Mám andílka
- Prázdná náruč
- Caty
- 11.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle je asi zatím pro mě nejsmutnější deníček, jaký píšu. Přišla jsem o miminko, o miminko, které jsem tak strašně moc chtěla a na které jsem se těšila. Miminko, které se mělo narodit za naší babičku.
Dnes jsem dostala MS. Jsem necelé dva měsíce po revizi v 10. tt a strašně brečím. Proč já? Proč jsem musela přijít o miminko? O miminko sice nečekané, neplánované, ale strašně moc chtěné. Vím, že tu je spousta maminek, které taky přišly o miminko i v pozdějším stadiu těhu a musím před nimi smeknout. Asi bych to nezvládla vůbec, kdybych o maličké přišla později.
Všechny maminky, které porodily mrtvé miminko nebo jej potratily, obdivuji a držím palce, aby se jim vedlo a měly další miminko.
V říjnu jsem držela v ruce testík, pozitivní a byla strašně šťastná. Ani mě nenapadlo, že by to nemuselo dopadnout, nepřipouštěla jsem si to. Ale stalo se. Stalo se něco, co jsem si vždycky říkala, že mně se stát prostě nemůže a bylo to pro mě nepředstavitelné. Zpočátku se miminko vyvíjelo dobře, pak jsem po hádce s tchýní omdlela v obchodě a udělaly se mi hematomy. Bohužel, jeden z hematomů praskl a vstřebával se do miminka, ostatní se vstřebaly samy. Bohužel, byly blbě uložené. Prý, kdyby byly jinde, nemuselo to tak dopadnout, ale to je teď už jedno.
Miminko není a nebude. Pořád přemýšlím, jstli by to byla holčička a naše malá by měla sestřičku nebo by to byl chlapeček a měli bychom páreček. Za své miminko jsem bojovala do konce, dokud mi jedna skvělá doktorka neudělala dva nábery Hcg po sobě a opravdu jsem viděla, že Hcg klesá a musím jít na revizi. Do té doby mi každý říkal něco jiného a já se miminka nechtěla vzdát, dokud mi to prostě nějaký doktor stoprocentně nepotvrdí. Moje skvělá doktorka mě ve čtvrtek vzala, udělala UTZ, nechala nabrat krev a ještě ten den večer mi volala na mobil, že bohužel, Hcg klesá.
Prý by bylo nejlepší jít na revizi co nejdříve, že mám v sobě už asi dlouho mrtvou tkáň a není to dobré. Hned druhý den ráno jsem jela do nemocnice ve Slaném, kde moje doktorka slouží, odvezl mě tam tatínek. Maminka hlídala mojí malou a manžel přijel v pátek v noci rovnou z Bratislavy, jen aby byl se mnou. V pátek jsem brečela, brečela jsem na pokoji, dali mi něco na uklidnění a nějak mi to přestalo docházet.
Je poledne a já jsem ulehla na kozu na sále a totálně jsem se sesypala. Rozbrečela jsem se tam jak malé dítě a nebyla schopná cokoliv říct. Všichni jsou na mě strašně moc hodní, hladí mě po ruce a pak už nic nevím. Probouzím se až na pokoji. Úplně prázdná, v bříšku nemám moje druhé maličké a strašně brečím. Nenávidím celý svět, svou tchýni a nechci žít. Nechci nikoho vidět a s nikým mluvit. Volám ale svojí mamce, vím, že mě podpoří a pomůže, že mě její hlas a slova pohladí po duši, uklidní a potěší.
Ještě z narkózy volám tchýni, já blbec, co jsem si myslela. Říkám, že jsem přišla o miminko. A nic. Žádné, mrzí mě to, co se stalo, nic. Sesype se na mě lavina urážek a výčitek. Brečím a pokládám telefon. Proklínám v duchu svojí tchýni a doufám, že jí Bůh potrestá. Přišla za mnou doktorka a domů mě nepouští. Má podezření na nádor. Sliznice byla celá bílá, hrozně hutná a revize trvalo o dosti déle než měla. Pouští mě domů v sobotu dopoledne a přijel pro mě manžel.
Nebrečím, těším se strašně moc na mojí Barborku. Celou cestu jsem ticho a přemýšlím, občas se mi koulí slzy, ale nevím vlastně proč. Těhotenství jakoby ani nebylo. Doma se ale rozbrečím uplně a mám všeho plné zuby, všeho dost.
Histologie naštěstí dopadla dobře a nic se nepotvrdilo. Nic, kromě toho, že jsem čekala zdravé miminko a hematom ho zahubil. Zabil mé miminko a já toto své tchýni nikdy v životě neodpustím. Nemluvím s ní, neberu jí telefony, nekomunikuji s ní.
Každý den myslím na své druhé maličké a počítám kolikátý týden bych už byla. Jak by bylo velké a za jak dlouho bych držela svů uzlíček v náručí tak jako před deseti měsíci svojí Barunku a zdá se mi to tak vzdálené, tak divné, zvláštní. Byla jsem vůbec těhotná? Čekala jsem miminko? Než jsem si to stačila pořádně začít uvědomovat, o miminko jsem přišla a s ním i o malý kousek mého srdíčka, který bude navždycky patřit mému andílkovi. Vím, že si spousta z Vás řekne, co blbnu, 10. tt není ještě velké miminko a takových je.
Ano, je to pravda, ale pro mě to byl malý velký zázrak počít přirozenou cestou, že me to opravdu srazilo na kolena. Mám svojí starou známou MS a jediné, co mě drží, je moje malá Barborka, kterou nadevšechno miluji.
Miluji i tebe můj andílku a každý den si říkám, jaký bys byl. Byl bys tak veselý jako moje holčička, byl bys tak zvědavý a lenivý? Byl bys po tatínkovi nebo po mamince? Jaké by to bylo mít doma dvě dětičky? Být zase větší rodinka? To se zatím nedozvím, ale doufám, že jednou, že brzy ano.
Jestli jste dočetli až sem, tak klobouk dolů. Opět 
A děkuji za Váš čas, holky. Potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat. Doma o tom se mnou nikdo nemluví. Jakoby žádné miminko nebylo a chápu to. Asi se bojí, aby nejitřili staré rány, ale já jsem toho pořád tak strašně moc plná, že to někde musím vyventilovat. Viděla jsem to maličké na UTZ a nikdy na něj nezapomenu, NIKDY.
Všem, všem dlouhodobým i krátkodobím snažilkám držím palečky, aby v ruce držely brzo // testík a své miminko donosily až do zdárného a nádherného konce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 530
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 357
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 579
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 264
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 177
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18064
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2418
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2343
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1557
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a mimko to vzdalo.Mám doma dvě velký princezny a ty mě drží nad vodou. A pak že puberta je jen pro zlost 
. Přeju ti, aby jsi brzo měla důvod se smát a těšit se za života. Letošní rok bude fajn 
Přeji ti mnoho sil 
.Já mám taky 2,5 letého chlapečka a držel mě hodně nad vodou,když mi bylo nejhůř.