Mamina na golfu
- Rodičovství
- qipa
- 19.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Narodila se mi dcera. Můj život se tím převrátil o 180° a já si toho nevšimla. A tak jsem se snažila držet zuby nehty starých zvyků, aby mi náhodou jednou neujel vlak. Co si budeme nalhávat, milé maminy, ujel.
Každý rok dostávám pozvánku od naší banky na podzimní golfový turnaj. A každý rok se poctivě zúčastním, aby mi náhodou něco neuteklo. Loni jsem poprvé vynechala. Měla jsem tři týdny po porodu a smyslem mého života byla mléčná stezka mezi ložnicí a koupelnou, nikoli týčka seřazená podle velikosti. Letos mě zasvrběla dlaň. A tak jsem svěřila malou manželovi a šla na půdu pro bag. Jaké bylo mé překvapení, že tam nejenom byl, ale vedle stál i vozík a po bližším průzkumu jsem našla spoustu vychytávek, které jsem za ta léta nasbírala a zapomněla na ně – vypichovátko ve tvaru slona, skládací nožík s integrovanou štětkou a vykuchaný plyšový hroch se všitou fuseklí jako stylový obal na dřevo číslo 5. To bylo ještě v dobách, kdy jsem nevěděla, co s časem. Dokonce jsem našla i dvě (!) fungl nové rukavice. Na jedné byla bohužel přilepená dokonale ztrouchnivělá pecka od broskve. Botám chyběl jen jeden pin a těch míčků! Hotový poklad.
Tak nasedat do auta a rychle pryč, než si toho dcerunka všimne a manžel s rýmičkou rozmyslí. Jelo se mi krásně. Slunce pálilo, silnice zely prázdnotou, muzika hrála, břinkala. Zhruba kilometr před hřištěm jsem znervózněla. Sraz na pozvánce je mezi 12:00 a 13:00, je 11:45, přece nebudu za šprta, počkám v lese a vyčurám se. Ve 12:10 jsem dorazila na místo jako poslední. Dotlačila jsem pyšně svůj povoz na shromaždiště a letmo zkontrolovala terén. Skóre nebylo nejpřívětivější. Se svým vybavením jsem byla suverénně za největší socku. Oblečení Hilfinger definitivně sklouzlo mezi dělnickou třídu, paničky měly Gucci. Teď jen doufám, že tu nejsem jediná s HCP 54 a že ty fifinky v mém flightu s bagama od Bognera neumí ani odpálit, jinak se po odehrání vytrácím po francouzsku přilehlým křovím pryč a možná mi banka zruší i účet. No, stejnak mám na něm kulový v mínusu, hm, to tady budu zřejmě taky jediná.
Pro jistotu všem nahlásím, že jsem z malé vesnice u Liberce, přihlásila mě kamarádka a zelenou kartu mám teprve týden. Předběhl mě vedoucí klubu, který mi veřejně gratuloval, že jsem tu jedna z nejstarších registrovaných hráčů, ještě z dob, kdy se lidi za golf styděli. No potěš tašku! To bude ostuda. Naštěstí otevřeli raut. Nacpala jsem se řízky a řeckým salátem. Bylo to luxusní, hlavně, že jsem to nemusela vařit. Ještě dva, tři dortíky, kafíčko, vínečko, houstičku, tu rozkošnou smetanovou rolku, meloun hmmm (za nějakých 80 minut jsem svého výběru hořce litovala). Jdu si pro skore kartu a seznámit se se spoluhráči. Vyměnili jsme si zdvořilostní fráze, manželský pár ve středním věku, ehm, kolik že mi to je a jakže starou dceru to mám? Aha, takže vrstevníci. Cestou k první jamce jsme se navzájem uklidnili, že to „Opravdu hraju poprvé“ „Vážně? Manželka teprve letos prošla“ „No, já po delší pauze, dítě, rodina, znáte to, budu ráda, když se trefím železem.“ „Já to železem taky neumím, nebojte“ Bojím.
Zkrátím to. První tři jamky byly utrpení mladého Boháčka. Spoluhráči šli po travičce, následovali ladně odpálené míčky. Já brousila přilehlá křoviska, zapáchající tůně, pískoviště, mlátila holí větve nad hlavou, rákos pod nohama a plašila zajíce z pelechu. Čtvrtá jamka se mi povedla. Že by se štěstí otočilo. Kdepak, od páté to už zase stálo za prd. Míček vstřelený do lesa rychlostí MACH 6 jsem nenašla. Zato jsem našla spoustu pavouků, trní a hřiba podhoubáka! Radost byla veliká 
Na šesté jamce se připomnělo mé polední menu. Znáte ten pocit studených tváří, strnulého pohybu a vytřeštěných očí asi vteřinu předtím, než vyrvete z batožiny cokoliv připomínající vhodnou textilii, buničinu nebo denní tisk a zdrhnete za cokoliv, o čem si momentálně myslíte, že je to příhodný úkryt pro danou činnost, abyste vzápětí vyšpulili zadek na projíždějící autobus? Ano. Bylo tam mraveniště. A protihráči ze skupiny startující 20 minut před námi. Nicméně, našla jsem houbu číslo 2! Radost byla veliká:-)
U sedmé jamky jsem si dala od pikolíka pivo. Teď už je to všechno jedno. Zase stojím po kotníky v písku a hážu si ho holí číslo 9 do očí. Na třetí pokus se mi povedlo dostat míček na trávu. Cestou ven z písku jsem šlápla na hrábě. Šťastná to žena. Osmou jamku si nepamatuju, u deváté jsem našla houbu číslo 3! Radost byla veliká Takže jak si stojím? 8 ztracených míčků, 12 cizích jsem našla. Plus 3 houby. Na bagu se mi utrhlo (zřejmě při průzkumu křoví u jamky číslo 2) poutko. Vytrousila jsem všech 19 týček. Pohled na skore kartu? K nezaplacení. Jsem suverénně poslední. Ještě, že nemám kam klesnout. Leda by mi prezident klubu střihnul členskou kartu. Naštěstí měli další várku řízků. A lososa na víně. Vyhlášení jsem se nepodrobila. Zbaběle jsem se odplížila zadem kolem kadibudek na parkoviště. Naše bankovní poradkyně se se mnou přišla rozloučit. Z vlasů mi vybrala slimáka. Ale o golf tu přece vůbec nešlo! Bylo hezky, bylo to zadarmo a bylo to jako za svobodna. A večerní smaženice manželovi chutnala! Za rok jedu zas 
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 847
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 719
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 2069
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 190
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 593
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5037
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2681
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1592
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 885
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 7958
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
ale bude to bud z bunkru do bunkru nebo trippleboogye golf:D
za pobavení
pěkný to deníček 
rekla bych, ze bude hooodne kratky 
pristi rok to vidim dost blede 
