Kojení - slast, nebo strast?
- Rodičovství
- LLaylaa
- 15.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy bych nevěřila, co pro mě bude znamenat kojení. Vždycky jsem se ptala kamarádek, jaké to je, ale nikdy mě to vlastně nepřišlo nijak zvláštní.
Rodila jsem císařem a ty první dny s miminkem jsem si opravdu představovala jinak. Plánovala jsem si, jak porodím přirozeně a hned na sále mi malou přiloží k prsu. Těšila jsem se na to.
Jenže když jsem se po narkóze probudila, byla už malá dvě hodiny na světě a mně bylo fyzicky opravdu bídně. Rodila jsem v noci, takže první noc jsem byla bez ní a druhý den mi ji přivezli jen ukázat. Krmili ji stříkačkou mlékem někoho jiného.
Tohle byl ten bod zlomu. Přišla jsem si tak neschopná! Jenže bohužel ani třetí den se mi mléko nevytvořilo. To už jsem panikařila a sama sobě se divila, že tohle cítím. Vždyť přece ani nevím, jaké kojení je. Brečela jsem pokaždé, když mi ji odváželi a já si říkala, že za to můžu já. Opravdu jsem potřebovala pomoc, ale v nemocnici jsem se jí nedočkala.
Jen jedna mladá porodní asistentka byla milá a ukazovala mi příjemnou formou, jak tomu můžu pomoct. Jenže měla směny a já ji za těch 6 dní v nemocnici dostala jen dvakrát. Všechny ostatní sestry měly strašný přístup, hlavně ty staré.
Jsem od přírody člověk, který řekne hned svůj názor, ale po porodu jsem byla přecitlivělá a hodně brečela a neřekla nikomu nic. Všechny informace jsem hledala na internetu nebo volala kamarádce.
Až večer třetího dne se mi nalily prsa a já mohla kojit! To byl tak krásný pocit! Tekly mi slzy jak hrachy.
Jen malá nechtěla moc pít, spíš mi usínala a tím pádem nepřibírala. Sestry se ke mně chovaly jak k dojné krávě, tahaly mě za prsa a nadávaly, že to dělám špatně. Naštěstí jsme aspoň něco přibraly a já už se těšila pryč.
Když nás pustili domů, poznala jsem, jak funguje psychika. Dala jsem si nohy na stůl, přiložila malou k prsu a šlo to jak po másle.
Žádný problém, jen to opravdu ze začátku trochu bolí.
Teď jsou malé necelé čtyři měsíce a krásně prospívá. A já jsem na sebe hrozně pyšná. Kojení je nádherná a naprosto přirozená věc. Před rokem jsem o tom nic nevěděla, nezajímala se a nakonec jsem sama sebe překvapila. Že jsem dala život naší holčičce a že jí dávám to nejlepší ze sebe: kojím.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1173
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 310
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19113
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2753
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....