Kde brát sílu?
- Snažení
- Elisia
- 20.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako většina z vás tady řešíme s manželem miminko. Od začátku jsem měla pocit, že problém bude ve mně. Už od puberty mě gynekolog strašil, že nebudu moci mít děti, trpěla jsem totiž na záněty vaječníků a v 7 letech prodělala operaci slepého střeva.
Po roce planých nadějí jsme začali situaci řešit. Spermiogram (v jedné nemocnici) dopadl dobře, a tak jsem překonala strach a šla na laparku. Výsledek byl dobrý, až na malá ložiska endometriózy, které jednou byla velký problém a podruhé ne, asi podle toho, jak se paní doktorka vyspala. Jednou mi takhle oznámila, že doporučuje léčbu antikoncepcí na půl roku, a každá snažilka si asi dokáže představit, co to znamená. Podle ní je to hra o čas a měla bych co nejrychleji otěhotnět, abych tu nemoc zastavila.
Nelenila jsem a objednala nás do doporučovaného centra reprodukce, kde nám udělali všelijaká možná vyšetření. Na poslední schůzce nám pan doktor sdělil, že zřejmě budeme to % párů, u kterého se příčina nenajde. Na moji žádost jsme si nechali udělat kontrolní spermiogram a výsledek byl naprosto šokující – špatný. Podotýkám, že manžel přestal kouřit a pro jistotu bral vitaminy. Takže se pak v něčem vyznejte. Nikdo nám nedokáže odpovědět, který výsledek je správný.
Z poslední návštěvy CAR jsme opravdu rozčarovaní a už nevíme, čemu máme věřit. Manžel má zlomené ego, protože ho po prvním spermiogramu chválili, že se to jen tak nevidí a rok jsme žili s tím, že chyba je ve mně. Moje gynekoložka mi řekla, že by věřila výsledku CARu. Ale proč ona vidí v mém hormonálním profilu problém a oni ne? Protože je zřejmě jenom zajímá, jak nahnat lidi do umělého oplodnění a co nejrychleji vydělat.
Mezitím otěhotněly všechny holky z jedné diskuse a já jsem v tom najednou sama. Nemám skoro žádné kamarádky, když se někomu svěřím, tak mi jenom řeknou, nemysli na to tak. Tak to raději nikomu neříkám. Sama doma sedím a brečím, protože se v ničem nedokážu vyznat.
Abychom se trochu zaměstnali, vrhli jsme se na rekonstrukci bytu. Dva roky jsme ji plánovali a šetřili a já z ní nemám nakonec vůbec radost. Jako na potvoru se asi po 5× pokazilo auto a už ten vrak nemá cenu opravovat. Takže abychom mohli vůbec na nějaké CAR pomyslet, musíme mít auto a další penízky na léčbu. Abychom měli peníze, musí manžel jezdit na montáže, takže jsem často sama. Asi chápete, že na dálku se dítě těžko vyrábí. Je to začarovaný kruh a občas jsem z toho opravdu unavená. A jak to tady tak po sobě čtu, tak mám pocit, že to snad ze mě mluví Clostil. Nemáte s tím někdo zkušenost, takovou depku jsem snad ještě neměla.
Zmiňované CAR je Zlín, pokud máte na něj nějaký názor, budu ráda, když mi ho napíšete. Doktorka mi doporučovala Obilný trh Brno, prý jsou jediní nekomerční – za názory budu taky ráda.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1794
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2300
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1953
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 739
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 632
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1814
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1905
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2191
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1186
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4912
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...