"Jsi tlustá, přestaň tak jíst!" vpálil mi táta v 7. měsíci těhotenství

Jedli jsme kuře s bramborem, a já jsem mamku poprosila o větší porci, protože jsem měla fakt hlad. Myslím, že je v těhotenství normální, že mám prostě větší chuť k jídlu. Těhotenství jsem začínala se 54 kily, teď mám 62, přibrala jsem, ale pořád mám váhu v pořádku, měřím 175 cm. Možná bych měla jíst častěji a menší porce, ale to se prostě hůř plánuje, zvlášť když celý den lítám kolem ostatních věcí. Po obědě jsem si vzala ještě trochu, protože mi pořád něco chybělo, a právě tehdy to přišlo. Táta se podíval na můj talíř, pak na mě a řekl: „Víš, že v naší rodině máme sklony k přibírání? Možná bys neměla tolik jíst. Obezita v naší rodině je celkem problém…“

Tahle slova mě prostě zaskočila. Chvíli jsem jen mlčela, protože jsem nevěděla, co říct. A pak jsem na něj koukla a řekla: „Tati, já přece vím, že bojuješ s váhou už dlouho, ale v těhotenství přece člověk nemůže pořád hlídat každé sousto, navíc se pravidelně hýbu a mám spíše podváhu, než nadváhu.“ Odpověděl mi, že vím, jak to myslí, ale že je to přece o zvyku a o disciplíně.

O jakém zvyku a disciplíně? Disciplínu mám dobrou, jen se v těhotenství tolik nehlídám jako předtím. Snažím se jíst zdravě, hýbu se, nědělám nic, čím bych své dítě ohrožovala. Dříve jsem vynechávala i cukr, ale to teď tolik nedělám, miminko potřebuje i sacharidy.

Nechápu, kde bere to, že má právo komentovat komukoliv, co sní, když má starosti sám se sebou. „Připadám ti tlustá?“ Zeptala jsem se ho přímo. „No máš břicho!“ „Jsem těhotná! Musím mít břicho!“

„Mám v plánu jíst tak, jak mi chutná, tati,“ řekla jsem tiše. „A když si občas dám víc, tak to neznamená, že hned přiberu dvacet kilo." Uklidňovala jsem sebe i jeho.

Jsem si vědoma toho, že přibrání má v naší rodině tradici, ale táta mi tímhle připomenutím sebral trochu radosti z toho, co by pro mě mělo být krásné období. Je to zvláštní, že se tak těžko vyrovnávám s názory na mou postavu. Může mít pravdu? Mám pocit, že jsem pořád ta holka, co se musí řídit přáním rodičů a teď ještě těhotenství, které to všechno mění a ano, cítím, že přibírám. Budu najednou tlustá? Už to neshodim? Jsem zmatená. Chci si užívat těhotenství, chci mít z miminka radost a nechci se pořád cítit jako oběť komentářů, které mají být prý dobře míněné. Mám trochu strach z toho, že už nebudu ta krásná štíhlá holka, že miminko tohle změní. Přesto si myslím, že ani vlastní táta by si neměl dovolit komentovat, kolik toho sním.