Porod super, ale co dál?
- Porod
- wewa
- 11.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všechno začalo krásně. Že jsem těhotná, jsem zjistila ve 3. měsíci, do té doby jsem měla menstruaci, sice slabou, ale měla. Takže po šoku ze 2 čárek na TT rychle k doktorce, a ta šup, tady máte fotku, vše je v pořádku. Užívala jsem si těhotenství jako takové a ničeho se nebála, ani porodu, ani toho, že jako mladá maminka nebudu zvládat, naopak jsem se uklidňovala, že prcek bude mít všechno.
Termín jsem měla určený na 28. 6. 2012, a přestože jsem z Prahy, rozhodla jsem se rodit v Benešově a poctivě tam dojížděla do poradny a zase zpět. Bylo 23. 6. kolem sedmé večer a já jsem měla divný pocit, že mě bolí spodek, trochu tvrdne bříško a celkem i bolí záda, no, dala jsem si teplou vanu, chodila po bytě a šla se sestrou vyvenčit psa, to už bylo asi 21:00.
Radila jsem se s maminkou přítele, že mám asi poslíčky, ale že prostě nevím, a tak jsem si řekla, že pojedeme! Jenže bystrý švagr řekl, že zavolá 155 a zeptá se, no a oni nám rovnou poslali sanitku, a tak jsem po cestě do Krče vysvětlovala, proč jsme volali, když máme auto a proč jsem registrovaná v Benešově a že při mých bolestech mám hafo času. Byla jsem rudá jak rak a omlouvala se o sto šest.
V Krči mi nejdřív dali monitor a sestra povídá: „Tak vás už nepustíme, vždyť máte kontrakce jako hrom!“ Následovalo papírování, protože všechno jsem měla nachystáno do Benešova, a to i tašku, takže jsem neměla ani pití. Přišel pan doktor a povídá: „Krásné 4 centimetry, tak šup se mnou do sprchy a na míč“. Pak mě šoupli na lehátko, připnuli monitor a najednou tlak a na 6 zatlačení se mi 24. 6. ve 2:45 narodil Vojtíšek, bohužel jsem měla 7 stehů.
Pan doktor mě šil hodinu, potom jsem dostala malého do náruče, ale nikdo mi neřekl, přiložte ho, nikdo mi nepomohl a já jsem se celá klepala, jak mi ho zase chtěli odnést. První přiložení následovalo až v 8 ráno. To, že mám krátké bradavky, jsem zjistila od kolegyně 2. den po porodu a klobouček koupila hned na to.
Nikdo mi nepomohl! Sestry otrávené, že neumím přiložit a já streslá, že jsem neschopná a malý má hlad. Dětská doktorka mě dusila, jak mohla, že jsem k ničemu, že mléko mám a že miminko, jehož matka ho neumí nakrmit, domů prostě nepustí. Pravidelně jsem brečela s Vojtíškem, on hlady a já smutkem z toho, že nebudu kojit, že to nejde a že jsem neschopná. To, že se malý bez kloboučku přisát ani nemohl, už mi nikdo neřekl, nikdo se neomluvil.
Nakonec jsem 3. noc po porodu mléko odstříkala a dokrmila Bebou, konečně jedna sestra uznala, že to dítě má hlad! 4. den jsem šla domů s kruhy pod očima a Bebou. Naštěstí mi pediatrička domluvila, ať to zkouším a na dokrm se vykašlu, a maminka mi ukázala polohy, jak to půjde.
A jde to, plně kojím a prcek krásně přibírá. Chápu, že jsem si měla asi nastudovat o něco víc o kojení a hlavně o bradavkách, ale nestalo se. Takže za mě: porod je hračka oproti hormonálním změnám a neochotnému personálu potom! A vám jen poradím, raději nespoléhejte na to, že vás odrodí všude i bez té registrace, ono ano, odrodí, ale pak vám to dají sežrat, alespoň to si myslím já.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1153
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2545
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 852
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2281
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1053
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3658
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1554
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 577
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1542
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1110
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.