Moje Natálka
Strašně ráda čtu deníčky maminek, proto jsem se rozhodla taky jeden přidat, snad se bude alespoň trochu líbit. Zatímco vedle mě spinká moje 7měsíční dcerka, dala jsem se do psaní.
- 1
- 2
Vše začalo 20. 10. 2010, toho dne jsem zjistila, že jsem těhotná. S přítelem jsme se na miminko těšili a já snila o tom, jaké to bude, až tady bude s námi náš drobek. Radovala jsem se z každého ultrazvukového vyšetření. Doktorka mi sdělila kolik váží a měří a jak se mu daří, a asi v 6. měsíci mi řekla, že to bude nejspíš holčička.
Termín porodu jsem měla naplánovaný na 15. června, poslední týdny vůbec neutíkaly, já už byla strašně natěšená, až si naši princeznu pochovám. Když se na to zpětně podívám, tak mi to přijde, že jsem si to představovala jako „Hurvínek válku“, myslela jsem, že miminko bude první týdny jen spát a jíst a já budu pyšně jezdit po venku a budu mít spoustu času na sebe.
Natálka se narodila 8. června, porod byl celkem dlouhý (10 hodin), ale vše jsem zvládla, měla jsem u sebe Natálku a necítila jsem se vůbec vyčerpaná, naopak pořád plná energie. Trvalo asi 3 týdny, kdy byla Natálka ukázkové mimi, spinkala, papala, spinkala, papala. Pak to ale přišlo - začaly nás trápit větry, několikahodinové „záchvaty“ pláče, nebyla k utišení, plakala a plakala, a já kolikrát s ní!
Dopadlo to tak, že jsme ani nemohly chodit ven, jakmile nebyla v náručí, tak plakala, i v kočárku, takže jsme se z vycházek třeba po 10 minutách vracely. Byla jsem zoufalá, ale po 4. měsíci jakoby utnulo a konec, přestala plakat a já jsem byla šťastná, konečně jsme mohly vyjet na procházku.
Zkoušeli jsme ji dávat do postýlky, ale to byl taky pěkný boj, nejlíp jí při bolestech bříška bylo u maminky (kolikrát jsem si vyslechla, jaký to je mamánek, že jsem si ji naučila na ruce a jak budu trpět s odnaučováním), neposlouchala jsem nikoho, chtěla jsem pro dceru to nejlepší, nikdy bych ji nenechala vyřvat, neměla jsem psychicky na to, dívat se, jak pláče! V dnešní době usíná bez problémů, jsem za to strašně ráda a těším se z každého nového dne s Natálkou.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Natálka je krásná holčička 
také mám doma jednu už 7mi letou a co bych dala za tak kratoučký porod 10 hodin 
já trpěla 25 hodin, ale stálo to za to.Ted dcerce přibyde sourozenec, tak doufám, že porod bude kratší 
Naše Natálka bude mít 7měsíců o víkendu.A musím ti říct,že jsem si to taky nějak tak představovala,ale hned po porodu,jsem byla vyvedena z omylu 
Natálka měla prdíky už v porodnici a ten několikahodinový řev byl na denním pořádku.Taky jsme museli chovat a „chytré“ rady ostatních jsem už neposlouchala,kdo to nezažil,nemůže takhle radit
