Mé dva porody

Ráda bych vám napsala o tom, jak probíhaly mé porody. A o tom, že průběh porodu může ovlivnit i partnerský vztah. Oba byly císařským řezem, ale každý byl jiný.

První dcera se narodila v únoru 2012. Celé těhotenství bylo bez problémů, jen asi 4 týdny před termínem jsem začala mít vyšší tlak a bílkovinu v moči. Doktor mi doporučil pořídit si tlakoměr, ale žádné léky mi nedal.

O víkendu, asi 2 týdny před porodem, jsem příznaky vyššího tlaku i cítila a tlakoměr mi to potvrdil. Byli jsme u manželových rodičů v Třebíči, tak jsme radši zajeli do porodnice, tam mě vyšetřili. Naštěstí bylo vše ok, ale aspoň mi dali Dopegyt a uklidnili mě.

Rodit jsem se rozhodla na Obilním trhu v Brně. Při kontrolách byl tlak pořád vyšší, ale ostatní parametry ukazatelů v moči i v krvi byly hraniční, takže mi pár dnů před termínem porodu doporučili vyvolání. Objednali mně na 4. 2. Naklusala jsem celá nervní. Oznámili mi, že mají plno, že mi zkontrolují krev a pokud tam nebude nic dramatického, tak to odložíme na další den. Ovšem 5. 2. se opakoval stejný scénář. Šestého mě konečně přijali.

Manžel chtěl být u porodu, takže na porodní pokoj šel se mnou. V místnosti byla vana, míč, sprcha a já se těšila, že to vše využiju k úlevě od bolesti.
Kolem 8. hodiny mi zavedli tabletu na vyvolání. Pak mě připojili na monitor a po chvíli i na vnitřní monitor, takže jsem se nemohla hýbat. Asi 3 hodiny se nic nedělo, jen se občas objevila kontrakce.

Ležení mě moc nebavilo, tak jsem řekla PA, že bych se chtěla hýbat, že mi to v poloze na zádech moc nevyhovuje. Tak mě na chvíli odpojila z monitoru a řekla: „Tak se otočte na bok, když jste chtěla změnit polohu.“ Později jsem se dozvěděla, že jsem měla „štěstí“ na nejméně empatickou PA v celé porodnici.

Po těch cca 3 hodinách mi zavedli další tabletu. S manželem jsme se domluvili, že zajde vyvenčit psa, že do hodiny se porod stejně nerozjede, tak aby pak byl klid a mohl byt u samotného porodu.

Chvíli po jeho odchodu přišla PA, že mi píchne vodu; mně to v tu chvíli bylo nepříjemné, nechápala jsem proč zrovna teď. Začalo to dost bolet, nebyla zrovna jemná. Toužila jsem mít u sebe manžela, tak jsem ji prosila, ať s tím počká, že to teď nechci, tak mi ji píchla násilím.

Kontrakce zesilovaly, tak jsem požádala o epidurál. Anesteziolog ho zaváděl asi půl hodiny, zase jsem litovala, že tam se mnou není manžel.

Po zavedení epidurálu přifrčela doktorka. Prohlásila, že dítěti slábnou ozvy, a že jdeme okamžitě na sál. PA mi chtěla obvázat nohy, tak jí doktorka řekla, ať na to kašle, že není čas. V tu chvíli mi strčili pod nos papír se souhlasem k císařskému řezu. Poslední, na co jsem měla myšlenky, bylo číst nějaký papír, takže jsem to jen rychle podepsala.

Při sestupování z postele na vozík jsem potkala manžela a mohla jsem mu jen zamávat.

Na sále jsem byla při vědomí, ovšem jen do chvíle, než se skalpel dotkl podkoží. To jsem cítila, tak mě rychle něčím přispali. A já se probudila, až když mě vezli na pokoj.

Ptala jsem se, kdy mi přivezou dceru. Tak prý asi za 2 hodiny. Přivezli ji asi za pět hodin. Já byla celou dobu vzhůru a sledovala hodiny. Pak bylo vtipné si na chodbě číst, jak je bonding důležitý a jak se má dítě přiložit do dvou hodin po porodu.

Manželovi jsem volala hned, jak to šlo, a dozvěděla jsem se od něj, proč nebyl se mnou. Když přišel z venčení psa, tak samozřejmě šel hned za mnou na pokoj, ale na chodbě ho PA zastavila a vyhodila do čekárny, že teď tam nesmí, protože mi zavádí epidurál. A že prý je to na pět, maximálně deset minut a že pro něj hned přijde. Tak čekal v čekárně, po půl hodině mu došla trpělivost a zrovna jak vykročil znova dovnitř, tak v tu chvíli vykoukla PA, že už může. Jenže to už jen viděl, jak mě vezou na sál.

Chtěl mě doprovodit, ale někdo, asi PA, v tom zmatku si nevzpomíná, ho zarazil, že musí zůstat na pokoji. Odtud ho po chvíli začala vyhazovat uklízečka, divící se, co tam dělá, že jí tam poslali uklidit. Na sál, ani do předsálí ho nikdo nezavolal, až po chvíli sestra z novorozeneckého, že už dceru ošetřují a že se na ni může jít podívat. Ta se potom také snažila s anesteziologem domluvit, jestli jsem při vědomí a dceru mi aspoň ukázat. Byla s ní za mnou na sále, ale to jsem bohužel prospala. Když se mnou nic nebylo, tak aspoň nechala manžela doprovodit je na novorozenecké a udělat nějaké fotky. Při návratu pro foťák mě potkal na odjezdu ze sálu, ale opět se dozvěděl, že se mnou a za mnou nesmí, až další den v návštěvních hodinách.

PA potom zajímalo jedině, jestli už zaplatil 500 Kč za přítomnost otce u porodu. Manžel byl z porodu, z chování personálu hodně zklamaný. A smutný, že nebyl se mnou, když jsem měla kontrakce a zaváděli mi epidurál, což byly chvíle, kdy mi chtěl být oporou.

Chtěl napsat stížnost a požadovat zpátky poplatek za přítomnost u porodu. Já jsem mu to rozmlouvala a asi to byla chyba, protože by se mu aspoň ulevilo.
Já měla divný pocit z „neprožitého“ porodu a byla rozčarovaná z chování personálu. Naštěstí to trochu napravily skvělé sestřičky z novorozeneckého.

Rok po porodu jsem zjistila, že jsem znova v tom. S tím ovšem přišly problémy. Manžel si hodně přál, aby se další dítě narodilo přirozeně. Já začala mít pocit, že mě nemá rád, když jsem nerodila nebo nebudu rodit přirozeně. Mně se do přirozeného porodu moc nechtělo, měla jsem z něj strach, císař mi přišel víc pod kontrolou. Ale zkusit jsem to chtěla, hlavně kvůli tomu, že jsme chtěli mít víc než jen dvě děti.

Nechtěli jsme, aby se opakovalo chování personálu jako u prvního porodu. Takže začalo hledání PA, která by byla ochotná dělat doprovod k porodu. Také konzultace s psycholožkou, které nám pomohly vysvětlit si představy o porodu. Bohužel jsme to začali řešit až ve druhé polovině těhotenství, což se ukázalo, že je dost pozdě. Podle psycholožky může mít můj strach z porodu souvislost s mým vlastním porodem, ovšem pár týdnů před termínem porodu už nezbyl čas to řešit.

Původně jsem chtěla znova rodit na Obilňáku, ale dva měsíce před porodem jsme se rozhodli pro Třebíč. Ovšem tam už jsem nenašla PA ani dulu jako doprovod k porodu. Ale připravili jsme si porodní plán a absolvovali v Brně konzultace s dulou, abychom byli připravení.

Při monitoringu se doktor tvářil, že naše dítě se spíš narodí císařem než přirozeně, ale nic proti přirozenému porodu nenamítal. Domluvili jsme se, že pokud se dítě nenarodí do týdne po termínu, tak zkusíme vyvolávání, ale s ohledem na to, že jsem po císaři. Pokud 3 pokusy vyvolávání nezaberou, tak se udělá císař.

Ovšem dva dny před vyvoláváním mi v noci praskla voda, do porodnice jsem přijela nevyspaná kolem páté ráno se začínajícími kontrakcemi. Podle doktorky byly porodní cesty nepřipravené. Chtěla se domlouvat na císaři, tak jsem si trvala na přirozeném porodu. Neměla nic proti tomu, že počkáme, takže jsme čekali přes 14 hodin. Měla jsem volnost pohybu, jen jednou za 1-2 hodiny přišla PA natočit monitor nebo doktor, aby nás zkontroloval. Porodní cesty se za celou dobu skoro nezměnily, takže jsem pak po těch hodinách kontrakcí, vyčerpaná a hladová (kvůli možné anestézii mi dali jen polévku a trochu čaje) s císařem souhlasila. Doktor mi ho sice doporučoval, ale nenutil.

Epidurál mi zavedli během 5 minut než nachystali manžela, aby mohl být se mnou na sále. Já byla po celou dobu operace při vědomí. Malou odnesli jen na chviličku na základní vyšetření (manžel šel s ní), pak mi ji hned položili na hrudník. Po dokončení operace vzala sestra dceru na porodní sál, kde si ji manžel mohl přitisknout, dokud jsem se nezabydlela na pooperačním. Pak ji zase přinesli mně. Manžel sbalil věci, přišel za námi a mohli jsme tam být všichni tři spolu, jak dlouho jsme chtěli.

Porod sice neproběhl přirozeně, ale celkový dojem byl úplně jiný než z prvního – kromě přístupu personálu tomu pomohlo i to, že jsem u porodu „byla“ a po celou dobu byl se mnou manžel.

Rádi bychom měli ještě aspoň jedno dítě, spíš dvě. Ovšem většina doktorů mi asi bude chtít udělat rovnou třetího císaře a čtvrté dítě nedoporučí. Ale myšlenky na přirozený porod se vzdát nechceme, akorát se na další porod chceme připravovat už před otěhotněním. Snad se podaří vyřešit něco pomocí psychologie či alternativní medicíny. Čímž nechci říct, že neposlechnu doktory, pokud by byl další císař nutný, ale chci pro přirozený porod udělat maximum.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
karkullinka
4020
14.2.14 07:44

Ty jo tak první porod hrůza (samozřejmě gratuluji k miminku prvnímu i druhému).. ale ten druhý ti závidím.. jdu taky na císař a sama jsem zvědavá, jak to bude probíhat :zed: podle mě je to takový risk..PA i doktoři můžou slíbit hory doly, ale realita je trošku jiná a hlavně recenze od rodiček jsem moc nikde nenašla.. Takže gratuluji a hlavně to zdravíčko :)

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
14.2.14 08:16

Nemůžu si pomoct, ale mi prostě přijde, že čím větší nemocnice, tím horší přístup.
Moc gratuluji k oběma dětičkám a přeji, ať se Vám splní takový počet dětí, který si přejete :D

  • načítám...
  • Zmínit
Raduli13
95
14.2.14 08:27

Tak od Obilňáku bych čekala víc. Já rodila v Bohunicích, velká nemocnice ale spokojenost až na některé zážitky na šestinedělí s jednou dětskou doktorkou a sestřičkou, ale nebylo to nic hrozného. Je pravda, že hodně záleží na lidech a já měla na PA asi štěstí a hlavně jsem měla rychlý porod. Dle mého by se vždy měla hledat zlatá střední cesta: Nic nenutit ale na druhou stranu nic neriskovat, takže obě strany by měli být přístupné dohodě apod.
Gratuluji k holčičkám a přeji hodně zdravíčka a štěstíčka :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Amandi
155
14.2.14 20:01

Ahoj, gratuluji k miminkům :kytka:
trošku mě vyděsil popis porodu na Obilňáku :zed: mohla bys prosím napsat, co za PA byla „ta hrozná“? Rodit bych měla v dubnu, tak ať vím, komu se vyhnout…klidně mi to napiš do zprávy

  • načítám...
  • Zmínit
sparaxis
328
14.2.14 20:57

@Renull Tak s tim souhlasim, alespon v Praze to tak je. Delali nejaky pruzkum spokojenosti s porodnicemi v CR a ten to i snad potvrdil, ze nejvice vzstresovane odchazeji matky prave z fakultnich tedy velkych porodnic…

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
14.2.14 21:05

No, já si prošla Obilňákem i Bohunicemi (hospitalizace v těhotenství)a nakonec jsem šla radši rodit do malé okresní nemocnice a tam velká spokojenost :-)

  • načítám...
  • Zmínit
AnnaF
1804
14.2.14 21:06

Rodila jsem taky cisarem, ktery probihal priblizne jako tvuj druhy, tj. s maximalnim respektem k rodicum, od male (a od muze) jsem byla oddelena asi tricet minut (nez me sesili atd.), a behem te doby byla mala s muzem. Taky mam zpetne pocit, jako kdybych skutecne rodila, pritom si pamatuju, ze ten moment, kdy riznou a vyndaji je hrozne divny, najednou mate dite…podle me je bonding u cisare jeste dulezitejsi nez u normalniho porodu. Kazdopadne gratuluju k holcickam a vsechno dobre!!

  • načítám...
  • Zmínit
mika22
1099
14.2.14 22:08

@Amandi Ja se podivam do papiru, doma budu prespristi tyden. Nejsem schopna si zapamatovat jeji jmeno, tak at ho nekomolim.

Ale doporucit muzu Pavlu Nagy, je to moc prijemna a empaticka PA.

Ale urcite doporucuju mit porodni plan, i pro pripad cisare.

@AnnaF Souhlasim, u cisare je bonding hodne dulezity.
Ja si pamatuju to lupnuti, kdyz ji vyndali, coz je asi jine nez normalni porod, ale aspon jsem citila ten moment, kdy se narodila. :)

  • načítám...
  • Zmínit
ii12
117
14.2.14 22:24

Je škoda, že u prvního porodu praskly tu plodovou vodu asi předčasně, protože potom je větší pravděpodobnost, že tam miminko bude mít tíseň. No ale to asi nemá cenu teď řešit. Hlavně, že to dobře dopadlo. Tak držím palce, ať ještě vyjde i třetí a čtvrté :D

  • načítám...
  • Zmínit
Jarča21
16.2.14 21:15

Také gratuluji k miminkům…hlavně že jsou zdravé…já měla rodit 14.5.2012…ale přenášela jsem týden a pořád nic…jsem epileptička a i tak mi byl doporučovaný normální porod..k císaři nebyl důvod…tak jsem se přihlásily v březnu 012 na porodní kurz a 500kč zaplatily…všem ten týden navíc co jsem přenášela už nastaly komplikace…špatně se mi s břichem spalo…a dostala jsem spánkový deficit…což je u epilepsie problém…měla jsem ráno 20.5. pocit na těžký záchvat…tzv. Auru…vylítla jsem z postele otevřela okno a dýchala z hluboka…kdybych áchvat dostala, syn by mohl být postižený…to jsem si zapamatovala od dr. z neurologie…přotože při záchvatu nejde kyslík do orgánů, takže by syn v břišeneměl taky kyslík…jely jsme do porodnice a po vyšetření a natočení CTG řekly, že k porodu nejsem připravená…daly mě na gyn. a podaly mi 2× diazepam aby k záchvatu nedošlo a já se vyspala n případný porod…ráno 3× natáčení CTG…vyšetření porod nikde…doktorovi se nelíbilo že se malej nehýbe a slábnou ozvy…ze 150 bylo 120..90…řekl at jdu na pokoj…pak přišel a že jestli chci na císaře, můžu hned…jinak mě na reverz pustí domu s tim že to stejně než císařem jinak nedopadne…nerozmýšlela jsem se…šlo o život mího syna a o můj taky…čert vem 500kč a to že přítel nebude na sále…šlo o život! Porodila jsem v 11:04 dopo 21.5.2012 a nelituju :-) malýho viděl přítel v předsále jak ho odnášely na novoroz. pochoval si ho a my se viděly když mě vezly po sešití…nelituju. Já měla na doktora štěstí…jinak co slýchávám, taky se tu dá chytit blbej…kamarádce málem umřel syn. Zastavily se jí stahy dělohy při porodu…kdyby si nevyžádala svojí gyn.dr. její syn by tu nebyl.To je můj příběh ve zkratce…jinak do dalšího mimča hodně štěstí a at se už podaří porodit normálně. Jí si myslim že mě se porod nespustil proto, že i když jsem rodit normálně chtěla, bála jsem se že to kvůli nemoci nezvládnu…že i když to doktorka dovolila, bála jsem se…že dostanu záchvat, že se syn nenarodí prožoe bych při záchvatu rodit přestala…

  • Upravit
Clarietka
89
20.2.14 09:36

Krásný deníček, gratuluji k dětem ;) snad při dalším porodu to bude jako u toho druhého a dočkáte se přirozeného porodu

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář