Když už to konečně přišlo
- Porod
- Mamiška13
- 24.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak přišel na svět náš Michálek.
Děvčata, jsem tu nová, čekala jsem na to až budu moct napsat také svůj deníček a podělit se s vámi o můj zážitek z porodu mého prvního syna. Co říct, celé mé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku. Termín porodu jsem měla určený 27.2.2013, ale už snad od půlky února jsem čekala až to přijde. Tašku do porodky jsem měla sbalenou snad už měsíc před termínem. Strach mě sice neopouštěl, ale nemohla jsem se dočkat až poprvé spatřím svého syna a až už si budu moct říct - Mám to konečně za sebou. Od 27.2 jsem chodila každé dva dny na prohlídku do porodnice. Pořád ovšem nic nenaznačovalo tomu že bych měla jít rodit. Dny se zdály nekonečné.
6.3.2013 jsem šla na normální prohlídku na porodní sál, kde mě vyšetřila taková nepříjemná paní doktorka. Když mě prohlížela a „sahala do mě“, byla to taková bolest, že mi do očí vhrkly slzy. Při mém odchodu mi řekla: „Teď už jste připravená a čekejte jen na ty kontrakce.“ Bolesti mi začaly odpoledne mezi 14:00-15:00. Bohužel jsem pořád nevěděla jestli to je ono nebo ne, byla jsem prvorodička, poslíčky jsem nikdy neměla. Odpoledne jsem měla stahy po 15 minutách a k večeru se to snižovalo. Ve 20:00 bolesti sílily a já si to začala psát. Bolesti jsem měla jednou po 8 minutách, potom zase po 5. Bylo to hrozně nepravidelné a já opravdu nevěděla, jestli pojedeme nebo ne.Tak jsem vzala telefon a zavolala do porodnice. Tam to zvedla nějaká nepříjemná porodní asistentka, která mi řekla, že jsem asi divná, když nepoznám porodní bolesti a řekla, že mě po telefonu nevyšetří a práskla s telefonem. To mě samozřejmě vyděsilo ještě víc. Co jsem slyšela o Karlovarské nemocnici mi stačilo a ten telefonát to jen potvrzoval. Čekala jsem tedy dál, co se bude dít.
Několikrát jsem si šla dát horkou sprchu, která mi vůbec ale vůbec nepomáhala. Tak jsem řekla příteli, který byl s toho uplně vynervovaný, že to zkusim zaspat. Bolesti mě budily i ze spánku a já si je pořád psala. Asi ve 23:30 jsem šla na záchod, kde jsem zjistila, že odešla hlenová zátka. Podívala jsem se na papír s časy kontrakcí a už se zdály pravidelné, po šesti minutách. Vzbudila jsem tedy přítele s tím, ať volá sanitu, že musíme jet. Zavolal tedy sanitu, přišla tchýně s tchánem, kteří bydlí hned ve vedlejším vchodě, rozloučila jsem se a jela jsem do porodnice. Sanitář jel jako blázen, házelo to tam se mnou, že jsem myslela, že porodím tam. Když jsme dojeli do nemocnice, sanitáři mě odváděli na porodní sál.
Měla jsem uplně mokré kalhoty, myslela jsem, že mi praskla voda. Nakonec se ukázalo že jsem jen tak spocená. 
Na všechny obavy z porodu ani nebyl čas, hlavou se mi nehonilo nic jiného kromě toho, abych to měla za sebou. Po příjezdu tedy se mnou porodní asistentky sepsaly různé informace, natočily miminko, prohlédl mě doktor, který řekl, že se teda vůbec neotevírám. V bolestech mi daly podepsat snad 5 papírů, co jsem vůbec nevěděla, co na nich je a podepsala. Potom mi dali noční košili a šoupli mě na hekárnu. Po chvíli přišla asistentka, že mám návštěvu, která mi přinesla osobní věci. Byl to přítel s tchýní a tchánem. Přítel chtěl být u porodu, takže se domluvil s doktorem, že má jet domu a že mu dám vědět.
Tak tedy jeli. Když jsem přišla na pokoj, bylo zhruba 00:30. Kontrakce byly stále po pěti minutách a byla to snad má nejdelší noc v životě. Někdo má křížové bolesti, ty jsem neměla. Bolelo mě břicho tak šíleně jako když mám menstruaci, jenže to bylo čím dál tím horší. Chodila jsem do sprchy, zkoušela jsem chodit po pokoji, nic nepomáhalo. Nejlíp mi bylo, když jsem ležela a pevně jsem se držela těch madel u postele.Co půl hodiny ke mně chodily asistentky s věčnými slovy, že se ještě neotevírám. Asi v pět ráno mi daly klistýr, abych se vyprázdnila a v šest mi asistentka oznámila, že už se začínám pomalu otevírat, ať si zavolám příteli, že už to snad nebude trvat dlouho. Když jsem ve dveřích okolo sedmé čekala přítele, mým překvapením bylo, že do dveří vešla tchýně se slovy, že se Míša (přítel) sesypal, zvrací a že je s nervama víte kde. V tu chvíli mi to už bylo ale uplně jedno, jen jsem se modlila, ať už to je za mnou. Asi v sedm hodin přišla asistentka s tím, že mi píchne vodu. Bála jsem se toho, ale vůbec mě to nebolelo, avšak pořádné porodní bolesti začaly potom. Cítila jsem hrozný tlak na konečník a nutilo mě to tlačit, jenže jsem ještě nebyla dost otevřená, tak jsem nemohla na sál.
Chodila jsem s tchýní do sprchy, otírala mi obličej vlhčenýma ubrouskama, což bylo strašně příjemné. Pořád mi dělalo dobře ležet, ale dostala jsem zákaz s tím, že to urychlím když budu stát. Stoupla jsem si tedy k oknu, opírala jsem se o tchýni a čekala. Bolesti byly příšerné, mezi kontrakcemi jsem usínala. Byla jsem hrozně vyčerpaná. Takhle to trvalo do 9:00. Asi v 09:10 jsem šla konečně na sál, oznámili mi že už jsem dostatečně otevřená.
Lehla jsem si tam na tu porodní kozu, dá-li se to tak nazvat, a tlačila jsem. Byla jsem ale uvědoměna, že tlačim špatně, že tlačím do hlavy. Mě to ale tak nepřišlo. Byla jsem hrozně vyčerpaná a už jsem to chtěla vzdát, ale bála jsem se o miminko. Když nad tím teď přemýšlím, vybavuji si jen chvilky z porodu. Pamatuji si, že vedle mě stála tchýně, držela mě za ruku a říkala mi : „Růženko, tlač, pořádně jako kdyby sis potřebovala prdnout!! “ A já tlačila. Pořád mi to nešlo, zkoušela jsem to vleže, vkleče, nešlo. Pak mi napíchli nějakou kapačku. Asistentka mě vyděsila slovy: „Tlačte maminko, přece nechcete, aby se miminku něco stalo.“ To mě, dá se říct nakoplo a najednou to šlo. Bez nástřihu hráze se to neobešlo, ale za 10-15minut byl Míšánek venku.
Ten pocit, který jsem měla, když jsem ho poprvé viděla, ten pocit, že jsem přivedla na svět novej život a že jsem to zvládla. Spadl mi kámen ze srdce. Míšánka mi vzali, sotva mi ho ukázali a šli ho měřit, vážit, mýt. Michálek se narodil 7.3.2013 v 9:48 a měl 54cm a 3700g. Potom bohužel přišla ta bolestivější část šití. Byla tam taková nepříjemná paní doktorka. Když jsem jí uvědomila o tom, že mě to hrozně bolí, začla na mě řvát, že jestli chci zůstat nastřižená tak prosim, že se na to vykašle a podobně. Byla jsem šitá jak zevnitř, tak zvenku. Když už bylo konečně po všem, přinesli mi Míšu a přiložili k prsu. Moc mu to nešlo se přisát. Pak mi řekl, že musím dvě hodiny ležet na zádech a přišel přítel. Měl v očích slzy a vypadal hrozně. Omlouval se, že nemohl přijít, že by to nezvládl a že jsem šikovná, že máme nádhernýho syna. Ten okamžik, jak jsme tam poprvé byli všichni tři, nikdy nezapomenu. Byla jsem celá bolavá, ale šťastná jako nikdy předtím. Potom přítel odešel, že přijde později, ať si odpočinu.
Abych to shrnula: Míšánek byl zdravý, všechno bylo v pořádku, obešli jsme se bez novorozenecké žloutenky a domů nás pustili už 10.3. Dělá mi radost každý den a každou chvilku. Všem bych přála takový pocit. Protože být matkou, je snad nejkrásnější věc, co může být. 
Díky za přečtení
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
můj malej měl 3,92 a 52 cm byla sem šitá taky hodně i jsem praskla směrem nahoru, ale musím říct, že ští ani nástřih sem necítila personál byl super protože takhle se ke mě chovat tak v těch bolestech bych je poslala do pr… 
tak hlavně, že to máš za sebou. Pobavil mě zhroucenej přítel a tchyně u porodu 
Mám super tchyni, ale nemusí být u všeho 
Gratulace k Míšovi 
Tchýni skvělou mám, a s přítelem jsme si toho hodně vytrpěli takže když vidí jenom že mě něco bolí je hotovej, ale co aspoň vidím že mu nejsem ukradená a že mě miluje 
ale jinak díky za gratulaci 
Gratuluji k miminku 
a moc děkuji za gratulaci 
ale doktorka i PA to brali s humorem a trpělivostí. Šili mě taky, zevnitř na dvakrát, nechtělo to držet a zvenku taky, ale doktorka mi píchla injekci a když jsem řekla, že mě to bolí i tak, ještě mi to postříkala jakýmsi sprejem a pak jsem to necítila vůbec.
jinak hodne se mi libi ze byla u porodu tchyne musite mit krasny vztah, ja mam sice tchyni taky rada, ale u porodu si ji neodvedu predstavit, a jak jsem cetla, ze chlap se ti zhroutil, tak jsem si uplne rikala..chudak 
Hrůza jak se k tobě chovali 
nebo na moji zoufalou otázku se slzama v očích (malého vytahovali vexem, takže spousta stehů) zda mi dají umrtvení na šití, když jsem to cítila a bolelo to šíleně, odvětil, že už je to zbytečný a tu chvilku vydržím, no prostě jako za války… takže tak. Já se nezmohla na víc, než držet, rozleželo se mi to všechno až doma.