Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Rodičovství
- Anonymní
- 13.07.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím tím takové to klasické pubertální práskání dveřmi. Ona mě prostě vymazala ze své existence.
Všechno to začalo před měsícem, když měla ve škole třídní schůzky. Já pracuji jako uklízečka v nemocnici, beru dvě směny, abychom vůbec utáhly nájem, protože exmanžel na alimenty dlabat už před lety. Na ty schůzky jsem běžela rovnou z práce. Neměla jsem čas se převléknout, měla jsem na sobě obyčejné džíny, starší mikinu a vlasy stažené do guzáku, protože jsem prostě nestíhala. Když mě dcera uviděla na chodbě mezi ostatními maminkami, které byly vymóděné jako z katalogu, úplně zbledla.
Cestou domů mi neřekla ani slovo. A doma to bouchlo. Začala na mě křičet, že jsem jí udělala největší ostudu v životě. Že všechny její kamarádky mají matky, co vypadají normálně, mají peníze na nehty a jezdí slušným autem, zatímco já smrdím dezinfekcí a vypadám jako sociální případ. Křičela, že se za mě stydí a že by byla radši, kdybych vůbec nebyla.
Od té doby je u nás doma hrobové ticho. Když uvařím, jídlo si odnese do pokoje a talíř mi vrátí do dřezu, aniž by se na mě podívala. Když se jí na cokoli zeptám, odpoví mi pohledem plným čistého opovržení. Na sociálních sítích si mě zablokovala. Její kamarádky, které ke mně dřív chodily na bábovku, mě teď na ulici ani nepozdraví.
Moje srdce je rozbité na tisíc kousků. Já pro ni dýchám, dělám patnáctky služby, abych jí mohla koupit ty značkové boty, po kterých tak toužila, a výsledkem je, že mě vlastní dítě nenávidí za to, kým jsem. Psycholog mi řekl, že je to fáze a že z toho vyroste, ale já se každé ráno budím s takovou úzkostí, že se mi nechce ani dýchat. Máte doma taky tak krutého puberťáka, nebo jsem ve výchově totálně selhala?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1484
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 866
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1505
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 625
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 368
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20025
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2834
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2556
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1712
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Pošlete jí o prázdninách někam na brigádu, ať si uvědomí hodnotu peněz, jak dlouho musíte být v práci, aby měla to a to..
Vy buďte silná a absolutně se za sebe nestyďte, nebýt Vás, tak se nemocnice může zavřít. Je to stejně důležitá práce, jako každá jiná!