Moje cesta za hubnutím
- Cvičení a hubnutí
- Anonymní
- 13.08.16 načítám...
Už od mala mám problémy s váhou. Nikdy mě nebavilo hlídat si stravu a cvičit. To se ale změnilo po porodu mého syna.
Nadváhu jsem neměla nikdy. Vážila jsem vždy 68 kg na 172 cm. Ale snad každá žena není nikdy spokojena se svou postavou a u mě to bylo taky tak. Vždycky mi chyběla motivace, možná to bylo i tím, že jsem nikdy nevážila nějak moc. Nikdy jsem nevydržela u cvičení nebo zdravého stravování. Dodržovala jsem to tak měsíc a pak se na to vyprdla, i když jsem se sebou nebyla nikdy spokojená.
Našla jsem si nynějšího přítele a přibrala samou spokojeností 7 kg a za půl roku otěhotněla.
I když jsem se hlídala a nepřejídala se, kila v těhotenství letěla nahoru a na konci jsem měla úctyhodných 93 kg, když jsem šla rodit.
V tu chvíli mi to nepřišlo, říkala jsem si, vždyť to vyběhám s kočárkem, nebudu asi i spát, když mi malej bude celou noc brečet. Ale opak byl pravdou. Malej je od narození spavé dítě, chodila jsem s kočárem, až mě bolely nohy a váha se ani nehnula. Z porodnice jsem přišla lehčí o 6 kilo, ale kde je ten zbytek?
Ze začátku mi to nepřišlo. Říkala jsem si, že mám přece malé miminko a mám nárok být chvíli tlustá. Otevřelo mi oči až moje okolí, když se po půl roce od porodu nic nezměnilo. Potkala jsem třeba známou, kterou jsem neviděla snad přes rok, a ta se zhrozila, jak vypadám a ať se sebou něco dělám.
Pak přišlo víc takových reakcí a já si začala uvědomovat, že takhle to dál nejde. Nevěděla jsem, kde začít, tak jsem začala tím, že jsem vyřadila bílé pečivo, sladkosti a večeře už byly lehčí formou.
Začínala jsem pomalinku cvičit. Nejdřív 5 minut denně, pak jsem postupně přidávala a nakonec jsem si troufla i na cvičení od Jillian Michaels. První měsíc bylo dole 7 kg jak nic a hodně centimetrů. Další měsíc se mi váha zastavila úplně a nepohnula se mi další měsíc. Už jsem byla zoufalá. Dva měsíce mi stojí váha a ani kilo dole.
Přidala jsem tedy na pohybu a místo 30 minut cvičení bylo 40 minut. Cítila jsem se hrozně fajn. Těšila jsem se, až večer malej usne a já se do toho zas opřu. Dalo by se říct, že to byla má závislost. Váha se umoudřila a pustila dalších 5 kg.
Stravu jsem nějak razantně neupravovala. Nejsem ten typ, co vydrží dodržovat zdravou stravu celý život. K obědu si dám to co máme všichni, k snídani ovoce s tvarohem. Jím dost zeleniny a nejím bílé pečivo. Ale abych si vařila oběd jen pro sebe, na to jsem moc líná a nevydrží mi to.
Teď už hubnu hlavně díky cvičení tak 2 kg za měsíc, kolikrát i za dva. Holt mám problém s každým kilem a věřím, že kdybych upravila stravu, tak by to šlo jak po másle. Ale já se takhle cítím fajn.
Vážím se jednou za měsíc, měřím také. Když nevidím žádný výsledek, snažím se to neřešit a pustím se do toho naplno, protože vím, že kila zase pustí. Co je na tom nejvíc fajn, je, že teď vážím 73 kg, což je víc, než jsem zvyklá, ale obléknu veškeré oblečení před těhotenstvím a některá trička, co jsem nosila ještě na střední škole.
Centimetry jsou opravdu víc než kila.
Moje míry a váha: 29. 9. 2015
váha: 87 kg
boky: 113 cm
stehno: 66 cm
zadek: 120 cm
prsa: 101 cm
břicho: 104 cm
Moje míry a váha nyní: 11. 8. 2016
váha: 73 kg
boky: 102 cm
stehno: 63 cm
zadek: 109 cm
prsa: 92 cm
břicho: 96 cm
Všem vám přeji hodně úspěchů a pevnou vůli při hubnutí. Zahoďte váhu a vydržte. Já stále pokračuji. Můj cíl je 65 kg. ![]()
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2528
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1894
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 923
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 6743
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3570
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2772
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1828
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3962
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3480
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7882
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...