Mé těhotenství a první porod
- Porod
- Bobby
- 18.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť dobrá spisovatelka, ale ráda si čtu deníčky, a tak bych i já chtěla přispět svým příběhem.
Vítám tě mezi námi Lásko moje!
- 2
První společná noc.
Porod byl únavný.Musel si pěkně odpočinout :-)
Cesta ke // čárkám na testu byla zdlouhavá. Kvůli PCOS a dlouhé snaze jsem se smířila s návštěvou CAR. Avšak po dohodě s doktorem jsem 1/2013 podstoupila laparoskopii a drilling ovárií. Jako zázrakem jsem v únoru dostala svoji první MS bez vyvolávání hormonama a už to jsem brala jako obrovský úspěch.
Jelikož jsem přesně nevěděla, jak dlouhý cyklus budu mít, nevěnovala jsem pozornost březnovému spoždění. Až když jsem vztekle vylila kafe, že smrdí rybinou, zastavil mě přítel s tím, že to třeba nemusí být špatnou kávou, že jsem celá jiná a ať si udělám test. Snažila jsem se ho přesvědčit, že je to zbytečné, že špiním a za pár dní se mi to určitě rozjede.
No ale červíček mě hlodal, tak jsem to šla asi po tisící zkusit. Bylo odpoledne 18.3.2013 a já seděla a nevěřícně hleděla na test. Byly tam! Žádný duch, ale krásné silné čárky. Vyběhla jsem za přítelem, ať se podívá, jestli nemám halušky. 
No a protože jsem špinila, zavolala jsem k doktorovi, jestli se můžu ukázat. Na UTZ už byl vidět gestační váček a já byla 4+4tt. Doktor mi nasadil Utrogestan a doporučil více klidu.
Začátek těhotenství byl až na občasné špinění bezproblémový a všechna vyšetření v pořádku. Bohužel jsem nemohla dlouho zůstat v práci a od 2.trimestru jsem byla doma. A asi to bylo opravdu správně, protože kolem 18.tt se mi hodně zkrátil čípek a já měla nařízený přísný klidový režim. A i když to bylo opravdu na palici, tak jsem co nejvíc ležela. Při kontrole ve 30+5tt jsem čípek neměla už žádný a vše už bylo nachystané. V půlce září jsem na pohotovosti vyfasovala injekci k zastavení porodu a po vyšetření a zjištění infekce jsem dostala i antibiotika, která naštěstí taky pomohla a předčasný porod se nekonal. Uf. 
29.10. jsem byla na monitoru a běžné kontrole u dr. Vše vypadalo skvěle, miminko mělo odhad 3 kila a vše nasvědčovalo tomu, že do termínů 20. a 21.11 v pořádku donosím.
Byl večer 31.10. a já seděla u televize a v duchu přemlouvala to naše mládě, ať aspoň dneska nechá maminku vyspat nebo ať už jde konečně ven. Poslední týden jsem spala maximálně 2 hodiny denně a už jsem opravdu nemohla. Poslíčky jsem měla skoro v kuse a prostě mi nešlo spát. Překulila jsem se do sprchy, rozehnala posly a dokulila se do postele. Pustila jsem si filmy a snažila usnout.
Kupodivu jsem zadřímla a vzbudila se až ve 2 ráno, když si přišel lehnout přítel. Cítila jsem takovou divnou bolest, která ale byla během chviličky pryč, a já zase usnula.
Ve 3 ráno mě vzbudilo nějaké divné lupnutí. Hodně mi v těhotenství lupalo v kyčli, takže jsem si myslela, že je to zase ono a chtěla jsem jít na záchod. Při pokusu vstát ze mě vyletěl gejzír vody a šup hned kontrakce. Nevěděla jsem, co se děje, myslela jsem, že jsem se potento a vlezla jsem si do sprchy. Tam opět další kontrakce, která už mě teda docela bolela a následoval další proud vody. To už jsem si byla jistá, že je to prostě tady. A snažila jsem se uklidnit a pěkně dýchat. Kontrakce byly silné a po 6-8 minutách, takže jsem se ve 4 vydala vzbudit chlapa, že teda dneska pojedem.
To jsem se i nasmála. Když jsem mu řekla, že mi praskla voda a jeho odpověď byla: „Ano, voda teče neboj!“ Ještě jsem mu šla uvařit kafe, aby mi chudák po cestě neusnul. Dělalo mi dobře pochodovat a prodýchávat, ale při každé kontrakci jsem padla na kolena a funěla jak mašina. Občas mi v duchu prolétlo, jak to asi ještě může bolet, když už při počátečních bolestech padám na zem.
Ani jsem se nenadála a bylo půl sedmé a já kontrakce po dvou a půl minutách. To už mě pak trošku zachvátila panika, protože porodnice 20 km od nás a v autě se mi fakt rodit nechtělo. Chtěla jsem počkat co nejdýl doma, protože jsem byla přesvědčená, že první porod prostě bude na dlouho a hlavně jsem chtěla počkat na střídání směn. Po cestě se mi interval prodloužil opět na 8 minut, takže jsem se zase uklidnila. Jen při kontrakcích jsem chtěla prokopnout podlahu auta.
Na porodním mě přivítala moc milá PA. Bohužel se tu noc hodně rodilo, takže jsem si věci musela nastěhovat na chodbu. Přítel mi pomohl se převléct do košile a šlo se na příjem. Napojili mě na monitor a vyplňovali ty nemožné údaje. To mě docela naštvalo, protože vše měli zapsané už při první návštěvě pohotovosti. Ještě že jsem aspoň měla předchystané všechny papíry a souhlasy. Pak mě přišla vyšetřit doktorka. Jaké bylo překvapení, když prohlásila, že už jsem na 7 cm a že mají rychle nachystat box. Poprosila jsem ještě o klystýr, tak mi ještě jeden malý dali.
Než se mi nachystal box, tak jsem si šla dát sprchu. Chvíli jsem hopsala na balóně a kroužila pánví, jak mi poradila PA. To už se pak ke mně připojil přítel a pomáhal mi držet sprchu. Přišla taková kontrakce, že jsem spadla z balónu a musel mě zvedat. Nechtělo se mi ze sprchy, ale PA mě chtěla vyšetřit a natočit monitor, jestli je vše ok. Na boxu jsem si musela lehnout na levý bok, aby malý dorotoval. To bylo snad to nejhorší za celý porod. Začala jsem panikařit, že to nezvládnu, a řvát, ať mě kuchnou. Do toho jsem se jim furt omlouvala, že mám slabý práh bolesti a že jsem neměla v plánu takhle křičet. Uklidňovali mě, že je to normální, že to prostě bolí.
Problém nastal v tom, když PA musela odběhnout odrodit paní na druhém boxu. Začala jsem šíleně řvát, že musím tlačit, že to nezvládnu a přestala jsem se soustředit na dýchání. Přiletěla jiná PA a seřvala mě, že nejsem jediná, kdo rodí a mám se uklidnit. Po porodu jsem jí musela děkovat, protože kdyby na mě nezařvala, tak tam asi tlačím doteď.
Najednou ve mně bliklo, že tím ubližuju mimču a že si to akorát zhoršuju. Zavřela jsem oči a začala jsem se zase soustředit. Pak se vrátila moje PA, rychle mi vysvětlila, jak mám tlačit a mohla jsem začít. To byla tak neskutečná úleva. Samozřejmě první tlačení bylo špatně a šlo to do hlavy, takže mi popraskaly snad všechny žilky a byla jsem v obličeji jedna velká modřina. Při další kontrakci jsem už tlačila správně a po další kontrakci mi tlačit zakázali - prý mám jen pomaličku přitlačovat a dýchat.
Najednou se ozvalo takové divné šplouchnutí a Pavlík doslova vyletěl ven! Slyšela jsem pláč. Poté mi ho hned položili na břicho a já se mohla podívat do těch nejkrásnějších očí! Byl to nepopsatelný pocit! Přítel mi děkoval za nádherného syna a já byla hrdá na to, že jsme to oba zvládli.
Nechali jsme dotepat pupečník a přítel ho mohl přestřihnout. Prý tak silný pupečník dlouho neviděli. Pak mi ho vzali a šli ošetřit a zvážit. Já mezitím vytlačila placentu. Proběhla kontrola poranění. Nástřih se nestihl a já se trošku trhla, takže mě čekalo šití. Vrátili mi Pavlíčka na břicho a zkusili jsme, jestli se přisaje. Byl moc unavený a nešlo mu to, takže si ho vzal přítel a mě začala doktorka šít.
No šití teda bylo děsné, na to opravdu vzpomínat nechci. I když to bylo jen pár stehů, tak to bolelo jak čert. 
Dovezli mi jídlo a mezitím se šel Pavlíček koupat. Přítel samozřejmě asistoval. Pak už nám jen pogratulovali a nechali nás si užívat první společné chvilky jako rodina.
Když se na to zpětně podívám, tak se opravdu stydím, že jsem začala zbytečně panikařit. Možná jsem to mohla mít za sebou ještě dřív. Nicméně už se stalo. Byla jsem připravená na to, že porod prostě bolí, ale žádná si to nedokážeme představit, dokud to nezažijeme. Plánovala jsem si, jak budu cvičit na balóně, jak si nechám napustit vanu a že budu poslouchat hudbu a zapálím si vonné oleje. Nakonec to byla pro mě taková rychlovka, že jsem nestihla v podstatě nic. Takže jestli bude nějaké příště, tak už plánovat nebudu.
Tímto bych chtěla poděkovat svému příteli za to, že tam se mnou byl a byl mi oporou, veškerému personálu Krajské nemocnice Tomáše Bati za to, že se o nás perfektně starali, a holkám ze skupinky Naše březnové // za podporu a rady, které mi daly.
Pavlíček se narodil ve 37+2tt, 1.11.2013 v 9:58 s apgar 9-10-10 a měl 49 cm a 3050 g. Dělá nám obrovskou radost! A i když mám po porodu nějaké problémy, nelituju a jsem šťastná, že ho mám!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ještě mi PA tvrdila, že prý netahá 
(deníček i porod)
