Moje malá Emma
- Porod
- dakar13
- 30.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo mi 25 let, když jsem na začátku září 2012 otěhotněla, plánovaně. Termín porodu jsme měla 4.6.2013
Celé těhotenství bylo naprosto v pořádku. V 5. měsíci nám oznámili, že čekáme holčičku. 
Supr, jak jsem se těšila! A šlo se spokojeně pokračovat v těhu a připravovat oblečení, vybírat kočárek a došlo na velké generální malovaní celého bytu. V 6. měsíci jsem ještě škrabala zdi od starých nátěru a bílení, aby bylo vše naprosto perfektní.
Začaly monitory, no a jak to tak občas bývá, miminku se nechtělo hýbat, zrovna když mělo, takže nebylo výjimkou, když jsem na monitoru strávila třeba i hodinu a dýl. Sestřičky dělaly co mohli, aby malou vzbudily, ale nic. Jen co jsem odešla třeba se projít nebo se najíst, malá se umoudřila a samozřejmě začala vždy kopat jak o život. Jen co jsem se položila, tak nic. Komu se chce něco dělat, když musí.
Takhle to bylo pokaždé, když jsem tam jela na monitor. Jednoho dne tam se mnou jel přítel, aby taky viděl, co to monitor vůbec je. Bylo pondělí, skoro konec května. Opět jsem ležela na monitoru přes hodinu, sestřičky mi troubily na břicho, mačkaly, měnily jsme polohy a prostě nic. Přišel se podívat i pan doktor a najednou tam byli snad všichni z oddělení. Najednou mě zavedli na ošetřovnu, aby mě vyšetřili, zda je mimi v pořádku. Ten strach, jestli mi neumřela nebo se jí něco nestalo, byl hrozný. Všechno se najednou hrozně zpomalilo. Doktorka mě docela bolestivě vyšetřila, protože kontrolovala i stav plodové vody. Ty trubičky, co si na to brala, raději nevidět. Naštěstí bylo vše v pořádku.
Poté přišel na řadu ultrazvuk na měření, zda malé teče dost krve přes pupečník. No byla tam tak blbě, že nebylo nic vidět - verdikt - hospitalizace.
Hned na pokoji mi píchli kapačku - cukr, aby malou rozhýbali - a opět na monitor. A zase nic. Prostě tvrdohlavá ženská, která se nebude hýbat, když jiní chtějí.
Ve středu se rozhodli po monitorech jak na houpačce, že ve čtvtek se bude porod vyvolávat. Ve čtvrtek ráno zavedli v 8 tabletu a ve 12 další. A pak to začalo. V 15 hodin mi praskla voda. Přítel za dveřmi. Ssupr, alespoň mi pomůže, myslela jsem si naivně.
V 17 hodin jsem již šla v bolestech na porodní sál. Byl to sice kousek, ale v bolestech docela dálka, občas jsem šla do kolen, protože to šlo lépe rozdýchat.
Ve sprše jsem dostala injekci a abych tady nepsala moc dlouhý román, v půl 7 jsem už odmítla jít do sprchy, protože stejně nepomáhala. A tak mě napojili na monitor, aby sledovali kontrakce, dali mi infuzi kvůli uvolnění svalu uvitř a malá mohla jít ven.
No nestalo se, a tak přišel pan přimář a udělal mi asi Hamiltona. Řekl jen, že ho nebudu mít ráda, že to, co udělá, je hodně nepřijemné. A taky že jo, maličko jsem měla chut ho kopnout do…
A pak jsem čekali, až přijde pan anesteziolog, aby mi píchl epidural, protože ty porodní cesty byli pořád nějak stažené a malá tedy nemohla jít ven. Jen co to píchl a jen tak mimichodem, vůbec to nebolí, jsem cítila tlak. A tak volám na svého porodníka, že už! A on, že to není možný, ale že se podívá. Najednou volá na sestřicky, že opravdu rodím, ať tam nestojí.
Na 3 zatlačení byla malá venku - 48 cm a 2,8 kg. EMMA. Chudák přítel tam byl úplně k ničemu, ale byl u toho, když se naše dcera narodila. Tn křik je ten nejlepší zvuk na porodním sále, co můžete slyšet. Malou mi dali na chviličku pochovat, ale jelikož jí byla zima, tak mi jí odnesli, aby jí zahřáli. Šití bylo taky v pohodě, vůbec to nebolelo.
Abych ukončila svůj, už tak dlouhý, deníček: mám už půlroční dceru a miluji ji víc než cokoliv jiného. Děkuji všem, co to přečetli do konce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1351
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 786
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1373
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 349
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19494
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2550
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2795
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2516
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1686
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tak probíhal i náš 3D ultrazvuk. 
