Moje malá Emma
- Porod
- dakar13
- 30.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo mi 25 let, když jsem na začátku září 2012 otěhotněla, plánovaně. Termín porodu jsme měla 4.6.2013
Celé těhotenství bylo naprosto v pořádku. V 5. měsíci nám oznámili, že čekáme holčičku. 
Supr, jak jsem se těšila! A šlo se spokojeně pokračovat v těhu a připravovat oblečení, vybírat kočárek a došlo na velké generální malovaní celého bytu. V 6. měsíci jsem ještě škrabala zdi od starých nátěru a bílení, aby bylo vše naprosto perfektní.
Začaly monitory, no a jak to tak občas bývá, miminku se nechtělo hýbat, zrovna když mělo, takže nebylo výjimkou, když jsem na monitoru strávila třeba i hodinu a dýl. Sestřičky dělaly co mohli, aby malou vzbudily, ale nic. Jen co jsem odešla třeba se projít nebo se najíst, malá se umoudřila a samozřejmě začala vždy kopat jak o život. Jen co jsem se položila, tak nic. Komu se chce něco dělat, když musí.
Takhle to bylo pokaždé, když jsem tam jela na monitor. Jednoho dne tam se mnou jel přítel, aby taky viděl, co to monitor vůbec je. Bylo pondělí, skoro konec května. Opět jsem ležela na monitoru přes hodinu, sestřičky mi troubily na břicho, mačkaly, měnily jsme polohy a prostě nic. Přišel se podívat i pan doktor a najednou tam byli snad všichni z oddělení. Najednou mě zavedli na ošetřovnu, aby mě vyšetřili, zda je mimi v pořádku. Ten strach, jestli mi neumřela nebo se jí něco nestalo, byl hrozný. Všechno se najednou hrozně zpomalilo. Doktorka mě docela bolestivě vyšetřila, protože kontrolovala i stav plodové vody. Ty trubičky, co si na to brala, raději nevidět. Naštěstí bylo vše v pořádku.
Poté přišel na řadu ultrazvuk na měření, zda malé teče dost krve přes pupečník. No byla tam tak blbě, že nebylo nic vidět - verdikt - hospitalizace.
Hned na pokoji mi píchli kapačku - cukr, aby malou rozhýbali - a opět na monitor. A zase nic. Prostě tvrdohlavá ženská, která se nebude hýbat, když jiní chtějí.
Ve středu se rozhodli po monitorech jak na houpačce, že ve čtvtek se bude porod vyvolávat. Ve čtvrtek ráno zavedli v 8 tabletu a ve 12 další. A pak to začalo. V 15 hodin mi praskla voda. Přítel za dveřmi. Ssupr, alespoň mi pomůže, myslela jsem si naivně.
V 17 hodin jsem již šla v bolestech na porodní sál. Byl to sice kousek, ale v bolestech docela dálka, občas jsem šla do kolen, protože to šlo lépe rozdýchat.
Ve sprše jsem dostala injekci a abych tady nepsala moc dlouhý román, v půl 7 jsem už odmítla jít do sprchy, protože stejně nepomáhala. A tak mě napojili na monitor, aby sledovali kontrakce, dali mi infuzi kvůli uvolnění svalu uvitř a malá mohla jít ven.
No nestalo se, a tak přišel pan přimář a udělal mi asi Hamiltona. Řekl jen, že ho nebudu mít ráda, že to, co udělá, je hodně nepřijemné. A taky že jo, maličko jsem měla chut ho kopnout do…
A pak jsem čekali, až přijde pan anesteziolog, aby mi píchl epidural, protože ty porodní cesty byli pořád nějak stažené a malá tedy nemohla jít ven. Jen co to píchl a jen tak mimichodem, vůbec to nebolí, jsem cítila tlak. A tak volám na svého porodníka, že už! A on, že to není možný, ale že se podívá. Najednou volá na sestřicky, že opravdu rodím, ať tam nestojí.
Na 3 zatlačení byla malá venku - 48 cm a 2,8 kg. EMMA. Chudák přítel tam byl úplně k ničemu, ale byl u toho, když se naše dcera narodila. Tn křik je ten nejlepší zvuk na porodním sále, co můžete slyšet. Malou mi dali na chviličku pochovat, ale jelikož jí byla zima, tak mi jí odnesli, aby jí zahřáli. Šití bylo taky v pohodě, vůbec to nebolelo.
Abych ukončila svůj, už tak dlouhý, deníček: mám už půlroční dceru a miluji ji víc než cokoliv jiného. Děkuji všem, co to přečetli do konce.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1172
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 752
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 585
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 999
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 712
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2247
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2893
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4043
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2519
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1559
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
tak probíhal i náš 3D ultrazvuk. 
