Kyselý ksicht
- Ostatní
- 09.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes jsem se vypravila do Znojma. Kdykoli jsme sem s manželem a skoro dvouletým synem přijeli, těšili jsme se na oběd v místním Restaurantu Victoria. Pamatuji si, že když jsme se při prvním výletu do města na místním Infocentru pídili po restauraci, kam můžeme jít s dítětem bez obav, že třeba spadne ze schodů nebo že se tam kouří, informující slečna byla poněkud rozpačitá. Tak jsme si sami našli hospůdku, která nám padla „do oka. Nejenže tam výborně vaří, ale když jsem požádala obsluhu třeba o jídelní stoličku pro děcko nebo o ohřátí jeho oběda, bez problémů a opravdu ochotně nám vyšli vstříc.
Až do dneška. Možná je to tím, že když něco příjemného očekáváte a nedostane se Vám toho, jste o to více zklamáni. Inu - přišli jsme do Victorie. Nový číšník. Hned na úvod jsme jej požádali, jestli by synovi ohřál oběd. Následoval příkrý dotaz, jestli budeme „teda i my něco jíst". Objednali jsme si. Požádali o jídelní židličku. Následoval číšníkův protažený obličej - lidově řečeno kyselý ksicht, protože jen tenhle výraz nejlépe popisuje, jak se číšník tvářil. Protože jsme misku na synův oběd měli, naštěstí, vlastní, dovolila jsem si poprosit už jen o lžičku. Netušila jsem, že „kyselý ksicht" má takovou mimickou škálu. Tentokrát totiž přidal i zasyčení čehosi jako „…snad neni možný…!" Napadlo mně, že kdyby se tak jako on zatvářil třeba puberťák, zasloužil by „jednu výchovnou". Když dítě pojedlo, muž způsobně uklidil židličku, aby pan číšník neměl tolik práce.Čekali jsme, že dostaneme po dvaceti minutách od objednání aspoň pití.
Nedostali. A odešli jsme. Pořádně naštvaní a hladoví. A tak trochu bezradní. Člověk totiž v tu chvíli neví, jestli má začít řvát, protože tohle si asi v restauraci, kde si hostů váží, prostě nesmí dovolit. Nebo jestli má utrousit něco o zavolání vedoucího, což by asi nikam nevedlo, protože každý vedoucí ví, koho má na place. A nebo chtít majitele, který asi bude hlavně rád, že mu ve „kšeftě" všechno „tak nějak klape".
A tak si říkám, že to třeba tak nenechá, až se Vašim prostřednictvím dozví, že lidé u něj v restauraci nejsou spokojení. Že se jeho podřízený chová k hostům jako hulvát. Čestina má pro to ještě jiný, mnohem trefnější název, ale ten, ať si čtěnář doplní sám. Kdyby se nejednalo o mladého člověka, řekla bych si, že je to číšník, zvyklý na „jiný režim".
Asi bylo chybou se v danou chvíli neozvat nahlas. Taky jsem si to celou cestu zpátky vyčítala. Jenže čeho bych tím docílila? Dotyčný stejně vypadal, že mu je jedno, kde bude pracovat a před dětmi prý se nemají řešit konflikty.
A tak jeden malý vzkaz pro PANA číšníka. Nechte si svůj kyselý ksicht doma a neobtěžujte svou přítomností hosty!
Maminkám a dětem hezký den přejí
Gábina a Danýsek /16m/
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 509
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 405
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 754
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1422
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 257
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1297
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1055
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 796
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1502
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 714
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...