Krutý život?
- O životě
- Spokojení
- 11.06.14 načítám...
O tom, jak někdy je život hrozně těžký a pak najednou zasvítí sluníčko a zjistíte, že na světě je krásně.
Už od malička jsem byla silnější postavy. A to se hodně odráželo v kamarádských vztazích ve škole. Byla jsem sama bez kamarádů. Všichni si ze mě dělali srandu. Nebyla jsem hloupá, jen hrozně unavená na to, abych se víc učila. Nešlo to. Moji rodiče byli oba zaměstnaní, dělali těžkou práci, takže se o mě a mého mladšího bratra vesměs starala babička. Tím pádem jsem měla spoustu povinností. Bydlíme na vesnici a všude je spousta práce. Z toho ta únava.
Později rodiče začali podnikat, práce od rána až do noci. Babička onemocněla a starostí bylo víc a víc. Starala jsem se o bratra a nemocnou babičku. Kamarádi žádní, jen já sama na celou domácnost. Dnes se pozastavuju nad tím, co všechno jsem zvládala. Byla jsem zamlklá, tichá, bez nálady se s kýmkoliv bavit. Tak to šlo celou základku až na střední.
Nové prostředí, noví lidé, tajně jsem doufala, že se něco změní. Nezměnilo a celou střední to bylo stejné jako na základce. Byla jsem terčem pro všechny. Moc mě to trápilo, až jsem z toho mívala myšlenky, že jednou pro vždy se vším skoncuju. Nešlo to. Byla jsem vychována tak, že jsem bez keců dál plnila svoje povinnosti bez keců a odmlouvání.
Půl roku před koncem střední měl otec vážnou autonehodu, při níž přišel o obě nohy. Byl konec jeho podnikání. Takže jsem ukončila předčasně školu a mimo babičky se starala ještě o něj. Máma podnikala dál, někdo nás musel živit. Já ji zastupovala v domácnosti. Uklízečka, ošetřovatelka, služka a podobné věci, to jsem byla já. Jediným mým společníkem v té době byl internet a chat.
Najednou mi bylo 20 a já si s hrůzou uvědomila, že jsem úplně sama. Vrstevníci dávno měli za sebou diskotéky, první vztahy, první pusy a já nic. Připadala jsem si jako otrok: Dones, odnes, ukliď a vypadni mi z očí.
Věděla jsem, jak vystavit faktury, jak se dělá účetnictví, jak jednat na úřadech, ale neznala jsem, jaký to je, když je na mě někdo hodnej, poděkuje za něco, co udělám, pohladí mě.
V té době jsem se začala s mámou střídat v obchodě. Ona si odpočinula a já vlastně taky. Byla jsem mezi lidma. Mohla jsem si popovídat se zákazníkama. Jak mě bylo krásně. Pořád jsem si s nima mohla povídat, bylo s kým, a tak se stalo, že jsem se dala do řeči s mužem z vedlejší vesnice. Byl o 10 let starší. Trávil u nás v obchodě dlouhé hodiny po práci. Byl sám - žádná manželka, děti, nikdo. Ty dlouhé hodiny jsme si povídali. Moc se mi líbil a já se tak strašně bála cokoliv naznačit.
Vycítil to a ten první krok byl na něm. Letmý dotek, pohlazení, pusa a tak dál. Zamilovala jsem se jako malá holka. Strašně jsem se ale bála otce, aby se to k němu nedoneslo. Tajně jsem v noci utíkala z domu a vracela se nad ránem krásně unavená. Nedošlo mi, ale že mě má jen na sex, přehlížela jsem to, milovala. Poprvé v životě.
Ze dne na den ale k nám přestal chodit. Bála jsem se, co s ním je, až mi jeden známý řekl, že se odstěhoval do jiného města k nové přítelkyni. Zlomilo mě to. Zase jsem trávila hodiny na chatu. Doma s otcem a babičkou, bratr v té době odešel na školu daleko od nás.
Na chatu jsem našla spřízněnou duši. Bylo mi 22 a jemu 32. Povídali jsme si. Byl až z druhého konce republiky, pozval mě na výlet s partou trampů. Vydupala jsem si doma, že jedu také, i když jen na víkend. Potřebovala jsem to, toužila po tom. Věděl o mě všechno, i jak to chodí u nás doma. A tak se nenápadně stalo, že mě lidi z party začali vyzvedávat na víkendy doma. Až se jednou otec zmínil, co kdyby se nikam nejelo a zůstali všichni u nás. Strašně mě to překvapilo. Otec měl mimo jiné za sebou mrtvici a bylo moc těžké s ním jakkoliv vyjít. To už se z mojí spřízněné duše dávno stal můj tehdejší přítel. Vlastně teď i současný, ale to bude až později.
Všechno probíhalo perfektně do té doby, než přítel něco málo vypil a to mu dodalo kuráže. Pustil se do mého otce, jak se ke mně chovají, že jim dělám služku a vlastně za mě řekl všechno, co já už od dětství dusila v sobě. A byl všemu konec. Otec všechny vyhnal a já dál musela tvrdnout doma. Zhroutil se mi svět, v noci jsem brečela do polštáře a uvažovala o sebevraždě, zase jsem to nedokázala.
A tak to bylo zase jako předtím, zase jsem se dala do řeči s někým. No jo, bylo to pokaždý stejný, já byla naivní a v tomhle směru hloupá a lehce zneužitelná. Zase za mnou začal jezdit a já tajně v noci utíkala z domu. Nemiloval mě, i když to tenkrát říkal. Šlo mu jen o sex. Dnes už to vím, tenkrát jsem nevěděla, nebo nechtěla vědět.
Tak to šlo půl roku, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Moc jsem se bála to říct doma. Až jsem byla ve 4. měsíci a musela s pravdou ven.
Nastalo peklo. Výčitky, řev, nadávky, urážení a měsíc se mnou nepromluvila ani klika od záchodu. Pak se s tím naši tak nějak smířili. Chodila jsem do práce, tak dlouho, jak to jen šlo. Z těhotenství jsem neměla vůbec nic.
Byl pátek dopoledne jsem byla naposledy v práci, odpoledne u doktora na kontrole a upřesnit si, že v pondělí nastupuji do porodnice na císařský řez. No ale v sobotu odpoledne se miminko rozhodlo, že do maminky se řezat nebude a půjde to přirozeně. Od příjezdu až po narození vše trvalo asi 45 minut.
Muž, se kterým jsem se scházela a který je otcem malého, napřed vypadal, že je šťastný a budeme spolu. To byl ale velký omyl. Postupně mi přestal brát telefony, odpovídat na zprávy, ignoroval mě dokonale. Neznala jsem jeho adresu. Vlastně jen jméno. Příjmení už ne. Další zklamání, ale na druhou stranu obrovské štěstí. Měla jsem syna. Měla jsem důvod radovat se a žít.
S otcem se to nějak uklidnilo, ale kdykoliv měl příležitost, tak se do mě navážel, jaká jsem běhna a i horší slova.
Když byli malému 3 roky, otec dostal mrtvici a současně infarkt. Při převozu do nemocnice zemřel. Najednou jako by ze mě spadnul obrovský těžký kámen. Ještě ten večer se mi ozval můj bývalý, současný přítel trempík. A tím začíná můj opravdový a spokojený život.
Prý že se mu o mě zdálo, že se něco děje zlého a chtěl vědět, co se stalo. O tátovi vědět nemohl, věděla jsem to jen já a máma. Když jsem uslyšela jeho hlas, najednou jsem si uvědomila, že on vlastně byl jediným člověkem který mě opravdu miloval, zastal se mě a všechny moje tehdejší pocity se vrátily, jako by to bylo včera co jsem ho viděla naposled.
O týden později už u nás trávil týden dovolené. Proseděli jsme noci, měli jsme si o čem povídat. Přiznala jsem mu všechno, co se mi za tu dobu stalo i to, jak jsem přišla k synovi. Okamžitě si ho zamiloval a syn jeho. Najednou jsem si připadal jak v pohádce. On přiznal, že celou tu dobu nikoho neměl, čekal na mě a tajně doufal, že někdy budeme spolu. Neměl odvahu se mi ozvat. Až ten sen ho donutil.
Od té doby jsme spolu. Na víkendy jezdí za mnou a jednou za měsíc já na týden k němu. Nehádáme se, na všem se dokážeme rozumně domluvit, milujeme se víc než tehdy. A to až tak moc, že jsme se začali pokoušet o miminko. Zadařilo se. Dnes jsme v 10. týdnu. Přítel, když jsem mu to řekla, se rozbrečel.
Máma s ním vychází perfektně, vzájemně si padli do oka a já jsem šťastná. Nebýt finančních problémů, tak nám nic nechybí. Mně končí rodičák a máma má jen částečný důchod a mě těhotnou nikdo nikam nepřijme. Dalo by se říct, že nás přítel i živí. Já jsem mu za to vděčná, ani nedokážu popsat jak moc. O to víc ho miluji a konečně si těhotenství užívám. Pomáhá mi, pečuje o mě, hladí bříško a já nedokážu popsat ten pocit, když je vedle mě. Moc mi chybí, když je v práci a od pondělí se nemůžu dočkat pátku, až zase budeme spolu.
Tak to je můj příběh. Asi se mnou mlátí hormony, ale já najednou cítila potřebu to někde říct. Teď tu sedím nad klávesnicí a brečím jak dítě.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4578
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1939
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 997
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3927
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2660
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1322
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7734
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4947
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3384
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 2010
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Tak hlavně ať jste s přítelem spokojení a uspořádáte to pro svoje děti jinak než Tvoje rodina pro Tebe 
Vy spolu nežijete?
