Krásný zážitek s krásným koncem

Rozhodla jsem se přispět svojí troškou do mlýna. A hlavně podpořit všechny maminky, které se bojí porodu! Celé těhotenství jsem se připravovala na přirozený porod, posilovala jsem pánevní dno, brala homeopatika pro lepší snášení kontrakcí, trénovala dýchání, atd.

Ve 36. tt mi drgyn. oznámil, že rozměry pánve neodpovídají tabulkám pro vaginální porod a v závislosti na tom, ať si zařídim předoperační, že nás nemine sekce. No, první pocity byly hodně špatné, manželovi jsem si pobrečela na rameni. Nejvíc mě mrzelo, že to prospím, že sice uniknu bolestivým kontrakcím, ale za to si užiji dlouhou a bolestivou rekonvalescenci po císaři. Byla jsem z toho opravdu hodně zklamaná, ale pomalu se s tím smiřovala.

Další týden při KO jsem měla kontrakce asi po 5 minutách, dr. řekl, že mám počkat do večera a co nejdříve si dojít do porodnice domluvit termín operace. Stahy se uklidnili, ale když jsem přišla druhý den na domluvený termínu do porodky, hned si mě tam nechali kvůli špatnému CTG. Ležela jsem dva dny na kapačkách na porodním (poslouchat každou noc rodičky fakt nebylo povzbuzující). Pustili nás s tím, že to mám do nemocnice 10 minut autem, že kdyžtak dojedu.

Další týden ve 38. tt mi konečně domluvili termín. 23. 10. nástup do nemocnice a v pondělí 24. 10. jdeme na to. Při příjmu jsem měla pohovor s anesteziologem, doporučil mi spinální anestezii. Tak z toho jsem měla obrovský strach. Sice jsem byla šťastná, že mímouše uvidim hned, ale strach z bolesti při nápichu do míchy (už jen ta myšlenka) mě fakt děsil. Mile mě překvapilo, že už u nás nedělají klasický klystýr, jen tabletku a čípek na vyprázdění - alespoň něco pozitívního :-)

Poslední noc před operací jsem se připravovala na to, co řeknu manželovi těsně před - samozřejmě jsem přeháněla, ale cítila jsem se lépe, že jsem řekla, jak tísnivě se cítim a jak moc jeho i miminko miluji. Psychicky jsem se připravovala i na šestinedělí, na vyhlášenou arogantní a bezcitnou dětskou lékařku i na nepříjemné, protivné sestry. A jak to všechno dopadlo?

Manžel se mnou šel až těsně před sál, měl připravenou kameru i foťák. Já se klepala jak ratlík - nejen zimou. Šli jsme na věc 10 minut před 8 hodinou ranní. To čekání na sále, než si všechno nachystali, bylo úplně nekonečné a já byla úplně vyřízená. A ty studené ruce saniťáka, božeeee!

A pak přišlo samotné napichování spinálu, nejhorší bylo se jim stočit na boku do klubíčka. Vůbec mi to nešlo :-( Ale anestezioložka byla úžasná, trpělivá a uklidňovala mě, že jsem moc šikovná. Nakonec jsem cítila slabší píchnutí do páteře a následně nepříjemné tlačení dovnitř, které trvalo jen chvilku a nebolelo. No a to bylo všechno, co se spinálu týče :-) To bylo poprvé, kdy mi spadl kámen ze srdce, že to šlo tak hladce. Poté následovalo brnění do nohou a necitlivost, nic nepříjemného. Konečně mi ale bylo teplo :-)

Pak se se mnou operáter začal bavit o ragby :-), anestezilog se stále ujišťoval, jak mi je. A najednou takové trochu tlačení na břicho, tahání a pak, v 8:18, ten nejnádhernější zvuk na celém světě - pláč mého chlapečka! Chvíli jsem vnímala ještě nějaké tahy na bříšku (jak vyndavali placentu atd.), ale moc jsem to nevnímala, moje oči sledovaly jenom místo, kde myli Domíka. Na vteřinku mi ho nechali pohladit - samozřejmě to byl ten nejúžasnější dotek v mém životě.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
terich
3977
5.11.11 07:40

Ahoj Kvetusko, i ja mam za sebou planovany SC ve spinalu.Mala byla KP a ja mela stejne pocity jako ty,kdyz mi rekli,ze to bude cisar. :-( Ale i tak to bylo bajecne a do celkove narkozy bych nikdy nesla.Bylo to takove,jak popisujes,tlak,teplo,pak nepatrne tahani a uz jsem se divala na svou milovanou holcicku! :srdce: Je bezva,ze i v pripade SC muze mit maminka s miminkem prvni kontakt. :-) At se vam dari a hlavne at jste zdravi!

  • načítám...
  • Zmínit
barbara21
7711
5.11.11 07:47

juuuuu :srdce: :srdce: to je moc krásný deníček

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
5.11.11 11:34

Moc hezké :-) gratuluji :-) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Alani
3337
7.11.11 13:47

Ahojky,
při čtení o „vyhlášené arogantní dětské lékařce“ jsem hned pojala podezření, že jsi také z Varů - je to Zejdová, že? ;-) Já jsem zatím nerodila a ani ještě nejsem těhotná, ale kolegyně mi o ní vyprávěla a s tou paní bych tedy nechtěla přijít do styku! :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
sweetpretty
2243
8.11.11 11:56

Pěkný deníček! Ještě jednou gratuluji a přeji hodně zdravíčka celé rodince! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
KvetuskaS
464
8.11.11 15:06

Moc děkuji za reakce :hug:

Katko - máš pravdu :-) mrzí mě, že sem nenahrál příspěvek celý, páč závěr byl o tom, že nic není takové jak jiní říkají… S paní Zejdovou jsem neměla jediný problém (a to jsem z ní měla opravdu strach…). Ve finále mi naopak pomohla a podpořila mě ohledně kojení! Takže oprvadu ne vše je, jak popisují ostatní, ono to záleží i na každé mamince, jak to vnímá.

Určitě doporučuji všem, aby do porodnice nechodili s negativními myšlenkami už předem, nakonec to může dopadnout úplně jinak :palec: :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Alani
3337
8.11.11 17:41

No vidíš to, tak to je fajn, že máš zkušenost lepší než má kolegyňka :-) Té se s ani jednou holčičkou nespustilo mléko a paní doktorka na ni prý šla přístupem „vy nekojíte, protože jste se tak rozhodla, proto vám to teď nejde!“. Její manžel si pak stěžoval u primáře a ten se prý jen mlčky otočil ke štosu papírů se slovy „To jsou všechno stížnosti, ale nikoho jiného takového tu bohužel nemáme…“ Každopádně za mě přítel rozhodnul, že až jednou, tak pojedeme rodit do Ostrova. Docela mě tím překvapil, nemyslela jsem, že něco takového bude vůbec řešit :-) Ale na Ostrovsko porodnici jsem ještě žádnou recenzi nikde nenašla…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář