Když se rozum bije se srdcem

Mám dvě zdravé krásné děti a hodného manžela. A jedno velké dilema: třetí dítě. Říkáte si, v čem je problém? Moc toužím po dalším dítěti, i když ne hned, spíš až za několik let – na „stará“ kolena pro radost. Manžel sice nechce, dvě mu stačí, ale myslím, že by se časem dal přemluvit.

Ale začnu radši od začátku. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Když se nám narodilo první dítě, byla jsem strašně šťastná a cítila jsem, že můj život konečně dostal smysl. Těhotenství jsem si moc užívala, bylo mi skvěle jako nikdy v životě :-) Porod sice nic moc, ale mimi bylo v pořádku a na mé komplikace po porodu jsem hned druhý den zapomněla.

Po dvou letech následovalo další těhu, opět nádhera, jen jsem měla trošku obavy z porodu, aby se něco nestalo a děti nezůstaly bez mámy. Nikdy mě ale nenapadlo, že tentokrát půjde o život miminku. Naštěstí všechno dobře dopadlo a každý den za to Bohu děkuju :) Můj strach o život miminka trval jen několik desítek vteřin, možná minutu, než se ozval dětský pláč – no spíš jen takové mňoukání. Ale ještě dnes mi běhá mráz po zádech, když o tom píšu, na tento zážitek jaksi retrográdní amnézie nefunguje… Představa, že se vrátím domů, kde už je vše připravené, bez miminka. Nějak jsem to nemohla rozdýchat. Po této zkušenosti jsem k manželově velké radosti vyhlásila stop stav v plození dětí.

Až donedávna, kdy jsem čirou náhodou při brouzdání na netu a hledání info o kojení narazila na článek o porodu mrtvého dítěte s odkazem na dlouhacesta.cz. Přečetla jsem si některé příběhy a paradoxně mě dost uklidnily. Ne, opravdu nejsem žádný zvrhlík ani sadista. Spíš jsem si uvědomila, že se to prostě stává (častěji než jsem si myslela) a bohužel se to stává i vzorným a milujícím rodičům. A co hůř – porod není jediná nástraha v životě malého človíčka, stačí nešťastná náhoda nebo zákeřná nemoc. Prostě co se má stát, to se stane a ne vždy to jde ovlivnit. Člověk to tak nějak ví, ale říká si, že jeho se to přece netýká.

S tímto novým prozřením a snad ještě i pod vlivem zbytku koktejlu těhu hormonů začal hlodat červíček pochybností, jak že to bude s naším třetím dítětem. Asi si říkáte, proč to řeším teď, když bych ho stejně chtěla až za pár let. No já si to taky říkám :-) Jenže si nemůžu pomoct, jsem plánovací typ a zásadní otázky svého života potřebuju mít vyřešené.

Poprvé v životě opravdu nevím, co dělat – na jednu stranu strašně chci a na druhou stranu se strašně bojím, nevím, jestli bych dokázala být tak v klidu jako při předchozích těhu a nepostavila si před UZ vyšetřovnou stan. Manžel má zatím jasno – 2 děti stačí, myslím, že mu poslední zážitek taky nepřidal, byl u porodu. Jeho argumenty jsou i logické – chceš riskovat? (no toho se bojím…), máme už kluka i holku (souhlasím), finančně i časově bychom se těm dvěma nemohli tolik věnovat (to je sice pravda, ale myslím, že třetí sourozenec by jim to mnohonásobně vynahradil svou láskou a jejich životy by i přes to byly bohatší), děti už budou odrostlé a zase se patlat s miminkem (no právě proto ho ale chci :-)), máme jen 2 dětské pokojíky (jenže někdo nerespektoval stavební plány a v mém srdíčku postavil pokojíky tři). Má mě rád a myslím, že by nakonec souhlasil, kdyby věděl, že mě to trápí a opravdu moc chci. Ale pokud názor nezmění, budu ho samozřejmě respektovat, i kdyby to bolelo.

Mám ještě spoustu času nad tím přemýšlet, přesto by mě zajímaly vaše názory (i pokud si myslíte, že jsem pako, někdy si už tak taky připadám :-)), třeba mi pomůžou utřídit si myšlenky. A aby nevznikla mýlka – neužírám se tím, jen tak přemýšlím, jsem opravdu strašně moc šťastná, raduju se z každého dne stráveného se svou rodinou a mateřství si užívám plnými doušky, i když jsou děti někdy na zabití – ale to jistě každá máma zná :-) Děkuju všem, kteří to ještě nezabalili a dočetli mou (jak tak zpětně koukám) slohovou práci až sem :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Zuzylka
1061
5.6.11 07:16

Ahojky, já jsem na tom stejně jako ty. Jen ten strach mě netrápí, spíš fakt, že to přes manžela neprojde…
Nepíšeš, kolik je ti let, ani kolik je dětem :think: , tak nemohu srovnávat :-) .
Přeju, ať se to podaří :palec: .

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
5.6.11 08:15

Z tvého deníčku jsem usoudila, že jsi ještě mladá, a máš čas na rozmyšlenou. Nerozmýšlej se však dlouho. Já to tak udělala a až jsem měla ve 38 pocit, že je čas, tak mě překvapilo mimiděložní těhotenství. Rok jsem nemohla přijít do jiného stavu, teď mám malou naději ale ještě se bojím radovat (na UZ ještě není srdeční akce). Přeji hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Florelis
2038
5.6.11 08:18

Nepíšeš,co přesně se stalo při tvých porodech,tak těžko posoudit,ale myslím,že tvé obavy jsou hodně přehnané.Je přirozené mít strach,ale ne hned myslet na to,že máma nebo miminko umřou.. :roll:
Každopádně přeju ať to dopadne tak,jak si přeješ!

  • načítám...
  • Zmínit
madlenka73
2310
5.6.11 08:19

Elijo,za mě rozhodně doporučuju do třetího jít. Tedy samozřejmě,pokud nemáte nějaké potíže - třeba finanční,zdravotní nebo tak. Je-li vše v pořádku a jsi na vážkách,pak se kloň na stranu ano mít miminko. My máme 4 holčičky. Tedy 2 jsou manželovo z prvního manželství,jedna moje - no a právě bylo tu také dilema - tři děti je hodně ale společné miminko nás hodně táhlo. Tak máme čtvrtou holčičku. Také jsem váhala,tedy oba, zvažovali pro a proti ale touha zvítězila a věř,že je malinká naprostý zlatíčko a jsme strašně šťastní,že ji máme. Dokonce i říkáme,že by si lidé měli děti pořizovat později,více si je užijí a vychutnají. Mně je 37,manželovi 40 a našim kočičkám 17let,10let,5let a 8 měsíců. To mluví za všechno,ne :-P ? Držím palečky ať se rozhodnete správně a ať je vše OK.

  • načítám...
  • Zmínit
Karnatt
214
5.6.11 13:40

Ahoj já mám dvě holčičky a také bych si přála třetí mimčo-nejlépe chlapečka,ale můj partner také nechce ted,možná za pár let ano.Tak at se rozhodnete společně hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Kiara77
1879
5.6.11 15:47

Elijo, jakobys mi mluvila z duse. Jenze my mame zatim dve holcicky a manzela nejspis nebude vubec jednoduche ke tretimu premluvit.

  • načítám...
  • Zmínit
miranda77
75
5.6.11 20:05

poslechni hlas svého srdce …„Pán Bůh dal králíčka, bude i travička“. O budoucnost netřeba mít obavy, stane se, jak se má stát … A na konci života tě nebude trápit, že jsi to neudělala či"nezkusila".
PS: Plánujeme také třetí mimi … i přes nepovedené porody to mudr. schálil ;-)

Příspěvek upraven 05.06.11 v 20:07

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
5.6.11 22:24

Ahoj holky, díky za názory :-) Vidím podle reakcí, že nejsem sama a většinou to brzdí manželové :-D No mladá… je mi 29, děti mám 2,5 let a 7 měsíců. Zdravotně jsme na tom dobře (co se plodnosti týče, tak až moc, aspoň zatím :wink: ) Vím, že moje obavy jsou přehnané, jen nevím, jak na to nemyslet…

Emi držím palečky, ať se můžeš brzy radovat :palec: Madlenko gratuluju k holčičce, je nádherná! A ostatním přeju, ať se jim ty třetí ratolesti povedou :wink: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30422
6.6.11 00:09

Ahoj mamko,
myslím si, že Tvůj deníček vůbec není plný přehnaných obav. Abych Tě trochu povzbudila, byla jsem taky spokojená maminka dvou děvčátek, ale ve 35 letech, navzdory slibně rozjeté kariéře a spokojenosti, pohodě a pohodlí, které vyplývalo z toho, že dcerky byly velké – přišlo to na mě.Zatoužila jsem po dítěti, po tom zázraku být zase těhotná, po miminku, které vypiplám, po novém človíčku, který vzejde z nás obou. Mám štěstí, že jsem si vzala skvělého muže, kterého jsem ani po dvacetiletém vztahu nepřestala milovat a který mou touhu vyslyšel.A tak je tu dnes s námi Karlička, naše sluníčko zlaté.Její příchod k nám nebyl úplně bez komplikací, narodila se s ne úplně banální vývojovou vadou, která nesouvisí s tím, co ti chci říct, není to podstatné.Přesto – možná právě proto, je štěstí, které s ní prožíváme, mnohem intenzivnější. Těžkosti společně překonáváme a užíváme si hrozně moc přítomnosti malého človíčka, který naši rodinu znovu rozsvítil a provoněl tou vůní a radostí malého dítěte. Rozhýbala a omladila nás všechny, zaplnila dům hračkami, vlila novou energii. Cítím se mladá a silná, ale moje zkušenosti mi pomáhají vědomě prožívat a vážit si každého dne, který společně prožijeme. Abych to zkrátila – mít třetí dítě byl opravdu moc dobrý nápad. A pokud mě někdy napadnou myšlenky, které nejsou radostné, pak je to nad tím, že pro mě už toto rozhodování – zda mít nebo nemít další dítě – už opravdu skončilo. Bylo to tak moc krásné, že je mi líto se rozloučit s myšlenkou na další těhotenství a ačkoli dobře vím, že mít tři dcery je veliké požehnání a že má role maminky je navždy naplněna, přesto je mi trochu úzko, když si uvědomím, že už nikdy…Ale to by byl možná námět na další deníček. Trochu Ti závidím, že pro Tebe je ještě ta alternativa otevřená a tak si ji hýčkej a těš se až přijde ten správný čas ji znovu uskutečnit. Mnoho štěstí Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Leonika
25
6.6.11 11:31

Doporucuji jit do tretiho :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
6.6.11 21:47

Ahoj Hanko, tvůj příběh je moc krásně a dojemně napsaný, musím říct, že mě zase kousek (možná i kus :wink: ) posunul ke třetímu miminku, manžel to se mnou bude mít asi ještě těžké :-D Mluvíš mi z duše, znám i tu úzkost, že už to krásné nezažiješ - mám ji vždycky, když vyklízím ze skříně malinké oblečení… Moc děkuju za příspěvek a přeju celé tvé rodině hodně šťastných společně strávených chvil :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
6.6.11 23:42

jej hezky si to napsala a neboj třeba se povede -
do 40 ti máš čas :palec: ; Hanka to napsala úžasně :kytka: uplně jste mě navnadili :lol: že by časem ta holčička :think: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bodka70
369
7.6.11 09:36

elija

vraví sa, že niektoré ženy majú už na začiatku uložené v srdci počet detí, ktoré sú im súdené. A keď sa im narodí to posledné, vtedy vedia, že „už sme tu všetci“ :wink: .
Ja som vždy cítila, že budem mať 3 deti, bohužiaľ po mojich dvoch krásnych dievčatkách som mala už len potraty a zamĺknuté tehotenstvo. A ďalšie dieťa už so zdravotných i vekových dôvodov mať nemôžem. Pre mňa vždy ostane pri našom stole jedna stolička prázdna :-( .
Prajem ti, aby ti to s ďalším dieťatkom vyšlo a aby si si mohla povedať, že pri vašom stoje je každý, kto tam má byť :srdce: .

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
7.6.11 12:57

Ahojky,taky jsem byla v podobný situaci jako ty.Pak jsem si zašla ke kartářce,ta mi řekla,že to dítě v kartách vidí a já jsem se uklidnila,no a v září bych měla už rodit:)

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
7.6.11 19:27

Bodka… vehnala jsi mi slzy do očí :cry: Je to výstižné přirovnání, snad u nás nezůstane prázdná židlička u stolu… Ale máš aspoň dvě holčičky, tak ať ti dělají jen radost a vynahradí ti bolest, kterou jsi zažila! :hug:

Želvičko, na kartářky moc nevěřím, ale kdybych věděla, že mě uklidní, zkusím to taky :wink: Trošičku závidím a přeju bezproblémový porod, ať vše dobře dopadne a ty se můžeš radovat z dalšího dětského úsměvu :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Bodka70
369
8.6.11 10:12

elija

ďakujem :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
pajinka111
1741
20.6.11 15:35

Máš hezky napsaný deníček :palec: ,ale nepíšeš jaké komplikace si měla a kolik je ti let,tak je těžké posoudit,ale rozhodnutí stejně bude na vás :wink:
Já měla 2× potrat 12tt a 16tt,po nich přirozeně zdravou dcerku skoro ve 30letech,ted mám 3 měsíčního synka rodila jsem ve svých 38letech,oba porody dost dlouhé a komlikované a syn byl v přímém ohrožení života,museli ho resuscitovat několik minut,jeho AS bylo jen 3-6-7,každá minuta byla pro mě jako rok,bylo to šílené,panikařila sem,plakala,naštěstí ho rozdýchali a hned dali na plný kyslík do inkubátoru,naštěstí je v úplném pořádku,jak málo stačilo a mohlo být všechno jinak,děkuji doktorům že mi ho zachránili,at si pláče a zlobí jak chce,jen když je živí a zdraví :palec: :dance: :srdce:
nedávno nám v rodině umřelo miminko pouhých 15 dní po narození,mělo těžkou srdeční vadu,neslučitelnou ze životem,nikdo na tuhle vadu nepřišel v průběhu těhotenství a zjistilo s eto až při propuštění-jeho rodiče -mladí lidé,naprosto zhroucení ho už pochavali a aby jejich obrovský zármutek nezničil jejich manželstvía úplně se nezhroutili, začali plánovat další miminko,ale taky se strašně moc bojí aby bylo všechno v pořádku,ale věří že jim ten jejich andílek pošle zdravé miminko

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
20.6.11 22:13

Páji, tvé deníčky jsem četla, je to moc smutný příběh, naštěstí s dobrým koncem, jsi statečná ženská :hug: Já vím, že se podobné tragédie stávají, jen člověk si to až tak neuvědomí, pokud se ho to netýká… Ten příšerný strach opravdu trval jen chvilinku, než se malá narodila, po porodu už bylo vše OK :-) V porovnání s tebou nebo jinými prkotina… Ale kupodivu i ta chvilinka se mi zaryla do podvědomí tak hluboko, že bude dost těžké zapomenout… :think:
Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem přesvědčená, že to asi risknu :-D A právě vaše příběhy mi dost pomohly, jak jste silné a nevzdáváte se, takže díky za ně :kytka:
Musím ještě počkat, kvůli mé práci a financím, a taky přemluvit manžela (i když tady taky nastal posun - vůbec do toho nerýpu a přesto se manžel jen tak mezi řečí zmínil, že teď je na to třetí ještě brzy 8-o A na otázku, jestli by se mimču časem nebránil, se jen usmál :lol: ) Tak uvidíme.
Přeju ti hodně štěstí, ať už tě čekají v životě jen samé radostné události :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář