Porod jsem vnímala jako něco krásného
- Porod
- Hobdenc
- 02.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj porod byl docela horor podle doktorů, ale já jsem ho vnímala jako něco krásného, ani bolest jsem moc necítila. Chci si uchovat vzpomínku jak na těhotenství, tak i porod, a snad někomu i otevřu oči v tom, že i šílený porod může být krásný, když si ho tak představíte.
Celé těhotenství jsem si procházela velkými stresy, co se týkalo práce, byla jsem zaměstnaná pod agenturou, a ta dělala jen samé problémy, myslím si ale, že to taky stálo za to, jelikož se nám s přítelem hodně stmelil vztah, vždy jsme byli šťastní a zamilovaní, ale toto nás dalo dohromady ještě víc. V srpnu mi ze života po těžkém a dlouhém boji s leukémií odešla babička, bohužel jsem jí nemohla dát to, čeho se chtěla hrozně dožít, a to narození našeho syna. Ale věřím, že je poblíž nás a opatruje nás.
Byl konec ledna 2012 a já měla stále divný pocit v břiše, jakoby mě něco tahalo za pupík. Jelikož jsem docela často trpěla na záněty močových cest, tak do mě moje mamka s přítelem cpali nějaké kapičky na močák 
Nedalo mi to a udělala jsem si test, který byl negativní. Asi týden nato jsem měla zpoždění měsíčků, zatím jen o jeden den, ale bylo to divné, jelikož já jsem to měla vždy přesně skoro i na hodinu.
Měla jsem vstávat do práce na ranní, ale vstala jsem už o hodinu dřív a měla divné tušení, tak jsem si zkusila udělat test, nechala ho ležet a šla si čistit zuby s tím, že se pak juknu, tak tam nic nebude. A ejhle otočím se a vidím dvě čárky, začala jsem brečet a nevěděla, co dělat, smála se a po tváři mi tekly slzy, byly to slzy štěstí. Nevěděla jsem, co dělat, zda jít do práce nebo k doktorce (pracovala jsem v galvanizovně s chemikáliemi). Zavolala jsem mamce a ona mi řekla, ať si zajdu k doktorce, tak jsem šla, doma jsem nechala test a papírek, na který jsem napsala: miluji tě, přítel měl přijít z noční, tak měl doma překvápko.
U doktorky se bohužel ještě nic neukázalo, měla jsem přijít za týden. Po týdnu plod odpovídal 6. týdnu. Byla to hrozná radost, a tak nějak se vše se mně chvělo. Já jsem totiž šílený poseroutka, co se týče bolesti a injekcí a krve, ale i tak jsem hned od začátku věděla, že se šíleně těším na to malé a na porod, přitom před dvěma lety jsem říkala, že v životě rodit nechci, že bych to nezvládla.
První 4 měsíce mi bylo šíleně zle, zácpa, zvracení, pocity na omdlení, když už tohle ustalo, začala vedra a já jsem nemohla vycházet ani ven – otoky, motání hlavy, a tak jsem byla dost doma a ven vycházela, když sprchlo a byl lepší vzdoušek. Ke konci těhotenství jsem zase pro změnu nechtěla vycházet ven, jelikož se mi všichni smáli, jak mám velké břicho, lidé kolem mě si mysleli, že čekám dvojčata, ale kdepak, jen tam bylo dosti velké miminko Všemi testy jsme propluli, takže všechno bylo v pořádku, až pak se nám potvrdil streptokok, ale to potká hodně maminek, takže jsem si z toho nedělala hlavu.
Poslední 4 týdny už prckovi nebyla vidět hlavička, jak byl nacpaný hodně nízko, už mi doktorka nechtěla říct váhový odhad, jen mi řekla, že to bude obřík. Říkala jsem si v duchu, to je super, to bude porod 
Ve 38. tt měl prcek abnormální ozvy, pak se to nakonec utišilo a dr. přišlo vše v pořádku. Od 39. týdne mě doktorka předala do péče porodnice, kam jsem chodila na monitor, po prvním vyšetření měl prcek váhový odhad už skoro 4 kg, za 3 dny to bylo už přes 4 kg. Řekli mi, že budou muset porod vyvolat, že se vzhledem k mé výšce se bojí, abych vůbec takového obříka porodila. Měřím 159 cm.
V úterý 16. 10. jsem nastoupila na vyvolání, kde mi zavedli tabletku až nějak odpoledne a ještě mi ji zavedli jen na kraj, ani ne do čípku. Nic se nedělo a já jsem se už smiřovala s císařským řezem. Najednou bylo po 22. hodině a já jsem měla pocit, že potřebuji na záchod a zdálo se mi, že to je každých pět minut, ale neřešila jsem to, nechtěla jsem vypadat jako prvorodící hysterka Všude kolem mě jsem v té tmě slyšela z chodby a vedlejších pokojů, jak tam sténají jiné rodičky, pro uši to nebyl moc dobrý pocit
Najednou byly tři ráno, já jsem skoro nespala a cítila, jak ve mně něco dvakrát luplo, to bylo snad jediné, co mě z celého porodu bolelo Když jsem cítila, jak se mi ta teplá voda rozlévá do postele, tak jsem se natáhla pro zvonek a zazvonila na sestru, která hned přišla a řekla, že ani nemusím dělat test, že to je jasná plodovka a přejdeme si na porodní box. Tak jsem vstala a šla, bylo 3:05 hodin. PA mě připojila na monitor a já jsem pocítila silnější bolesti a hned po dvou minutách jsem si řekla, super, to bude rychlé, pomalu jsem napsala příteli, aby se začal chystat, že mu ale včas napíši, kdy může vyrazit.
Bolesti byly pořád po dvou minutách, necítila jsem bolesti v podbřišku, ale měla jsem křížové, pomáhala mi teplá voda na záda a pohupování. V šest hodin jsem byla otevřená na 4 cm, dostala jsem klystýr a otvírání se ještě víc rozhouplo, v sedm hodin přijel přítel, a to už jsem byla otevřená na 8 cm. Kontrakce jsem si prozpívávala, až se mi přítel smál, že se směji a zpívám si. Bylo na něm vidět, jak je bezmocný, že mi nemůže pomoci, pořád jsem mu říkala, že pokud tam nechce být, tak ať odejde, že to pochopím. Bylo asi osm hodin a já jsem se už neotvírala.
Najednou přišel pocit, že musím tlačit, PA mi dovolila, abych si kontrakce pomalu protlačovala, najednou kolem mě začala létat doktorka a dvě PA, já jsem se pořád neotvírala a přitom už jsem byla na 8 cm. Přišla asi 10. Hodina, já jsem začala šíleně zvracet, ale úsměv mi neopadával. Doktorka mi řekla, že mi napíchnou oxytocin, a pokud to nepůjde, že mě vezmou na císaře. Přítel mi stál za hlavou, jelikož z jedné strany byla jedna PA, z druhé byla další PA, pak začaly rychle volat další doktorku a jedna mě přitom rodila. Začaly mi hopsat po břiše a u toho říkaly, ať se rychle připraví sál, že nebude možné rodit normální cestou. Ale já jsem se nadala a prcka jsem nakonec vytlačila na pět kontrakcí, tedy myslím si, že to je na pět, jelikož přítel si porod natáčel a má to na pět
Při porodu mi doktorka musela dělat nástřih mimo kontrakci, pak se mi za to omlouvala, ale jinak to nešlo, nikdo nechápal, jak jsem mohla porodit normální cestou, jelikož prcek měl abnormální rotaci hlavičky, ještě se pak zasekl a měl pupečník kolem krku. Matyášek přišel na svět 17. 10. 2012 v 10.30 hodin, měřil 52 cm a vážil 4150 g. Po dvou hodinách, kdy jsme byli všichni tři na sále a odpočívali, mě převezli na pokoj, a za další dvě hodiny už jsem seděla na chodbě s návštěvami Nikdo nechápal, jak můžu vůbec sedět, ale myslím si, že porod je takový, jaký ho bereme a že to je hodně o psychice té maminky, jak k tomu všemu přistupuje. Mockrát tímto děkuji PA a doktorkám v Jablonecké porodnici. Velké díky patří mému příteli, který pro mě byl oporou už jen proto, že jsem cítila jeho přítomnost.
Doufám, že deníček není moc zmatený a nějaké budoucí mamince se alespoň uleví, že všechno nemusí být tak černé.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21851
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Také jsem rodila v Jablonecké porodnici 
a k peknému porodu 
v dobrém…