Mikiska - porod !!!
- Těhotenství
- emimino
- 22.03.03 načítám...
Ahoj těhulky a vůbec všichni, tak to bylo překvapení co ? Už jsme s Filípkem doma pěkně papáme, spinkáme, kakáme, čůráme a vůbec děláme všechny tyhle nádherné věci, i když já jsem ještě nějaká takzvaně mimo, ale to se podá. Tak vám teď pěkně popíšu můj náhlý porod v Podolí.
Začínám věřit svým vlastním instinktům, protože mě tentokrát nezklamaly, i když jsem vypadala a hlavně si tak připadala jako blázen. Takže pěkně od začátku. V pátek večer mi bylo nějak divně zase takový divný pocity o kterých jsem tady psávala. No nic pěkně jsem šla hajat a v 6 hod. ráno mě zbudily bolesti v kříži takový docela silný tak jsem si říkala aha poslíčci jsou tu, vstala jsem a našla v chytrý příručce jak se zachovat. Tak jsem si tedy poslušně dala teplou vanu a čekala až to přejde jenomže nic bolesti chodily pravidelně tak jsem začala balit tašku, kterou jsem samozřejmě neměla připravenou. Manžílka jsem nechala ještě spát abych jako zbytečně neplašila. Asi v 11 hod. jsem to nevydržela a zavolal mámě, že je to možná planý poplach, ale že mi tedy není nejlépe tak mamča dorazila k nám a já poslušně zapisovala intervaly a běhala do teplý sprchy. Odpoledne někdy kolem 14 hod. jsem radši šla zavolat do porodnice, protože mamča mi nijak neporadila prý nezná křížové bolesti já totiž vůbec necítila stahy v břiše. V porodnici mi opět poradily sprchu, že by to mělo odeznít a když ne tak se mám přijet ukázat. Bolesti sílily a byly pravidelné po 5 min. takže jsem se rozhodla jet. Kolem 16 hod jsem byla v porodnici, kde mi natáčely monitor a pan doktor mě vyšetřil vnitřně a řekl, že je to planý poplach, že to může vydržet klidně týden dva nebo i tři, a že mám přijít ještě jednou za 2 hodiny na monitor.
Jelikož jsme přijeli sanitkou tak se mi na ty 2 hod. domů jezdit moc nechtělo tak, že se půjdeme projít po Vyšehradě vždyť bylo přece taaak krásně. Ovšem já myslela, že u tý procházky snad vypustím duši a tak jsem chytře vymyslela, že si sedneme do restaurace. Když to teďka píšu pěkně se u toho chechtám, ale v tu sobotu mi do smíchu moc nebylo. Vydržela jsem s těma stahama ty 2 hod. v té hospodě (naštěstí tam nebyli žádní hosti) a znovu do porodnice. Pan doktor mi sdělil, že se nic nezměnilo, a že máme jet domů. Tak jsem ho poprosila alespoň o nějaký prášek na uklidnění abych si mohla třeba zdřímnout já byla tak strašně utahaná. Dal mi prášek a my jeli domů. Manžílek mi (podle mě) určitě už vůbec nevěřil. Připadala jsem si jako nějaká simulantka nebo hysterka tak pak už jsem radši ani nic neříkala a snažila se to všechno zaspat to bylo asi tak 20 hod. I přes ten prášek spánek nepřišel a já už opravdu měla slzy v očích, protože jsem prostě nevěděla co mám dělat, když pan doktor řekl, že je to planý poplach a že to přejde a já na tom byla pořád stejně ba i hůř. V 23,40 mi už konečně praskla plodová voda. Holky nebojte se, že se to nedá poznat to jsou proudy vody až jsem z toho byla celá pryč. Tak znova sanitka a znova porodnice a zase ten samý pan doktor a tentokrát už mě teda domů neposlal, podotýkám, že mi ty bolesti do břicha nepřešly jak on povídal, že musí. Celý porod jsem cítila pouze křížové bolesti. Ve 24 hod. mě dali na přípravu to znamená oholit, klystýr, sprcha a tak. Já měla s sebou ten Yal takže nepříjemný to nijak nebylo, ale co čert nechtěl ono to neúčinkovalo já z toho byla celá nesvá a strávila jsem skoro 2 hod. na záchodě s tím, že se prostě musím po?. Nic nic nic přišla porodní asistentka co se jako děje tak jí to povídám a ona na to, že jsem asi prázdná a zeptala se kdy jsem naposled jedla, jenže to já už si ani nepamatovala. Tak jsme společně šli na porodní pokoj kde už taky čekal manžílek to byli 2 hod. ráno v neděli.
Porodní pokoje v Podolí jsou vážně úžasný je tam všechno co člověk potřebuje hlavně teda sprcha, WC, porodní vaky, stoličky, balóny, takový malý balónky na masáž zad a jiné pomůcky. Taky kazeťák ovšem co mi hráli to teda vůbec nevím. Porodní asistentka mi natočila monitor a vyšetřila mě a že prý se rychle otvírám, že to půjde rychle a jestli tomu chci ještě pomoct tak na balón nebo chodit hlavně ne ležet. Tak jsem hopsala na tom balóně za pomoci manžílka, který mě hlídal jestli netlačím, protože to jsem ještě nesměla, byl úžasný bez něj bych tam asi byla mnohem déle. Holky trénujte psí dýchání budete ho opravdu potřebovat, já měla pořád tendenci tlačit, ale naštěstí manžílek zavelel netlačit dýchej dýchej a já poslušně dělala to co mi řekl a při tom mu drtila ruku. Musím říct, že jak se bál toho porodu tak byl super a vůbec se nebál a pěkně mi pomáhal. Pak konečně asistentka řekla, že můžeme začít tlačit tak jsem tlačila co mi síly stačily na bobku na zemi takže to bylo opravdu přirozený a hlavně to šlo rychle, když už byla hlavička před brankou tak jsem vylezla na porodní křeslo a asi tak 3× nebo 4× ještě zatlačila a pak to přišlo pláč tak nádherný pláč jsem ještě neslyšela v téhle chvíli jsem byla opravdu ta nejšťastnější osoba na týhle planetě společně s manžílkem, pěkně jsem to obulela, když jsem viděla ten uzlíček co mi dali na bříško byl celý špinavý a krásně ubulený tak bezmocný a doufám taky šťastný, že nás vidí. Polilo mě horko štěstí a do toho všeho mi manžílek neustále děkoval za nejkrásnějšího klučíka na světě takže jsem byla opravdu na měkko, tak na měkko jako nikdy. Pak nás celou už úplnou šťastnou rodinku nechali samotné abychom si to pěkně vychutnali a skutečně jsme si to vychutnali. Nakonec nám donesli občerstvení, které jsem s radostí zhltla a bylo po všem. Filípka odnesli abych si mohla odpočinout, manžílek šel domů aby si taky odpočinul a já ne a ne zamhouřit oko. Nějak to nešlo neustále jsem myslela na toho našeho mrňouska.
Teď už jsme doma manžílek je s námi a už se budeme jenom těšit na krásné chvíle strávené společně. Do detailů vám to popisovat nechci každá to stejně bude mít jiný. Byla to nádhera a pro mě osobně nejšťastnější den a noc mýho života, i když to bylo taaak těžký. Máte se na co těšit. Jenom v závěru můžu říct, že porodnice Podolí až na pana doktora na příjmu splnila mé očekávání, všichni byli super a naše porodní asistentka ta byla úžasná. Jo a ještě něco pěkně si masírujte hráze něco na tom je. Já ji masírovala a taky jsem sklidila ovoce vůbec mi nedělali nástřih takže hned po porodu jsem si mohla i sednout.
Sice o něco dříve, ale šťastně se loučím s miminkovským deníčkem všem vám moc děkuju za příspěvky a hlavně vám přeji krásný, rychlý a co nejmíň bolestivý porod, krásná a hlavně zdravá miminka buďte všichni moooc šťastný. Budu se těšit i na vaše zážitky a pořád budu sledovat co se tady děje jenom mi dejte vědět jak a kdo bude s deníčkem pokračovat nebo kde vás teda najdu.
Tak ještě jednou hooooodně štěstí, zdraví a lásky vám všem přeje Mikiska a Filípek
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1480
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1176
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 441
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 4979
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2880
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2328
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1724
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3625
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3169
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6873
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
)!! Čauky Danča
) Tak sem zvědavá na toho mýho manžílka, doufám, že to taky zvládne na jedničku 
Byla jsem na monitoru, ten jsem si teda hezky užila, protože Barunka se hezky předváděla, nakopávala systematicky oba ty přístrojky, tak jsem jí pěkně pozorovala - divošku. Výsledek z monitoru byl v pořádku akorát pak v poradně mě trochu nepříjemně překvapila paní doktorka, když mi řekla, že vzhledem k tomu mýmu cukru nesmím přenášet a tak když do 5.4. neporodím, tak půjdu na vyvolání. Mě se to moc nelíbí, radši bych normální průběh, ale je fakt, že jde o mimi, aby nebylo moc velké. Ale stejně jsem z toho nějaká divná. Navíc teda mám CS pořád 3 jako minule. Ale Barborka je prý v pořádku a všechno ostatní taky, tak se nad to povznesu. Příští týden preventivně umyju okno - prý to zabírá a mimi se rozhoupe, tak třeba na nás Barča bude chtít vykouknout před tím vyvoláváním sama od sebe. Doufám, že to nezní moc pesimisticky, ono mě to přejde, jen je to teď čerstvý zážitek.
Mikisko, ešte raz gratulujem k šťastnému pôrodu a zdravému synkovi.
Moc pekne si to opísala a je to super že máš tak krásne zážitky - ono hormóny pôsobia a na nepríjemné veci človek v záplave tých krásnych aj tak veľmi rýchlo zabudne.
S tou masážou hrádze- je to super že ti to vyšlo a nemuseli ťa nastrihávať, veľa mamičiek totíž pociťovalo práve šitie nástrihu za bolestivejšie ako samotný pôrod.
Majte sa krásne a užívajte si štastie rodinného života
a hlavne všetky rodičovské starosti a radosti 
Zo Slovenska zdraví
Danka, 36t.