Křesťanské jesličky - O Naději
- Rodičovství
- Majčus
- 29.02.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Původně to měl být zamilovaný deníček a podělení se o velké štěstí, kterému se říká Láska, ale nakonec je to v pravdě postní Velikonoční příběh o tom jak Naděje umírá poslední.
Ty co mě znají vědí, že vlastně od doby co jsem v létě 2005 poznala, že čekám Vítka, jsem sama, pak jsme byli a stále ještě jsme dva a já se léčila z alergie na chlapy (a to dost dlouho, nicméně dobrovolně a přiznávám se, že i ráda). Na začátku letošního února jsem náhodou na ulici potkala kamarádku ještě s internátu s jejím partnerem a synem Lukáškem, který je o devět měsíců starší než Vítek. Jen tak jsme se dali do řeči a když přišla řeč na chlapy, tak jsem z trochou nadsázky řekla, že kdyby věděla o nějakým hodným a volným, že jsem taky „hodná a volná“
nicméně s dítětěm, který je hodný a moje K mému údivu to kamarádka vzala vážně a promluvila se svým bráškou. No a o víkendu si pro mě přijeli k rodičům, kde momentálně bydlím a odvezli k sobě. Tak začala má krátká romance.
Bylo to fajn a myslím, že jsme si to všichni tři docela užívali, Vítek ten neměl nejmenší problém, má chlapi rád, takže nového strejdu uvítal:D, horší to bylo s malým Lukáškem, ten není zvyklý hrát si s dětmi, takže Vítka neustále šťouchal a strkal a Vítek jako správně rozmazlený děcko chodil žalovat mamince, první víkend se to ještě dalo, odpoledne jsem vždycky vzala Vítka ven, aby se mohl prospat, protože Lukášek už odpoledne nespí. Za 14 dní jsem se odhodlala k druhé návštěvě, mezitím samozřejmě proběhlo pár schůzek, ale velmi krátkých, Vašek končí v práci v 15.30 a mě v 17.10 jede poslení autobus, takže si dovedete představit ten maraton:D. Ze začátku se všechno jevilo normálně, ale druhý den už bylo znát, že je nás na dvoupokojový byt opravdu hodně (což jsem poznamenala i ten první víkend, ale všichni se tomu jen zasmáli) a Vašek si začal uvědomovat, že to tak opravdu nepůjde, navíc Vítek a Lukášek byly jako kočka a pes, takže s nimi někdo musel neustále být, tudíž na nějaké povídání nebo jen tak bytí ve třech nebylo ani pomyšlení, za což jsem sklidila kritiku od Vaškova švagra (něco ve stylu, jak můžu s někým chodit a tak moc málo se mu věnovat). No a pak už to šlo ráz na ráz, tak rychle jak jsme spolu začali jsme i skončili (no probrečeli jsme tu noc oba sice v jednom pokoji, ale každý sám) Oficiální důvod nedostatek soukromí, řešení jedině v tom, že si najdu pronájem, nebo se Vaškova maminka odstěhuje z jeho domku.
Stýská se mi po něm moc, Vítek je naštěstí v pohodě, setkává se s mnoha lidmi, takže tohle ho nijak nerozhodilo. Já jsem na tom, ale trošku jinak, neuvědomila jsem si jak moc těžké je být současně matkou i milenkou (manželkou, partnerkou) tak aby chlap měl pocit, že ho nijak nešidíte, čímž Vám všem, které v tom žijete dnes a denně vzdávám upřimný hold. Možná si Vašek jen procházel tím, čím Vaši chlapi prošli již v době kdy se narodil první potomek a najednou nebyl středobodem Vašeho světa On, ale to malinké Všechno co jste si přinesli domů a je pravda, že to měl o to těžší, že Vítkovi už budou dva a navíc není jeho. Možná se jen musím naučit rozdělit lépe svůj čas, mezi Vítka a Jeho (tedy jestli ještě nějaký bude:D) a to bude hodně těžké, protože matkou jsem nepřetržitě dva roky, kdežto jako přítelkyně mám skoro tříletou pauzu nehledě na malé zkušenosti a taky jsem neměla dítě (ale zase jsem měla koně, což je vlastně na čas asi stejný:D) a možná se jen Vašek zachoval jako zbabělec a při první překážce to vzdal a utekl.
Ještě nikdy jsem neprosila, aby se ke mě někdo vrátil a já sama jsem se vždycky bránila s tím, že co se jednou rozbije se bez šrámu už slepit nedá a do jedné řeky se nevstupuje dvakrát. Teď jsem měla už dvakrát chuť mu napsat dopis, nebo mu zavolat, jestli se nechce vrátit, ale vím, že by to bylo stejné, že by jsme měli na sebe znovu málo času a jistě bych se znovu chytla u nich doma s jeho švagrem, ale jak už jsem psala v úvodu Naděje umírá poslední, nevzdávám se, hledám si bydlení a věřím, že až si uspořádám život, tak abych byla spokojená, i ten muž s velkým M se někde objeví. Tohle bylo jen malé školení a připomínka toho jaké to je být někomu partnerem.
PS: Pro všechny „rejpalky“ (holky nic ve zlým) jen podávám report, že někdy i za hodně krátkou dobu se toho hodně stane a co nás nezabije to nás posílí a rozhodně na nikoho nechci házet špínu, ani mu nasazovat psí hlavu (když mu nevidím ani do té jeho lidské:D) Vaškově sestře jdu na svatbě za svědka a Vašek ho dělá svému švagrovi, takže jsme se opravdu nerozešli ve zlém.
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 10330
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 6816
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 7048
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 13081
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 1755
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3446
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3212
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 6748
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2889
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 22242
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...