Mi nacimiento
- Porod
- pikola
- 09.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak se naše dcera narodila na pobřeží Středozemního moře.
S přítelem jsme se o dítě snažili už dlouho. Spíš už jsme se nesnažili. Prostě jsme si řekli, že tomu dáme další rok, co jsme se odstěhovali do zahraničí a pak bysme to případně řešili IVF nebo podobnou metodou. Pamatuju si, jak jsme seděli na terase a bavili se o tom, zda začneme šetřit na umělé (museli bysme si ho hradit celé sami), nebo prodáme naše rodinné auto, on si koupí motorku a já nějaký nesmyslný auto bez střechy a děti necháme osudu. A za 14 dní jsem koukala na dvě čárky na testu.
Začal kolotoč. Já bez pořádného pojištění, měla jsem jen cestovní. Rychle se hledalo, jak to řešit, jedinou šancí byla soukromá hrazená péče. Tedy sjednat pojistku a hledat gynekologa, který umí anglicky. Našli jsme ho kousek od nás, na místní soukromé klinice.
První prohlídka proběhla hned, jak to šlo, bylo to na Mikuláše. Nadšeně jsme si domů nesli barevné obrázky ve 4D a DVD se záznamem ultrazvuku. Budoucí tatínek se dmul pýchou, problém s jeho neplodností se zdá být vyřešen. 
Jelikož moje angličtina není tak dobrá jako jeho, chodil se mnou i dál na všechna vyšetření.
Dali jsme tu novinku na vědomí naším rodinám, kdy za všeobecného veselí se začala řešit naše svatba v Čechách. Věřte nebo ne, ale vše se dnes dá vyřídit na dálku e-mailem. Tímto děkuji hodným matrikářkám, kterým stačil scan našich dokladů a dokonce jen přítelův pas, jelikož OP už dlouho nemá. Svatba se naplánovala na březnovou sobotu s tím, že by už mohlo být teplo (bylo -15). Snoubenec si v nové práci vzal volno od čtvrtka do neděle a akce kulový blesk mohla začít.
Moje sestra měla na starosti restauraci, výzdobu a dort, jeho sestra květiny. Prstýnky jsme si nechali udělat na zakázku od místního zlatníka. Já si koupila šaty měsíc před svatbou v nějakém zapomenutém obchodě v jedné nóbl čtvrti. V den svatby jsem zjistila, že jsem značně přibrala v oblasti hrudníku. Taky jsem ráno stála s fotografkou před zavřeným kadeřnictvím a zoufale vymýšlela, kdo mi dvě hodiny před svatbou vytvoří něco na hlavě. Nakonec vše dopadlo dobře, vzali jsme se a druhý den po svatbě ženich odjel na svůj honeymoon zpátky domů sám. Já zůstala kvůli novým dokladům a pak jsem se ze zasněžené Prahy vrátila k s kufrem oblečků do již horkého jihu Evropy.
Jak plynul čas a rostl mi pupek, začali jsme zjišťovat, kde našeho potomka přivedeme na svět. Nebudu Vás zatěžovat tím, jak se vyřizují s místními úřady papíry k pobytu a státní zdravotní péče, to by bylo na román. Mohla jsem sice rodit v soukromé klinice, pojistka však kryla porod až den po termínu porodu a čekat, zda se to podaří, na to jsem nervy neměla. Zase jsem věřila, že mě někde na poli rodit nenechají.
Volba padla na nemocnici ve vzdálenějším městě, která měla dobrou pověst. Kdyby bylo zle, měli jsme v záloze i dvě blízké, ale tohle byl můj favorit. Kdybych věděla, šla jsem rodit do té bližší, manžel totiž za mnou denně jezdil a na jeho nevyspaný obličej se nekoukalo moc hezky. 
Datum porodu se blížilo a nic se nedělo. Doktor mi dělal pouze UTZ, žádné měření čípku nebo monitory jsem neměla, tak jsem prostě jen čekala, kdy to přijde. Taky jsem se už trošku děsila, odhad váhy byl 14 dní před termínem 3600g.
Den D proběhl, i den poté. 3 dny po termínu jsme se měli stavit na gyndě, že nás pošle do nemocnice. V ten den jsem od rána cítila cosi jinak. Kontrakce. Ale nebolí. Začala jsem měřit. 6 minut. Zkonzultovala jsem to s eMiminem. Máme prý jet. Napsala jsem to manželovi, ale s dodatkem, ať nespěchá, dá si oběd, dodělá práci a přijde domů a uvidíme. Začal kolotoč, všichni začali vyšilovat, ať jedeme hned. OK. Zastavili jsme na pumpě, chtěla jsem, ať mi koupí sladkosti a medvídky (nakonec se hodilo) a vodu. Kolem třetí odpoledne jsme hledali, kde zaparkovat před nemocnicí a hlásili se na příjmu na pohotovosti spolu s pár připálenými Anglány a různými turisty.
Vyfasovala jsem náramek a sestra nás zavedla do místnosti, kde byly zástěny a monitory. Přivázali mi na pupek ty placky a čekalo se. Vedle nás skučela a zvracela nějaká paní, další tam ležela na posteli s dítětem. Začala jsem manžela přemlouvat, že mi nic není a že pojedeme domů.
Pak nás převzali dvě nejspíš porodní asistentky, které se ve mě pohrabaly (poprvé za celé těhotenství) a usoudily, že nejspíš v noci budeme rodit. Dají nás na pokoj a uvidíme, co se bude dít dál. Vyřídily s námi papíry a já souhlasila s podáním epiduralu.
Na pokoji jsme byli sami, zkoumali zařízení, zaplatili si televizi a internet a čekali. Kontrakce stále stejné, jen to víc bolelo, do ruky mi zavedli kapačku s antibiotiky kvůli streptokokovi.
Asi ve dvě ráno, když jsem se natahovala pro tablet, abych si stopla kontrakci, mi praskla voda. Zavolali jsme sestru (bratra?). Odvedli mě na vyšetřovnu, kde přišel doktor Mlčoch (vedl mi zbytek porodu, ale za celou dobu nepromluvil ani slovo) a zkontroloval, jak porod postupuje. V tu chvíli už jsem myslela, že mu ukopnu hlavu. Pak už bylo jen hůř. Bolesti sílily a byly častější. Muž nevěděl, jak mi pomoct, já nadávala jak špaček. Přendali nás na krásný porodní pokoj s vanou, balonem a nevím čím ještě. Nic z toho jsem nezkusila, v ruce jsme měla kapačky, na břiše sondy a kroutila jsem se na posteli. Muž usínal na křesle.
Občas někdo přišel, zeptal se, jak je, a zase odešel. Prosila jsem, ať už je konec, naštěstí přišla sestra mi dát podepsat souhlas s epi. Manžel mi překládal papír s varováním, aby byla aspoň nějaká zábava. Konečně přišel anesteziolog a píchl mi ten zázrak. Pak jako když utne. Kontrakce skákaly a já byla jak v nebi. Přišel Mlčoch a začal mě štělovat do zvláštních pozic na posteli a zkontroloval, jak postupuje porod. 8 prstů, fajn, takže už to bude. Přidali mi další kapačku s Oxitocinem. Já pospávala a čekala, co bude. Přišel Mlčoch s asistentkama a pohrabali se ve mě kolektivně všichni. Až prej se mi bude chtít tlačit, mám se ozvat.
Trošku se mi tlačit chtělo. Ale přišlo mi to málo. Když se mi chtělo asi potřetí, zavolali jsme doktora. OK, půjdem na to. Najednou se začala místnost plnit lidma. Přišla mladá holka a říká „Jsem porodní asistentka, studentka posledního ročníku a budu Vás rodit“. Manželovi spadla brada. Já prohodila něco o tom, že někde se to naučit musí. Naštěstí tam byl i Mlčoch, takže vše bylo pod kontrolou.
Muži jsem zakázala se na to koukat. Stejně tam koukal celou dobu. Holt doktorský dítě. Překládal mi jejich pokyny (byly španělsky, což on zrovna neovládá), já mezi tlačením nadávala, že blbá nejsem a tomu rozumím (opakovali jen jedno slovo).
Pár zatlačení a zázrak byl na světě. Bylo 8:51 hodin, 2. srpna 2013. Už při tlačení říká kdosi, jak je velká - que grande, což mě provázelo následující dva dny v porodnici neustále. Doktor mě pochválil, že nemám žádný nástřih a ani šití, pak se na nás přišlo podívat ještě pár lidí. Sál pomalu utichl, dole dokončili, co měli, a já ležela sama v přítmí se svým nahým uzlíkem lásky zabaleným v ručníku. Přišla porodní asistentka a začaly jsme hned s kojením. Za dvě hodiny jsme už byli všichni zpátky na pokoji.
Až v den odchodu (za dva dny, byla jsem den navíc kvůli streptokokovi) jsme se dozvěděli přesné míry, 4180g a 54 cm. Que grande…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1336
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 777
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1360
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 571
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 345
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19459
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2791
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2514
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
vsadim se, ze to slovo bylo „tlacte“, ne?? 
jinak prdolka je teda macik, gratuluju 
dava se tam u vas klystyr?
