"Když strýce na svatbu nepozveš, nepočítej ani se mnou", vydírá mě táta

Dneska jsem znovu přemýšlela o svatbě a o tom, co všechno k ní patří. Už se to pomalu blíží, začínáme s přípravami a všechno vypadá docela idylicky, kdybych ale nemusela řešit jednu věc. A tou je strýc Antonín. Vždycky jsem ho nesnášela. A teď ho mám pozvat na svatbu, protože to tak chce můj táta.

"Když strýce na svatbu nepozveš, nepočítej ani se mnou", vydírá mě táta "Když strýce na svatbu nepozveš, nepočítej ani se mnou", vydírá mě táta Zdroj: Canva

Strýc Antonín byl vždycky trochu zvláštní člověk. Nikdy jsem si k němu nenašla cestu. Vždycky měl nějaký poznámky, které mě srážely. Když jsem byla malá, pamatuju si, jak se mě vždycky ptal, proč jsem tak strašně tlustá. „Kdyby ses trochu víc snažila, mohla bys vypadat jako ta holka ve škole, co má aspoň trochu rozumu,“ říkával mi. A to nemluvím o tom, jak mě pokaždé, když jsme se náhodou potkali, posílal pryč. „Jdi už pryč, nemám čas bavit se s někým, kdo je hloupý na pořádný rozhovor,“ říkával a já se vždycky cítila hrozně, jako bych nebyla dost dobrá.

A teď, když se chystám na svatbu, mám ho pozvat? Mám pozvat někoho, kdo mě celý život urážel? To, co mi udělal, mi pořád zůstává v paměti a bolí mě to. Ale táta, ten to všechno omlouvá. „Víš, on to tak nemyslí, vždycky byl trochu jiný, no… je to prostě Antonín, no. Musíš to brát, jak to je,“ říká. Ale je to přece člověk, který mi celý život ztrpčoval, co mám dělat? Mám všechno hodit za hlavu a dát mu šanci zničit mi jeden z nejkrásnějších dní v životě?

Tátova slova, že „on to tak nemyslí,“ mě opravdu dostávají. A když jsem se ho zeptala, proč by měl na svatbu vůbec přijít, když mě tak dlouho ponižoval, táta na to: „On je rodina, nikdy nevíš, co se může stát, to by ti to pak mohlo být líto, kdyby ses na něj naštvala kvůli takovým hloupostem.“ Ale jak tohle všechno hodit za hlavu? Nechci, aby se mi ten den zkazil, abych byla napjatá a pořád myslela na to, co mi kdy řekl a ještě řekne.

Co když se rozhodnu ho nepozvat? Pak táta vyhrožuje tím, že na svatbu nepůjde ani on. Ale já nevím. Jak mám žít s tím, že jsem pozvala na svatbu strýce, i když vím, jaký je? A co když mě znovu urazí, bude komentovat jak vypadám, moje chování, moje rozhodnutí?

Tátovo ultimátum – „Pokud ho nepozveš, nepřijdu“ – mě dostává do neřešitelné situace. Tátu miluju, chci ho mít na své svatbě, ale nemůžu ignorovat ten pocit, že je to rozhodnutí, které mi můj den totálně zkazí. Opravdu musím tohle řešit?

Mám chuť to všechno zahodit. Možná bych měla risknout, že táta nepřijde. Možná je lepší prožít svůj den v klidu, bez úzkosti. Zároveň mám ale strach, že tímhle rozhodnutím se dostanu do situace, která mě bude pronásledovat.

Tak co teď? Co je lepší? Pozvat strýce a nechat si zkazit svatbu, nebo to risknout, nepozvat ho a tím se možná vzdát otce na tento velký den?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
24.11.25 11:28

Vau, to je hustý teda.. Tohle je tvoje svatba, ne tátův diktát. Jestli tě někdo celý život ponižoval, nemá na tvém dni co dělat…a táta by to měl respektovat.

  • Upravit
Cirilka
3
24.11.25 12:01

To je těžké dilema, výběr je o hledání menšího zla. Neznám samozřejmě pozadí a okolnosti, ale napadá mě, zda by přítomnost milované osoby nezhořkla, když by byla takto podmíněna. Pokud vyjdete vstříc ultimátu, potěšíte otce, ochraníte pro ten okamžik vzájemný vztah, z dlouhodobého hlediska to může nadělat ještě škody, protože to patrně povede k dalšímu políčku Vaší sebehodnotě (ten Vám ale uštědřuje Váš otec, to co může přijít od strýce nezapočítávám), pokud si budete stát na svém, riskujete větší konflikt s nejbližším, ale postavíte se sama za sebe, ochraníte Váš vztah sama se sebou, což může mít pro vás do budoucna spíše pozitivní vliv, zvláště pokud se s problematikou sebeúcty a sebevnímání potýkáte. Obě volby vás budou něco stát. Musíte si ujasnit priority, zhodnotit, co je pro vás důležitější. Možná by stálo za to s otcem ještě pohovořit, abyste měla jistotu, že jste opravdu pouze před dvěma volbami.

Příspěvek upraven 24.11.25 v 12:16

  • načítám...
  • Zmínit
Jaňule08
142
24.11.25 17:53

Já bych strýce nepozvala, nenechala bych si zkazit svůj vysněný den. Budeš se pořád bát co strýc řekne nebo udělá. Nemohl by si s tátou promluvit někdo z rodiny, mamka, sourozenci? Tátovi bych řekla, že by mě moc mrzelo kdyby nepřišel, ale když se k tobě strýc celý život nechoval hezky nechceš se celý den stresovat co zase řekne. A chová se tak i k ostatním členům rodiny? Na druhou stranu to co se tobě zdá strašné může pro někoho jiného být únosné, nejlepší je takové chování ignorovat, poradila bych se s rodinou jak oni to vidí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář