Mám andílka
- Prázdná náruč
- Caty
- 11.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle je asi zatím pro mě nejsmutnější deníček, jaký píšu. Přišla jsem o miminko, o miminko, které jsem tak strašně moc chtěla a na které jsem se těšila. Miminko, které se mělo narodit za naší babičku.
Dnes jsem dostala MS. Jsem necelé dva měsíce po revizi v 10. tt a strašně brečím. Proč já? Proč jsem musela přijít o miminko? O miminko sice nečekané, neplánované, ale strašně moc chtěné. Vím, že tu je spousta maminek, které taky přišly o miminko i v pozdějším stadiu těhu a musím před nimi smeknout. Asi bych to nezvládla vůbec, kdybych o maličké přišla později.
Všechny maminky, které porodily mrtvé miminko nebo jej potratily, obdivuji a držím palce, aby se jim vedlo a měly další miminko.
V říjnu jsem držela v ruce testík, pozitivní a byla strašně šťastná. Ani mě nenapadlo, že by to nemuselo dopadnout, nepřipouštěla jsem si to. Ale stalo se. Stalo se něco, co jsem si vždycky říkala, že mně se stát prostě nemůže a bylo to pro mě nepředstavitelné. Zpočátku se miminko vyvíjelo dobře, pak jsem po hádce s tchýní omdlela v obchodě a udělaly se mi hematomy. Bohužel, jeden z hematomů praskl a vstřebával se do miminka, ostatní se vstřebaly samy. Bohužel, byly blbě uložené. Prý, kdyby byly jinde, nemuselo to tak dopadnout, ale to je teď už jedno.
Miminko není a nebude. Pořád přemýšlím, jstli by to byla holčička a naše malá by měla sestřičku nebo by to byl chlapeček a měli bychom páreček. Za své miminko jsem bojovala do konce, dokud mi jedna skvělá doktorka neudělala dva nábery Hcg po sobě a opravdu jsem viděla, že Hcg klesá a musím jít na revizi. Do té doby mi každý říkal něco jiného a já se miminka nechtěla vzdát, dokud mi to prostě nějaký doktor stoprocentně nepotvrdí. Moje skvělá doktorka mě ve čtvrtek vzala, udělala UTZ, nechala nabrat krev a ještě ten den večer mi volala na mobil, že bohužel, Hcg klesá.
Prý by bylo nejlepší jít na revizi co nejdříve, že mám v sobě už asi dlouho mrtvou tkáň a není to dobré. Hned druhý den ráno jsem jela do nemocnice ve Slaném, kde moje doktorka slouží, odvezl mě tam tatínek. Maminka hlídala mojí malou a manžel přijel v pátek v noci rovnou z Bratislavy, jen aby byl se mnou. V pátek jsem brečela, brečela jsem na pokoji, dali mi něco na uklidnění a nějak mi to přestalo docházet.
Je poledne a já jsem ulehla na kozu na sále a totálně jsem se sesypala. Rozbrečela jsem se tam jak malé dítě a nebyla schopná cokoliv říct. Všichni jsou na mě strašně moc hodní, hladí mě po ruce a pak už nic nevím. Probouzím se až na pokoji. Úplně prázdná, v bříšku nemám moje druhé maličké a strašně brečím. Nenávidím celý svět, svou tchýni a nechci žít. Nechci nikoho vidět a s nikým mluvit. Volám ale svojí mamce, vím, že mě podpoří a pomůže, že mě její hlas a slova pohladí po duši, uklidní a potěší.
Ještě z narkózy volám tchýni, já blbec, co jsem si myslela. Říkám, že jsem přišla o miminko. A nic. Žádné, mrzí mě to, co se stalo, nic. Sesype se na mě lavina urážek a výčitek. Brečím a pokládám telefon. Proklínám v duchu svojí tchýni a doufám, že jí Bůh potrestá. Přišla za mnou doktorka a domů mě nepouští. Má podezření na nádor. Sliznice byla celá bílá, hrozně hutná a revize trvalo o dosti déle než měla. Pouští mě domů v sobotu dopoledne a přijel pro mě manžel.
Nebrečím, těším se strašně moc na mojí Barborku. Celou cestu jsem ticho a přemýšlím, občas se mi koulí slzy, ale nevím vlastně proč. Těhotenství jakoby ani nebylo. Doma se ale rozbrečím uplně a mám všeho plné zuby, všeho dost.
Histologie naštěstí dopadla dobře a nic se nepotvrdilo. Nic, kromě toho, že jsem čekala zdravé miminko a hematom ho zahubil. Zabil mé miminko a já toto své tchýni nikdy v životě neodpustím. Nemluvím s ní, neberu jí telefony, nekomunikuji s ní.
Každý den myslím na své druhé maličké a počítám kolikátý týden bych už byla. Jak by bylo velké a za jak dlouho bych držela svů uzlíček v náručí tak jako před deseti měsíci svojí Barunku a zdá se mi to tak vzdálené, tak divné, zvláštní. Byla jsem vůbec těhotná? Čekala jsem miminko? Než jsem si to stačila pořádně začít uvědomovat, o miminko jsem přišla a s ním i o malý kousek mého srdíčka, který bude navždycky patřit mému andílkovi. Vím, že si spousta z Vás řekne, co blbnu, 10. tt není ještě velké miminko a takových je.
Ano, je to pravda, ale pro mě to byl malý velký zázrak počít přirozenou cestou, že me to opravdu srazilo na kolena. Mám svojí starou známou MS a jediné, co mě drží, je moje malá Barborka, kterou nadevšechno miluji.
Miluji i tebe můj andílku a každý den si říkám, jaký bys byl. Byl bys tak veselý jako moje holčička, byl bys tak zvědavý a lenivý? Byl bys po tatínkovi nebo po mamince? Jaké by to bylo mít doma dvě dětičky? Být zase větší rodinka? To se zatím nedozvím, ale doufám, že jednou, že brzy ano.
Jestli jste dočetli až sem, tak klobouk dolů. Opět 
A děkuji za Váš čas, holky. Potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat. Doma o tom se mnou nikdo nemluví. Jakoby žádné miminko nebylo a chápu to. Asi se bojí, aby nejitřili staré rány, ale já jsem toho pořád tak strašně moc plná, že to někde musím vyventilovat. Viděla jsem to maličké na UTZ a nikdy na něj nezapomenu, NIKDY.
Všem, všem dlouhodobým i krátkodobím snažilkám držím palečky, aby v ruce držely brzo // testík a své miminko donosily až do zdárného a nádherného konce.
Přečtěte si také
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 825
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 1981
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 2228
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 2337
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 2957
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 2596
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 3163
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2988
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 1188
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 1256
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
a mimko to vzdalo.Mám doma dvě velký princezny a ty mě drží nad vodou. A pak že puberta je jen pro zlost 
. Přeju ti, aby jsi brzo měla důvod se smát a těšit se za života. Letošní rok bude fajn 
Přeji ti mnoho sil 
.Já mám taky 2,5 letého chlapečka a držel mě hodně nad vodou,když mi bylo nejhůř.