Každý rok na přání manžela otvírám surovcům, letošní Velikonoce se už nedám

Venku začíná svítit to vlezlé jarní sluníčko, lidé v obchodech šílí u regálů s vajíčky a mně se svírá žaludek. Nenávidím Velikonoce. Už je to tady zase. Ten kolotoč pokrytectví, nuceného veselí a tradic, které mi připadají spíš jako legální způsob, jak někoho ponížit v jeho vlastním obýváku. Mám pocit, že nemám kam utéct. Stěny našeho domu se pomalu mění v klec, ve které mám příští pondělí dobrovolně čekat na svůj příděl ran.

Každý rok na přání manžela otvírám surovcům, letošní Velikonoce se už nedám Každý rok na přání manžela otvírám surovcům, letošní Velikonoce se už nedám Zdroj: Czechdaily.cz

Můj manžel, ten se samozřejmě nemůže dočkat. Pro něj je to svátek králů. „Prosím tě, nebuď zase jako kakabus,“ prohodil dneska u snídaně, když viděl můj výraz. „Chci, abys všechno připravila, nakoupila dost chlastu a hlavně buď doma. Nechci v hospodě zase poslouchat, že ses zabarikádovala jako v protiatomovém krytu.“

To je ono. Jemu jde o tu hospodu. O to, aby si z něj chlapi u piva nedělali legraci, že si neumí srovnat ženu do latě. Že jeho žena není ta vzorná hostitelka, co s úsměvem nalévá panáky cizím chlapům, kteří se sotva drží na nohou.

Vzpomínám na loňské Velikonoce a dělá se mi zle. Manžel mě ráno vyšlehá jen symbolicky, to mu musím nechat, je to spíš takové pohlazení pomlázkou, kterou si poctivě uplete i s košíčkem. Jenže pak se sebere, vezme pomlázku a zmizí po návštěvách a po koledě. Nechá mě tu samotnou. Jsem tu jako kus masa vystavený ve výloze. Čekám na ty surovce, co se přitoulají kolem jedenácté, v očích už mají skleněný lesk a v ruce pletené biče, kterými se ohánějí s takovou vervou, jako by mi chtěli z kůže vymlátit duši.

„Tak co, panímámo, nebuďte skoupá, nalejte nám něco ostřejšího!“ řvali na mě minule ti dva odvedle.
Alkohol z duše nenávidím. Nenabízím ho. Odmítám sponzorovat něčí odpolední kocovinu. Jenže v naší vesnici je to hřích horší než krádež v kostele. Když nenaleješ, jsi sucharka. Když neotevřeš, jsi blázen.

„Zase jsi jim neotevřela? Víš, co mi včera řekl Tonda v hospodě?“ vyjel na mě loni manžel večer, když se vrátil s náladou pod psa. „Že jsem pod pantoflem, když si ani koledníky nepustíš přes práh. Děláš mi akorát ostudu!“
Křičel na mě, jako bych já byla ta špatná. Jako by moje právo na klid a bezpečí bylo méně důležité než jeho pověst u piva.

Dneska jsem se dívala na kalendář a něco se ve mně zlomilo. Už nebudu ta tichá postava v pozadí, co peče mazance pro lidi, které nesnáší. Letos se na všechno vykašlu. Manžel ať se třeba zblázní, ať si v té hospodě klidně vymyslí, že jsem odletěla na Mars, je mi to jedno.

Mám v plánu prostě sbalit tašku, sednout do auta a odjet někam pryč. Do hor, do hotelu, nebo klidně jenom kamsi na parkoviště u lesa, kde nebude slyšet žádné „Hody, hody“. Nechám mu doma prázdnou lednici a zamčené dveře. Ať si ty vajíčka barví sám, jestli o ně tak stojí.

„Letos mě tu nenajdete,“ zašeptala jsem si pro sebe. Ta představa svobody je opojnější než jakákoliv slivovice, kterou ti chlapi tak vyžadují. Možná to bude stát tichou domácnost na čtrnáct dní, ale ten pocit, že jsem se nenechala podrobit něčemu, co mi bytostně odporuje, za to stojí.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
98
1.4.26 16:23

No tak hlavně že místo mizerného manželství a partnera, který tě nemiluje a nerespektuje řešíš velikonoce… Jako sorry, ale bejt jako chlap necitlivej kretén a jako ženská hadr na podlahu nemá s tradicemi nic společného…

  • načítám...
  • Zmínit
5182
3.4.26 11:44

Jak se nekdo takovy mohl stat manzelem? Nebo je takovy jen na velikonoce? Nechce se mi verit, ze by to nekdo v dnesni dobe az tak prozival. Tak proste neotevru dvere, a hotovo. Pujdou o dum dal.

  • načítám...
  • Zmínit
3847
5.4.26 07:03

@hani28 To je vymysleny, never tomu.

  • načítám...
  • Zmínit
41
10.4.26 07:33

Sice je to vymyšlený článek, ale kdyby to byla pravda, tak hlavní problém je tvůj manžel a ne nějací koledníci. Hledáš problém jinde než je. Opět tendenční článek.

  • načítám...
  • Zmínit