Láska mého života?
- O životě
- Dadadaska
- 16.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem zvažovala, zda tady mám zveřejnit svůj příběh. Vím, že mě většina z vás, jestli ne rovnou všechny, odsoudíte. Pak jsem si však řekla, musí to ven, a tak to risknu.
Můj příběh se začíná někdy před 14 lety. Kamarád a přítel mé nejlepší kamarádky v jedné osobě tehdy slavil narozeniny. Popíjelo se, byla super zábava, a tím pádem i nálada. Všichni jsme si to užívali. Byl tam mimo jiné i Sabči brácha, který pro mě ten večer přestal být Sabči brácha a já pro něj přestala být ségry blbá kamarádka a stali jsme se milenci.
Náš románek tehdy trval asi dva roky. Kdykoliv byla nějaká oslava nebo jsem jela k Sabče na návštěvu (mnohokrát i přes noc), tak nějak se rozumělo samo sebou, že skončím s Petrem v posteli. Později jsem potkala Josefa, on Kláru a přestali jsme se vídat.
Když se zapíjel Sabinin a Patrikův syn Páťa nemohla jsem chybět ani já ani strýček Petr se svou Klárou. Ač jsem v té době Pepu opravdu milovala, pohled na Petra a jeho dívku mě bolel. Ale ustála jsem to, měla jsem přeci (tehdy) fajn chlapa.
Čas plynul a na Petrovu svatbu jsem šla v sedmém měsíci těhotenství. I tak to byla muka sledovat, jak se mi moje láska žení. S Klárou jsme se pak začaly vídat (nutno podotknout, že nikdy nevěděla, že jsme s Petrem kdysi měli poměr) častěji. Chvíli po porodu mojí Danielky přišla s tím, že i ona je těhotná, a tak jsme ty moje starosti a radosti s dceruškou a její s těhotenstvím prožívaly a sdílely spolu. To už dávno můj vztah s Pepou nebyl ideální a zvažovala jsem, že to s ním skončím.
Po narození Sebastiána jsme spolu už tak často nebyly. I ona už měla starosti s miminkem, a tak jsme se navštívily nebo společně kočárkovaly jen občas. Musím se přiznat že mi i dost vadilo, když jsme byly u nich a přišel Petr udřený z práce, bral vysavač, aby vysál, vytíral, myl nádobí atd., zatímco ona byla celý den doma a maximálně uvařila, dokonce i žehlit musel on nebo tchyně
). Pomoci v domácnosti samozřejmě, ale aby chlap makal jak barevný a přišel domů a nastala mu druhá směna, to je tedy i na mě jako na ženskou moc.
No abych to zkrátila. Jednou jsme se s Petrem potkali, když jsem byla na procházce s Dandou a on jel z práce. Povídali jsme si, vzpomínali na staré dobré časy a ani nevím, jak se to stalo, ale začali jsme se líbat. V tom okamžiku jsem byla tak šťastná, že se to slovy nedá popsat. Řekl mi, že lituje toho, že nezůstal se mnou, ale že si vzal Kláru, ani u nich to nebylo ideální. Začali jsme se tedy opět scházet. Takhle to šlo pár let. Chvíli jsme spolu byli pak zas ne.
Bylo to pro mě utrpění občas se setkat s Klárou nebo naše společné rodinné grilovačky. Ale milovala jsem ho a neuměla si pomoci. Pak přišel přelomový rok 2007, kdy jsem otěhotněla (s Josefem). V tu dobu jsme se s Petrem nevídali. Když jsem porodila Dagmarku a svět se mi otočil vzhůru nohama, jelikož malá byla (je) vážně nemocná, byl tady pro mě ne její otec, který to bral tak nějak laxně. Byl to Petr, kdo při mně stál, kdo mě držel a podporoval a dokonce za námi byl i v nemocnici. Byl při mně v nejtěžších chvílích života, kdy jsem ho nejvíc potřebovala!
Později se i Kláře narodila holčička Dominika. V tu dobu jsme s Petrem spolu nebyli. S Pepou už to nebylo k žití, a tak jsme udělala to, co jsme měla udělat už dávno a konečně jsem odešla. Sama s holkami, ale je nám lépe. Pak jsme se s Petrem začali zase vídat. Občas se stalo, že ho Klára vystěhovala k rodičům a já v osmadvaceti letech prvně zažila, jaké to je, jít s milovaným chlapem do kina, držet se za ručičky a takové ty věci, co zažívá každá puberťačka.
Pokusím se to zkrátit. Našla jsem si přítele. Byl úžasný k dcerám i o tu malou nemocnou Dášenku se uměl postarat. Bohužel byl nemakačenko a hodně na ženské. Už jsem neměla sílu takhle žít dál a rozešla jsem se s ním. V zimě se Petr s Klárou konečně rozvedli (už to u nich bylo opravdu neudržitelné a nesnesitelné). On si mezitím našel nějakou Míšu. Zabolelo to, ne, že ne, ale já v tu dobu měla Hynka.
Na jaře tady Petr byl. Slíbila jsem si, že už mu nepodlehnu a taky jsem nepodlehla. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala. Jenže měsíce běžely, byla jsem už docela dlouho sama, a tak jsem jednoho rána napsala sms: „ahoj, co takhle někdy zajít na kávu?“ Odpověď byla okamžitá a ještě ten den Péťa přijel. Slíbila jsem si, že budu oddělovat sex od citů, bohužel to jaksi nejde. Lítám v tom zas řádně, po kolikáté už?
Už je to pár měsíců, co jsme zase spolu. Tedy tak napůl, protože Michaelu si nechal a nedávno mi dokonce oznámil, že je těhotná
Kdyby mi dal ránu palicí po hlavě, nemohlo by to zapříčinit to, co těch pár slov. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem to rozdýchala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Miluji ho, dokáži ho i přes to opustit, nebo prostě nebudeme mluvit o tom, co je u nich a budeme si užívat ty chvilky štěstí a společnosti jeden druhého?
Nakonec zvítězilo srdce a nedá si to vymluvit. A tak, když to vyjde, jsme spolu i několikrát v týdnu, když ne, nevidíme se třeba čtrnáct dní. Pak jsme spolu v kontaktu aespoň přes smsky. Napadá mě, že naši partneři přicházejí a odcházejí, ale my si zůstáváme už skoro 15 let. Pokud jste to holky dočetly až sem, tak vám děkuji za trpělivost. Věřte, že jsem to zkrátila, jak jsem mohla a udělala jsem jen takový výtah „našeho společného života.“ No, tak teď do mě, jaká jsme mrcha a potvora, která rozbíjí rodiny atd.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1611
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1653
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 690
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20677
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1758
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Hmmm… Popíšu jenom svůj pocit. Přijde mi to smutné, jak jde všechno nějak tak mimo, než by mělo. Jakoby život nanečisto. A 15 let, to už je na něco takového vážně dlouho… :-/ Přeji Ti, aby ses zase ve svém životě našla. A pouze tady z toho popisu soudím, že on asi zas až takový zájem nemá. Že z jeho strany jde spíš jen o ten sex…