Má „skromná“ dcera (16) si k Vánocům přeje "jen" nový mobil a hadry za tisíce

Už přes měsíc jsem se jí ptala, co si přeje k Vánocům. „No jo, mami, já ti to pošlu na WhatsApp,“ odbyla mě. Prý si to musí důkladně promyslet. A pak mi opravdu poslala několik odkazů, a já jen zírala. Nový mobil za 15 tisíc, mikina, džíny, trička, boty – dohromady to vycházelo skoro na deset tisíc korun.

„To si děláš srandu?“ vyjela jsem na ní, když přišla ze školy. Jako Ježíška za víc jak dvacku? To už je trochu moc. „Mami, když já to potřebuju. Mobil mám už dlouho a to oblečení je strašný. Všichni nosí značkové věci, nemůžu být za socku,“ odpověděla, a já měla chuť jí dát facku.

„Za socku?“ pomyslela jsem si. Upřímně mě zajímalo, kolik rodičů opravdu dokáže do dětí investovat takové peníze. Když jsem to večer řekla manželovi, chytal se za hlavu. „Se zbláznila, ne? Mobil jí můžu dát svůj, stejně mi v práci chtějí dát nový, a pár hadrů jí koupíme, ale tohle je přehnané,“ řekl.

Samozřejmě s ním souhlasím. Lucka sice bude chvíli trucovat, ale ono jí to zase přejde. Já o tom píšu spíš proto, že mi jde o princip. Nejsme milionáři a nikdy jsme jí nekupovali tak drahé věci. Jenže od té doby, co přešla na střední, má pocit, že je „socka“ a chce všechno drahé a značkové, aby prý zapadla.

Opravdu je to tak důležité? Marně přemýšlím, jak to bylo za mého dospívání. Taky jsme řešili, co si obléknout, ale nikdy bychom rodičům neřekli, že chceme dárky za takové peníze. Navíc oblečení, které nosí většina mladých, vypadá podle mě úplně stejně – všechno černé, obří kalhoty, mikina s kapucí o dvě čísla větší. Podle mě je úplně jedno, jestli je to značka nebo ne. Ve výsledku je to stejně strašné.