Jak se mi znovu nádherně otočil život vzhůru nohama
- Porod
- wewa
- 26.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po listopadu 2015, kdy jsem přišla o našeho chlapečka, mám sice pořád na srdci obrovskou ránu, ale objevila se malá lékařka která se souhlasem staršího doktora změnila léčbu a srdíčko nebolí a náruč je plná. A teď mi dovolte představit vám naši dceru.
Někdy v srpnu 2017 tuším, že mi mešká menzes. No mám stres v nové práci, spoustu školení a únavy, taky syn mě nenechá oddechnout, tak nebudu vyšilovat. Vždyť jezdíme roky bez nehod…
„Miláčku, jsem těhotná!“ 2 dny mlčení, ze strany nastávajícího otce. 3. den mi s důležitostí oznamuje, že to bude HOLKA, a radí mi neumřít, jinak si to schytám. Mimochodem synáček mi řekl, že prej to bude holka, jemu to totiž řekl TÁTA 
No rodino, je to tak, čekáme miminko. Jo, bojíme se. Ne, nikdy nám to nikdo nezakázal. ANO, přirozeně rozhodně rodit nebudu.
Tak termín máme stanoven na 23. 5. 2018 dle PM. Na první screening jaksi nejdu. Protože po tom, čím mě „OSUD“ vymáchal mě nic nerozhodí. Keep smiling. Super, další test vyšel tak trošku špatně. Objednávám se na velký ultrazvuk do Prahy do Profemy. Úžasný zážitek. Paní doktorka Frisová není přítomná, bere mě proto jiná paní doktorka a potom, co měří obvod hlavičky, vytváří fotku a to omylem ve 3D. Dojímá se nad krásou mého dítěte, a tak fotí znovu. U některých hodnot vychází děťátko trošku menší, ale jinak je vše OK. Haha, ona to bude fakt holka Paní doktorka mi podává snímky naší dcery, přeje mnoho štěstí a zdravé miminko a vidím, že se jí lesknou oči…
Kde že to budu rodit? Přestěhovali jsme se z Prahy do Zruče N/S, takže buď Kolín, kde dělá manžel mojí gynekoložky zástupce primáře, nebo Čáslav, která se mi začala docela zamlouvat. Vyhrála to Čáslav.
30. týden těhotenství ultrazvuk ok. Těhotenstvím proplouvám hladce, s doktorkou se vidíme každý měsíc a mě válcujou hormony a začínám, nevím proč, toužit po přirozeném porodu. Nadhazuji to před lékařkou, která mě vyšetří a zjistí, že jizva je ok, velikost mimča také ok. Přesto nesouhlasí a žádá o posouzení stavu primáře v Čáslavi. Ten dělá závěr takový, že má moje holčička velikost 2 700 g a necháme ji tedy dopéct do termínu, který mí dle ultrazvuku v prvním trimestru vyšel na 29. 5. 2018. Když do té doby neporodím, tak sekce. Nesu výsledky gynekoložky. No ta je ze mě trošku na prášky a ptá, proč mi neudělal doktor průtoky. No nevím? To je čtvrtek 17. 5. 2018. A tak mi paní doktorka vypisuje žádanku na průtoky, má prostě strach, protože malá od 35.tt přibírá trošku míň. Objednávám se na středu 23. 5. 2018.
V soboru ráno mě budí nepohodlí. OK. Dneska už ty plenky zajdu koupit. Beru syna ven, vaříme oběd, jdeme to Tesca koupit plínky a ubrousky a po cestě zpět ještě na hřiště. Asi tak 3× do hodiny se mi tak jako stáhne podbřišek, že si říkám, že možná konečně dorazili poslíčky, které ani z předchozích těhotenství neznám. Kolem 9. jdu dát vanu, protože to šimrání v břiše neustává, ale chodí už malinko častěji. Ve 22:15 mi muž ty poslíčky měří, protože na rozdíl ode mě má hrozný strach, že budu rodit. Já to tak nevidím, říkám mu, že tohle kontrakce nejsou a že budou v porodnici akorát naštvaný, že v noci otravuju. Poslové choděj cca 4, 6, 8, 6, 9, 5, 5, 5, 6, 8, 7. Hysterák mi volá v 1:50 ráno záchranku, protože se bojí a nemáme hlídání pro syna. A prý mi stejně nechce stříhat pupeční šňůru někde u pole… V sanitce se kroutím, aby si nemysleli, že simuluju. V Čáslavi mě ve 2:20 vítá PA a já jí s úsměvem říkám „Dobrý večer, nebo spíš den?“ Ksichtí se, protože si myslí, že simuluju. Omlouvám se jí a říkám, že se o mě muž bál.
Tak prej se převlékněte do košile a já si vás vyšetřím. Aha, za chvilku rodíme, je to na 9 cm. Napojíme monitor, maminko. A hlaste mi, kdy máte bolesti. 20 minut trapně mlčím. Přichází lékařka, tak jsem na 10 a mám pořád plnej bazén. Pouští mě vyčůrat a vedou za roh na sál, kde píchnou vodu. Ta ale hřála . Prý mám hlásit bolesti. Za 7 minut hlásím 2×. A tak se mi pomstili a PA mi dává oxytocin a ležím na boku, aby malá dorotovala. A sakra, už jsou po minutě a bolej jak sv*ňa.
A najednou tlak na zadek. Volám hlasem, jako když nemůžu udržet průjem „Paní doktorko!“ a od vedle se ozve „Trošku si přitlačujte, jdeme na to!“ OK, Otáčí mě na zadá a já tlačím poprvé, podruhé… Sláva, venku je půlka hlavičky a já mám pocit, že mi upadne spodek. Na další 2 zatlačení je venku. Jsou 3:00 h. Pláče. Lékařka mi podává moje štěstí a já se klepu, říkám, jak je maličká, brečím a brečím a líbám ten růžový uzlíček. Pokládám ji na břicho, dotepe pupečník, který stříhají, zatímco se mi malá pomalinku odstrkuje k prsu. Mě paní doktorka udělala jeden kosmetický steh. Malá se přisává a saje asi 5 minut.
Berou mi ji na vyšetření, má 49 cm a 2 900 g. Jmenuje se Lucie. Dostávám své dítě ještě na hodinu a potom mám ještě hodinu ležet a odpočívat. Volám muži, nebere mi to. A tak píšu všem smsky, že je na světě a jsme živé a zdravé. Na pokoj jdu v 5:00 a už v 8:40 dostávám svoji dceru natrvalo. Muž mi volá v 11 dopo, že prej pardon, já jsem vytuhl. Všichni jsme z té žížalky poprdění. Já se prolívám kojícím čajem a přikládám na požádání, spí se mnou v posteli a už druhý den po porodu mám mléko. Malá tahá minimálně třicet ml. A tak odcházíme 3. den po porodu s váhou 2 820 g domů. Další den už má beruška zpět porodní váhu… bratříček nás vítá a tatínek tu žížalku chová a pak se mi svěřuje, jak hrozný strach měl o mě i o malou celé těhotenství…
Deníček je napsán týden po porodu, ale až dnes jsem našla chuť ho vydat. Malé je 6 týdnů, má 4 300 g, 55 cm. Na bříšku je šikovná a směje se na všechny kolem. Ale hlavně jsme všichni živí a zdraví. A já jsem ráda že jsem poslechla svoje tělo a svoje dítě. A taky veliký dík do čáslavské porodnice, všichni byli naprosto skvělí, včetně mé prdlé spolubydlící 
Chci ti moc poděkovat, že mi, Davídku, dáváš na oba pozor. Nezapomenu na tebe, i přes všechno krásné, co prožívám, mi chybíš a myslím na tebe. Za pár desítek let (doufám) si tě obejmu a nepustím. A doufám, že už si ze mě život dělat fackujícího panáka nebude.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1605
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 710
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1557
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 458
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 433
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1610
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4397
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1238
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3353
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1605
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
jeste ze ty chlapi mame, jinak bychom odrodily doma 
Sladka holcicka,taky mam druhou dcerku a chlap se s ni muze…proste jeho princeznicka. Preju tvoji rodine všechno nejlepší a krasne,spolecne první leto 
. Je to štěstí po tom všem…Mám za sebou porod mrtvé holčičky v březnu 2016 a dnes už mi tu skáče po hlavě roční raubíř 
Sama mám doma právě dnes šestitýdenního chlapečka a až se probudí, tak ho asi upusinkuju. Ať se vám už jen daří!
