Moje malá Emma
- Porod
- dakar13
- 30.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo mi 25 let, když jsem na začátku září 2012 otěhotněla, plánovaně. Termín porodu jsme měla 4.6.2013
Celé těhotenství bylo naprosto v pořádku. V 5. měsíci nám oznámili, že čekáme holčičku. 
Supr, jak jsem se těšila! A šlo se spokojeně pokračovat v těhu a připravovat oblečení, vybírat kočárek a došlo na velké generální malovaní celého bytu. V 6. měsíci jsem ještě škrabala zdi od starých nátěru a bílení, aby bylo vše naprosto perfektní.
Začaly monitory, no a jak to tak občas bývá, miminku se nechtělo hýbat, zrovna když mělo, takže nebylo výjimkou, když jsem na monitoru strávila třeba i hodinu a dýl. Sestřičky dělaly co mohli, aby malou vzbudily, ale nic. Jen co jsem odešla třeba se projít nebo se najíst, malá se umoudřila a samozřejmě začala vždy kopat jak o život. Jen co jsem se položila, tak nic. Komu se chce něco dělat, když musí.
Takhle to bylo pokaždé, když jsem tam jela na monitor. Jednoho dne tam se mnou jel přítel, aby taky viděl, co to monitor vůbec je. Bylo pondělí, skoro konec května. Opět jsem ležela na monitoru přes hodinu, sestřičky mi troubily na břicho, mačkaly, měnily jsme polohy a prostě nic. Přišel se podívat i pan doktor a najednou tam byli snad všichni z oddělení. Najednou mě zavedli na ošetřovnu, aby mě vyšetřili, zda je mimi v pořádku. Ten strach, jestli mi neumřela nebo se jí něco nestalo, byl hrozný. Všechno se najednou hrozně zpomalilo. Doktorka mě docela bolestivě vyšetřila, protože kontrolovala i stav plodové vody. Ty trubičky, co si na to brala, raději nevidět. Naštěstí bylo vše v pořádku.
Poté přišel na řadu ultrazvuk na měření, zda malé teče dost krve přes pupečník. No byla tam tak blbě, že nebylo nic vidět - verdikt - hospitalizace.
Hned na pokoji mi píchli kapačku - cukr, aby malou rozhýbali - a opět na monitor. A zase nic. Prostě tvrdohlavá ženská, která se nebude hýbat, když jiní chtějí.
Ve středu se rozhodli po monitorech jak na houpačce, že ve čtvtek se bude porod vyvolávat. Ve čtvrtek ráno zavedli v 8 tabletu a ve 12 další. A pak to začalo. V 15 hodin mi praskla voda. Přítel za dveřmi. Ssupr, alespoň mi pomůže, myslela jsem si naivně.
V 17 hodin jsem již šla v bolestech na porodní sál. Byl to sice kousek, ale v bolestech docela dálka, občas jsem šla do kolen, protože to šlo lépe rozdýchat.
Ve sprše jsem dostala injekci a abych tady nepsala moc dlouhý román, v půl 7 jsem už odmítla jít do sprchy, protože stejně nepomáhala. A tak mě napojili na monitor, aby sledovali kontrakce, dali mi infuzi kvůli uvolnění svalu uvitř a malá mohla jít ven.
No nestalo se, a tak přišel pan přimář a udělal mi asi Hamiltona. Řekl jen, že ho nebudu mít ráda, že to, co udělá, je hodně nepřijemné. A taky že jo, maličko jsem měla chut ho kopnout do…
A pak jsem čekali, až přijde pan anesteziolog, aby mi píchl epidural, protože ty porodní cesty byli pořád nějak stažené a malá tedy nemohla jít ven. Jen co to píchl a jen tak mimichodem, vůbec to nebolí, jsem cítila tlak. A tak volám na svého porodníka, že už! A on, že to není možný, ale že se podívá. Najednou volá na sestřicky, že opravdu rodím, ať tam nestojí.
Na 3 zatlačení byla malá venku - 48 cm a 2,8 kg. EMMA. Chudák přítel tam byl úplně k ničemu, ale byl u toho, když se naše dcera narodila. Tn křik je ten nejlepší zvuk na porodním sále, co můžete slyšet. Malou mi dali na chviličku pochovat, ale jelikož jí byla zima, tak mi jí odnesli, aby jí zahřáli. Šití bylo taky v pohodě, vůbec to nebolelo.
Abych ukončila svůj, už tak dlouhý, deníček: mám už půlroční dceru a miluji ji víc než cokoliv jiného. Děkuji všem, co to přečetli do konce.
Přečtěte si také
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 3157
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 7364
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 1942
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 2515
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 1826
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 7710
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 1904
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 4310
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 2119
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 3497
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
tak probíhal i náš 3D ultrazvuk. 
