Nicolko, jsi moje všechno...

Teď je to přesně čtyři roky a 22 hodin...je to neuvěřitelný, jak rychle nám to spolu uteklo, ale chci, aby jsi moje Nicolko věděla, jak moc tě miluji...Máma

Je 17. prosince 2005 a já objevuji dvě čárky na těhotenském testu…moc jsem si je přála uvidět, ale najednou sedím a hledím na dálnici a nejsem schopná uvěřit, že už…já jsem těhule…no paráda…druhý pocit???já se zblázním, budu muset rodit…

Za nějakých šest týdnů vidím na utz malou bublinku, která bije za svůj život, já bulím..aha, tak tohle je ta těhotenská přecitlivělost, rozplývám se nad fotečkou ještě pěkně dlouho, jedu pro manžela do práce…zeptám se: ,,Víš co se stalo?„, a on mi odpoví: ,,Ne, ale ty jsi těhotná??“ …asi to přišlo v pravou chvíli pro oba…

Veškeré vyšetření v těhotenství byli na jedničku, já zdravá, dítě zdravé… Rostlo jako z vody, dokonce nesnášelo sondu tlačící na břicho, takže jsme se vždycky strašně smály i s doktorkou…prostě nějaké hyperaktiní dítě…no to potěší…v noci pravidleně cítím mírné ťukání v bříšku, tak buď si chce mimi vykládat nebo nevím…na dalším ultrazvuku zjistím, že to mírné ťukání je škytavka…termín porodu máme stanovený na 27.7.2006, ale já si v tomhle datu ještě klidně řídím do královehradecké zoo, tam i zpátky…prostě tomu človíčku se nechce ven…jenže už je moc dlouho…

Je 6. srpna neděle, mám příjem do porodnice… V pondělí vyšetření, zátěžový test, který rozcházím, takže nerodím… Úterý, opět vyšetření, zátěžový test, který dokonce ani nezareaguje… Takže zase nic… Takže už po zátěžovém testu zavedení tabletky na vyvolání porodu… Upřímně myslela jsem, že panu doktorovi ukopnu hlavu… Je půl deváté ráno a moje dítě prosím, aby se vzdalo a chtělo jít za mnou… Donesou mi papíry na vypsání…jméno holky Nicole, jméno kluka Damián… Takže i papíry mám v pořádku a můžu ležet. Během dne jdu dvakrát do sprchy…celý den pociťuju mírné bolesti, tak jestli to má být jen takhle tak to zvládnu. Kolem sedmé jdu do horké vany… moc dlouho tam nevydržím, ale hned jak vylezu, tak se proklínám… Přišlo něco neskutečně bolavýho… V předklonu lezu do postele a snažím se na sobě nedávat ještě nic najevo… Mezitím pořád chodí sestřička s kardiotografem, takže tam už nějaký ty změny pozoruju…jo už to asi začíná…je to po pětadvaceti minutách, jeden bolavý a zase klid…mezitím mě sestřička kontroluje, jak postupujeme, ale zase vždycky odejde…kolem desáté hodiny mám silné nutkání čurat, tak jdu na wc…po chvilce se vracím, protože můj močový mechýř se jen zdál být plný…takhle se to opakuje do dvanácti, kdy už se zvedám pokolikáté a jdu na wc, s tím, že si jen svrknu a nic…tak jsem si otráveně a unaveně sedla na wc a zase jen cvrkla…,,Kruci!!!„…
Zvednu se, že si půjdu zase lehnout a praskla mi voda…zavolám na sestru, přesunu se na postel s tím, že ta bolest co přišla už vůbec nebyla k přežití, tak jsem si pomyslela, no jestli tohle jsou ty porodní bolesti, tak to radši ať udělají ráno císař…informovala jsem manžela smskou, že má okamžitě přijet…ten přijel asi za hodinu, takže jsem tam hodinu řvala sama…kolem druhé už jsem bezmocně zařvala na sestřičku, že chci epidurál, že už to nevydržím, verdikt? ,,Jste otevřená na čtyři cm, pokud vám te´d píchnu epidurál porod se zastaví!!“ Moje odpověď? ,,Nezájem, já bych byla ráda, kdyby tenhle den nebyl můj poslední! Chci ho za každou cenu!!"

Nakonec kolem půl třetí přichází anesteziolog a zavádí mi epidurál…no byla to fuška sebou netrhnout, aby se něco nestalo, ale i to se podařilo…za pět minut tři cítím úlevu, teplo v nohách a jen slabé tahání na místech, kde předtím byli nože…otáčím se na bok a vysílená usínám…

Probudím se a podívám se na hodiny, ježiši, já spala jen pět minut a už mě nutí jít na záchod??? tak vysílená pípnu na sestru, že bych potřebovala jít na wc…ona mě prohlídne a řekne, takže na velkou nejdeme, jdeme rodit…Cože??? Už??? Vždyť nic necítím…no jestli jsem si myslela, že už bolest neucítím,t ak jsem se šeredně pletla, napíchli mi zpátky oxitocin:-))), takže to začalo ve vší parádě znovu!!! Jedno zatlačení, druhý zatlačení(cítím i nějaké zatáhnutí) a jak to všechno naráz strašně lehce jakoby proteklo…

a je ticho…mě se udělalo zle, tak jsem zavřela oči, ale když je otvírám, tak už manžel vedle mě drží v náruči malýho tvorečka, zabalenýho v zavinovačce…tak tohle je moje dcera Nicole…je krásná, trošku se šklebí na světlo, ale je nádherná…má 52 cm a 3850g…

A dnes??? Má čtvrté narozeniny…pořád je nádherná, s rozdílem, že už mluví…z černovlasého mrňouska, je teď krásná užvaněná princezna, která dělá i radost, ale i pěkně zlobí…a ta hyperaktivita??? bohužel to nebyla jen záležitost bříška, je taková i dnes…

Takže, Nicolko, možná jednou budeš mít možnost tohle číst… Přeju Ti moc moc štěstíčka, moře lásky, celou horu zdravíčka…a chci aby, jsi věděla, že máš mámu, která pro Tebe udělá všechno na světě a bude tě vždycky milovat…mámu, která je ti vděčná i za víc, než plno jiných maminek, pomohla jsi mi v hrozně težké chvíli, i když si to vůbec neuvědomuješ, za mámin život jsi odpovědná ty…jsem Ti strašně vděčná, že jsi mi pomohla, že jsi mě objala, že jsi dokázala vykouzlit úsměv i když mě vůbec nebylo do smíchu, že jsi přišla a otírala moje slzy, když tekly, že jsi mě objala, když jsi na mě viděla, že jsem zase smutná…jen mi, prosím odpusť, že ten bráška nepřišel…věřím, že i on slaví v nebíčku Tvoje narozeninky a že na Tebe myslí…

Jednou až budeš velká, tak to pochopíš…
Miluji tě, beruško moje…
 Máma

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
kacusek
3389
11.8.10 00:08

Jezisi to je krasne a moooc dojemne kutali se mi slzy :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Caty
11.8.10 00:11

Buím jak želva. Krásný deníček a myslím, že Nikolka určitě ví, že jí její maminka miluje.

  • Upravit
Karinkaaa
1475
11.8.10 09:46
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
nonina
4332
11.8.10 12:21

Moc nádherný deníček , jsem se až rozbrečela dojetím. :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22012
11.8.10 14:37

Moc hezké!

  • načítám...
  • Zmínit
natašimi
1159
11.8.10 18:45

Míšo zas tady brečím jak malá holka :cry: moc pěkně jsi to napsala :srdce:
Nicolce přeju ještě jednou všechno nej nej nej a ať se jí splní všechna její přání…i když to jedno jediný přání co má a má ho i moje Natali,to jim bohužel splnit nedokážeme :andel: …jsem ráda že tě znám :hug:

Příspěvek upraven 11.08.10 v 18:49

  • načítám...
  • Zmínit
ankasz
6271
11.8.10 20:11

Moc krásné a smutné :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Taminka
13503
11.8.10 21:42

Taky tu bulim,nadherne napsane!!!!!!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Potápka
10054
11.8.10 21:49

Přejeme taky všechno nejlepší a já věřím, že Damiánek určitě slavil s Vámi.

  • načítám...
  • Zmínit
Šája
102677
12.8.10 13:47

ahojky, nádherný deníček, moc Tobě i Dcerušce přeji všechno dobré :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Aspi
859
19.8.10 19:10

Zit, Nikolce preju jen a jen same slunne sny a hlavne zdravi.
Ver tomu ze Nikolka je pysna na to jakou ma maminku a co vsechno musela zvladnout a zvlada i ted.

Jsem rada ze tu holky ste a ze si muzeme vzajemne pomoct.

:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

A už je tu s námi

Člověk míní, život mění

Pořád se učím

Můj andělíček Nathanielka

Tak to prostě chodí

Možná se k nám štěstí vrátí

Deníček maminky andílka

Můj syn dostal křídla...