Malá Italka
- Porod
- vanuatu
- 25.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé maminky! Po čtyřech měsících jsem se i já rozhodla napsat svůj deníček o tom, jak jsem rodila v Itálii a jak jsem se stala tou nejšťastnější maminkou! Celé těhotenství bylo bez problémů, až na nevolnosti a střevní chřipku. Pracovala jsem do pátého měsíce a pak už si jen užívala své malé bříško. Na kontroly jsem chodila každý měsíc a asi dva týdny před termínem mě paní doktora předala nemocnici, kam jsem docházela na monitoring.
Termín porodu jsem měla stanovený na 29. 6. 2011. Samozřejmě, že se nic nedělo, ale od tohoto dne jsem měla v sobě pocit, že už to bude brzy. Občas mě pobolívala záda v kříži, sem tam nějaký ten poslíček, ale jinak jsem byla v pohodě a celkem i fit.
V sobotu 2. 7. 2011jsem telefonovala se svou maminkou po Skypu a přitom jsem ležela na gauči, když v tom jsem ucítila, jak ze mě něco teče. Prvně jsem myslela, že to jsou zbytky zátky, odcházela mi snad dva týdny po kouskách), tak jsem byla v klidu. Ale když už to trvalo pár minut, bylo mi to trochu divné, ale nechtěla jsem vyvolávat paniku, aby si mamča nedělala hned starosti (žije v České republice). Tak jsme se rozloučily a jen co jsem si stoupla, vytekla ze mě voda… nebylo jí moc, ale byla nazelenalá, tak jsem okamžitě volala kamarádce, že rodím a jestli mě vezme do nemocnice. Rychle jsem po sobě vytřela, vysprchovala se, chytla už nachystanou tašku a jely jsme.
V nemocnici mě posadili hned na monitor, kde se samozřejmě nic neukazovalo, protože jsem neměla žádné bolesti a bylo mi hrozně fajn. Věděla jsem, že do dvou dnů určitě porodím. Pan doktor mě vyšetřil a řekl, že vůbec nejsem otevřená a že to na porod absolutně nevypadá. Dokonce přemýšlel, že mě pošle domů, ale když jsem mu řekla, že mi odtekla trocha plodovky a že nebyla moc čirá, nechali si mě tam.
Na pokoji jsem ležela s jednou maminkou po císaři a druhou teprve císař čekal. Dostala jsem kapačku s antibiotiky a stále jsem čekala, kdy dorazí ty kontrakce. To už byl u mě i přítel, který přijel z práce a všichni jsme tam tak nějak čekali, co se bude dít. Samozřejmě se nedělo nic!
V noci mi sestřičky kontrolovaly vložky skrz plodovku a stále se ptaly, jak mi je… bylo mi fajn 
Ráno mě po vizitě pan doktor znovu kontroloval a opět bez postupu, nic se nedělo. A tak, vzhledem ke špatné plodové vodě, jsem musela jít na vyvolání. Vzala jsem si mobil a věcičky pro malou a šla jsem na hekárnu, kde mě napojili na monitor a na oxytocin, který mi měl vyvolat kontrakce. Přítel dorazil asi za půl hodiny, a tak jsme na té hekárně byli spolu. Bohužel oxytocin nezabíral ani po zvyšování dávek. Sestřička se za mnou chodila každých deset minut dívat, jak jsem na tom a já na ni vždy vesele promnluvila, že stále se nic neděje. S přítelem jsme se tam i pěkně zasmáli. Pak už se za námi chodila dívat i paní doktorka a když se i po třech hodinách nic nedělo, rozhodla, že půjdu na císaře. Celkem mi v těch třech hodinách přišly asi čtyři kontrakce (kolem 60-70), které se daly v pohodě rozdýchat.
A tak mě oholili, vycévkovali, oblékli do andělíčka a jelo se na sál, kde byla výborná atmosféra. To jsem ale nevěděla, co mě ještě čeká. Z netu jsem měla vyčtené, že při spinální anestezii maminka nic necítí, jen sem tam nějaké tahání a že občas bývají problémy s dýcháním, když tahají mimi ven. Tak mě napíchli, cítila jsem teplo od nohou a všichni jsme čekali, až to zabere. Po chvilce se mě pan doktor zeptal, jestli něco cítím (štípal mě do bříška) a já že cítím. Tak jsme čekali… za další chvilku paní doktorka začala řezat a já začala křičet, že to pořát cítím a tak jsme opět čekali. Dělali si z anesteziologa legraci, že mě špatně napíchl nebo že to sérum je prošlé. A pak opět začali řezat a já stále křičela, že můžu hýbat nohama (né moc)a že to pořád cítím… tak se mě pan doktor zeptal, jestli cítím bolest nebo jen doteky a já řekla, že doteky, ale bylo mi to hrozně nepříjemné. A na to paní doktorka, že to je v pořádku a tak řezali a řezali a já se tam svíjela a zatínala zuby a mručela jsem.
Po nějaké době (nevím, za jak dlouho… přišlo mi to jako věčnost) mi dali masku a já usnula. Probudila jsem se ještě na sále a paní doktorka hned na mě, že mám krásnou dcerku a že má hlas jako zvon. A že mě jěště došijí a jinak, že je vše v pořádku. A v tom jsem se rozbrečela! Přišlo mi strašně líto, že jsem malou hned neviděla. Ještě jsem se zeptala, v kolik se narodila a pak už mě jen naložili na postel a odváželi mě zpět na pokoj, kde jsem ležela před tím. Byla jsem v takovém šoku, že už je to vše za mnou! Po chvíli přišel přítela ukazoval mi fotky naší maličké. Prý jak ji vyndali, hned ji vezli na omytí a na prohlídku. Přítel jel samozřejmě s ní (přiznal se mi, že se bál, aby nám ji nevymněnili 
). A tak asi po čtvrt hodině nám Laurinku přivezli a my byli tak šťastní a hrdí, že už ji konečně máme u sebe!
Laurinka se narodila 3. 7. 2011 v 16:41 a vážila rovné 3 kg a měřila 51 cm. Je moc hodná. Pěkně papá, v noci spinká, s prdíkama problémy nemáme. Je to náš andílek, bez kterého bych nedokázala žít. Budeme ji vždy milovat a chránit a nikdy nedopustíme, aby se jí něco špatného stalo!
Jen já mám občas depky, že jsem na tom sále měla být statečnější a vydržet tu tupou bolest. Občas mi přijde, že jsem nesplnila takové to poslání ženy porodit přirozenou cestou. Ale co se dá dělat, čas vrátit nelze! Snad bude přirozený druhý porod a nebudu pak mít výčitky svědomí.
Když jsem se pak bavila s kamarádkama, které také rodily císařem, všechny mi říkaly, že ony nic necítily a že mě museli opravdu špatně napíchnout. Tak nevím, možná že mají pravdu nebo já jsem taková srababa
Přečtěte si také
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 24
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 46
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 80
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 957
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1134
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 673
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 584
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1906
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9508
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1686
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
A k tomu spinálu-pro mě je jen ta představa noční můra 
Mám fobii z jehel a lékařských zákroků.Tak mě děsí už jen to napíchnutí páteře,za předpokladu,že nemám porodní bolesti.Odběr plodové vody jsem přežila 2× a byl to pro mě otřesný zážitek 
Zatím co jiné ženy to zvládají naprosto bez problémů.Taky si říkám,že jsem srababa,ale na druhou stranu-přirozený porod jsem zažila 2× a z něj žádné otřesné zážitky přes všechnu tu bolest nemám 
Ale odběr polodové vody bylo pro mě trauma a to je přitom nic oproti operaci zaživa. 
ted jsem těhotná opět a pokud by mě čekal císař-budu tvrdošíjně opakovat že chci uspat, i kdybych jim měla hrozit žalobou 
.Jsme oba češi a rodiny máme v čechách.
ahojky,
gratuluju k narozeni male laurinky
co se tyce uspani, ja na zdravce byla na praxi i u porodu a cisarskeho rezu a ta pani taky nereagovala na anestezii. dali ji max davku a stejne kricela. od te doby mam hruzu z cisare a jsem stastna ze jsem porodila prirozene. ale to jen proto ze koukat na to mi uvizlo v hlave. takze nejsi jedina, muze se to stat