Jak se mi znovu nádherně otočil život vzhůru nohama
- Porod
- wewa
- 26.07.18 načítám...
Po listopadu 2015, kdy jsem přišla o našeho chlapečka, mám sice pořád na srdci obrovskou ránu, ale objevila se malá lékařka která se souhlasem staršího doktora změnila léčbu a srdíčko nebolí a náruč je plná. A teď mi dovolte představit vám naši dceru.
Někdy v srpnu 2017 tuším, že mi mešká menzes. No mám stres v nové práci, spoustu školení a únavy, taky syn mě nenechá oddechnout, tak nebudu vyšilovat. Vždyť jezdíme roky bez nehod…
„Miláčku, jsem těhotná!“ 2 dny mlčení, ze strany nastávajícího otce. 3. den mi s důležitostí oznamuje, že to bude HOLKA, a radí mi neumřít, jinak si to schytám. Mimochodem synáček mi řekl, že prej to bude holka, jemu to totiž řekl TÁTA 
No rodino, je to tak, čekáme miminko. Jo, bojíme se. Ne, nikdy nám to nikdo nezakázal. ANO, přirozeně rozhodně rodit nebudu.
Tak termín máme stanoven na 23. 5. 2018 dle PM. Na první screening jaksi nejdu. Protože po tom, čím mě „OSUD“ vymáchal mě nic nerozhodí. Keep smiling. Super, další test vyšel tak trošku špatně. Objednávám se na velký ultrazvuk do Prahy do Profemy. Úžasný zážitek. Paní doktorka Frisová není přítomná, bere mě proto jiná paní doktorka a potom, co měří obvod hlavičky, vytváří fotku a to omylem ve 3D. Dojímá se nad krásou mého dítěte, a tak fotí znovu. U některých hodnot vychází děťátko trošku menší, ale jinak je vše OK. Haha, ona to bude fakt holka Paní doktorka mi podává snímky naší dcery, přeje mnoho štěstí a zdravé miminko a vidím, že se jí lesknou oči…
Kde že to budu rodit? Přestěhovali jsme se z Prahy do Zruče N/S, takže buď Kolín, kde dělá manžel mojí gynekoložky zástupce primáře, nebo Čáslav, která se mi začala docela zamlouvat. Vyhrála to Čáslav.
30. týden těhotenství ultrazvuk ok. Těhotenstvím proplouvám hladce, s doktorkou se vidíme každý měsíc a mě válcujou hormony a začínám, nevím proč, toužit po přirozeném porodu. Nadhazuji to před lékařkou, která mě vyšetří a zjistí, že jizva je ok, velikost mimča také ok. Přesto nesouhlasí a žádá o posouzení stavu primáře v Čáslavi. Ten dělá závěr takový, že má moje holčička velikost 2 700 g a necháme ji tedy dopéct do termínu, který mí dle ultrazvuku v prvním trimestru vyšel na 29. 5. 2018. Když do té doby neporodím, tak sekce. Nesu výsledky gynekoložky. No ta je ze mě trošku na prášky a ptá, proč mi neudělal doktor průtoky. No nevím? To je čtvrtek 17. 5. 2018. A tak mi paní doktorka vypisuje žádanku na průtoky, má prostě strach, protože malá od 35.tt přibírá trošku míň. Objednávám se na středu 23. 5. 2018.
V soboru ráno mě budí nepohodlí. OK. Dneska už ty plenky zajdu koupit. Beru syna ven, vaříme oběd, jdeme to Tesca koupit plínky a ubrousky a po cestě zpět ještě na hřiště. Asi tak 3× do hodiny se mi tak jako stáhne podbřišek, že si říkám, že možná konečně dorazili poslíčky, které ani z předchozích těhotenství neznám. Kolem 9. jdu dát vanu, protože to šimrání v břiše neustává, ale chodí už malinko častěji. Ve 22:15 mi muž ty poslíčky měří, protože na rozdíl ode mě má hrozný strach, že budu rodit. Já to tak nevidím, říkám mu, že tohle kontrakce nejsou a že budou v porodnici akorát naštvaný, že v noci otravuju. Poslové choděj cca 4, 6, 8, 6, 9, 5, 5, 5, 6, 8, 7. Hysterák mi volá v 1:50 ráno záchranku, protože se bojí a nemáme hlídání pro syna. A prý mi stejně nechce stříhat pupeční šňůru někde u pole… V sanitce se kroutím, aby si nemysleli, že simuluju. V Čáslavi mě ve 2:20 vítá PA a já jí s úsměvem říkám „Dobrý večer, nebo spíš den?“ Ksichtí se, protože si myslí, že simuluju. Omlouvám se jí a říkám, že se o mě muž bál.
Tak prej se převlékněte do košile a já si vás vyšetřím. Aha, za chvilku rodíme, je to na 9 cm. Napojíme monitor, maminko. A hlaste mi, kdy máte bolesti. 20 minut trapně mlčím. Přichází lékařka, tak jsem na 10 a mám pořád plnej bazén. Pouští mě vyčůrat a vedou za roh na sál, kde píchnou vodu. Ta ale hřála . Prý mám hlásit bolesti. Za 7 minut hlásím 2×. A tak se mi pomstili a PA mi dává oxytocin a ležím na boku, aby malá dorotovala. A sakra, už jsou po minutě a bolej jak sv*ňa.
A najednou tlak na zadek. Volám hlasem, jako když nemůžu udržet průjem „Paní doktorko!“ a od vedle se ozve „Trošku si přitlačujte, jdeme na to!“ OK, Otáčí mě na zadá a já tlačím poprvé, podruhé… Sláva, venku je půlka hlavičky a já mám pocit, že mi upadne spodek. Na další 2 zatlačení je venku. Jsou 3:00 h. Pláče. Lékařka mi podává moje štěstí a já se klepu, říkám, jak je maličká, brečím a brečím a líbám ten růžový uzlíček. Pokládám ji na břicho, dotepe pupečník, který stříhají, zatímco se mi malá pomalinku odstrkuje k prsu. Mě paní doktorka udělala jeden kosmetický steh. Malá se přisává a saje asi 5 minut.
Berou mi ji na vyšetření, má 49 cm a 2 900 g. Jmenuje se Lucie. Dostávám své dítě ještě na hodinu a potom mám ještě hodinu ležet a odpočívat. Volám muži, nebere mi to. A tak píšu všem smsky, že je na světě a jsme živé a zdravé. Na pokoj jdu v 5:00 a už v 8:40 dostávám svoji dceru natrvalo. Muž mi volá v 11 dopo, že prej pardon, já jsem vytuhl. Všichni jsme z té žížalky poprdění. Já se prolívám kojícím čajem a přikládám na požádání, spí se mnou v posteli a už druhý den po porodu mám mléko. Malá tahá minimálně třicet ml. A tak odcházíme 3. den po porodu s váhou 2 820 g domů. Další den už má beruška zpět porodní váhu… bratříček nás vítá a tatínek tu žížalku chová a pak se mi svěřuje, jak hrozný strach měl o mě i o malou celé těhotenství…
Deníček je napsán týden po porodu, ale až dnes jsem našla chuť ho vydat. Malé je 6 týdnů, má 4 300 g, 55 cm. Na bříšku je šikovná a směje se na všechny kolem. Ale hlavně jsme všichni živí a zdraví. A já jsem ráda že jsem poslechla svoje tělo a svoje dítě. A taky veliký dík do čáslavské porodnice, všichni byli naprosto skvělí, včetně mé prdlé spolubydlící 
Chci ti moc poděkovat, že mi, Davídku, dáváš na oba pozor. Nezapomenu na tebe, i přes všechno krásné, co prožívám, mi chybíš a myslím na tebe. Za pár desítek let (doufám) si tě obejmu a nepustím. A doufám, že už si ze mě život dělat fackujícího panáka nebude.
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 169
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 190
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 117
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 134
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 172
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 3935
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 3429
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1713
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 843
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2641
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
jeste ze ty chlapi mame, jinak bychom odrodily doma 
Sladka holcicka,taky mam druhou dcerku a chlap se s ni muze…proste jeho princeznicka. Preju tvoji rodine všechno nejlepší a krasne,spolecne první leto 
. Je to štěstí po tom všem…Mám za sebou porod mrtvé holčičky v březnu 2016 a dnes už mi tu skáče po hlavě roční raubíř 
Sama mám doma právě dnes šestitýdenního chlapečka a až se probudí, tak ho asi upusinkuju. Ať se vám už jen daří!
