Jak se mi znovu nádherně otočil život vzhůru nohama
- Porod
- wewa
- 26.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po listopadu 2015, kdy jsem přišla o našeho chlapečka, mám sice pořád na srdci obrovskou ránu, ale objevila se malá lékařka která se souhlasem staršího doktora změnila léčbu a srdíčko nebolí a náruč je plná. A teď mi dovolte představit vám naši dceru.
Někdy v srpnu 2017 tuším, že mi mešká menzes. No mám stres v nové práci, spoustu školení a únavy, taky syn mě nenechá oddechnout, tak nebudu vyšilovat. Vždyť jezdíme roky bez nehod…
„Miláčku, jsem těhotná!“ 2 dny mlčení, ze strany nastávajícího otce. 3. den mi s důležitostí oznamuje, že to bude HOLKA, a radí mi neumřít, jinak si to schytám. Mimochodem synáček mi řekl, že prej to bude holka, jemu to totiž řekl TÁTA 
No rodino, je to tak, čekáme miminko. Jo, bojíme se. Ne, nikdy nám to nikdo nezakázal. ANO, přirozeně rozhodně rodit nebudu.
Tak termín máme stanoven na 23. 5. 2018 dle PM. Na první screening jaksi nejdu. Protože po tom, čím mě „OSUD“ vymáchal mě nic nerozhodí. Keep smiling. Super, další test vyšel tak trošku špatně. Objednávám se na velký ultrazvuk do Prahy do Profemy. Úžasný zážitek. Paní doktorka Frisová není přítomná, bere mě proto jiná paní doktorka a potom, co měří obvod hlavičky, vytváří fotku a to omylem ve 3D. Dojímá se nad krásou mého dítěte, a tak fotí znovu. U některých hodnot vychází děťátko trošku menší, ale jinak je vše OK. Haha, ona to bude fakt holka Paní doktorka mi podává snímky naší dcery, přeje mnoho štěstí a zdravé miminko a vidím, že se jí lesknou oči…
Kde že to budu rodit? Přestěhovali jsme se z Prahy do Zruče N/S, takže buď Kolín, kde dělá manžel mojí gynekoložky zástupce primáře, nebo Čáslav, která se mi začala docela zamlouvat. Vyhrála to Čáslav.
30. týden těhotenství ultrazvuk ok. Těhotenstvím proplouvám hladce, s doktorkou se vidíme každý měsíc a mě válcujou hormony a začínám, nevím proč, toužit po přirozeném porodu. Nadhazuji to před lékařkou, která mě vyšetří a zjistí, že jizva je ok, velikost mimča také ok. Přesto nesouhlasí a žádá o posouzení stavu primáře v Čáslavi. Ten dělá závěr takový, že má moje holčička velikost 2 700 g a necháme ji tedy dopéct do termínu, který mí dle ultrazvuku v prvním trimestru vyšel na 29. 5. 2018. Když do té doby neporodím, tak sekce. Nesu výsledky gynekoložky. No ta je ze mě trošku na prášky a ptá, proč mi neudělal doktor průtoky. No nevím? To je čtvrtek 17. 5. 2018. A tak mi paní doktorka vypisuje žádanku na průtoky, má prostě strach, protože malá od 35.tt přibírá trošku míň. Objednávám se na středu 23. 5. 2018.
V soboru ráno mě budí nepohodlí. OK. Dneska už ty plenky zajdu koupit. Beru syna ven, vaříme oběd, jdeme to Tesca koupit plínky a ubrousky a po cestě zpět ještě na hřiště. Asi tak 3× do hodiny se mi tak jako stáhne podbřišek, že si říkám, že možná konečně dorazili poslíčky, které ani z předchozích těhotenství neznám. Kolem 9. jdu dát vanu, protože to šimrání v břiše neustává, ale chodí už malinko častěji. Ve 22:15 mi muž ty poslíčky měří, protože na rozdíl ode mě má hrozný strach, že budu rodit. Já to tak nevidím, říkám mu, že tohle kontrakce nejsou a že budou v porodnici akorát naštvaný, že v noci otravuju. Poslové choděj cca 4, 6, 8, 6, 9, 5, 5, 5, 6, 8, 7. Hysterák mi volá v 1:50 ráno záchranku, protože se bojí a nemáme hlídání pro syna. A prý mi stejně nechce stříhat pupeční šňůru někde u pole… V sanitce se kroutím, aby si nemysleli, že simuluju. V Čáslavi mě ve 2:20 vítá PA a já jí s úsměvem říkám „Dobrý večer, nebo spíš den?“ Ksichtí se, protože si myslí, že simuluju. Omlouvám se jí a říkám, že se o mě muž bál.
Tak prej se převlékněte do košile a já si vás vyšetřím. Aha, za chvilku rodíme, je to na 9 cm. Napojíme monitor, maminko. A hlaste mi, kdy máte bolesti. 20 minut trapně mlčím. Přichází lékařka, tak jsem na 10 a mám pořád plnej bazén. Pouští mě vyčůrat a vedou za roh na sál, kde píchnou vodu. Ta ale hřála . Prý mám hlásit bolesti. Za 7 minut hlásím 2×. A tak se mi pomstili a PA mi dává oxytocin a ležím na boku, aby malá dorotovala. A sakra, už jsou po minutě a bolej jak sv*ňa.
A najednou tlak na zadek. Volám hlasem, jako když nemůžu udržet průjem „Paní doktorko!“ a od vedle se ozve „Trošku si přitlačujte, jdeme na to!“ OK, Otáčí mě na zadá a já tlačím poprvé, podruhé… Sláva, venku je půlka hlavičky a já mám pocit, že mi upadne spodek. Na další 2 zatlačení je venku. Jsou 3:00 h. Pláče. Lékařka mi podává moje štěstí a já se klepu, říkám, jak je maličká, brečím a brečím a líbám ten růžový uzlíček. Pokládám ji na břicho, dotepe pupečník, který stříhají, zatímco se mi malá pomalinku odstrkuje k prsu. Mě paní doktorka udělala jeden kosmetický steh. Malá se přisává a saje asi 5 minut.
Berou mi ji na vyšetření, má 49 cm a 2 900 g. Jmenuje se Lucie. Dostávám své dítě ještě na hodinu a potom mám ještě hodinu ležet a odpočívat. Volám muži, nebere mi to. A tak píšu všem smsky, že je na světě a jsme živé a zdravé. Na pokoj jdu v 5:00 a už v 8:40 dostávám svoji dceru natrvalo. Muž mi volá v 11 dopo, že prej pardon, já jsem vytuhl. Všichni jsme z té žížalky poprdění. Já se prolívám kojícím čajem a přikládám na požádání, spí se mnou v posteli a už druhý den po porodu mám mléko. Malá tahá minimálně třicet ml. A tak odcházíme 3. den po porodu s váhou 2 820 g domů. Další den už má beruška zpět porodní váhu… bratříček nás vítá a tatínek tu žížalku chová a pak se mi svěřuje, jak hrozný strach měl o mě i o malou celé těhotenství…
Deníček je napsán týden po porodu, ale až dnes jsem našla chuť ho vydat. Malé je 6 týdnů, má 4 300 g, 55 cm. Na bříšku je šikovná a směje se na všechny kolem. Ale hlavně jsme všichni živí a zdraví. A já jsem ráda že jsem poslechla svoje tělo a svoje dítě. A taky veliký dík do čáslavské porodnice, všichni byli naprosto skvělí, včetně mé prdlé spolubydlící 
Chci ti moc poděkovat, že mi, Davídku, dáváš na oba pozor. Nezapomenu na tebe, i přes všechno krásné, co prožívám, mi chybíš a myslím na tebe. Za pár desítek let (doufám) si tě obejmu a nepustím. A doufám, že už si ze mě život dělat fackujícího panáka nebude.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 1812
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 2761
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 2134
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 276
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 2038
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3580
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2630
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1331
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 7065
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 866
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
jeste ze ty chlapi mame, jinak bychom odrodily doma 
Sladka holcicka,taky mam druhou dcerku a chlap se s ni muze…proste jeho princeznicka. Preju tvoji rodine všechno nejlepší a krasne,spolecne první leto 
. Je to štěstí po tom všem…Mám za sebou porod mrtvé holčičky v březnu 2016 a dnes už mi tu skáče po hlavě roční raubíř 
Sama mám doma právě dnes šestitýdenního chlapečka a až se probudí, tak ho asi upusinkuju. Ať se vám už jen daří!
