Matka mojí dcery se opila na jejím maturitním plesu a udělala šílenou ostudu

Říkal jsem Róze, jestli mám přítelkyni vůbec brát. Ona ji má ráda, vycházejí spolu dobře. A sama mi řekla, že ji tam chce mít. Dokonce navrhla, že nám koupí lístky daleko od sebe, abychom se s její mámou pokud možno nepotkali. Jenže člověk může plánovat, jak chce, realita si stejně udělá svoje.

A taky že udělala.

Markéta dorazila už viditelně ovíněná. Ze začátku jsem si říkal, že se třeba srovná a bude klid, že kvůli dceři to nějak zvládne. Jenže místo toho se to postupně zhoršovalo. Jakmile mě zahlédla s přítelkyní, spustila scénu, na kterou se začali otáčet lidé od okolních stolů. Bylo to trapné, nepříjemné a hlavně mi bylo hrozně líto Rózy.

A tím to neskončilo. V jednu chvíli Markéta zakopla a rozlila červené víno pánovi u vedlejšího stolu. Snažila se to zachraňovat omluvami, ale škoda už byla napáchaná a pozornost byla definitivně na nás. V sále, kde měl být slavnostní večer naší dcery, se najednou řešila její matka.

V tu chvíli jsem měl co dělat, abych udržel nervy na uzdě. Kvůli Róze jsem nechtěl dělat další scénu, ale uvnitř mě to strašně štvalo. Člověk chce, aby si jeho dítě takový večer užilo a zapamatovalo si ho v dobrém. Místo toho si ponese i tuhle pachuť.

Markéta se sice omlouvala, ale to už nic nezměnilo. Ona není vyloženě alkoholička, normálně funguje, chodí do práce. Jenže když je nějaká příležitost, často to přežene. Mám pocit, že za tím je spíš nějaký vnitřní problém, který si sama nepřizná.

Róza s ní teď nemluví. Je z toho zklamaná a zvažuje, že se nastěhuje ke mně. Mně to samozřejmě nevadí, spíš naopak. Jen mě mrzí, že k tomu dochází zrovna takhle, po tak důležité události.

Pořád přemýšlím, jestli jsem měl něco udělat jinak. Jestli jsem měl Markétě dopředu jasně říct, že pokud bude pít, nemá tam chodit. Nebo jestli jsem měl přítelkyni raději nebrat, abych to nevyhrotil.

Setkal se někdo z vás s něčím podobným? Má smysl to ještě nějak řešit, nebo to prostě nechat být a soustředit se hlavně na dceru?