Můj 2. trimestr
- Těhotenství
- liiida
- 30.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Trochu opožděně, ale přece jen napíši dojmy z mého druhého trimestru. Přirovnala bych to asi k tomu, co nám kdysi na angličtině na střední řekla učitelka: užijte si druháku, ten je nejpohodovější a nejrychleji uteče.
A taky že jo. Po ne moc příjemném prvním trimestru, kdy jsem teda naštěstí vůbec nezvracela, i když někdy mi k tomu chybělo málo, se bouře hormonů pomalu uklidnila – únava, smrady, nechutenství, jen ta nespavost přetrvávala. Bříško pomalu rostlo, mimčo bylo v pořádku, tripple testy dopadly dobře a mimiko celkově prospívalo. Kolem 16. tt jsem začala cítit slaboučké pohyby, takové oťukávání. To byly dobré časy oproti pozdějším dost nepříjemným kopancům, zvlášť do močáku, nebo dloubání prsty. Asi bude mimi noční tvor jako já, protože bylo nejakčnější pozdě večer. Jo a ještě odpoledne, aby se neřeklo. Přítel malé cítil až mnohem později. Vždycky, když mi dal ruku na břicho, dělalo mrtvého brouka.
Jediná větší nepříjemnost byla, že se mi dělalo zle, když jsem déle stála. Takže oběd jsem musela dělat s přestávkami nebo vsedě. Nakupování v marketu bylo peklo. To jsem jezdila zavěšená na košíku, abych sebou nesekla. Jednou jsme s přítelem už stáli u kasy, jeden člověk před námi a mně se začalo dělat mdlo. Doufala jsem, že to tu chvíli, než přijdeme na řadu, vydržím. Už na nás došlo, ale já jsem musela říci příteli, že fakt musím jít, že je mi blbě. Bylo to opravdu na poslední chvíli, protože před očima už jsem měla černo. A on na mě, ať ten nákup alespoň zaplatím. No nenakopli byste ho?! Tak jsem ho okřikla, že to se tu mám jako složit?! Další nepříjemná záležitost bylo pálení žáhy. Naštěstí to bylo ke konci trimestru a jen občas. Ale když už, tak už, hlavně v noci, kdy jsem myslela, že mi to snad rozleptá krk. Naštěstí pomohlo Rennie. Nikdy jsem nedokázala s jistotou říct, po čem mě ta žáha pálí.
Ve 20. tt jsem se pak ptala dr., co asi čekáme. Za zjišťování jsme teda museli zaplatit 200 Kč. Mimi se ale zase k naší smůle nechtělo ukázat. Opět k nám bylo zády a místo pohlaví ukazovalo zadek. Dr. chvíli šmejdila ultrazvukem se slovy, že to asi vypadá na holčičku, ale není to jisté, a kdyby to později nakonec byl kluk, že nám ty peníze vrátí. Takže já to brala, jako že pořád nevíme, co to bude, a přítel byl „naštvaný“. Prý to do příště musí předělat na kluka
I rodině jsme oznámili, jak to (ne)dopadlo. To jsem ale neměla říkat, hlavně babi, protože ta, jak jen zaslechla něco o holce, začala nakupovat růžové věci. Tak jsem jí vynadala, ať nic růžového nekupuje, protože za A) není jisté, jestli je to opravdu holka a za B ) růžovou nesnáším
Zajímavé taky bylo, že po tom ultrazvuku se mi začalo často zdát o našem mimču a že to byla… holka. Vždy když jsem příteli řekla, že se mi zdálo o prckovi, tak se mě hned ptal, co to bylo. Když jsem mu pokaždé odpověděla, že holka, hodil „xicht“
Museli jsem tedy pomalu přemýšlet o jiném jméně než Kája.
Pokračování příště
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 293
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 164
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 330
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 183
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 212
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1129
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1305
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1973
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 584
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 707
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...