde je doktorka. Já chci konec. Mě vomejou. Proč je to křeslo na chodbě furt prázdné. „Ti říkám, zajdi tam a někoho sem pošli.“ A ježiši, proč ta mamina tak ječí. Mě to uplně dostává. Aaa mě to přece taky bolí a neječím… Uf já už asi miminko nechci. Nemůžem jít domů? Jooo optimistka
Konečně došla PA. „Já už to nevydržím.“ A PA je taky optimistka: „Jeee, už rodíme.“ No ty jo snad už dvě hodiny tady rodím.
„Tak mi prosím doneste třeba epidurál.“
„Ne ne, je to zbytečný, miminko bude hned venku.“
„Ne nebude… Doneste něco, to strašně bolí.“
„Maminko, tlačte.“ OK. Tak se do mě opřela PA a přítel.
Zatlačila jsem opět vlna vody venku. PA je srandistka: „Malej vodník jde na svět. Zatlačte vidím hlavičku, to bude vlasáč“ No má bejt po kom. Sakra, proč se furt tak vybavuje, pomyslím si, už ať je to za mnou.
„Zatlačte ještě.“
„Už nemůžu.“
Já slibuju. já už druhé miminko nechci. Já už chci domů!
„Nebojte maminko, už tu bude.“
„Tlač, vidím hlavičku,“ říká přítel. No tak zatlaíim podruhé a nic. Tak šup, nůžky, nástřih. A je to za mnou. Ani to nešlo cítit. Malá je venku. Božínku. Ona je nádherná. Bože, já su cíťa, břečím jak malá.
Tatínek je úplně mimo. Ale úplně. Položí mi ji na bříško a pěkně se mačkáme. Já ji miluju… Miluju. Je skvělá a je moja. Tatínek břečí. Malinká břečí. Je to krásnej pocit. „Jedeme domů??“ ptám se.
Je 8:26 17.5.2013, na svět přišla moje 4100g a 52cm holčička jménem Isabelka. Tak a můžem jít na pokoj a užívat si lásky. Koho to mám na pokoji? Hysterická mamča je tu se mnou. A byla to ta nejlepší baba, kterou jsem tam nakonec poznala.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1532
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 897
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1560
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20228
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2580
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2855
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1730
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
hlavne zdravicko obema 
gratuluji k Isabelce 
