Mikulášský dáreček
- Porod
- Ijajeki
- 15.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek z mého druhého porodu, kterým přišla na svět naše malá Lilianka. Podruhé jsem rodila po 15 letech a i když bych měla vědět do čeho jdu, každý porod byl úplně jiný.
Jak to všechno začalo? V březnu 2010 jsme se s manželem rozhodli pořídit svému téměř 15letému synovi sourozence. Sami jsme byli udiveni, že se nám zadařilo prakticky hned, v dubnu nás místo menstruace čekalo překvapení v podobě dvou čárek na testu. 4. května těhotenství potvrdila i doktorka a termín byl stanoven na 6. 1. 2011. Vzhledem k věku (35 let v době porodu) mě čekala i konzultace na genetice, ale k odběru plodové vody nakonec nedošlo, protože výsledky jak sreeningu ve 12. tt tak triple testy dopadly výborně. Menší komplikace mě potkala až v podobě těhotenské cukrovky, kterou jsme naštěstí zvládli jen pomocí diety. 15. 11. nám na kontrole doktorka na 100 % potvrdila, že čekáme holčičku, kterou jsme si moc přáli. Mimo jiné upozornila, že bude větší a měla bych porodit do konce roku, jinak vzhledem k cukrovce a většímu miminku mě čeká vyvolání.
Při další kontrole 29. 11. už jsem byla otevřená na 2 cm a porod měl podle doktorky nastat do tří týdnů. Byla jsem z toho trochu nervózní, na jedné straně strach o malou, pokud to bude dřív a i nervozita z blížících se Vánoc, představa svátků strávených v nemocnici není nijak příjemná. Na straně druhé jsem byla ráda, že se vyhneme vyvolávání a případnému příliš velkému miminku. Dobalila jsem vše potřebné do tašky, kterou jsem měla mít zbalenou do porodnice a s manželem jsme dodělali pultík na přebalování a připravili postýlku. Ještě ve čtvrtek 2. 12. jsem na poslední chvíli sehnala kojící podprsenku poslední věc, která mi chyběla.
Naše malá jakoby věděla, že je všechno připravené a začala se hlásit na svět. V pátek 3. 12. mě od poledne trápilo tvrdnutí bříška, nebylo příliš bolestivé ani pravidelné, ale když to ani po teplé sprše nepomohlo, vyrazila jsem pro jistotu k večeru na příjem do porodnice. Předpokládala jsem, že mi řeknou, že o nic nejde a pošlou mě zpět domů. Spletla jsem se, po vyšetření zněl verdikt takto: otevřená na 5 cm a do rána je miminko venku. Vzhledem k tomu, že do termínu zbýval ještě měsíc a odhad váhy miminka byl 2,5 kg, rozhodlo se o převozu do Ostravy na specializované pracoviště. Tak jsme se s maličkou ještě povozily za zvuků sirény. Protože porod nijak nepostupoval, uložili mě v Ostravě na pokoj a pravidelně dělali monitor.
Kolem 3 h ráno si to malá rozmyslela a bolesti přestaly úplně. Ráno po vyšetření mi byl předepsán klidový režim a začali jsme bojovat o každý den, kdy miminko zůstane v bříšku navíc. Celý víkend byl klid, byla jsem vystresovaná a bylo mi smutno, ale i ráda, že tam maličká ještě snad nějakou dobu zůstane. Pondělní ráno 6. 12. – nic se neděje, sestřička mi natočila monitor a když mi ho sundala, zvedla jsem se, že si dojdu na toaletu a najednou mokro, začala mi odtékat plodová voda. Bolesti jsem neměla žádné, tak jsem dostala infúzi antibiotik s tím, že počkáme až se to rozjede. Manžel přijel na návštěvu a rovnou si zařídil volno, chtěl být u porodu a měl jít na odpolední. Po návštěvách odjel domů a já ho měla zavolat, až to začne.
Pořád se nic nedělo, před třetí hodinou odpoledne mě sestřička poslala do sprchy. Tím, jak mi stále odtékala plodovka a vložky ji nestačily zachytávat, jsem byla mokrá a začínala mi být zima. A světe div se sprcha konečně spustila kontrakce, nastalo stěhování na porodní box a manžel vyrazil z domova. Paní asistentka mi píchla oxytocin, aby se vše urychlilo, ale nakonec ho musela ztlumit, protože to, co po něm nastalo, bylo už příliš, nestačila jsem se mezi kontrakcemi ani nadechnout, poslala mě pak do sprchy na míč, tam to bylo docela snesitelné. Mezi tím, okolo 15,45 dorazil manžel, pomohl mi ze sprchy a už jsem musela zvonit na paní asistentku, že se mi chce tlačit.
Přišel se podívat pan doktor a poté, co mě vyšetřil, řekl: můžeme rodit. Chvilku jsme to musela ještě rozdýchávat, aby se mohla paní asistentka připravit a trošku mě oholit (přípravu jsme jaksi nestihli) a pak hned na první zatlačení vyklouzla hlavička a na další dvě celá holčička. Zatímco tatínek se sestřičkou šli zvážit a ošetřit malou, mě ještě čekal porod placenty a doktor mě vybavil třemi úhlednými stehy, víc potřeba nebylo. Mezitím mi maličkou přinesli zkusit přisát, to se jí nepovedlo, ale maminku si pro jistotu počůrala, aby ji poznala.
Naše maličká se narodila přesně v 16 h s váhou 3380 g a měřila 48 cm. Po těch dnech napětí, nervů a strachu byl porod nakonec úžasným zážitkem a od prvních kontrakcí trval pouhou hodinu. Maličká byla v pořádku a zdravá, ale během pár dní se ukázalo, že je přece jen mírně nezralá, dostala silnou žloutenku a nedokázala se přisát k prsu tak, aby se dostatečně najedla. Se žloutenkou se poprala a po jedenácti dnech jsme mohli konečně jít domů a prožili jsme tak krásné Vánoce, všichni už pohromadě. Krmíme dodnes mateřským mlékem z láhve, ale malá už váží 4760 g a prospívá krásně.
Až když to všechno bylo za námi, uvědomili jsme si, že nám vlastně maličkou nadělil jako nečekaný a vzácný dáreček Mikuláš.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 44
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 109
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 118
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22232
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.