Kde brát sílu?
- Snažení
- Elisia
- 20.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako většina z vás tady řešíme s manželem miminko. Od začátku jsem měla pocit, že problém bude ve mně. Už od puberty mě gynekolog strašil, že nebudu moci mít děti, trpěla jsem totiž na záněty vaječníků a v 7 letech prodělala operaci slepého střeva.
Po roce planých nadějí jsme začali situaci řešit. Spermiogram (v jedné nemocnici) dopadl dobře, a tak jsem překonala strach a šla na laparku. Výsledek byl dobrý, až na malá ložiska endometriózy, které jednou byla velký problém a podruhé ne, asi podle toho, jak se paní doktorka vyspala. Jednou mi takhle oznámila, že doporučuje léčbu antikoncepcí na půl roku, a každá snažilka si asi dokáže představit, co to znamená. Podle ní je to hra o čas a měla bych co nejrychleji otěhotnět, abych tu nemoc zastavila.
Nelenila jsem a objednala nás do doporučovaného centra reprodukce, kde nám udělali všelijaká možná vyšetření. Na poslední schůzce nám pan doktor sdělil, že zřejmě budeme to % párů, u kterého se příčina nenajde. Na moji žádost jsme si nechali udělat kontrolní spermiogram a výsledek byl naprosto šokující – špatný. Podotýkám, že manžel přestal kouřit a pro jistotu bral vitaminy. Takže se pak v něčem vyznejte. Nikdo nám nedokáže odpovědět, který výsledek je správný.
Z poslední návštěvy CAR jsme opravdu rozčarovaní a už nevíme, čemu máme věřit. Manžel má zlomené ego, protože ho po prvním spermiogramu chválili, že se to jen tak nevidí a rok jsme žili s tím, že chyba je ve mně. Moje gynekoložka mi řekla, že by věřila výsledku CARu. Ale proč ona vidí v mém hormonálním profilu problém a oni ne? Protože je zřejmě jenom zajímá, jak nahnat lidi do umělého oplodnění a co nejrychleji vydělat.
Mezitím otěhotněly všechny holky z jedné diskuse a já jsem v tom najednou sama. Nemám skoro žádné kamarádky, když se někomu svěřím, tak mi jenom řeknou, nemysli na to tak. Tak to raději nikomu neříkám. Sama doma sedím a brečím, protože se v ničem nedokážu vyznat.
Abychom se trochu zaměstnali, vrhli jsme se na rekonstrukci bytu. Dva roky jsme ji plánovali a šetřili a já z ní nemám nakonec vůbec radost. Jako na potvoru se asi po 5× pokazilo auto a už ten vrak nemá cenu opravovat. Takže abychom mohli vůbec na nějaké CAR pomyslet, musíme mít auto a další penízky na léčbu. Abychom měli peníze, musí manžel jezdit na montáže, takže jsem často sama. Asi chápete, že na dálku se dítě těžko vyrábí. Je to začarovaný kruh a občas jsem z toho opravdu unavená. A jak to tady tak po sobě čtu, tak mám pocit, že to snad ze mě mluví Clostil. Nemáte s tím někdo zkušenost, takovou depku jsem snad ještě neměla.
Zmiňované CAR je Zlín, pokud máte na něj nějaký názor, budu ráda, když mi ho napíšete. Doktorka mi doporučovala Obilný trh Brno, prý jsou jediní nekomerční – za názory budu taky ráda.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 392
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 298
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 639
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 439
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 219
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1169
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2126
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 873
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 523
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?