Kyselý ksicht
- Ostatní
- 09.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes jsem se vypravila do Znojma. Kdykoli jsme sem s manželem a skoro dvouletým synem přijeli, těšili jsme se na oběd v místním Restaurantu Victoria. Pamatuji si, že když jsme se při prvním výletu do města na místním Infocentru pídili po restauraci, kam můžeme jít s dítětem bez obav, že třeba spadne ze schodů nebo že se tam kouří, informující slečna byla poněkud rozpačitá. Tak jsme si sami našli hospůdku, která nám padla „do oka. Nejenže tam výborně vaří, ale když jsem požádala obsluhu třeba o jídelní stoličku pro děcko nebo o ohřátí jeho oběda, bez problémů a opravdu ochotně nám vyšli vstříc.
Až do dneška. Možná je to tím, že když něco příjemného očekáváte a nedostane se Vám toho, jste o to více zklamáni. Inu - přišli jsme do Victorie. Nový číšník. Hned na úvod jsme jej požádali, jestli by synovi ohřál oběd. Následoval příkrý dotaz, jestli budeme „teda i my něco jíst". Objednali jsme si. Požádali o jídelní židličku. Následoval číšníkův protažený obličej - lidově řečeno kyselý ksicht, protože jen tenhle výraz nejlépe popisuje, jak se číšník tvářil. Protože jsme misku na synův oběd měli, naštěstí, vlastní, dovolila jsem si poprosit už jen o lžičku. Netušila jsem, že „kyselý ksicht" má takovou mimickou škálu. Tentokrát totiž přidal i zasyčení čehosi jako „…snad neni možný…!" Napadlo mně, že kdyby se tak jako on zatvářil třeba puberťák, zasloužil by „jednu výchovnou". Když dítě pojedlo, muž způsobně uklidil židličku, aby pan číšník neměl tolik práce.Čekali jsme, že dostaneme po dvaceti minutách od objednání aspoň pití.
Nedostali. A odešli jsme. Pořádně naštvaní a hladoví. A tak trochu bezradní. Člověk totiž v tu chvíli neví, jestli má začít řvát, protože tohle si asi v restauraci, kde si hostů váží, prostě nesmí dovolit. Nebo jestli má utrousit něco o zavolání vedoucího, což by asi nikam nevedlo, protože každý vedoucí ví, koho má na place. A nebo chtít majitele, který asi bude hlavně rád, že mu ve „kšeftě" všechno „tak nějak klape".
A tak si říkám, že to třeba tak nenechá, až se Vašim prostřednictvím dozví, že lidé u něj v restauraci nejsou spokojení. Že se jeho podřízený chová k hostům jako hulvát. Čestina má pro to ještě jiný, mnohem trefnější název, ale ten, ať si čtěnář doplní sám. Kdyby se nejednalo o mladého člověka, řekla bych si, že je to číšník, zvyklý na „jiný režim".
Asi bylo chybou se v danou chvíli neozvat nahlas. Taky jsem si to celou cestu zpátky vyčítala. Jenže čeho bych tím docílila? Dotyčný stejně vypadal, že mu je jedno, kde bude pracovat a před dětmi prý se nemají řešit konflikty.
A tak jeden malý vzkaz pro PANA číšníka. Nechte si svůj kyselý ksicht doma a neobtěžujte svou přítomností hosty!
Maminkám a dětem hezký den přejí
Gábina a Danýsek /16m/
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 77
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 105
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 212
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 139
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 140
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2029
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 831
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 503
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?