Můj andělíček Nathanielka
- Porod
- zitorka
- 11.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V životě ženy jsou dny, kdy to nejde, dny, kdy to zvládá a dny, kdy překypuje štěstím, a ten můj den byl 23. 8. 2011. Po šílené ztrátě v těhotenství, teď přišlo těhotenství s holčičkou, které dopadlo vyvoláváným porodem a snad i šťastným koncem.
Dne 22. 8. jsem byla přijatá do porodnice. Původně jsem měla mít 19. vše za sebou, primář mi přislíbil císařský řez, protože jsem díky prvnímu vyvolávanému porodu (19,5 hodiny v šílených bolestech) a druhému těhotenství, kdy jsem musela rodit svého chlapečka jako andílka, prostě neměla odvahu, zato jsem měla šílený strach z normálního porodu. Jenže po domluveném císaři za týden mi volal z porodnice jiný lékař, že mi císařský řez udělají, ale že ode mně chtějí indikaci od psychiatra, že můj psychický stav mi nedovolí porodit normálně. Tak jsem sháněla psychiatra, který by mi vypsal do papíru tuhle větu. No, během jednoho týdne, který jsem na to měla, by mi to nevypsal žádný. Dokonce jsem mluvila s jednou příjemnou paní psychiatričkou, která se mně zeptala, jestli jsem po předchozím těhu navštěvovala psychiatra, odpověděla jsem, že ne. Na rovinu jsem jí řekla, že ať se na mě nezlobí, ale že to je věc, na které nejsou žádné tabulky, že s tímhle se jako matka musím vypořádat sama a že si myslím, že psychiatr je v téhle záležitosti úplně mimo… a ona? Dala mi za pravdu.
Ale abych se dostala k tomu hlavnímu, po tomhle martyriu jsem zavolala do porodnice, že chci 22. vyvolání, že si ten porod dám normálně a teď jsem za to upřímně velice ráda. Jenže ten den se nic nedělo, ležela jsem na pokoji, vystresovaná a šílená strachy, večer mi kolem desáté hodiny přišla sestřička zavést tabletku na preindkuci porodu a dostala jsem k tomu žihadýlko na spaní… no, ten stres prostě žihadýlko na spaní nevzal v potaz, navíc jsem byla na pokoji s maminkou, která už měla miminko na světě, takže jsem slyšela pláč miminka a pořád jsem se budila.
V šest ráno přišla vrchní sestra a řekla mi, ať si sebou vezmu všechny věci, že jdeme na sál, udělala mi klystýr (poprvé, no otřesné) a pak přišel sám pan primář, který mě prohlédl a zavedl tabletku na vyvolání, to bylo čtvrt na osm. Deset minut jsem ležela a nesměla se hnout, aby tabletka nevyjela, hned po tomhle jsem zavolala manželovi, ať dojede, že tam nechci být sama. Bolesti přicházely po pěti minutách, ale já při nich pochodovala a v klidu jsem to rozdýchávala. Dorazil manžel, za dvě hodiny přišel primář, prohlédl mě a zavedl druhou tabletku, to bylo čtvrt na deset. Pořád jsem čekala ty šílené bolesti, které jsem měla u první dcery, ale nic takového nepřišlo. Lehla jsem si na lůžko, dostala křížové bolesti, ale abych to vzládala, tak jsem si pohupovala pánví do půlkruhu, moc mi to pomáhalo, bolesti skoro žádné, všechno jsem to v klídku prodýchávala. Upřímně, zaujala jsem postoj, že jsem každou kontrakci vítala, protože jsem se blížila k závěru.
Ve čtvrt na jedenáct jsem byla otevřená na 1 cm, přišel primář, píchl vodu a celou ji vypustil… čekala jsem, co šíleného přijde za bolesti, ale nic, bolesti jsem necítila, do toho přišla dětská doktorka, zeptat se, jak to postupuje, primář řekl, že ještě tak hodinu a půl. Stahování bříška s minimálními bolestmi jsem začala pociťovat až chvilku před velkým finále, ale pořád jsem to rozdýchávala. Manžel mi hlásil na monitoru velikost těch kontrakcí a zároveň, že srdíčko bije krásně. Poprosila jsem primáře, že chci epidural, že mám strach z toho, jak poleze miminko ven, že to nechci cítit, vyhověl mi, přišel pan anesteziolog z ara a zavedl mi epidural. Necítila jsem vůbec nic, přišla vrchní a zkontrolovala srdíčko přes břísko, to dělala každých deset minut, a taky mě donutila, ať se zkusím vyčůrat, že to líp postoupí. No, miluji bažanta, sedla jsem na něj a snažila se domluvit svému močovému měchýři, aby to pustil, ale v tom epiduralu to šlo celkem těžko 
Vrchní mi pustila i vodu do umyvadla, že to třeba pomůže, pomohlo…
Bylo třičtvrtě na dvanáct a přišel primář, že napíchnou oxytocin, že nemám bolesti, že se to zastaví… no nezastavilo, začala jsem do pěti minut od jeho věty cítit tlaky a řezání ve spodku. I přes epidural, který jsem měla pořád puštěný, přišla vrchní a zkontrolovala mě… 7 cm… začala z postele dělat kozu, přinesla kapačku, abych to cítila, ale tu ani nestihla napíchnout, protože už jsem na ni řvala, že to nevydržím. Pětkrát jsem musela malou přidržovat, aby nevylétla sama, kdy mi sestřička řekla, že musím ještě počkat. Když už jsem jí řekla, že nemůžu, že si to dělá, co chce, tak mě prohlédla a řekla, že můžu začít tlačit, v ten moment jsem měla na sále primáře, vrchní, která mě odrodila, dětskou lékařku, sestřičku z novorozeneckého a všichni čekali, až maličkou vytlačím. Celou dobu jsem byla napojená na monitoru, ale nějaký příjemný hlas v mé hlavě mi řekl, abych rychle zatlačila a sledovala, a na dvě zatlačení byla maličká venku.
Ale bylo ticho… při rotaci v porodních cestách se nadechla krve, ale tak hluboko, že jí museli pomáhat. Když už sestřička z novorozeneckého volala na aro doktora, ležela jsem, brečela nahlas a držela manžela za ruku… nevím, jestli jsem si to říkala v hlavě nebo jsem to říkala nahlas, ale mluvila jsem na maličkou, aby se rozdýchala. Prosila jsem Damiánka a anděly strážné, aby tohle už nedopustili, že ji chci mít u sebe, zdravou a živou. Ještě teď mi tečou slzy, když si vzpomenu, jak byla modrá a bojovala… viděla jsem, že sem tam se nadechne, ale zase jí to nejde a dusí se.
V ten moment přiběhl doktor z ara, ten příjemný pan anesteziolog, byl zadýchaný a letěl hned k maličké, zavedl hadičku do krku, odsál, maličkou mezitím masírovali na srdíčku a vháněli jí kyslík do pusinky pumpou. Pohled to byl strašný… za doktorem z ara běžely dvě setry, které měly kufřík s adrenalinem a jinými léky na oživování. Pak jim doktor řekl, že už je všechno v pořádku, že můžou odejít. Oddechla jsem si, manžel měl skoro rozdrcenou ruku, já pořád ležela s nohama nahoru, protože v ten moment nikdo nemyslel na mě, ale na mojí holčičku, tak aby si nepřekáželi, tak zbytek doktorů a sester stál bokem. Doktor z ara odcházel a řekl mi, že tohle byl jeho nejrychlejší běh, ale že už je vše v pořádku. Dětská doktorka se začala hádat s primářem, že malá ztrácela ozvy už když byla vevnitř, on na ni řval, že celou dobu sledoval monitor, sestra jim říkala, že ta malá vykvikla, to vše přede mnou… mně to bylo jedno. Malou odnesli do inkubátoru a na kyslík. Manžel šel za nimi a pak mi maličkou přinesl ukázat na fotce, mezitím jsme dostali skvělou zprávu, že už jí snižují kyslík, že to zvládla dobře. Apgar skore jsme měli 5-8-10.
Dne 23. 8. 2011 ve 12:15 se narodila moje druhá dcera (třetí dítě). Nathaniela Anna s váhou 3200 g a 48 cm.
Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj, kam přišel i manžel a dovezl mi maličkou a já jí hladila, brečela a chovala a byla po dvou letech konečně trošku šťastná. Pak mi jí sestřička odvezla, ať si odpočnu, a druhý den mi ji ráno dovezli a už jsem ji nedala z ruky, jen když musela jít na nějaké vyšetření.
V den narození mojí Nathanielky při nás stál celý zástup andělů a skoro půlka nemocnice. Tímto bych chtěla i poděkovat, že přes všechny trapárny provázející domluvený císař a pak jeho odvolání ze strachu před žalobou, jsem ráda za to, že jsem rodila normálně, protože jsem porodila bez nástřihu, neměla jsem žádné porodní zranění, jen jednu malou trhlinku, kterou jsem druhý den necítila.
Tohle byl přes peklo na konci můj nejlepší porod… co se týče bolestí. Co se týče psychiky, to bylo nejhorší těhotenství
Takže?
Štěstí se k nám vrátilo a doufám, že v podobě zdravého a živého dítěte už to tak i zůstane. Každý den děkuji andělům strážným a svému synovi, že je tu se mnou a prosím je, aby mi Nathanielka už zůstala a krásně rostla.
Konečně trošku šťastná mamka Míša
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2440
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3487
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 2777
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 2871
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1603
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1572
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1622
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1340
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1090
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4271
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přeji hodně zdravíčka do života a štěstíčko pro celou Vaši rodinku!!!! 
UUUUUUFFFFFF jsem fakt upřímně ráda že nadpis s obsahem deníčku nekoreponduje a přeji do života jen a jen zdraví a štěstí…Však má ten nejlepší dozor z nebe 
je právem hrdý a svou druhou sestřičku, tatínka a hlavně na tebe, svou úžasnou maminku. 
