Moje krásné těhotenství

Prvních pár měsíců bylo naprostým utrpením, ale ten výsledek za to opravdu stál. Bylo mi 17 let, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem hrozný strach, ale zároveň pocit štěstí. Žila jsem pouze s mamkou, a ta o ničem neměla ani tušení, dokud si nevšimla mých ranních nevolností. Neměla jsem na výběr a musela s pravdou ven.

pár vteřin po narození.jpg pár vteřin po narození.jpg
pár vteřin po narození.jpg
s maminkou.jpg

Když jsem jí ukázala fotku z UTZ byla naprosto v šoku, hrozně naštvaná, ale překousla to a myslím, že teď je velmi ráda. Už od začátku jsem měla tušení, že to bude chlapeček a taky že byl :-) Bohužel tatínek maličkého byl obyčejný flákač, alkoholik a kriminálník, takže jsem s ním nechtěla mít nic společného. V době mého těhotenství byl dokonce zavřený ve vězení, takže jsme se ani nestýkali.

Po pár měsících nevolnosti ustaly a začalo mi krásně růst bříško, měla jsem štěstí, že jsem za celé těhotenství rostla jenom do bříška :-) Maličký krásně rostl a celkově byl v pořádku. Čím víc se blížil můj den D, tím větší jsem měla strach, nevěděla jsem pořádně, co mě čeká a jestli to vůbec zvládnu. Asi v 6. měsíci jsem potkala spřízněnou duši, pořádného chlapa, který se o mě a o miminko rozhodl starat, byla jsem moc šťastná :-) Termín porodu jsem měla 6. 8., ale jak se nám to datum blížilo, tak jsem se pořád necítila na to, že bych měla rodit.

6. srpna večer jsem začala cítit malou bolest, která se opakovala, ale říkala jsem si, že to přece nemůžou být kontrakce, tak jsme šli spát. Tedy, alespoň jsem si myslela, že budu spát. Celou noc jsem se převalovala a ve 3:45 jsem budila přítele Ondru, že mi není dobře, že radši pojedeme do porodnice. Tašku jsem měla zabalenou, ale v ní jen půlku věcí, které jsem skutečně potřebovala :-D Ondra chtěl volat sanitku, protože nemáme auto, ale já jsem nechtěla jet sanitkou, myslela jsem si, že mi vážně jenom není dobře. Šli jsme tedy na noční autobus. Bohužel nám zastavil asi tak půl kilometru před nemocnicí, takže jsme museli jít pěšky, to už jsem pomalu začínala litovat, že jsme tu sanitku nezavolali, protože do toho ještě začalo pršet.

No cestu jsme zvládli a po příchodu mě dala sestra na monitor, trvalo to tak půl hodiny a pak přišla s tím, že už mě dají na porodní sál. V tu chvíli mi projela tělem hrůza z toho, co bude. Po příjmu jsem šla na pokoj, to už bylo kolem 6:30, kontrakce už nebyly tak silné, tak jsme museli čekat. V 9 hodin přijela mamka a Ondra se jel na chvilku vyspat, protože to vypadalo, že se nic konat nebude. Jenže kontrakce se po pár hodinách začaly zvětšovat a byly častější, takže si moc nepospal. Máma se mě snažila celou dobu rozesmívat, ale já už to nemohla vydržet. Když přijel Ondra, převezli mě na porodní pokoj a tam začal můj horor :D

Dostala jsem klystýr, napustili mi vanu, ale stejně mi nic nepomáhalo. Před 6. hodinou mi praskli vodu, protože už jsem se začínala otevírat, jenže to pořád nestačilo. Bolest byla hrozná, jak jsem byla unavená, tak jsem ve vaně pořád usínala, měla jsem štěstí, že tam Ondra byl se mnou:-) Ani nevím jak, ale najednou jsem ležela na koze a kolem mě byla spousta sestřiček a doktor. Párkrát jsem zatlačila, na chvilku jsem omdlela a Martínek byl venku :-) Měl 50 cm a 3550 g. Když mi ho podali, byl to ten nejkrásnější pocit. Měla jsem takový strach, abych mu neublížila, jak byl křehoučký, ale zvládli jsme to :-)
Teď už je Marťovi skoro 10 měsíců a já jsem nejšťastnější člověk, že jsem se nerozhodla jinak. Můj velký obdiv patří i Ondrovi za to, co všechno si tam musel vytrpět.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Bobbka
55
30.5.12 19:28

:potlesk: predevsim gratuluju k miminku,jsi sikula,zvladlas to na jednicku.I ja otehotnela v sedmnacti,bala jsem se jak to zvladnu a v pohode,miminku bylo v unoru osmnact a tvrdi,ze ma tu nejlepsi mamu na svete :D

  • načítám...
  • Zmínit
dlacatko
2139
30.5.12 19:30

Gratuluju k miminku, jsi odvážná mamina. :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
30.5.12 20:32

Velká gratulace Vám oboum a přeju do života jen to nej :-) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
milena13
4133
31.5.12 08:11

velka gratulace vam obou a preji hodne stesti do zivota a ja jsem otehotnela v 18letech takze jsem byla jen o rok starsi nez ty ted mi v utery bude 22let a uz s manzelem mame druheho syna co mu je dneska 5tydnu

  • načítám...
  • Zmínit
Ivka 1981
852
1.6.12 09:12

gratulace k malému a hlavně ke skvělému partnerovi, který dokázal to, co dokázal :-) ať se vám všem daří :-)))

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář