Jak se mi znovu nádherně otočil život vzhůru nohama
- Porod
- wewa
- 26.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po listopadu 2015, kdy jsem přišla o našeho chlapečka, mám sice pořád na srdci obrovskou ránu, ale objevila se malá lékařka která se souhlasem staršího doktora změnila léčbu a srdíčko nebolí a náruč je plná. A teď mi dovolte představit vám naši dceru.
Někdy v srpnu 2017 tuším, že mi mešká menzes. No mám stres v nové práci, spoustu školení a únavy, taky syn mě nenechá oddechnout, tak nebudu vyšilovat. Vždyť jezdíme roky bez nehod…
„Miláčku, jsem těhotná!“ 2 dny mlčení, ze strany nastávajícího otce. 3. den mi s důležitostí oznamuje, že to bude HOLKA, a radí mi neumřít, jinak si to schytám. Mimochodem synáček mi řekl, že prej to bude holka, jemu to totiž řekl TÁTA 
No rodino, je to tak, čekáme miminko. Jo, bojíme se. Ne, nikdy nám to nikdo nezakázal. ANO, přirozeně rozhodně rodit nebudu.
Tak termín máme stanoven na 23. 5. 2018 dle PM. Na první screening jaksi nejdu. Protože po tom, čím mě „OSUD“ vymáchal mě nic nerozhodí. Keep smiling. Super, další test vyšel tak trošku špatně. Objednávám se na velký ultrazvuk do Prahy do Profemy. Úžasný zážitek. Paní doktorka Frisová není přítomná, bere mě proto jiná paní doktorka a potom, co měří obvod hlavičky, vytváří fotku a to omylem ve 3D. Dojímá se nad krásou mého dítěte, a tak fotí znovu. U některých hodnot vychází děťátko trošku menší, ale jinak je vše OK. Haha, ona to bude fakt holka Paní doktorka mi podává snímky naší dcery, přeje mnoho štěstí a zdravé miminko a vidím, že se jí lesknou oči…
Kde že to budu rodit? Přestěhovali jsme se z Prahy do Zruče N/S, takže buď Kolín, kde dělá manžel mojí gynekoložky zástupce primáře, nebo Čáslav, která se mi začala docela zamlouvat. Vyhrála to Čáslav.
30. týden těhotenství ultrazvuk ok. Těhotenstvím proplouvám hladce, s doktorkou se vidíme každý měsíc a mě válcujou hormony a začínám, nevím proč, toužit po přirozeném porodu. Nadhazuji to před lékařkou, která mě vyšetří a zjistí, že jizva je ok, velikost mimča také ok. Přesto nesouhlasí a žádá o posouzení stavu primáře v Čáslavi. Ten dělá závěr takový, že má moje holčička velikost 2 700 g a necháme ji tedy dopéct do termínu, který mí dle ultrazvuku v prvním trimestru vyšel na 29. 5. 2018. Když do té doby neporodím, tak sekce. Nesu výsledky gynekoložky. No ta je ze mě trošku na prášky a ptá, proč mi neudělal doktor průtoky. No nevím? To je čtvrtek 17. 5. 2018. A tak mi paní doktorka vypisuje žádanku na průtoky, má prostě strach, protože malá od 35.tt přibírá trošku míň. Objednávám se na středu 23. 5. 2018.
V soboru ráno mě budí nepohodlí. OK. Dneska už ty plenky zajdu koupit. Beru syna ven, vaříme oběd, jdeme to Tesca koupit plínky a ubrousky a po cestě zpět ještě na hřiště. Asi tak 3× do hodiny se mi tak jako stáhne podbřišek, že si říkám, že možná konečně dorazili poslíčky, které ani z předchozích těhotenství neznám. Kolem 9. jdu dát vanu, protože to šimrání v břiše neustává, ale chodí už malinko častěji. Ve 22:15 mi muž ty poslíčky měří, protože na rozdíl ode mě má hrozný strach, že budu rodit. Já to tak nevidím, říkám mu, že tohle kontrakce nejsou a že budou v porodnici akorát naštvaný, že v noci otravuju. Poslové choděj cca 4, 6, 8, 6, 9, 5, 5, 5, 6, 8, 7. Hysterák mi volá v 1:50 ráno záchranku, protože se bojí a nemáme hlídání pro syna. A prý mi stejně nechce stříhat pupeční šňůru někde u pole… V sanitce se kroutím, aby si nemysleli, že simuluju. V Čáslavi mě ve 2:20 vítá PA a já jí s úsměvem říkám „Dobrý večer, nebo spíš den?“ Ksichtí se, protože si myslí, že simuluju. Omlouvám se jí a říkám, že se o mě muž bál.
Tak prej se převlékněte do košile a já si vás vyšetřím. Aha, za chvilku rodíme, je to na 9 cm. Napojíme monitor, maminko. A hlaste mi, kdy máte bolesti. 20 minut trapně mlčím. Přichází lékařka, tak jsem na 10 a mám pořád plnej bazén. Pouští mě vyčůrat a vedou za roh na sál, kde píchnou vodu. Ta ale hřála . Prý mám hlásit bolesti. Za 7 minut hlásím 2×. A tak se mi pomstili a PA mi dává oxytocin a ležím na boku, aby malá dorotovala. A sakra, už jsou po minutě a bolej jak sv*ňa.
A najednou tlak na zadek. Volám hlasem, jako když nemůžu udržet průjem „Paní doktorko!“ a od vedle se ozve „Trošku si přitlačujte, jdeme na to!“ OK, Otáčí mě na zadá a já tlačím poprvé, podruhé… Sláva, venku je půlka hlavičky a já mám pocit, že mi upadne spodek. Na další 2 zatlačení je venku. Jsou 3:00 h. Pláče. Lékařka mi podává moje štěstí a já se klepu, říkám, jak je maličká, brečím a brečím a líbám ten růžový uzlíček. Pokládám ji na břicho, dotepe pupečník, který stříhají, zatímco se mi malá pomalinku odstrkuje k prsu. Mě paní doktorka udělala jeden kosmetický steh. Malá se přisává a saje asi 5 minut.
Berou mi ji na vyšetření, má 49 cm a 2 900 g. Jmenuje se Lucie. Dostávám své dítě ještě na hodinu a potom mám ještě hodinu ležet a odpočívat. Volám muži, nebere mi to. A tak píšu všem smsky, že je na světě a jsme živé a zdravé. Na pokoj jdu v 5:00 a už v 8:40 dostávám svoji dceru natrvalo. Muž mi volá v 11 dopo, že prej pardon, já jsem vytuhl. Všichni jsme z té žížalky poprdění. Já se prolívám kojícím čajem a přikládám na požádání, spí se mnou v posteli a už druhý den po porodu mám mléko. Malá tahá minimálně třicet ml. A tak odcházíme 3. den po porodu s váhou 2 820 g domů. Další den už má beruška zpět porodní váhu… bratříček nás vítá a tatínek tu žížalku chová a pak se mi svěřuje, jak hrozný strach měl o mě i o malou celé těhotenství…
Deníček je napsán týden po porodu, ale až dnes jsem našla chuť ho vydat. Malé je 6 týdnů, má 4 300 g, 55 cm. Na bříšku je šikovná a směje se na všechny kolem. Ale hlavně jsme všichni živí a zdraví. A já jsem ráda že jsem poslechla svoje tělo a svoje dítě. A taky veliký dík do čáslavské porodnice, všichni byli naprosto skvělí, včetně mé prdlé spolubydlící 
Chci ti moc poděkovat, že mi, Davídku, dáváš na oba pozor. Nezapomenu na tebe, i přes všechno krásné, co prožívám, mi chybíš a myslím na tebe. Za pár desítek let (doufám) si tě obejmu a nepustím. A doufám, že už si ze mě život dělat fackujícího panáka nebude.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8027
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1270
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 634
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2589
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1070
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2922
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1543
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3414
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7689
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3328
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
jeste ze ty chlapi mame, jinak bychom odrodily doma 
Sladka holcicka,taky mam druhou dcerku a chlap se s ni muze…proste jeho princeznicka. Preju tvoji rodine všechno nejlepší a krasne,spolecne první leto 
. Je to štěstí po tom všem…Mám za sebou porod mrtvé holčičky v březnu 2016 a dnes už mi tu skáče po hlavě roční raubíř 
Sama mám doma právě dnes šestitýdenního chlapečka a až se probudí, tak ho asi upusinkuju. Ať se vám už jen daří!
