KONEC DOMOVNICE
- Ostatní
- Missorka
- 21.09.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé emimino, Jsem na tomto serveru tři roky a za tu dobu jsem napsala pár článků, některé obyčejné, jiné veselé, hodně dojemných. Dalo by se říct, že mám určitou zkušenost s psaním, umím sdělovat své pocity, většinou mi to jde samo. :) Tak proč se s tímto článkem mořím už třetí den a ne a ne se dobrat výsledku? Už měl asi deset variant a všechny skončily v koši na pracovní ploše mého počítače. Ale napsat ho musím, už se nebudu vymlouvat, že nevím jak.
Od 1. října končím jako administrátor na emiminu a vzhledem k tomu, jak moc je to osobní, nevím, jestli zvládnu dál působit „jen" jako uživatel.
Když jsem psala článek o své svatbě, přirovnala jsem emimino k domu, kde se všichni známe a v jednom komentáři mi bylo řečeno, že já jsem v tom domě taková domovnice.
Dávám pozor, aby partaje umývaly schody, nedělaly extra rámus, aby se nikdo neztratil, aby každý našel toho, koho potřebuje… Vím o tom, co se kde šustne, zajímají mě osudy obyvatel tohoto domu…
Líbí se mi to přirovnání a tak ho použiju (Souris, neva?) pro vysvětlení mého rozhodnutí.
Když jsem dostala nabídku být domovnicí v tomto domě, považovala jsem si jí. Těšilo mě to - byla jsem majiteli domu vybrána ze všech uchazeček. Zjistila jsem, že je to práce přímo stvořená pro mě. Záleželo mi na tom, aby se partaje měli dobře, abychom tu měli pořádek, aby se tu nevyskytovala podezřelá individua. Strašně jsem chtěla, aby se tu obyvatelům dobře bydlelo. A povedlo se. ![]()
Po počátečním nadšení z nové práce, milá domovnice jednoho dne zjistila, že barák je v havarijním technickém stavu (= emimino je natolik velké, že potřebuje změnu, jinak mu hrozí zánik). Spousta věcí nefungovala, i když se nájemnící se snažili přehlížet, že do domu občas zatejká a statečně přeskakovali louže, nechtěli se stěhovat, měli ten dům rádi.
Snažila se, aby nájemnící nekomfort příliš nepociťovali a pokud šlo o věci, s kterými nedokázala nic udělat (neuměla a neumí opravit střechu, nebo nefungující rozvody = chyby v kódu redakčního systému), aspoň pořád dokola vysvětlovala, že bude líp. Snažila se neodbýt žádného nájemníka, který něco potřeboval.
Kontaktovala majitele domu a narazila. Vůle dům opravovat, upravovat a vylepšovat na straně vlastníků domu opravdu nebyla. I když tvrdili, že jim na domě velmi záleží, mají ho rádi, jen nemají čas se o něj starat. Diskusí na téma: havarijní stav v domě, proběhlo několik, žádná s konstruktivním či potěšujícím výsledkem, vždycky zůstalo jen u slov a nedošlo k rozhodnutím.
V květnu tohoto roku se zdálo, že se situace vylepšila - byla přislíbena generální oprava domu. Domovnice se zaradovala. Co na tom, že oprava začala pozdě a nebyla příliš naplánovaná. Hlavně, že se nám tu bude všem líp bydlet! Zangažovala několik starousedlických partají a s jejich pomocí se snažila rekonstrukci co nejvíce pomoct (= testovat nově vznikající redakční systém). Aby ne! Přesně věděla, kde co opravit, co vylepšit, nájemníci jí sami hlásili co všechno v jejich patrech nefunguje. I když to bylo opravdu hodně práce, bavilo jí to.
Brzo zjistila, že kromě pomoci a pochopení nájemníků je na to skoro sama. Majitelé se tvářili, že do oprav zasahovat nebudou a to celou dobu víceméně dodrželi.
Ale dům se začal hroutit a hrozilo, že statik zakáže jeho obývání (= emimino dostane výpověď z hostingu). Majitelé uvažovali, že dům zavřou, popř. prodají.
Světě, div se! Nabídli dům k prodeji domovnici. Byla nadšená. Žila pro ten dům už nějaký čas, byl to její svět, lidé, které znala, měla ráda. Záleželo jí na tom, aby zůstali všichni pohromadě, nerozutekli se do jiných domů, domnívala se, že jejich dům je vyjímečný a stojí za záchranu.
Pak dostala studenou sprchu. Majitelé si prodej domu rozmysleli, rozhodli se, že si ho ponechají a budou ho dále za chodu rekonstruovat zároveň s akutními opatřeními, aby domu již více nehrozilo zavření (= koupí dva stroje, na kterých emimino poběží a zároveň budou pokračovat v psaní nového redakčního systému).
Nabídli jí, že stojí o to, aby se rekonstrukce dál účastnila.
Ale domovnice už nemohla. Dům jí stál příliš mnoho sil, příliš mnoho utopených ideálů. Už dost dlouho slibovala nájemníkům zlepšení, jenže to pořád nepřicházelo. Navíc nevěřila, že cesta, kterou se rozhodli jít majitelé domu, je správná.
Obrečela to a podala výpověď.
Tak a teď tady stojím - jedna domovnice, co nevidět bez práce. Jen doufám, moje milé partaje, že mě pochopíte, a že víte, jak moc je mi smutno.
Peta
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1390
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 2637
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 998
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 977
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 602
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3411
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 5108
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4467
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 4070
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2548
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...