Mamina na golfu
- Rodičovství
- qipa
- 19.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Narodila se mi dcera. Můj život se tím převrátil o 180° a já si toho nevšimla. A tak jsem se snažila držet zuby nehty starých zvyků, aby mi náhodou jednou neujel vlak. Co si budeme nalhávat, milé maminy, ujel.
Každý rok dostávám pozvánku od naší banky na podzimní golfový turnaj. A každý rok se poctivě zúčastním, aby mi náhodou něco neuteklo. Loni jsem poprvé vynechala. Měla jsem tři týdny po porodu a smyslem mého života byla mléčná stezka mezi ložnicí a koupelnou, nikoli týčka seřazená podle velikosti. Letos mě zasvrběla dlaň. A tak jsem svěřila malou manželovi a šla na půdu pro bag. Jaké bylo mé překvapení, že tam nejenom byl, ale vedle stál i vozík a po bližším průzkumu jsem našla spoustu vychytávek, které jsem za ta léta nasbírala a zapomněla na ně – vypichovátko ve tvaru slona, skládací nožík s integrovanou štětkou a vykuchaný plyšový hroch se všitou fuseklí jako stylový obal na dřevo číslo 5. To bylo ještě v dobách, kdy jsem nevěděla, co s časem. Dokonce jsem našla i dvě (!) fungl nové rukavice. Na jedné byla bohužel přilepená dokonale ztrouchnivělá pecka od broskve. Botám chyběl jen jeden pin a těch míčků! Hotový poklad.
Tak nasedat do auta a rychle pryč, než si toho dcerunka všimne a manžel s rýmičkou rozmyslí. Jelo se mi krásně. Slunce pálilo, silnice zely prázdnotou, muzika hrála, břinkala. Zhruba kilometr před hřištěm jsem znervózněla. Sraz na pozvánce je mezi 12:00 a 13:00, je 11:45, přece nebudu za šprta, počkám v lese a vyčurám se. Ve 12:10 jsem dorazila na místo jako poslední. Dotlačila jsem pyšně svůj povoz na shromaždiště a letmo zkontrolovala terén. Skóre nebylo nejpřívětivější. Se svým vybavením jsem byla suverénně za největší socku. Oblečení Hilfinger definitivně sklouzlo mezi dělnickou třídu, paničky měly Gucci. Teď jen doufám, že tu nejsem jediná s HCP 54 a že ty fifinky v mém flightu s bagama od Bognera neumí ani odpálit, jinak se po odehrání vytrácím po francouzsku přilehlým křovím pryč a možná mi banka zruší i účet. No, stejnak mám na něm kulový v mínusu, hm, to tady budu zřejmě taky jediná.
Pro jistotu všem nahlásím, že jsem z malé vesnice u Liberce, přihlásila mě kamarádka a zelenou kartu mám teprve týden. Předběhl mě vedoucí klubu, který mi veřejně gratuloval, že jsem tu jedna z nejstarších registrovaných hráčů, ještě z dob, kdy se lidi za golf styděli. No potěš tašku! To bude ostuda. Naštěstí otevřeli raut. Nacpala jsem se řízky a řeckým salátem. Bylo to luxusní, hlavně, že jsem to nemusela vařit. Ještě dva, tři dortíky, kafíčko, vínečko, houstičku, tu rozkošnou smetanovou rolku, meloun hmmm (za nějakých 80 minut jsem svého výběru hořce litovala). Jdu si pro skore kartu a seznámit se se spoluhráči. Vyměnili jsme si zdvořilostní fráze, manželský pár ve středním věku, ehm, kolik že mi to je a jakže starou dceru to mám? Aha, takže vrstevníci. Cestou k první jamce jsme se navzájem uklidnili, že to „Opravdu hraju poprvé“ „Vážně? Manželka teprve letos prošla“ „No, já po delší pauze, dítě, rodina, znáte to, budu ráda, když se trefím železem.“ „Já to železem taky neumím, nebojte“ Bojím.
Zkrátím to. První tři jamky byly utrpení mladého Boháčka. Spoluhráči šli po travičce, následovali ladně odpálené míčky. Já brousila přilehlá křoviska, zapáchající tůně, pískoviště, mlátila holí větve nad hlavou, rákos pod nohama a plašila zajíce z pelechu. Čtvrtá jamka se mi povedla. Že by se štěstí otočilo. Kdepak, od páté to už zase stálo za prd. Míček vstřelený do lesa rychlostí MACH 6 jsem nenašla. Zato jsem našla spoustu pavouků, trní a hřiba podhoubáka! Radost byla veliká 
Na šesté jamce se připomnělo mé polední menu. Znáte ten pocit studených tváří, strnulého pohybu a vytřeštěných očí asi vteřinu předtím, než vyrvete z batožiny cokoliv připomínající vhodnou textilii, buničinu nebo denní tisk a zdrhnete za cokoliv, o čem si momentálně myslíte, že je to příhodný úkryt pro danou činnost, abyste vzápětí vyšpulili zadek na projíždějící autobus? Ano. Bylo tam mraveniště. A protihráči ze skupiny startující 20 minut před námi. Nicméně, našla jsem houbu číslo 2! Radost byla veliká:-)
U sedmé jamky jsem si dala od pikolíka pivo. Teď už je to všechno jedno. Zase stojím po kotníky v písku a hážu si ho holí číslo 9 do očí. Na třetí pokus se mi povedlo dostat míček na trávu. Cestou ven z písku jsem šlápla na hrábě. Šťastná to žena. Osmou jamku si nepamatuju, u deváté jsem našla houbu číslo 3! Radost byla veliká Takže jak si stojím? 8 ztracených míčků, 12 cizích jsem našla. Plus 3 houby. Na bagu se mi utrhlo (zřejmě při průzkumu křoví u jamky číslo 2) poutko. Vytrousila jsem všech 19 týček. Pohled na skore kartu? K nezaplacení. Jsem suverénně poslední. Ještě, že nemám kam klesnout. Leda by mi prezident klubu střihnul členskou kartu. Naštěstí měli další várku řízků. A lososa na víně. Vyhlášení jsem se nepodrobila. Zbaběle jsem se odplížila zadem kolem kadibudek na parkoviště. Naše bankovní poradkyně se se mnou přišla rozloučit. Z vlasů mi vybrala slimáka. Ale o golf tu přece vůbec nešlo! Bylo hezky, bylo to zadarmo a bylo to jako za svobodna. A večerní smaženice manželovi chutnala! Za rok jedu zas 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1820
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21835
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ale bude to bud z bunkru do bunkru nebo trippleboogye golf:D
za pobavení
pěkný to deníček 
rekla bych, ze bude hooodne kratky 
pristi rok to vidim dost blede 
