Mám andílka
- Prázdná náruč
- Caty
- 11.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle je asi zatím pro mě nejsmutnější deníček, jaký píšu. Přišla jsem o miminko, o miminko, které jsem tak strašně moc chtěla a na které jsem se těšila. Miminko, které se mělo narodit za naší babičku.
Dnes jsem dostala MS. Jsem necelé dva měsíce po revizi v 10. tt a strašně brečím. Proč já? Proč jsem musela přijít o miminko? O miminko sice nečekané, neplánované, ale strašně moc chtěné. Vím, že tu je spousta maminek, které taky přišly o miminko i v pozdějším stadiu těhu a musím před nimi smeknout. Asi bych to nezvládla vůbec, kdybych o maličké přišla později.
Všechny maminky, které porodily mrtvé miminko nebo jej potratily, obdivuji a držím palce, aby se jim vedlo a měly další miminko.
V říjnu jsem držela v ruce testík, pozitivní a byla strašně šťastná. Ani mě nenapadlo, že by to nemuselo dopadnout, nepřipouštěla jsem si to. Ale stalo se. Stalo se něco, co jsem si vždycky říkala, že mně se stát prostě nemůže a bylo to pro mě nepředstavitelné. Zpočátku se miminko vyvíjelo dobře, pak jsem po hádce s tchýní omdlela v obchodě a udělaly se mi hematomy. Bohužel, jeden z hematomů praskl a vstřebával se do miminka, ostatní se vstřebaly samy. Bohužel, byly blbě uložené. Prý, kdyby byly jinde, nemuselo to tak dopadnout, ale to je teď už jedno.
Miminko není a nebude. Pořád přemýšlím, jstli by to byla holčička a naše malá by měla sestřičku nebo by to byl chlapeček a měli bychom páreček. Za své miminko jsem bojovala do konce, dokud mi jedna skvělá doktorka neudělala dva nábery Hcg po sobě a opravdu jsem viděla, že Hcg klesá a musím jít na revizi. Do té doby mi každý říkal něco jiného a já se miminka nechtěla vzdát, dokud mi to prostě nějaký doktor stoprocentně nepotvrdí. Moje skvělá doktorka mě ve čtvrtek vzala, udělala UTZ, nechala nabrat krev a ještě ten den večer mi volala na mobil, že bohužel, Hcg klesá.
Prý by bylo nejlepší jít na revizi co nejdříve, že mám v sobě už asi dlouho mrtvou tkáň a není to dobré. Hned druhý den ráno jsem jela do nemocnice ve Slaném, kde moje doktorka slouží, odvezl mě tam tatínek. Maminka hlídala mojí malou a manžel přijel v pátek v noci rovnou z Bratislavy, jen aby byl se mnou. V pátek jsem brečela, brečela jsem na pokoji, dali mi něco na uklidnění a nějak mi to přestalo docházet.
Je poledne a já jsem ulehla na kozu na sále a totálně jsem se sesypala. Rozbrečela jsem se tam jak malé dítě a nebyla schopná cokoliv říct. Všichni jsou na mě strašně moc hodní, hladí mě po ruce a pak už nic nevím. Probouzím se až na pokoji. Úplně prázdná, v bříšku nemám moje druhé maličké a strašně brečím. Nenávidím celý svět, svou tchýni a nechci žít. Nechci nikoho vidět a s nikým mluvit. Volám ale svojí mamce, vím, že mě podpoří a pomůže, že mě její hlas a slova pohladí po duši, uklidní a potěší.
Ještě z narkózy volám tchýni, já blbec, co jsem si myslela. Říkám, že jsem přišla o miminko. A nic. Žádné, mrzí mě to, co se stalo, nic. Sesype se na mě lavina urážek a výčitek. Brečím a pokládám telefon. Proklínám v duchu svojí tchýni a doufám, že jí Bůh potrestá. Přišla za mnou doktorka a domů mě nepouští. Má podezření na nádor. Sliznice byla celá bílá, hrozně hutná a revize trvalo o dosti déle než měla. Pouští mě domů v sobotu dopoledne a přijel pro mě manžel.
Nebrečím, těším se strašně moc na mojí Barborku. Celou cestu jsem ticho a přemýšlím, občas se mi koulí slzy, ale nevím vlastně proč. Těhotenství jakoby ani nebylo. Doma se ale rozbrečím uplně a mám všeho plné zuby, všeho dost.
Histologie naštěstí dopadla dobře a nic se nepotvrdilo. Nic, kromě toho, že jsem čekala zdravé miminko a hematom ho zahubil. Zabil mé miminko a já toto své tchýni nikdy v životě neodpustím. Nemluvím s ní, neberu jí telefony, nekomunikuji s ní.
Každý den myslím na své druhé maličké a počítám kolikátý týden bych už byla. Jak by bylo velké a za jak dlouho bych držela svů uzlíček v náručí tak jako před deseti měsíci svojí Barunku a zdá se mi to tak vzdálené, tak divné, zvláštní. Byla jsem vůbec těhotná? Čekala jsem miminko? Než jsem si to stačila pořádně začít uvědomovat, o miminko jsem přišla a s ním i o malý kousek mého srdíčka, který bude navždycky patřit mému andílkovi. Vím, že si spousta z Vás řekne, co blbnu, 10. tt není ještě velké miminko a takových je.
Ano, je to pravda, ale pro mě to byl malý velký zázrak počít přirozenou cestou, že me to opravdu srazilo na kolena. Mám svojí starou známou MS a jediné, co mě drží, je moje malá Barborka, kterou nadevšechno miluji.
Miluji i tebe můj andílku a každý den si říkám, jaký bys byl. Byl bys tak veselý jako moje holčička, byl bys tak zvědavý a lenivý? Byl bys po tatínkovi nebo po mamince? Jaké by to bylo mít doma dvě dětičky? Být zase větší rodinka? To se zatím nedozvím, ale doufám, že jednou, že brzy ano.
Jestli jste dočetli až sem, tak klobouk dolů. Opět 
A děkuji za Váš čas, holky. Potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat. Doma o tom se mnou nikdo nemluví. Jakoby žádné miminko nebylo a chápu to. Asi se bojí, aby nejitřili staré rány, ale já jsem toho pořád tak strašně moc plná, že to někde musím vyventilovat. Viděla jsem to maličké na UTZ a nikdy na něj nezapomenu, NIKDY.
Všem, všem dlouhodobým i krátkodobím snažilkám držím palečky, aby v ruce držely brzo // testík a své miminko donosily až do zdárného a nádherného konce.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 996
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 470
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 454
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 203
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1830
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3574
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1321
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1340
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 808
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3546
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
a mimko to vzdalo.Mám doma dvě velký princezny a ty mě drží nad vodou. A pak že puberta je jen pro zlost 
. Přeju ti, aby jsi brzo měla důvod se smát a těšit se za života. Letošní rok bude fajn 
Přeji ti mnoho sil 
.Já mám taky 2,5 letého chlapečka a držel mě hodně nad vodou,když mi bylo nejhůř.