Koj, matko, koj
- Porod
- Newi
- 30.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak člověk nemůže vše ovlivnit, ač se snaží, co to jde, a jak ho tlačí okolí. O tom, jak neschopná jsem v očích otce své dcery a že neschopná vlastně asi opravdu jsem.
Dnes má naše holčička 17 dní, narodila se 11. 1. 2013, v krásný den, kdy mrzlo, až praštělo a chumelilo jako v pohádce. Ve zkratce k porodu. Den před porodem jsem celý prozvracela a proseděla na záchodě. Cítila jsem, že se v budoucích hodinách něco stane, protože jsem celé těhu neblinkla ani jednou. V ten den v poradně nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu. Voda mi praskla přesně v pátek 34 minut po půlnoci. Přítel mě odvezl v horečkách do porodnice a po příjmu odjel domů, nemohl být u porodu.
Otevřená jsem nebyla ani na prst, pomohli mi tabletkou a oxytocinem. Pomohli i nepomohli. Po třech hodinách téměř minutových kontrakcí s minutovou pauzou, dvouprstovým náznakem porodu a špatných ozvách naší holčičky jsme podstoupily akutní císařský řez. U porodu jsem měla svou maminku, které jsem opravdu moc vděčná, že tam byla. Byla první, kdo měl maličkou v rukou, kdo ji viděl a podepsal ji za nás. Já jsem díky peprné spinální analgezii nebyla schopná se na tu maličkou ani podívat, otočit hlavu… do okamžiku jejího prvního zakřičení na tomto Světě to byl můj nejhorší zážitek v životě.
Díky průběhu a komplikacím mi byla moje holčička přiložena k prvnímu kojení po sedmi hodinách, poté každé tři hodiny. Druhý den v poledne mi ji přinesly a bolest nebolest, starala jsem se o ni už téměř sama. Kojení byl však boj od začátku. Jediné, co nám jde, je technika. Od první chvíle byla malá dokrmována MM jiných maminek, a protože jsme ztráceli na váze díky nedostatku mého mléka, jsme před a po každém kojení převažovali. Moje maximum v porodnici bylo jednou nakojených 40 ml, jinak jsme daly vždy těch 10, někdy 20. Domů jsme šly tedy s dokrmem.
Pořád jsem si říkala, že se to rozběhne, že se to přece musí podařit. Kontaktovala jsme laktační poradkyni. Naše pediatrička je mi velkou oporou, fandí mi ve snaze s kojením, radí homeopatika. Pila jsme meltu, litry vody a kojícího čaje, jedla jogurty, homeopatika, nahřívala prsa, ručně odstříkávám. A to je taky tragédie, když přes den odstříkám tak dám maximálně 100–150ml, v porodnici jsem elektrickou odsávačkou nedala ani 20 ml, doma mám ruční – také nic, no a ručně je toho málo. Malá sní 70 ml při jednom jídle, takže když se mi podaří odstříkat aspoň těch 70 ml za celý den, tak jí to celá šťastná dám přes lahvičku (když jsem krmila stříkačkou, hodně blinkala a polykala dost vzduchu, takže jí trápilo bříško, z lahvičky dostává už UM), tak mi to vyblije do pár minut a pokud ne, tak za hodinu pláče hlady.
Jsem nešťastná a poslední tři dny jsem neměla nervy na to trápit maličkou hlady a dávám jí UM. U každého krmení je mi do breku, že jsem zklamala jako matka, že ji nemohu ani nakrmit. Vyčítá mi to i okolí, tedy hlavně přítel a jeho rodina. Už mě celkem vytáčí, když se každý den ptají: „A ty jako nekojíš? To koj, to jí ubližuješ a nebude mít imunitu, to bude pořád nemocná“. Jediný, kdo mě drží, je moje mamča, protože je racionální a nejdůležitější je pro ni, stejně jako pro mě, spokojené a nasycené dítě, ne uřvané miminko, které hubne a je dehydrované. Já jsem taky nebyla kojená (u mě maminka mléko neměla) a nejsem sériový vrah nebo hypochondr.
Štve mě mé okolí, které mě psychicky dohání k výčitkám svědomí. Fajn, mám je i bez nich. Štve mě přítel, kterému jsem musela vynadat, ať mě pořád nedeptá, že dělám, co můžu.
Holky jsem opravdu tak špatná máma? Co mám ještě dělat, abych se rozkojila? Tak moc bych chtěla a udělám proto opravdu všechno co můžu. Už se smiřuji s tím, že když to prostě nepůjde, tak to nepůjde. Od porodu jsem doteď nemocná, mám zánět v krvi, ale ze svých problémů ho neviním, ani císařský řez. Asi viním sebe, protože já za to můžu. Jsem prostě neschopná matka, která je šťastná za to, že někdo vymyslel umělé mléko a mé dítě neumře hlady.
Omlouvám se za poněkud zmatený deníček, ale už teď pociťuji úlevu a budu moc ráda, pokud mi některá z vás poradíte, jestli jste byly ve stejné nebo podobné situaci.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1815
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 459
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21815
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....