Moje lásky

Tak si taky trochu postěžuji. Coby osoba bezdětná jsem si svůj život dokázala představit bez spousty věcí (chlap, zubní nit, jogurt atd., atd.), ale nikdy by to nešlo bez peřiny a polštáře! Pokaždé, když jsem měla myšlenky na oprávněný útěk z domu, třeba že mě zase někdo donutil umýt nádobí, pověsit prádlo nebo snad uvařit čaj, představovala jsem si svůj nevelký batůžek plný peřiny a polštáře a pak už bych tam narvala maximálně nátělník a jedny spoďáry! Dokonce, když jsem byla nemocná a měla opravdu kyblík u postele plný snad co hodinu a pamatuji si to jako dnes, přišla máma kyblík postavila ke dveřím a že mi dá prášek jenže… na mě to přišlo, tak jsem radši zeb… vlastní matku, no co, neměla ten kus plastu odnášet, přece bych svojí duchně nemohla udělat něco tak smradlavého a divně zbarveného!

Lebedívala jsem si v pelechu od jedenácti do jedenácti a občas i déle, teď, coby osoba dětná, přiléhám ke své milé těšce po půlnoci a byť nerada ji opouštím no kolem sedmé ranní, a snad i výčitek svědomí, mou lásku k duchnám po mě pomamil náš syn a dokonce se mi pomstil za to, co jsem provedla jeho bábě! Krmila jsem ho v pelíšku, abych si trošku vychutnala tu hebkost povlaku vypraného v Persilu s deckou Silanu. No, krmím, krmím a dědic, místo aby šavlil na mě, tak zvracel na ten můj kus peří Je prostě drzý po otci!

Taky jsem zjistila, že si každé ráno v hlavě přehrávám „černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil.“ A to jako proč? Hrozně ráda bych mluvila a psala o tom, jak to zvíře prská mrkev a že nechce brokoličku a jak to hází tak roztomile po pokoji. Omyl. Musím konstatovat, že ten capart snad s prvním soustem vyžaduje pravidelný přísun lžiček, běda když zpomalím, nedej Bože, chci obsah pohárku zamíchat? Řev. Zato když jsem dostatečně rychlá a nedělám blbosti, odměňuje moji snahou roztomilým kývaním hlavičkou jako by si říkal mňam, mňam No po 14 dnech příkrmu jí 100 g zeleniny a dopíjí se 150 mléka, a kdybych dala mléka méňe? Řev! Nevím, jak vysvětlím doktorce, že moje dítě bude na Sunaru i maturovat. Doufám, že si pak najde ženskou, která ho bude krmit taktéž ochotně a s láskou. A přitom je jeho táta, můj příťa (manžu ještě nemám ) vychrtlík a já mám plovací kruh místo břicha jen díky porodu toho otesánka. Taky mám obavu, abych místo první dovolené ve třech neplatila sestřičce novou váhu.

Mazlik taky objevil novou věc (jistě díky přítomnosti špenátu v potravě) a to, že když u mě hezky hajá na zádech, tak se dotáhne skoro do sedu, no stáhla jsem si ho zpět k sobě! S měsíčkem na rtíkách nechápal, co je na tom špatného, tak to udělal znovu, hezky sem si prcka přivinula k sobě a on? Místo toho, aby se tulil, začal plakat, jako kdybych mu brala flašku s pitím, na dece se se mnou nechtěl kamarádit a vzal mě na milost po! hodině! jeho samoty pod hrazdičkou, kdykoliv jsem prošla kolem, začal natahovat, usmířila jsem si ho až další várkou mléka a musím zatím říci, že už si nesedá. Upřesňuji, že jsem nezvýšila hlas, nic, prostě jsem ho jen chtěla zaměstnat tulením. Přitahování do sedu sice považuji za zcela přirozené, nicméně podporovat se to nemá a dělat to nehodlám!

Ještě vypíchnu to, jak moje tělo reaguje na nemoc. Měla jsem jeden den teplotu a připadala jsem si, jao kdyby mi někdo v noci vymaloval mozek na bílo a nechal tam jen červené nápisy: jsi matka, vzchop se. Přítel byl úžasný a po příchodu z noční se o malého staral a já jsem vstala až po desáté hodině. Miluji ho! S teplotou téměř 35,5 jsem měla prcka, přiznám se, celý den střídavě na dece a v lehátku a k sobě ho brala jen na krmení. Co myslíte, že dělal? Plakal? Ne! Bylo z něj naprosto spokojené dítě, které nikdo neprudil pořád těma řečmi o tom, že "hele, sloneček rachtá, hele panda, jak má krásné oči, pojď otočíme na bok, honem se na mě usměj,“ ano, jsem celkem smutná, že nemám mazlicí miminko (za to je to tlemil a usměváček) a celkem závidím těm, co ho mají.

Nechce mi někdo výměnou půjčit mazlivou holčičku? ) Ba ne, já bych ho nedala. Je to zlato. On, když má náladu, tak se o mě vyloženě tře a rochňá mě a pod dekou se mnou vydrží. Pro upřesnění 3 v jeho životě? Vychutnávejte si mazlíci miminko, dokud to jde, ono se totiž mnohdy dříve, než čekáte, změní v naprosto suverénní osobnost, kterou budete div ne uplácet, aby se potulila! Prosím, neberte má slova doslova, jsou psána s lehkým humorem a umocněna sklenkou růžového vína po večeři.

Závěrem chci dodat, že jsem šťastná jako nikdy! Můj syn je jedinečný, a kdyby byl jiný, nebyl by snad ani náš. Netušila jsem, že ani ne půlroční dítě může být tak skvostné. A jestli se najde někdo, kdo si bude myslet, že mám rozmazlené dítě a co budu dělat, až mu budou 2 roky. Nevím, nechám se překvapit. Jsem, jaká jsem a moje mimčo taky. No a že už spinká poměrně dávno, jdu něco požehlit a pustím si třeba Kdopak to mluví. Zdarec!