Můj 2. trimestr
- Těhotenství
- liiida
- 30.07.12 načítám...
Trochu opožděně, ale přece jen napíši dojmy z mého druhého trimestru. Přirovnala bych to asi k tomu, co nám kdysi na angličtině na střední řekla učitelka: užijte si druháku, ten je nejpohodovější a nejrychleji uteče.
A taky že jo. Po ne moc příjemném prvním trimestru, kdy jsem teda naštěstí vůbec nezvracela, i když někdy mi k tomu chybělo málo, se bouře hormonů pomalu uklidnila – únava, smrady, nechutenství, jen ta nespavost přetrvávala. Bříško pomalu rostlo, mimčo bylo v pořádku, tripple testy dopadly dobře a mimiko celkově prospívalo. Kolem 16. tt jsem začala cítit slaboučké pohyby, takové oťukávání. To byly dobré časy oproti pozdějším dost nepříjemným kopancům, zvlášť do močáku, nebo dloubání prsty. Asi bude mimi noční tvor jako já, protože bylo nejakčnější pozdě večer. Jo a ještě odpoledne, aby se neřeklo. Přítel malé cítil až mnohem později. Vždycky, když mi dal ruku na břicho, dělalo mrtvého brouka.
Jediná větší nepříjemnost byla, že se mi dělalo zle, když jsem déle stála. Takže oběd jsem musela dělat s přestávkami nebo vsedě. Nakupování v marketu bylo peklo. To jsem jezdila zavěšená na košíku, abych sebou nesekla. Jednou jsme s přítelem už stáli u kasy, jeden člověk před námi a mně se začalo dělat mdlo. Doufala jsem, že to tu chvíli, než přijdeme na řadu, vydržím. Už na nás došlo, ale já jsem musela říci příteli, že fakt musím jít, že je mi blbě. Bylo to opravdu na poslední chvíli, protože před očima už jsem měla černo. A on na mě, ať ten nákup alespoň zaplatím. No nenakopli byste ho?! Tak jsem ho okřikla, že to se tu mám jako složit?! Další nepříjemná záležitost bylo pálení žáhy. Naštěstí to bylo ke konci trimestru a jen občas. Ale když už, tak už, hlavně v noci, kdy jsem myslela, že mi to snad rozleptá krk. Naštěstí pomohlo Rennie. Nikdy jsem nedokázala s jistotou říct, po čem mě ta žáha pálí.
Ve 20. tt jsem se pak ptala dr., co asi čekáme. Za zjišťování jsme teda museli zaplatit 200 Kč. Mimi se ale zase k naší smůle nechtělo ukázat. Opět k nám bylo zády a místo pohlaví ukazovalo zadek. Dr. chvíli šmejdila ultrazvukem se slovy, že to asi vypadá na holčičku, ale není to jisté, a kdyby to později nakonec byl kluk, že nám ty peníze vrátí. Takže já to brala, jako že pořád nevíme, co to bude, a přítel byl „naštvaný“. Prý to do příště musí předělat na kluka
I rodině jsme oznámili, jak to (ne)dopadlo. To jsem ale neměla říkat, hlavně babi, protože ta, jak jen zaslechla něco o holce, začala nakupovat růžové věci. Tak jsem jí vynadala, ať nic růžového nekupuje, protože za A) není jisté, jestli je to opravdu holka a za B ) růžovou nesnáším
Zajímavé taky bylo, že po tom ultrazvuku se mi začalo často zdát o našem mimču a že to byla… holka. Vždy když jsem příteli řekla, že se mi zdálo o prckovi, tak se mě hned ptal, co to bylo. Když jsem mu pokaždé odpověděla, že holka, hodil „xicht“
Museli jsem tedy pomalu přemýšlet o jiném jméně než Kája.
Pokračování příště
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 498
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 450
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 623
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 1786
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 312
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 3967
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1489
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1642
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1129
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 451
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....