Koj, matko, koj
- Porod
- Newi
- 30.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak člověk nemůže vše ovlivnit, ač se snaží, co to jde, a jak ho tlačí okolí. O tom, jak neschopná jsem v očích otce své dcery a že neschopná vlastně asi opravdu jsem.
Dnes má naše holčička 17 dní, narodila se 11. 1. 2013, v krásný den, kdy mrzlo, až praštělo a chumelilo jako v pohádce. Ve zkratce k porodu. Den před porodem jsem celý prozvracela a proseděla na záchodě. Cítila jsem, že se v budoucích hodinách něco stane, protože jsem celé těhu neblinkla ani jednou. V ten den v poradně nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu. Voda mi praskla přesně v pátek 34 minut po půlnoci. Přítel mě odvezl v horečkách do porodnice a po příjmu odjel domů, nemohl být u porodu.
Otevřená jsem nebyla ani na prst, pomohli mi tabletkou a oxytocinem. Pomohli i nepomohli. Po třech hodinách téměř minutových kontrakcí s minutovou pauzou, dvouprstovým náznakem porodu a špatných ozvách naší holčičky jsme podstoupily akutní císařský řez. U porodu jsem měla svou maminku, které jsem opravdu moc vděčná, že tam byla. Byla první, kdo měl maličkou v rukou, kdo ji viděl a podepsal ji za nás. Já jsem díky peprné spinální analgezii nebyla schopná se na tu maličkou ani podívat, otočit hlavu… do okamžiku jejího prvního zakřičení na tomto Světě to byl můj nejhorší zážitek v životě.
Díky průběhu a komplikacím mi byla moje holčička přiložena k prvnímu kojení po sedmi hodinách, poté každé tři hodiny. Druhý den v poledne mi ji přinesly a bolest nebolest, starala jsem se o ni už téměř sama. Kojení byl však boj od začátku. Jediné, co nám jde, je technika. Od první chvíle byla malá dokrmována MM jiných maminek, a protože jsme ztráceli na váze díky nedostatku mého mléka, jsme před a po každém kojení převažovali. Moje maximum v porodnici bylo jednou nakojených 40 ml, jinak jsme daly vždy těch 10, někdy 20. Domů jsme šly tedy s dokrmem.
Pořád jsem si říkala, že se to rozběhne, že se to přece musí podařit. Kontaktovala jsme laktační poradkyni. Naše pediatrička je mi velkou oporou, fandí mi ve snaze s kojením, radí homeopatika. Pila jsme meltu, litry vody a kojícího čaje, jedla jogurty, homeopatika, nahřívala prsa, ručně odstříkávám. A to je taky tragédie, když přes den odstříkám tak dám maximálně 100–150ml, v porodnici jsem elektrickou odsávačkou nedala ani 20 ml, doma mám ruční – také nic, no a ručně je toho málo. Malá sní 70 ml při jednom jídle, takže když se mi podaří odstříkat aspoň těch 70 ml za celý den, tak jí to celá šťastná dám přes lahvičku (když jsem krmila stříkačkou, hodně blinkala a polykala dost vzduchu, takže jí trápilo bříško, z lahvičky dostává už UM), tak mi to vyblije do pár minut a pokud ne, tak za hodinu pláče hlady.
Jsem nešťastná a poslední tři dny jsem neměla nervy na to trápit maličkou hlady a dávám jí UM. U každého krmení je mi do breku, že jsem zklamala jako matka, že ji nemohu ani nakrmit. Vyčítá mi to i okolí, tedy hlavně přítel a jeho rodina. Už mě celkem vytáčí, když se každý den ptají: „A ty jako nekojíš? To koj, to jí ubližuješ a nebude mít imunitu, to bude pořád nemocná“. Jediný, kdo mě drží, je moje mamča, protože je racionální a nejdůležitější je pro ni, stejně jako pro mě, spokojené a nasycené dítě, ne uřvané miminko, které hubne a je dehydrované. Já jsem taky nebyla kojená (u mě maminka mléko neměla) a nejsem sériový vrah nebo hypochondr.
Štve mě mé okolí, které mě psychicky dohání k výčitkám svědomí. Fajn, mám je i bez nich. Štve mě přítel, kterému jsem musela vynadat, ať mě pořád nedeptá, že dělám, co můžu.
Holky jsem opravdu tak špatná máma? Co mám ještě dělat, abych se rozkojila? Tak moc bych chtěla a udělám proto opravdu všechno co můžu. Už se smiřuji s tím, že když to prostě nepůjde, tak to nepůjde. Od porodu jsem doteď nemocná, mám zánět v krvi, ale ze svých problémů ho neviním, ani císařský řez. Asi viním sebe, protože já za to můžu. Jsem prostě neschopná matka, která je šťastná za to, že někdo vymyslel umělé mléko a mé dítě neumře hlady.
Omlouvám se za poněkud zmatený deníček, ale už teď pociťuji úlevu a budu moc ráda, pokud mi některá z vás poradíte, jestli jste byly ve stejné nebo podobné situaci.
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 663
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 605
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 361
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 452
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 418
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 1086
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1172
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 753
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 771
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 390
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...